Byly to dva dny. Čtyřicet osm hodin, během kterých se nikdo z obyvatelstva Starkovic sídla pořádně nevyspal. Neustále se střídali na hlídce před Rossovou ústřednou a snažili se nasbírat co nejvíce informací. Všechno museli mít naplánované do posledního detailu, než se rozhodnou vysvobodit Petera. Tohle nebyla Mary. Nikdo nevěřil, že to půjde tak hladce jako tehdy.

„Nevím, co po mně chceš,“ zaúpěla Pepper malinko naštvaně. Všichni teď měli menší problémy s ovládáním svých emocí.

„Já jen říkám, že se kolem tebe nějak moc motá,“ utrousil Tony, který by nejspíš potřeboval pár hodin spánku. Ty si ale dovolit nemohl. Aby neměl málo starostí se strachováním se o svého syna, musel neustále myslet na to, že Loki se příliš motá kolem Pepper. Nelíbilo se mu to. Jeho hlava mu nedala pokoj a on přemýšlel nad tím, co tím ten parchant sleduje. Ještě chvíli a bude z těch všech starostí mít migrénu.

A zatímco se snoubenci dohadovali o malichernostech, před jejich dveřmi nervózně přešlapovala hnědovlasá dívka. Ta velmi váhala, jestli má přijít. Ale měla strach, i když si to nechtěla přiznat. Měla strach o svého přítele a potřebovala vědět, co se děje. Ani Ned nic nevěděl, a to ji vyděsilo. Ten vždycky věděl o všem, co se v Peterově životě dělo. A najednou se Peter neukáže dva dny ve škole a nikdo nic neví. Michelle si byla vědoma toho, že na chvíli odložil svůj superhrdinský oblek, ale co když své rodiče zase neposlechl a udělal nějakou hloupost? Co když je zraněný? Měla by to vědět, ne? Měla by vědět, jestli je její přítel v pořádku.

Zhluboka se nadechla a s nově nabytou odvahou stiskla zvonek. Určitě je to jen nějaké nedorozumění. Peter byl v pořádku. Musel být.

„Friday?“ řekl pouze Tony, když se domem rozlehl zvuk zvonku.

„Je tu slečna Jonesová, pane,“ odpověděla Friday okamžitě.

Pár si mezi sebou vyměnil vyděšený pohled. Ani jednoho nenapadlo sdělit Michelle, co se stalo. Pepper se pomalu rozešla ke dveřím a přemýšlela o tom, co jí poví. Byla ještě dítě. Musela pečlivě zvážit volbu svých slov. Nemohla to na ni přece jen tak vybafnout.

Když ale otevřela dveře a Michelle pohlédla do její unavené tváře, do jejích zarudlých očí, nic říkat nemusela. Dívčin obličej se z nervózního změnil na ustaraný rychlostí milisekundy. „Půjdeš dál?“ optala se tiše po chvíli, kdy tam jen stály.

Michelle přikývla. Bez jediného slova vešla dovnitř a nechala Pepper, aby ji odvedla do obýváku, kde se s ní posadila na gauč. Nalila jí do hrnku zelený čaj, kterého měli v posledních dvou dnech velkou spotřebu. Loki, který stal v koutě, se zamračil nad příchodem neznámé dívky, ale nic neříkal. Viděl, že se s ní Pepper cítí příjemně, a to mu stačilo pro to, aby měl klid v duši.

„Co se stalo? Je to špatné?“ zamumlala hnědovláska, když konečně našla svůj hlas. Jistě, že to muselo být špatné, jinak by žena vedle ní nevypadala tak strhaně. Michelle ji nikdy takovou neviděla a dost ji tento pohled zaskočil.

„Unesli ho. Kvůli tomu, co dokáže,“ řekla jemně. S Michelle to bylo jako s Peterem. Cítila k ní to samé pouto jako je svému synovi. Momentálně více než kdy jindy, když tu neměla svého chlapce.

„Víte, kdo to udělal?“ zachraptěla s pohledem upřeným na klidnou hladinu čaje. Nemohla uvěřit tomu, co jí Pepper právě řekla. Unesli Petera. Unesli jejího Petera.

„Příliš se do toho neangažuji, zrovna teď bych jim nebyla ku pomoci, ale víme. Všichni tady za poslední tři noci toho moc nenaspali. Dělají, co je v jejich silách. A nám nezbývá nic jiného, než sedět a čekat, až ho přivedou zpátky domů,“ zasvětila ji do situace. Dělalo se jí zle od žaludku nad tím, že si tím Michelle musela projít už v tak mladém věku. Tímhle by se trápit neměla. Měla by otráveně čekat, až se Peter uráčí ukázat na domluvené schůzce, na kterou by přišel pozdě, protože se zdržel u Neda, se kterým stavěl lego. Tak to mělo vypadat. Neměla by ale čekat na Petera, který se neukáže, protože ho někdo unesl. To bylo kruté.

„Mohu zůstat? Prosím?“ vyhrkla znenadání.

Pepper to zlomilo. „To nejspíš nebude dobrý nápad. Doma by tě postrádali.“

„Nebudou. Jim to vadit nebude. Prosím, Pepper, nechte mě zůstat,“ prosila. Věděla, že doma to nikdo řešit nebude.

„Hádám, že bych si mohla promluvit s tvými rodiči a uvidíme, co se dá dělat,“ povzdechla si poraženě Pepper. Neměla to srdce jí říct ne.

•••

Bruce zmatečně pobíhal po dílně a snažil se najít přístupovou kartičku k laboratořím, kterou mu Betty dala. On ji ale nemohl nikde najít a přitom si byl jistý, že přesně ví, kde je. Tam ale nebyla a on teď tak prohledával každý kout v dílně. Byl natolik rozhozený, že omylem shodil celou hromadu papírů, která ležela na stole, který nikdo nepoužíval. S povzdechem si dřepl, aby mohl papíry vrátit na své místo. Jeho pozornost však upoutalo něco jiného. Ne, nebyla to kartička, kterou tak usilovně hledal. Byla to žlutá obálka s logem S.H.I.E.L.D.u. Chvíli na ni jen prázdně hleděl, než si ji vzal do ruky a bez přemýšlení z ní vyndal její obsah.

V rukách teď držel složku. Ta sama o sobě zas tak zajímavá nebyla. Ovšem to jméno na ní, to už bylo něco jiného. Nikdy si nemyslel, že číst jeho vlastní jméno jej bude tolik štípat do očí. Otevřel ji a byl velmi překvapen, že v papírech našel jen omezené období jeho života.

„Poslyš, vím, že spolu teď úplně nevycházíme, ale chtěla jsem, abys věděl, že to nemusíš dělat. Dá se to vymyslet i jinak,“ promluvila příchozí rudovláska. Ta nebyla příliš nadšená plánem, který vymysleli. Nelíbilo se jí, že by tam měl Bruce jít sám a poté jim pomoct se tam dostat zevnitř. Tohle byl Bruce, prokrista! Nebyl agent, ani voják. Byl to její neohrabaný vědec. Nehodil se na práci v civilu, od toho měli Hulka.

Bruce nic neříkal. Vlastně se na ni ani neotočil, neb měl příliš mnoho práce s hleděním na své mladší já. Nevěřila mu. Nikdy mu nevěřila. Pravděpodobně už o jeho minulosti věděla úplně vše. Každý bídný detail jeho života. Byl pro ni jen úkol. Jako by se znovu ocitl v Kalkatě, kde přerušila jeho klidné žití. A kvůli čemu? Kvůli tomu, že ji za ním poslal Fury.

„Bruci, jsi v pořádku?“ zeptala se s malou dávkou obav. Nemohla příliš kolísat mezi Natashou a Black Widow. Věděla, která z nich bude potřeba a tu si musela držet blíže.

„Špehovala jsi mě?“ zachraptěl nevěřícně. Konečně se k ní otočil čelem a na stůl před ní hodil nalezenou složku.

Rudovláska na papíry hleděla se strachem v očích. S takovým, který si mohla dovolit v ten moment cítit. „Nečetla jsem to,“ vyhrkla rychle.

„Tolik si chráníš svou minulost, ale tu moji jsi bez mého svolení dostala na stříbrném podnose! Co pro tebe vůbec znamenám? Jsem tvůj přítel, nebo jen další z mnoha úkolů?“ vykřikl. Tohle byla poslední tečka. Poslední věc, aby se usvědčil v tom, že oni dva budoucnost neměli. Oba jen bláhově snili. Neměl se vracet. Měl zůstat s Thorem.

„Tohle není fér a ty to víš! Poslal mě za tebou Fury a musel mi dát tvou složku. Musela jsem vědět, do čeho jdu. Stačilo jedno slovo a mohl jsi se změnit v Hulka, co jsi čekal? Že mě tam pošle nepřipravenou?“ bránila se Natasha. Samozřejmě, že chápala, proč mu to přijde nespravedlivé, ale ona za to úplně tak nemohla. Nebylo to k ní fér.

„Chápu,“ zamumlal a věnoval jí pronikavý pohled. Natasha měla pocit, že jí musel vidět až do duše. „Začala jsi si se mnou něco, protože to tak chtěl Fury? Protože jsi byla jediná, kdo měl Hulka pod kontrolou?“

„Co?! Samozřejmě, že ne! Nemluv hlouposti. Já tě miluju, Bruci, proč to nevidíš,“ povzdechla si s malým zoufalstvím v hlase. Nevěděla, jak jinak mu to má dokázat. Milovala ho tak moc, až měla kolikrát pocit, že se jí z toho rozskočí srdce. Kdykoliv ho neměla delší dobu na očích, bála se, že zase zmizel.

„Protože to jediné, co vidím, je to, že mi nevěříš,“ odpověděl zlomeně. „Měla jsi za mnou přijít, Nat. Pokud jsi měla o Betty pochyby, měla jsi mi to říct! Domluvili jsme se, že budeme komunikovat. Že budeme lepší. Ale jakmile nastal problém, obešla jsi mě. Co si o tom mám myslet?“

„A kdybych za tebou v září přišla a řekla ti, že se mi to nelíbí, co bys udělal? Nepracoval bys pro ni?“

Bruce si unaveně promnul oči. „To už se asi nedozvíme, co?“ odfrkl si a zaostřil za její záda, kde mu na jeho židli visela na šňůrce bílá kartička, kterou předtím hledal. Bez dalšího slova pro ni došel. Bez dalšího pohledu směrem k rudovlásce, která kdysi bývala jeho strážným andělem, odešel pryč.

A možná, že kdyby mu nepřipadalo, že se po jejich hádce jeho srdce rozpadlo na milion kousíčků, neudělal by hloupost, která byla dost nerozvážná i na Tonyho poměry.