Bruce přešlapoval před dveřmi jejich, teď spíše jejího, pokoje. Začínal mít pocit, že se mu to celé vymyká z rukou. Nejradši by se sebral a odjel někam do Afriky. Věřil, že jen tehdy doopravdy pomáhal lidem. Věřil, že tam bylo jeho místo. Jenže zde měl určité závazky, které jej zde držely. Nemohl se jen tak sebrat a zase zmizet.

Rychle zaklepal na dveře a bez vyzvání vešel. Musel jednat z vteřiny na vteřinu, dříve než by ztratil potřebnou odvahu. Popravdě se mu s rudovláskou mluvit nechtělo, neboť nevěděl, na čem si momentálně stojí. A pravda jej děsila. Děsilo ho, že by to mezi nimi opravdu mohlo skončit. Jenže po rozhovoru s Betty si s ní promluvit musel.

„Mluvila jsi s Betty?“ vyhrkl svou otázku hned, jak ji spatřil.

Natasha seděla na zemi a kolem sebe měla rozprostřené papíry týkající se Mary a Quentina. Ještě nevěděla, co s Betty udělá, takže se musela zaměřit na jejich další problém. Musela zjistit, jestli bylo možné, aby byl Beck stále naživu. Když k ní ale vtrhl Bruce a zeptal se jí na otázku, kterou nejspíše měla očekávat, musela se na malý moment otočit stranou a ušklíbnout se. Byl to dobrý tah, to jí musela nechat. „Ano,“ odpověděla prostě, když se na něj konečně podívala. Nemělo cenu zapírat. Betty už mu stejně řekla svoje. Natasha si byla jistá, že ji vykreslila jen v tom nejhorším. Možná jí přece jen měla způsobit aspoň jedno malinkaté zranění.

Hnědovlasý vědec se zarazil. Nadějně čekal, že to popře. Řekne mu, že se nic takového nestalo. „To jsi jí vážně řekla všechny ty hrozné věci?“ vydechl překvapeně. Znal ji. Věděl, jak ostrá umí být, ale nenapadlo by jej, že by vyhrožovala Betty. Proč by to dělala? Copak jí k tomu dal někdy důvod? Miloval ji tak strašně moc, až měl pocit, jestli to není příliš. Když ale poslouchal Tonyho, jak mluví o Pepper, zjistil, že taková láska prostě je. Posledních pár dnů nevěděl, co si myslet. Stále více se nabízel fakt, že Natasha ho skutečně nemilovala a konečně zjistila, že udělala chybu. A nechce mu to říct do očí, tak dělá všechno proto, aby se mezi nimi vytvořila propast, která už nikdy nepůjde zasypat.

„Nevím, jaké lži ti navykládala. Mluvila jsem s ní úplně stejně jako ona se mnou. Chce nás rozeštvat, ale ty to nevidíš,“ mluvila upřímně. Koneckonců, teď už nic jiného ani nezbývalo.

Bruce už se chystal odporovat, ale vzpomněl si na to, jak našel podobnost mezi jejím projektem a Peterovou DNA. Betty, kterou znal, by tohle neudělala. Nejspíše už hnědovlásku neznal a pokud opravdu pracovala na modifikované DNA, aby vytvořila armádu pro svého otce, možná měla Natasha pravdu i v tomhle. To byly ale příliš velké nejistoty a ty Bruce jakožto vědec neměl rád.

„Buď ke mně aspoň jednou upřímná, chceš se mnou ještě být?“ hlesl. Co se děje s Betty, zjistí později. Ta nakonec nebyla tak důležitá jako žena, která stála před ním.

Rudovláska mu věnovala překvapený pohled. „Samozřejmě, že ano!“

„Řekli jsme si, že spolu musíme více mluvit, pokud chceme, aby to fungovalo,“ připomněl jí, „Nat, já tě prosím, mluv se mnou.“

„Tohle není tvůj boj, Bruci. Někdo na mě začal vytahovat mou minulost, jasné? Týká se to jen mě. Postarám se o to,“ sdělila mu něco málo víc o tom, co se dělo. To jediné, o co se s ním mohla podělit, aniž by to na jejich vztahu zanechalo ještě větší šrámy. Tedy, aspoň tak si to myslela.

„Chápu to, nemluvíš o své minulosti. Nikdo z nás příliš ne, že? Možná, že bychom s tím měli začít,“ zachraptěl. Byl ochotný mluvit o té své. Byl ochotný udělat cokoliv, když to zachrání jejich společnou budoucnost.

„To se nestane,“ řekla pevným hlasem. „Už jsem ti řekla, že nejsi jediné monstrum v týmu. To, co se stalo před tím, než se mě Fury ujal, se nedozvíš. Nikdo se to nedozví. Bruci, nech mě se o to postarat a pak si promluvíme, ano? Vyřešíme to,“ prosila jej. Potřebovala se s tím vypořádat, aby měla čistou hlavu.

Bruce náhle přepadl nepříjemný pocit déjà-vu. „Nikdy to neskončí, že? Jakmile se vypořádáš s jedním problémem, přijde další. Je to tak, jak jsi to řekla v Sokovii. Tehdy nebylo dobojováno, a tak místo toho, abys se mnou utekla, jak jsi chtěla, jsi mě strčila z útesu!“

„To není fér,“ řekla ztěžka. Zaskočilo ji, že Bruce zvýšil hlas a ještě navíc vytáhl Sokovii. Nikdy o ní nemluvili. Nepředpokládala, že zrovna to by byl jeden z kostlivců, které jim ve skříni viseli.

„Víš, co není fér? Že mě žádáš o život, na který nejsi připravená. O život, o který nejspíš ani v hloubi duše nestojíš! Nebudu sedět doma a čekat, až se vrátíš z mise. Takže jo, dodělej, co musíš, ale mysli na to, že až si budeš chtít konečně promluvit, mohlo by být pozdě,“ vychrlil na ni s křikem. Začínal být naštvaný a vystrašený zároveň. Jeho obavy se začínaly naplňovat. Věděl, že ne všechno, co jí řekl, bylo fér, ale nemohl jinak. Cítil se ublížený.

„Co tím chceš říct?“ zeptala se lehce roztřeseně.

„To, co říkám,“ odfrkl si a otočil se na odchod. „Musím jít. Nejsi sama, kdo má práci,“ zamumlal a zanechal ji v pokoji samotnou. Musel se pořádně podívat na ten výzkum a zjistit, co má Betty v plánu. Pak už zde nebude mít žádné závazky a bude moci odjet někam hodně daleko. Třeba na Fidži, tam ještě nebyl a zdravotnictví tam bude určitě stejně špatné jako v ostatních zemích, které navštívil před tím, než se mu v Kalkatě zjevil rudovlasý anděl.

•••

„Tak, co pro mě máš?“ dožadovala se informací světlovláska, když se posadila k hnědovlasému muži na lavičku. Z kapsy vytáhla cigaretu, kterou si vložila mezi rty a zapálila ji.

„Jezdí pro něj každé úterý a čtvrtek,“ promluvil malinko neochotně muž. Poslední dva týdny sledoval, kdo vyzvedává Petera ve škole. Byl poněkud rozmrzelý z toho, že v tom našel systém. Včera měl slabou chvilku, kdy přemýšlel o tom, jestli neskočí pod jedno z jedoucích aut, ale nakonec to vzdal a zase se poslušně vrátil k blondýnce. Byl tak patetický.

„Výborně,“ řekla s úsměvem, když si popotáhla z cigarety a nasála tak dávku nikotinu, která se jí začínala rozlézat po celém těle. Milovala to. „Ross mě začíná štvát, měli bychom se ho zbavit. Nejspíš řeknu Quentinovi a Hammerovi,“ sdělila mu.

„Nepotřebuješ ho?“

„Už ne, začíná mě to nudit. Příští úterý nechám Quentina, aby se postaral o Pottsovou a já si vyzvednu Petera ze školy. Chci být o krok blíž k té pravé zábavě,“ podělila se o své plány.

„Proč si myslíš, že by ti to mělo vyjít, když to nevyšlo jí?“ optal se Richard.

„Copak ti to musím všechno vysvětlovat jako malému děcku? Tohle všechno je jen zástěrka. Ross ten výzkum nikdy nedostane a až mu do baráku vtrhne Stark se svou povedenou bandou, mohl by mluvit, takže se ho zbavíme. Nechci, aby o mně věděli. Zatím ne. Budou si myslet, že za tím stál Ross a až Petera dostanou zpátky, nebudou čekat žádné další hrozby,“ zasmála se jedovatě. „Pomalu se bal z laboratoře pryč. Nechci, aby po nás zůstaly nějaké stopy. Koncem příštího týdne budeme fuč.“