Peter seděl s MJ na lavičce před školou a sledoval, jak studenti zvesela opouštějí pozemky školy, zatímco dívka vedle něj si četla knihu. Ned už musel domů a ona se nabídla, že mu bude dělat společnost, než pro něj někdo přijede.

„Nepřijde ti divný, že Liz už není druhý den ve škole?“ zamumlal náhle s pohledem stále upřeným k jejich spolužákům.

Michelle jeho otázka poněkud zarazila a to natolik, že dokonce odtrhla oči od knihy a věnovala mu zkoumavý pohled. Samozřejmě, že si všimla, že Liz nebyla ve škole, ale nenapadlo by ji, že si toho všimne i Peter. Ona byla všímavá od přírody, a proto jí neuniklo, že není jediná, kdo věnuje Peterovi pozornost. „Možná už se odstěhovala,“ odpověděla prostě.

„Bez rozloučení?“ zeptal se znovu a tentokrát se na ni otočil. Michelle skoro uhnula pohledem, když se jejich oči semkly, ale vytrvala.

„Nevím, zas tak dobře ji neznám. Netušila jsem, že jste tak dobří kámoši,“ nadhodila zvědavě.

„Je to má spolužačka,“ bránil se Peter, který se cítil být lehce napaden. „Navíc se cítím dost provinile, když jsem to byl já, kdo dostal jejího tátu za mříže.“

„Nemusíš se cítit provinile za to, že byl její táta zločinec,“ vysvětlila. Neměla nejmenší ponětí o tom, jak to na Petera doléhá. Jako ano, situace nebyla ideální, ale on nemohl za to, že se její otec rozhodl jít po špatné straně.

Peter po jejích slovech už nic neřekl. Michelle věděla, že se nechal unášet vlastními myšlenkami a nemá cenu se snažit získat jeho pozornost. Vrátila se proto ke čtení. Nedostala se ovšem ani na konec stránky, když Peter znovu promluvil.

„Pomáhám našim s přípravami na svatbu, a, no, máma si to chce všechno zařídit sama, a já se jí možná zmínil o tom, jak pěkně maluješ. Zajímalo by ji, jestli bys nechtěla zkusit navrhnout jejich svatební oznámení. Ráda by něco přírodního,“ vychrlil na ni nervózně.

MJ na něj chvíli hleděla bez mrknutí oka. Pepper Pottsová chtěla, aby jí ona navrhla svatební oznámení? To musel být nádherný sen a noční můra dohromady. „Mohla bych se o to mohla pokusit, ale jsou na to i daleko povolanější lidi,“ řekla neutrálně, jako by o nic moc nešlo. Pohoda. Takový normální úterý.

„Vážně? To je skvělý! Vyřídím jí to,“ zazubil se Peter, kterému úsměv na tváři nezůstal příliš dlouho. Jeho šestý smysl se probudil. Rychle se proto rozhlédl po okolí a oddechl si, když kousek od nich zahlédl rudovlasou ženu. Netušil sice, proč se ho před Nat snaží jeho šestý smysl varovat, ale byl rád, že se nejednalo o žádné nebezpečí.

„Chceš seznámit s Nat?“ optal se Michelle, která nyní vypadala docela rozhozeně.

„Hrozně bych ráda, ale radši to necháme na jindy,“ zamumlala, zatímco si uklízela knihu do batohu. Ještě ani nevstřebala fakt, že po ní chce Pepper Pottsová svatební oznámení, a teď by měla mluvit s jednou z nejúžasnějších žen na světě? To by rozhodně nešlo, ještě by se mohla ztrapnit.

„Dobře,“ zasmál se Peter, kterému přišlo roztomilé, že pro jednou byla nerd MJ a ne on. Věnoval jí rychlý polibek, než vyskočil na nohy. „Uvidíme se zítra,“ rozloučil se s ní a rozběhl se za Natashou, ať na něj nemusí zbytečně dlouho čekat.

„Je všechno v pořádku?“ vyzvídal hned, jak se u ní zastavil. Všiml si, že je nějaká napjatá a k tomu jeho šestý smysl nechtěl zmlknout. To nevypadalo jako pouhá náhoda.

„Samozřejmě,“ usmála se. „Pojďme domů,“ pobídla jej.

Brzo pochopil, že to není v pořádku. Jeho smysly jej varovaly čím dál silněji, než aby slábly, a Natasha za celou dobu neřekla ani jedno jediné slovo. Což bylo divné, neb si spolu vždycky povídali, i kdyby měli mluvit o sebemenší blbosti.

„Někdo nás sleduje, že ano?“ zašeptal skoro neslyšně, kdyby tu náhodou byla šance, že je někdo i odposlouchává, což nebylo pravděpodobné, ale jeden nikdy neví.

„Nevím to jistě. Myslela jsem si, že jsem jen paranoidní, ale pokud si to myslíš i ty, zjevně bylo mé tušení správné,“ informovala jej pevným hlasem.

Víc mu k tomu ale neřekla. A Peter jí neřekl, že jsou možná ve větším nebezpečí, než se může zdát. A když pak bylo mravenčení po jeho těle téměř nesnesitelné, věděl, že musí něco udělat. Že musí ochránit Nat, protože varování se objevilo, až když se objevila ona. Chytl ji za paži a rychle ji strhl na stranu, načež se stihl postavit na její místo, když ucítil ostré bodnutí na krku.

„Co to, sakra, bylo?“ vyjekla překvapeně. „Petere?“

Na vteřinu uvažoval, že by zalhal, ale Natasha by jeho lež stejně hned prokoukla. A slíbil rodičům, že se polepší. „Než začneš panikařit, nic mi není,“ zachraptěl, čímž ji jenom více zmátl. Než však stihla říct něco dalšího, vytáhl si z krku šipku.

„Dobře, nebudu panikařit, ale musíme ihned domů a zjistit, co to bylo,“ řekla poměrně klidně a převzala si od něj šipku.

„Myslím, že to můj metabolismus zpracoval, ať už to bylo cokoliv. Oba víme, že to nebylo určené pro mě,“ poukázal na fakt, když se posadili do taxíku. Nat mu něco neříkala, a ač už na to byl zvyklý, měl takové tušení, že tentokrát to bylo jiné.

Natasha na to opět nic neřekla. Modlila se, aby byl Peter vážně v pořádku. Nikdy by si neodpustila, kdyby se mu kvůli ní něco stalo. Domů to naštěstí trvalo jen chvíli, díky tomu, že už předtím něco ušli pěšky.

„Zatím si to necháme pro sebe, ano?“ oznámila mu víc, než se ho ptala, když vešli dovnitř.

„Takže mám lhát?“

„Děláš, jako by to byl nějaký problém,“ odfrkla si Natasha a následovala ho do dílny. V tomhle měl bohužel větší zkušenosti než ona.

„Necháme Friday, aby to analyzovala. Měla by to být chvilka,“ informoval ji. „Mezitím bys mi možná mohla říct, co se děje.“

Musela se po jeho slovech ušklíbnout. „Víš, že ti to neřeknu. Netýká se tě to.“

„Mohl bych pomoct!“

„Je mi jasné, že chceš, ale mám to pod kontrolou. Navíc, žádný Spider-man, vzpomínáš?“ připomněla mu. Rozhodně ho v tom nehodlala podporovat. Sama si myslela, že bylo dobře, že s tím aspoň na dobu neurčitou skončil.

„Jsou i jiné způsoby pomoci. Třeba tady v dílně,“ zamumlal si pod nosem.

„Mám výsledky, Petere,“ promluvila Friday, čímž tak trochu vysvobodila Natashu. Už takhle v tom byl Peter namočený víc, než by se jí líbilo.

„Skvěle, tak se s námi poděl.“

„Podle mých testů se jedná o sérum pravdy,“ sdělila jim informaci, se kterou si zprvu ani jeden nevěděl rady.

„Co to je za blbost? Proč by ti někdo dával sérum pravdy?“ nechápal Peter, ale rudovlásce to začalo zapadat do sebe. Sice stále nevěděla, kdo by to mohl být, ale už pochopila, co bylo dotyčného cílem.

„Někdo, kdo chce, aby má minulost vyplula na povrch,“ odpověděla mu téměř bez emocí a bez dalšího slova odešla pryč.

•••

Betty přiložila kartičku, která jí nepatřila, ke čtečce, a následně vyťukala osmimístný kód, kterým samozřejmě bylo datum jejího narození. Otec jí to dělal až příliš snadné. Rozsvítilo se zelené světélko a ona tak mohla proklouznout dovnitř. Nic složitého, koneckonců to samé udělala i včera, to si odsud odnesla ale jednu malou lahvičku. Byla přesvědčená, že jí to bude stačit. Bohužel se mýlila, a proto si dnes raději odnesla celý kufřík těch lahviček.

Ona z ní tu pravdu nakonec dostane. Postará se o to, aby to byla Natasha sama, kdo svému okolí ukáže, kdo je ve skutečnosti zač.