,,Ani nevíš, jak lituju toho, že nemůžu být u vás. Chtělo by to přespávačku," povzdechl si nahlas Peter a plácl sebou na postel, přidržuje si nad sebou telefon. S Nedem si volali přes FaceTime asi už půl hodiny a řešili všechno od školy, přes MJ až po jeho nové lego, které Ned nyní skládal. Byl nemocný a taky se doma už dost nudil, takže byl nadšený, že může Petera vidět aspoň takhle.

,,Necháme to holt na jindy, kámo. Mysli na to, že se ti aspoň povedlo dopadnout toho Supa. Tohle tě přece nemůže rozhodit," prohlásil Ned a pečlivě vybíral dílky, které měl nyní do modelu přidat. Peter si znovu povzdechl.

,,No jo, já vím, ale pořád mi přijde, že to mám u MJ trochu rozlitý a chtěl bych to nějak napravit. Já vím, že si za to můžu sám, ale sakra, já jsem nevěděl, že budu mít holku!" řekl a prohrábl si své hnědé vlasy.

Ned na něj zvědavě pohlédl. ,,Takže je to oficiálně oficiální? Jste školní roztomilej pár, co se bude po chodbách vodit za ruce a jíst ze společnýho talíře a možná si to jídlo předávat i z úst do úst -"

,,Proboha, Nede! Vždyť víš, že na tohle by MJ nikdy nepřistoupila. A já taky ne. Což mi maximálně vyhovuje."

,,Jasný, promiň. Myslel jsem to tak... dali jste si pořádnou pusu? Vyznali jste si lásku?"

,,No, my jsme zatím -"

,,Čau, lůzře."

Peter sebou trhl, zbledl a podíval se ke dveřím, jako kdyby viděl ducha. Ned něco žvatlal, ale on ho vůbec nevnímal. Protože ve dveřích jeho pokoje stála Michelle a s povytaženým obočím na něj zahlížela. Michelle Jonesová byla v jeho pokoji. Michelle Jonesová - Peter začal panikařit. Tohle v plánu nebylo. Tohle se ještě nestalo. Michelle byla v jeho pokoji. Vždyť na něčem takovém domluveni nebyli! Kdyby to věděl, aspoň by včas uklidil všechny trapné věci a - jak se sem proboha dostala?

,,To je Ned?" zeptala se, když jí stále neodpovídal a jen na ni nevěřícně zíral. Jakmile překročila práh, Peterovi se splašily všechny buňky v těle.

,,Musím končit," vyhrkl a spěšně hovor típnul, aby se náhodou Ned nezmínil o MJ a neudělal by tuto situaci ještě trapnější. ,,Uhm, a-ahoj? Co tu děláš? Teda jako - rád tě vidím, já jen... nečekal jsem tě tu," vysvětlil jí rychle a urovnával si deku na posteli. Michelle si držela popruhy batohu a bez ostychu se rozhlížela po jeho pokoji. Peter cítil, jak se červená.

,,Hezký," řekla potom, jako by to celé chtěla zhodnotit, a pak ukázala na jeho postel. ,,Můžu?" Peter přikývl. A vnitřně ječel. MICHELLE V JEHO POSTELI. Posadila se na kraj a sundala si batoh. ,,No, přišla jsem za tebou, když máš to domácí vězení. Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Znáš to, ne? Ale jestli jsi měl na dnešek jiný plán, můžu klidně zase jít."

,,Ne, to ne! Teda - nechoď. Jen jsem si volal s Nedem, ale - fakt tě rád vidím," pověděl jí upřímně a usmál se. Michelle mu úsměv oplatila a otevřela batoh. ,,No a jak se ti líbí ta knížka?"

,,Už jsem ji dočetla. A mám ji tu s sebou, kdyby sis ji chtěl půjčit a taky si ji přečíst. Mohli bychom si o tom popovídat spolu. Je fakt skvělá, trefil ses mi do vkusu," řekla mu a vrhla na něj spokojený pohled. Peter se zatetelil. Tímhle u MJ určitě zabodoval!

,,Jasný, rád si ji přečtu! Hm, jak ses sem vlastně dostala?" nedalo mu to, musel se zeptat.

,,Potkala jsem kousek odtud tvoji mámu. Původně jsem se jí chtěla zeptat, jestli by tě pustili ven, ale ona mi rovnou navrhla, ať jdu dovnitř. Vypadala fakt zklamaně, že si se mnou nemůže popovídat, ale prý musela vyřizovat nějaký důležitý hovor. Takže, teď jsem tady," odpověděla mu MJ a knížku od něj položila na postel mezi ně.

,,Asi řešila něco pracovního. Nebo něco se svatbou. No ale jestli ti to fakt nevadí, být tady... Nikdo nás nebude otravovat. Je tu jen máma a Bruce - doktor Banner, jestli si vzpomínáš - a ten bude určitě v dílně," řekl jí a nevěděl, jestli ji tím uklidnil nebo naopak. Tím, že tu měli takové soukromí a bylo to o hodně intimnější než jejich výlet do muzea, to Petera lehce znepokojovalo. Nabízela se tu totiž škála různých možností... a když pohlédl na Michelle, napadlo ho, že teď a tady je ta správná chvíle. Chvíle na to říct ta dvě slůvka, která všechno změní...

,,Poslyš, Michelle... je tu něco, co ti chci říct už nějakou dobu," začal Peter a měl dojem, že to jeho hlasité bušení srdce musí MJ rozhodně slyšet. Michelle se na něj dívala a kývnutím hlavy mu dala najevo, že poslouchá. ,,Tak jo, uhm, nemám to vůbec naplánovaný, ale rozhodl jsem se, že ti to řeknu. Fajn. Takže... to ze sebe prostě vysypu... MJ, já -"

,,-jsem Spider-man," dokončila za něj klidným hlasem a naprosto mu tím vyrazila dech. Pootevřel ústa a vytřeštil na ni oči. ,,Došlo mi, že přiznáš, že jsi Spider-man."

,,Nejsem Spider-man," vyhrkl, ale už teď věděl, že cokoliv, co na svou obranu řekne, bude marné. MJ to ví.

,,Petere, už tě sleduju docela dlouho. Je to celkem evidentní," prohlásila sebejistě.

,,Nejsem Spider-man. Totiž... proč by sis myslela, že jsem?" chtěl vědět.

,,Petere... co třeba Washington?"

,,A co?"

,,To, jak jsi zmizel? Zničehonic. Bez důvodu."

,,Ne, to mi... bylo špatně, vzpomínáš? Bolelo mě břicho."

Michelle se ušklíbla. ,,Podle Suzan Yangové se živíš jako gigolo."

Peter rozhodil rukama. ,,Cože? Jasně že nejsem gigolo."

,,No tak jsi Spider-man."

,,Ne, nejsem. Nejsem Spider-man. Vůbec."

,,Ne? A co to naše rande? Sbalíš se uprostřed výletu a bez jedinýho slova zmizíš. A že to nepočká. A náhodou se nedaleko na lodi objeví Spider-man a bojuje se zločincem."

Petera napadla hrozivá myšlenka. Ale musel se MJ zeptat. Protože jinak... ,,Jsi se mnou jenom proto, protože si myslíš, že jsem Spider-man?" zeptal se jí naprosto cizím hlasem.

Michelle se na něj nevěřícně podívala. ,,Co, to si myslíš? Ne, Petere, to fakt ne."

Jak se mu ulevilo! Teď... teď už vlastně nemusel zapírat. Ne, když to věděla. ,,Fajn. Jsem Spider-man."

Tentokrát otevřela ústa ona. ,,Počkat, to teď myslíš vážně? Neděláš si srandu? Je to jako na stopro? To fakt není vtipný," vychrlila.

,,Nedělám si srandu."

,,Já si byla jistá tak na šedesát sedm procent."

Peter to neudržel a uculil se. Pozorovat rozhozenou Michelle pro něj byla novinka. Znenadání se natáhl pro její ruku a stiskl ji. Pohlédla na něj.

,,Víš, tohle nebylo to, co jsem ti původně chtěl říct. Já - Michelle..." Polkl a zahleděl se jí do očí. Pomalu se k ní naklonil. Zvedl ruku a něžně ji pohladil po tváři. V břiše se mu rozletělo hejno motýlů a srdce mu bušilo příšerně rychle a příšerně nahlas. ,,Já jsem si jistý na sto procent, že tě miluju."

Michelle nic neřekla. Místo toho ho pevně objala kolem krku a dlouze ho políbila. S Peterem se roztočil celý svět a na rtech mu hrál připitomělý úsměv.