,,Sakra, sakra, sakra, sakra!" zanadával si Peter, když co nejrychleji běžel směrem k Washingtonskému monumentu. Tohle se moc nepovedlo. Nejen, že nestihl desetiboj, za což ho Liz asi roztrhne, ale taky až příliš pozdě přišel na to, co je ta zářivá koule. A teď byl Ned, a kdo ví kdo ještě další, v nebezpečí.

,,Jen klid, Petere, už jsi skoro u cíle," odvětila svým robotickým hlasem Karen, ale Peter ji skoro nevnímal. Přestože byl od monumentu ještě docela daleko, i tak díky svým vylepšeným smyslům dokázal zachytit, že lidi stojící okolo něco rozrušilo. Tep se mu zrychlil a on, byť už sotva popadal dech, ještě přidal. Vycítil, že se něco děje.

,,Ne, ne, ne! Karen, co se tam děje?!" vykřikl Peter a díval se na mohutnou stavbu. V tom spěchu si ani nevšiml, že proběhl okolo Michelle.

,,Analyzuji." Karen pronikla dovnitř a Peter vzápětí spatřil, že je výtah zaseklý a uvnitř se nachází několik osob, které se snaží dostat ven. ,,Výbuch chitaurského jádra způsobil poškození kolem výtahu."

,,Zatraceně, nestihl jsem to." Teď ale nebyl čas na nářky.

,,Jsou tam moji kamarádi!" To se ozvala Michelle. Peter ve svém obleku Spider-mana se otočil za jejím hlasem a málem vydechl úlevou. MJ byla tady! V pořádku a v bezpečí. Mrzelo ho, že se jí nestihl ozvat. Měla o něho strach, když se neukázal?

,,Klid, madam, vše bude v pořádku," ujistil ji a rozeběhl se směrem k monumentu, přestože ji chtěl nejdříve pevně obejmout, sundat si svou masku a říct jí, že je tady a že se o to postará.

,,Šmarjá, to je vysoko," zamumlal si pro sebe Peter, když začal po monumentu rychle šplhat nahoru. Takových superhrdinských akcí moc neměl, a většinou s ním byl táta, takže když šlo do tuhého, měl jistotu, že mu někdo kryje záda. Ale teď tu byl sám a měl před sebou docela závažný problém. A také musel zahodit všechny nejistoty z několika posledních měsíců. Tohle byla opravdová mise. Tady už nesledoval padouchy. Tady už zachraňoval lidi. A musel si pospíšit, protože v sázce nejen že byly nevinné životy, ale také to byly životy jeho kamarádů.

,,Odhaduji deset minut do katastrofického selhání," sdělila mu Karen a Peter zatnul zuby. ,,Bezpečnostní systém selhává, Petere. Lidé uvnitř jsou v ohrožení života."

,,Díky, Karen, to bych bez tebe opravdu nevěděl!" odsekl jí ironicky. Lhal by, kdyby tvrdil, že nemá strach. Teď všechno skutečně záleželo pouze na něm. Je superhrdina. Je jeho povinností zachraňovat životy. A jestli selže -

,,Zbývá sto dvacet pět vteřin do katastrofického selhání," informovala ho Karen a prováděla další výpočty.

Peter se zděsil. Adrenalin pracoval na plné obrátky a rozléval se mu celým tělem. ,,Cože? Proč? Jak je to možný?"

,,Pohyb urychluje rozpad."

,,Musím se dostat dovnitř. Jak se dostanu dovnitř?"

,,Aktivuji: Průzkumný dron," oznámila klidně Karen, a kdyby se Peter nemusel držet, plácl by se do čela. No jasně! Že ho to nenapadlo. Zapomněl, jak je důležité si v kritických situacích udržet jasnou mysl. ,,Hledám optimální vstupní bod." Peter sledoval malého pavouka, který kroužil kolem monumentu. ,,Přesuň se k jihozápadnímu oknu."

,,Jdu na to," řekl rozhodným hlasem Peter, rychle lezl nahoru a vystřelil sítě, díky kterým se k oknu dostal rychleji. Zapřel se rukama a nohama a najednou měl před sebou výhled jako na dlani. A pak si uvědomil, v jak velké výšce se to nachází. Cítil, že vnitřně trochu panikaří.

,,Děje se něco? U jihozápadního okna už jsi." Jako kdyby Karen vycítila jeho rozpoložení. ,,Proč váháš?"

,,Uvědomil jsem si, že tak vysoko jsem ještě nebyl," přiznal jí Peter a naprázdno polkl.

,,Dovol mi tě informovat, že jsi do obleku zapomněl vrátit padák. Pád z této výšky bude nepochybně fatální. Je tu čtyřpalcové neprůstřelné sklo. Chce to hodně kinetické energie."

,,No tak jo. Panebože. Jdeme na to. Ježíši Kriste, kdyby mě teď viděla máma. Ta by mě asi zabila. A táta určitě taky," zakňoural Peter a doufal, že na tohle jeho rodiče nikdy nepřijdou. Vystřelil síť, zhoupl se a pokusil se rozbít okénko. Nic. Udělal to znovu a tentokrát se objevila malá prasklina.

A spolu s ní za jeho zády i policejní vrtulník s ozbrojenou posádkou.

,,Tady policie! Identifikujte se a ani hnout! Okamžitě se vraťte na zem! Sejděte dolů, nebo budeme střílet!"

Poslední věta Petera donutila se ohlédnout. A skutečně. Mířili na něj a zřejmě by se nebáli na něj vystřelit. ,,No do prdele," ulevil si Peter, ale bylo nutné se dostat dovnitř. Zhoupnul se, obkroužil vrtulník a co největší silou prorazil okno. Vletěl dovnitř a tvrdým nárazem si skoro vyrazil dech.

Dostal se dovnitř právě včas, protože výtah s jeho spolužáky a učitelem začal padat. Vystřelil sítě a stihl je zachytit. Zapřel se nohama a vší silou začal tahat. Než se ale nadál, už letěl dolů. Výtah byl příliš těžký. Dopadl ke svým spolužákům a znovu vystřelil sítě, tentokrát na stěnu. Přestali padat.

,,Ehm, nazdárek! Jak se vede? Hej, hej, velikáne, přestaň se mrskat!" okřikl Neda, zatímco visel hlavou dolů a čelil nevěřícným pohledům svých kamarádů.

,,Moc se omlouvám, pane!" vyhrkl Ned, ale vyděšený výraz tváře vystřídalo nadšení, že to Peter stihl a přišel je všechny zachránit.

Peter si úlevou vydechl a začal se přitahovat nahoru. Dokázal to! Zachránil své kamarády. Hruď se mu nadmula pýchou a tvář mu zdobil šťastný úsměv. Nahoře pak všem pomohli ven a Peter mezi nimi proklouzl tak, že si toho skoro nikdo nevšiml.

,,Díky, Karen," poděkoval své společnici, bez které by to nejspíš nezvládl. Od monumentu se rychle vzdálil, než by ho stihla najít policie nebo kamery. Potom se skryl nedaleko odtamtud a co nejrychleji se převlékl. To byl ale den.

S dobrou náladou se vracel zpátky a ještě esemeskoval Nedovi a Michelle, které se omlouval, že se jí neozval. Nemohl se dočkat, až ji zase uvidí.

Ten okřídlenec okrádá Kontrolu škod, napsal Nedovi, co se mu podařilo zjistit díky tomu, že byl zavřený ve skladu. A z toho, co ukradne, vytváří zbraně. Musím ho chytit.

Ještě stihl zprávu odeslat, když jej kdosi popadl za rameno. Peter se polekal a s obavami se ohlédl. Zjistil, že se dívá do známé tváře.

,,Ajaj. Mám průšvih?"

Rhodey se zachmuřil. ,,To si piš, mladej."