Tony zuřil. Stál na břehu jezera a pozoroval klidnou hladinu vody, doufaje, že jej to alespoň trošičku uklidní. Včera si to s Peterem v dílně užili a Tonyho ani ve snu nenapadlo, že by si jeho syn vzal oblek do školy a pak v něm dokonce vyrazil do města. Bez jeho vědomí! A ještě mu k tomu lhal! Po škole mu napsal, že jde k Nedovi a vrátí se nejspíš až po večeři a Tonymu na tom nic divného nepřišlo. Dříve byl Peter u Leedsových v jednom kuse. Jenže pak jej Friday upozornila na to, že je oblek Spider-mana aktivní. A Tony se chtěl okamžitě zvednout a jít najít svého syna, ale hned si to také rozmyslel a rozhodl se, že jej pokárá, až dorazí domů. Než ale Peter stihl dorazit domů, hologram, který ukazoval jeho aktuální zdravotní stav, se rozblikal červeně. Tony přísahal, že se mu v ten moment na okamžik zastavilo srdce.

„A pak se najednou snesl z oblohy jako sup, chytil mě a vynesl 300 metrů vysoko a pustil. Jak jsi mě vůbec našel? Dal jsi mi do obleku sledovač?“ drmolil Peter, kterému evidentně vůbec nedocházelo, jak špatná tato situace byla.

„Samozřejmě, že jsem ti dal obleku sledovač!“ odsekl Tony. Vážně se potřeboval uklidit, než bude s Peterem mluvit. „Taky jsem ti tam dal vyhřívání, tak ho prosím použij, ať se z tebe nestane kostka ledu,“ povzdechl si a konečně se k němu otočil čelem. Jeho syn si vůbec neuvědomoval, že dneska mohl zemřít.

„Jo, to je mnohem lepší,“ souhlasil Peter, když se spustilo vyhřívání. Pocit tepla, který ho náhle obklopil, se skoro vyrovnal matčinu vřelému objetí. Ale jen skoro.

„Co sis myslel?“ zeptal se Tony nevrle. Ať se snažil sebevíc, nemohl se uklidnit. Byl naštvaný sám na sebe. Měl to vědět. Znal svého syna lépe než kdokoliv jiný. Měl vědět, že se včera na ten oblek neptal jen tak. Měl to vědět, jenže nevěděl, a Peter mohl být teď mrtvý. Nemusel dnes dorazit domů a Tony tenhle pocit už zažil. A rozhodně to nechtěl opakovat. Už nikdy.

„Ten okřídlenej chlap je původcem těch zbraní. Musím ho zneškodnit.“

„Tak zneškodnit,“ odfrkl si Tony, který se nestačil divit. Netušil, o čem to Peter mluví a ani si nebyl jistý, že to chce vědět. „Trochu zpomal, netopýre. Na tohle má vláda svý lidi.“

„Tebe a tetu Nat?“ zeptal se skoro až nadšeně. Tony ho bude muset vrátit nohama na zpátky na zem. A taky už přemýšlel tom, jestli má o dnešním incidentu povědět Pepper. Slíbili si, že už si budou říkat pravdu, ale on jí nechtěl přidělávat starosti. Už takhle měla o jejich syna strach.

„Tohle je trochu nižší liga,“ informoval jej. „Na toho přerostlého supa zapomeň, prosím.“

„Proč?“

„Proč? Protože jsem to řekl! Drž se při zemi, pomáhej dobrým lidem. To jsme si domluvili, ne? Dobrý soused Spider-man. Uvědomuješ si vůbec, co se dneska stalo? Obešel jsi mě a lhal jsi mi. A to ani není to nejhorší. To nejhorší je, že jsi mohl skončit na dně toho pitomýho jezera, zatímco my bychom s mámou doma čekali, až se vrátíš!“ To už Tony křičel. Vždycky se snažil na svého syna nekřičet, jenže teď už toho bylo prostě moc. Myslel si, že Peter přestal být tak lehkovážný, ale zřejmě to byla jen přechodná situace.

„Ale já jsem připravený na víc!“ protestoval Peter, který evidentně neslyšel ani slovo z toho, co mu jeho otec řekl.

„Ne, nejsi,“ řekl ostře. Musel jej zchladit. Nechtěl mu brát oblek, neboť sám věděl, jaké to je bez něj být. Chápal, že Spider-man byl Peterovou součástí a on mu ho brát nechtěl. Ne, pokud to nebude nutné.

„To sis nemyslel, když jsi mě poslal na Steva,“ odsekl Peter, který už také začínal být naštvaný.

„Prokrista! Kdyby Steve chtěl, tak tě sejme. A věř mi, že každý den lituju toho, že jsem tě s sebou do toho Německa vůbec vzal.“ Tony si unaveně promnul oči a zhluboka se nadechl. Věci byly mnohem jednoduší, když byl Peter malý. „Proč se nezačneš soustředit na věci, které se týkají normálních lidí v tvém věku? Začal jsi už vůbec přemýšlet o tom, kam půjdeš na vysokou? Můžu ti pomoc na MIT. Na jakoukoliv školu, na kterou budeš chtít.“

Peter se na chvíli odmlčel, aby si srovnal myšlenky. Byl naštvaný, že ho táta pořádně neposlouchá, ale věděl, že v tento moment už by situaci mohl jen zhoršit, kdyby v tom dál pokračoval. A on se s ním hádat nechtěl. Nesnášel to. „Školu už jsem si vybral dávno. MIT, inženýrství a management,“ zamumlal poraženě.

„To jsou dvě různé fakulty,“ řekl překvapeně Tony. Tušil, že Peter půjde v jeho stopách, ale netušil, že se vrhne i na management. I když, neměl by se divit, že? Pepper byla dost inspirativní žena.

„Chci, abyste na mě byli s mámou pyšní,“ přiznal se mu. Tolik pro něj dělali.

„Netopýre, my už na tebe přece pyšní jsme. Vždycky jsme byli. Jsme pyšní i na to, že jsi Spider-man, ale má to svá pravidla. Stanovili jsme si je hned na začátku. Drž se jich, prosím. Nechceme o tebe přijít.“

„Omlouvám se,“ hlesl se slzami v očích. Konečně z něj opadl všechen ten adrenalin a on si začínal uvědomovat, jak katastroficky to mohlo dnes dopadnout. To nic neměnilo na tom, že toho supa dostane. Jen bude muset být víc opatrný.

„To nic. Zatím ani slovo mámě. Musím si rozmyslet, jak jí tuto informaci podám. Možná to spojím s tím, že chceš pokračovat v jejích stopách, to by ji mohlo obměkčit, nemyslíš?“ optal se s malým úšklebkem na tváři.

„Pojďme prostě domů,“ řekl místo odpovědi, a tak nějak doufal, že jeho otec stihl zavolat Happymu. Byl příliš unavený na to, aby šel pěšky.

•••

„Myslím, že pavoučkovu pozornost už máme,“ informoval Toomes neznámého muže.

„Skvělá práce,“ pochválil jej muž s plnovousem.

„Snad přežil ten pád, trochu jsem se s ním proletěl,“ ušklíbl se.

Na cizincově tváři se mihl strach, než jeho rysy zkameněly a Adrian věděl, že se mu jej podařilo vytočit. „Řekl jsem, že ho potřebuji živého!“

„Jen klid, pustil jsem ho do vody. Pokud umí plavat, nic mu není,“ ujistil ho se samolibým výrazem ve tváři. Nesnášel, že byl v této situaci, a to jediné, čím to mohl zlepšit, bylo to, že mohl cizince pro vlastní zábavu rozhněvat.

•••

Přejeme Vám krásné prázdniny!❤