Než ovšem došlo na jídlo, o kterém Tony mluvil, nechali ještě Bruce, aby Petera zkontroloval, a až když je ujistil, že je jejich syn v pořádku, se všichni přesunuli do kuchyně, kde se právě teď nacházeli. Pepper se nechtělo vařit, tak si objednali pizzu, ke které svolila až poté, co ji Bruce ještě jednou ujistil, že je Peter v pořádku a pizza mu neuškodí.

„Málem bych zapomněla!“ vyhrkla znenadání Pepper, čímž si vysloužila pohledy všech přítomných. „Byla tu Michelle, měl by ses jí ozvat,“ dodala rychle s úsměvem na tváři. Ona už dávno nebyla naivní, takže nevěřila, že by jim jejich vztah vydržel až do dospělosti, ale lhala by, kdyby řekla, že by si to nepřála. Oblíbila si ji a s Peterem se k sobě opravdu hodili.

„Co jste jí řekli?“ zeptal se ztěžka a odložil trojúhelníček pizzy na talíř. V laboratoři byl pod drogami, takže většinu času prospal, a když byl vzhůru, myslel jen na to, že byla Pepper mrtvá. Okamžitě se zastyděl, že si ani na vteřinu nevzpomněl na MJ nebo Neda. Byl příšerný přítel a kamarád.

Pepper si vyměnila pohled s Tonym, zatímco Natasha a Bruce byli najednou velmi zaujatí svými kousky pizz. „Víš, abychom byli upřímní, když jsi zmizel, měli jsme příšerný strach a vůbec nás nenapadlo kontaktovat Michelle,“ začala Pepper, která se cítila hrozně, když na to zpětně vzpomínala. Nedovi se vždycky dříve či později ozvali, ale tehdy nestihli nic říct ani jemu, když se najednou objevila Michelle na jejich prahu.

„Mohl jsi být pryč den nebo dva, když za námi přišla,“ řekl pro změnu Tony, který vycítil, že Pepper pokračovat nebude. „Já jsem byl příliš zabraný do tvého hledání, takže s ní byla hlavně Pepper, ale měl bys vědět, že tu s námi Michelle zůstala až do toho večera, kdy jsme tě přivedli zpátky domů.“

„Ona tu byla celou tu dobu?“ vydechl překvapeně Peter. Myšlenka na to, že tu byla, jej zahřála u srdce. A když nad tím přemýšlel více, došel k závěru, že to bylo nejspíše dobře. Táta a Nat byli určitě příliš zabraní do jeho hledání a máma se tak aspoň nemusela cítit tolik osaměle, když tu byla Michelle.

„Zprvu se mi to nelíbilo, kvůli tomu všemu stresu, ale ona trvala na svém. A zvládla to skvěle,“ odpověděla Pepper, která s ní strávila nejvíce času, takže byla nejpovolanější člověk k tomu, to posoudit.

„A nepřijde vám to divné?“ vložila se do konverzace Natasha, která hnědovlásku prakticky neznala, ale vzpomněla si na jejich setkání před Peterovým pokojem. Tehdy byla Michelle nejistá, což se jí nepodobalo. Alespoň podle toho, co jim Peter vyprávěl.

„Co tím myslíš?“ zeptal se nechápavě její pseudosynovec.

Natasha v jeho hlase zaslechla i kapku podrážděnosti, nad čímž se musela ušklíbnout. Byl úplně stejný jako Tony. Stačil jen jeden malý náznak špatného mínění o Pepper a hned byl připraven k boji. „Nemyslím to nějak zle,“ ujistila jej hned. „Ale copak vy byste nechali Petera mimo domov tak dlouho? Jen tak? Prakticky zničehonic?“ položila trefné otázky, nad kterými sama Pepper již uvažovala.

„Je pravda, že jsem s jejími rodiči nemluvila, ale když jsem si jí na to ptala, vždy mi řekla, že to jejím rodičům nevadí,“ odpověděla malinko ustaraně Pepper. Na to, že se Natasha emocím spíše vyhýbala, někdy uměla až příliš dobře uhodit hřebíček na hlavičku.

„Možná v tom hledáš jen něco, co v tom není,“ zašeptal Bruce a věnoval jí pohled, kterým se jí jasně snažil sdělit, ať tohle téma nechá být.

„Asi máš pravdu,“ přitakala s menším úsměvem. Koneckonců jí do toho nic nebylo. Ona teď musela pracovat na svém vztahu s Brucem a ne řešit ten Peterův. Ten večer navíc byla už dost unavená, takže se jí to možná jen zdálo. „Pepper má ale pravdu, měl by ses jí ozvat. Udělala na nás všechny dojem,“ dodala ještě směrem k Peterovi a i jemu věnovala úsměv, aby mu dala najevo, že si o jeho přítelkyni nemyslí nic špatného. Což také byla pravda.

„Ozvu se jí hned po jídle,“ ujistil je všechny a znovu se zakousl do pizzy.

Na moment upadli do ticha a jen si užívali toho, že jsou zas všichni doma a v pořádku, ale tahle jejich idylka byla brzy přerušena, když uslyšeli bouchnout vchodové dveře a následně se ozval Rhodey: „Vedu vám návštěvu!“

„Steve!“ vykřikl radostně Peter, když dvojice došla do kuchyně a vyskočil na nohy, aby mohl blonďatého muž po tak dlouhé době obejmout, zatímco Tony se koukal za ně, aby zjistil, jestli dorazil ještě někdo. Rhodey tenhle jeho pohled zachytil a nepatrně na něj zakroutil hlavou, načež si Tony oddechl. Byl sice Barnesovi vděčný za pomoc, ale ještě se úplně necítil na to, aby ho měl pod svou střechou.

•••

Loki stál na svém oblíbeném místě a užíval si výhled na hory. Aby byl upřímný, chyběla mu příroda. Rád sice trávil čas s Pepper, ale taky mu chyběl tento výhled. A ona už jej teď přece nepotřebovala. Peter byl zpátky doma. Jejich nepřátelé byli mrtví. Už pro něj nebylo využití. A když nad tím přemýšlel, nepatrně jej píchlo u srdce. Na jeho tváři se usadil smutný výraz, který velmi rychle zmizel, když Loki vycítil přítomnost svého bratra.

„Proč mě vždy rušíš?“ zavrčel na něj. Téměř nikdy mu nedopřál příliš dlouhou chvilku ticha a klidu. Vždy jej poctil svou přítomností, když to jediné, co Loki chtěl, bylo dívat se na zasněžené vrcholky hor. Sám.

„Dlouho jsi se tu neukázal. Chyběls mi, bratře,“ promluvil svým hlubokým hlasem Thor a postavil se vedle něj.

„Kde máš pivo?“ vyzvídal Loki, který ho snad poprvé od té doby, co tu byli, viděl bez lahve v ruce.

„Bylo mi naznačeno, že mám problém, tak se to snažím omezit,“ sdělil mu neochotně. „Kdes byl? Zničehonic jsi zmizel uprostřed našeho rozhovoru a několik dní se neukázal. Tohle nemůžeš dělat, Loki! Už to není jako dřív...“

„Musel jsem zachránit Starkovu ženu, na vysvětlování nebyl čas,“ odsekl. Thor se neustále snažil o to, aby měli lepší vztah, ale stále mu nevěřil. Na pár dní zmizel a jeho bratr si hned myslel, že spřádá nějaký zlý plán. „Unesli Petera, ale už je zpět doma, nemusíš si dělat starosti,“ dodal neochotně, neboť věděl, že i Thorovi na něm záleží.

„To jsem nevěděl,“ zamumlal Thor a odmlčel se.

Loki věděl, že se cítí provinile. A taky by měl. Zasloužil si to za to, že z něho neustále dělal padoucha. Jenže pak se na něj Loki podíval, a to byla chyba. Když uviděl, jak zkroušeně jeho bratr vypadal, bylo mu ho malinko líto. Ksakru, už i na něm se začal podepisovat čas strávený u Starků. Nejspíš byli tajní čarodějové a tohle byla jejich magie. Přinutit každého k emocím.

„Možná bychom ho mohli navštívit,“ navrhl, čímž překvapil nejen Thora, ale i sám sebe.

„Jako bratři?“ otázal se Thor a úsměvem.

Loki nad jeho slovy protočil otráveně oči. „Nepřeháněj.“