Jakmile Natasha pustila Teresu a vrhla se na Buckyho, Peter okamžitě poklekl vedle své sestry a položil jí dlaň na hruď. Pod prsty ucítil její bušící srdce a úlevně si vydechl. Byl tak šokovaný z Natashina nenadálého chování. Ano, věděl, že jako Black Widow je úžasná bojovnice, která se ničeho neštítí, a pro své nejbližší by opravdu zabíjela, ale něco takového opravdu nečekal. Vyděsilo a překvapilo ho to tak, že zprvu nedokázal zasáhnout, nedokázal ji zastavit a zabránit jí v ubližování jeho sestry. Teprve, když se konflikt opravdu vyostřil a schylovalo se k nejhoršímu, dokázal se probrat z transu a alespoň promluvit.

,,Tereso," oslovil zoufalým hlasem sestru, která nijak nezareagovala. Alespoň že dýchala. Protože kdyby ne, Peter nevěděl, co by dělal. Slíbil, že jí nikdo neublíží. Že ji ochrání, aby ji nikdo z týmu nezabil. Kde se to v Nat vzalo? Byl to prostě všechen nahromaděný vztek za poslední dobu? Už ten nápor nevydržela, bouchlo to v ní? Bála se, že by Petera zabila? Bála se o Bruce? Samozřejmě, že ano. I Peter byl vyděšený, když Teresa chtěla střelit Bruce, ale díky Buckymu k tomu nedošlo. Na malý okamžik vrhl vystrašený pohled ke dveřím, za nimiž zmizeli Bucky s Nat. Snad budou oba dva v pořádku...

Ani si neuvědomil, že si k Terese z druhé strany přisedl Bruce, rychle jí zkontroloval puls a zhodnotil situaci. ,,Je v bezvědomí, nejspíš bude mít pár pohmožděnin a ty modřiny na krku jí pár dní zůstanou. Bude v pořádku, neboj se," sdělil Peterovi klidně a trochu opatrně na něj pohlédl. Peter byl za jeho slova vděčný. Nejen za poskytnutí informací o jejím stavu, ale i o tom, jak je podal, že věděl, jak moc je pro něj důležité, aby jej někdo uklidnil.

Vzápětí se mu kolem krku vrhla Pepper. ,,Petere, jsi v pořádku?" vydechla okamžitě a kritickým okem si ho prohlédla, byť věděla, že Teresa na něj vůbec nezaútočila.

,,Jsem, a vy?" zamumlal v odpověď a přes její rameno se podíval na Tonyho, který zamračeně pozoroval jeho bezvládnou sestru. Slova Pepper Peter zaregistroval jen matně.

,,Fajn, Natashe se podařilo ji zneškodnit. Aspoň někomu," zavrčel Stark nevrle. ,,Ale co s ní uděláme teď? Za jak dlouho se zase probere?"

,,Ross by tu měl být každou chvíli, takže jakmile dorazí, bude to už v jeho kompetenci. Předpokládám, že budou mít dostatečně silné prostředky k tomu, aby jim neutekla. Potom asi bude následovat řada výslechů, než ji zavře do Raftu," prohlásil autoritativním hlasem Steve, a při posledních slovech se díval na Petera, jako kdyby mluvil jenom k němu. Pepper svého syna potichu pobídla, aby se trochu vzdálil, jelikož Sam začal Teresu prohledávat, zda u sebe nemá nějaké další zbraně, a Kapitán se vydal za Tonym, aby se ujistil, že je v pořádku a spolu s ním a s Lokim ještě prohledal prostory.

Byť se Peter nechtěl dívat na to, jak zacházejí s jeho sestrou, nějak si nemohl pomoct a nedokázal od ní odtrhnout pohled. Zoufale sledoval, jak ji Sam prohledává, jako kdyby byla jen nějaká hadrová panenka. Děsila ho její bledá tvář, která byla absolutně bez výrazu. Bez svého ďábelského šklebu a mnohdy až arogantního sebevědomí vypadala prostě normálně. Jako hodná, příjemná a milující sestra. Takhle mu připadala mnohem mladší a klidnější.

Zavřou ji do Raftu. Jeho sestru. Zabořil Pepper tvář do ramene a ucítil, jak mu po tvářích tečou slzy, protože Teresu nedokázal zachránit.

•••

Když se Natasha probudila, překvapilo ji, že leží v posteli a tělo má trochu ztuhlé. Strop, na který upřela svůj pohled, nepoznávala, a tak nebylo divu, že se okamžitě vymrštila do sedu a zatočila se jí hlava.

,,Klid. Jsi na základně, ve svém starém pokoji," ozval se známý mužský hlas, jenž přicházel od okna, a tak se Nat zadívala tím směrem. Stál tam Bucky a díval se ven. Pak ale pohledem spočinul na ní. ,,Jak se cítíš?"

,,Proč jsem tady? Kde jsou ostatní?" zeptala se ho, úplně ignorovala jeho otázku.

,,Řekli jsme si, že bude nejlepší, když tě vezmeme sem. Starkovi jsou doma, jsou všichni v pořádku, jen trochu otřesení. Bruce je nejspíš s nimi, a zbytek týmu je tady. Nikomu se nic nestalo."

,,A ona?" vyslovila opatrně. Hned se jí před očima mihly obrazy vzpomínek na to, co jí Black Widow prováděla. Co jí ona prováděla. Vložila si tvář do dlaní. ,,Neovládla jsem se, že? Pustila jsem ji ven se vším všudy. Takovou, jaká doopravdy je. Krvežíznivou a krutou, která se neštítí vzít si to, co je její." Pak zvedla hlavu a trochu se na Buckyho usmála. ,,Díky, že jsi mě zastavil. Nevím, co by se stalo, kdybys tam nebyl. Rozmlátila bych jí tu její ďábelskou tvářičku. Zničila bych ji. Peter by mě nenáviděl. Všichni by mě nenáviděli, protože jsem monstrum."

,,Omlouvám se, že jsem to nestihl dřív," hlesl potichu Bucky. ,,Nevím, proč jsem čekal. Je mi to líto."

,,To nic. Zastavil jsi mě. Na tom záleží," ujistila ho s povzdechem. Žaludek se jí zkroutil nervozitou. Její rodina byla konečně svědky toho, kým doopravdy je. Budou o ni ještě stát? Nebudou z ní mít strach? A co Bruce? Nerozejde se s ní? Bude si muset jít se všemi promluvit, a vůbec se jí do toho nechtělo. ,,Asi to tak mělo být, ne?" nadhodila po chvilce mlčení. ,,Slíbila jsem si, že už nebudu utíkat před svou minulostí. Teď už před ní ani utéct nejde. Jak máš jednou na svých rukou krev, už nikdy ji nesmyješ."

James ztěžka vydechl a mlčky s ní souhlasil. Mezi prsty si pohrával se svými identifikačními známkami, které dostal v armádě a které si po návratu navykl znovu nosit. Podivně ho uklidňovaly. Natashe to samozřejmě neuniklo, a ušklíbla se. ,,Není to trochu ironie, jak moc se všichni spolíháme na svoje určitý materiální věci, které nám připomínaj, kým jsme bez nich?"

,,Možná," pokrčil rameny Bucky. ,,Ale to je normální, ne? Člověk si ani neuvědomuje, jak moc se věci mění. A když z něj udělají vylepšeného supervojáka a tolikrát mu vymyjí mozek..." zahleděl se na ni, ,,asi je fajn mít nějakou kotvu, nějakou jistotu, která nám sice neřekne, kdo jsme," podíval se na svoje identifikační známky, na nichž byly vyražené informace o něm, ,,ale dokáže nám připomenout, kým jsme byli."

,,Já... nejsem si jistá, jestli nějakou takovou kotvu mám," odvětila Natasha.

,,No, nejspíš by nebylo od věci si ji pořídit," podotkl. Potom se pomalými kroky vydal k ní a sedl si na kraj postele. Podal jí kus papíru, na němž byla kresba dvou lidí. Překvapeně povytáhla obočí, ale pak zalapala po dechu, když si uvědomila, kdo na té kresbě je. Ona a Bruce, jak se k sobě tisknou a šťastně se usmívají. ,,Od Steva. Chtěl ti ji dát už dřív, ale nějak na to... nebyl čas," vysvětlil.

Natasha se dívala na tu dokonalou kresbu, která je zachytila v perfektním okamžiku. Ucítila, jak ji v očích šimrají slzy, ale zakázala si brečet. Nebude před nikým brečet. Jen ji to rozesmutnilo, dívat se na jejich spokojené tváře. Měla tušení, že věci už nikdy nebudou takové, jaké bývaly.

,,Měla bys za ním jít," řekl jí potichu Bucky.

Natasha polkla vzlyk. ,,Já vím. Ano, já vím, že bych měla. Ale mám strach, víš?" podívala se na něj, a pak se uchechtla. ,,Když zůstanu tady, ještě chvíli můžu setrvat v té naivní představě, že je všechno v pořádku. Jakmile za ním ale přijdu, ta představa se rozplyne. Ale musím to jít vyřešit a pokusit se to alespoň nějak zachránit. Nechci o něj přijít, ale obávám se, že jinak to nedopadne," usmála se smutně a znovu se zadívala na kresbu, na dárek od Steva, na svou kotvu. Pokud to s ní Bruce ukončí, tohle bude to jediné, co jí zbyde.

,,No, kdyžtak můžeš přijít za mnou," navrhl nevinně Bucky, ve snaze odlehčit atmosféru. Když mu věnovala nevěřícný pohled, zasmál se. ,,To byl vtip. Neboj se, Natasho. On tě miluje. Vím, že se přes to přenese. Nemohl by žít bez tebe."

Natasha na něj vděčně kývla a zvedla se. ,,Díky, Bucky," řekla mu upřímně, a pak mu rozcuchala vlasy.

Zabručel a uhnul před ní. Opravdu mu to nedělala jednoduché. ,,Nesrazím tě k zemi jen proto, že ti je tak mizerně. Ale jedno si zapamatuj: já nejsem Peter, takže tohle už nikdy nedělej."

,,Já vím, ty jsi stoletej dědek," mrkla na něj a vydala se ke dveřím. Musela sebrat odvahu a postavit se tomu čelem.

,,Nat?" zavolal za ní ještě, když byla na prahu. Ohlédla se. ,,Budeš v pohodě?"

Zvedla levý koutek rtů do úsměvu. Pak kývla. ,,Předpokládám, že ano." Co má přijít, to přijde, a ona se s tím popere. ,,Jsem doma."