Peter cítil, že pomalu přichází k sobě. Oční víčka měl ale tak těžká, že je prostě nedokázal otevřít, a tak jen ležel a vychutnával si, jak je jeho mysl odpočatá, lehká a prázdná. Takový pocit už dlouho nezažil. Ale ani si ho nemohl vychutnat dlouho. Za pár okamžiků, když už byl úplně probuzený, si začal vzpomínat, co všechno se stalo. Viděl Beckovu tvář. Autonehodu Pepper. Liziinu smrt. A pak... obličej svojí sestry. Sestry, o které neměl tolik let ani tušení. Ale to zřejmě nikdo, kromě Mary.

Pomalu si rozmýšlel, co by měl udělat. Bylo mu jasné, že tohle byl jen začátek, a vlastně byl docela překvapený, že je tak lehce nechala jít. K čemu to vlastně všechno bylo? Příliš si nevzpomínal na to, k čemu v laboratoři docházelo, a jak se snažil si něco, cokoliv, vybavit, rozbolela ho hlava. A tak toho nechal. Doufal, že až přijde čas, na všechno důležité si vzpomene. Věděl ale, že tohle nemůže nechat jen tak. Musí to nějak vyřešit. Problém byl, že jeho rodiče jej nyní asi už vůbec nepustí z domu, což situaci mírně komplikovalo.

Rodiče... Ucítil, jak jej v očích štípou slzy. Teď už měl jen tátu, protože máma už tu s ním nebyla. Nejdřív přišel o svou biologickou matku, a nyní i o milovanou Pepper. Jak se s tím smíří, to netušil. Právě v tom okamžiku, kdy nahlas popotáhl a zpoza víček mu vyklouzly první slzy, k uším mu dolehlo zalapání po dechu. Zarazil se. Ucítil lehký závan ženského parfému, květin a vůně domova, tak dokonale známé... až jej to probralo. Zprudka se posadil, vytřeštil oči a okamžitě se mu před očima udělalo temno.

,,Petere, klid! Jsi doma, jsi v pořádku..." šeptal mu milovaný hlas. Peterovi bušilo srdce. Nebyl si jistý, jestli je skutečně vzhůru, nebo ne... ale pokud ne, radši by se už nikdy neprobral.

Pomalu otevřel oči. Bledá tvář posetá malými pihami, jahodově blonďaté vlasy rámující ztrhaný obličej, záchvěv dychtivosti a naděje v zelených očích...

,,Mami?" zašeptal Peter nevěřícně, a vzápětí jej Pepper pevně objala kolem krku a přitiskla si ho k sobě. A on cítil její rychle bušící srdce na své hrudi a najednou věděl, že táta nelhal. Že máma je doopravdy v pořádku. Že ta nehoda byl zřejmě další z Beckových kousků. Samozřejmě, dávalo to smysl. Chtěli mu ublížit, chtěli jej zničit. Jenže to se jim nepovedlo.

Zatímco jej Pepper kolébala jako malé dítě a šeptala mu povzbudivá slova, on se zarazil. Napadla ho hrozná myšlenka. Co když Peppeřina údajná smrt nebyla jediná iluze? Co když ta jeho domnělá sestra ve skutečnosti neexistovala, a on ji vytvořil jen proto, aby Petera ještě víc zmátl a svedl ze stopy? Muselo to tak být. Nebo ne? Ta nejistota jej ubíjela.

,,Vítej zpátky mezi námi, mladej," zašklebil se Tony, jehož Peter vůbec neslyšel přijít, a také svého syna objal. Pepper seděla na jeho posteli a pevně jej držela za ruku, jako by se bála, že by jí mohl zase zmizet. ,,Jak se cejtíš?"

,,Myslím, že dobře," odpověděl mu Peter a zamyšleně hleděl na protější zeď. ,,Jsou všichni v pořádku?"

Tony důrazně přikývl. ,,To si piš, že jsou. A mám tě taky pozdravovat od Steva. Těší se na tebe."

Peter se rozzářil a Pepper se začala široce usmívat. Vidět jejího chlapečka šťastného a zdravého, to bylo to jediné, co si přála. Bude zase v pořádku. ,,Steve? On je tady? Usmířili jste se?"

,,Jen kvůli tobě, kamaráde," uchechtl se Tony. ,,Bylo to skoro zase jako za starých časů. Akorát bych příště radši zachraňoval někoho jiného než tebe."

Peter se na chvíli zamračil. ,,Tati, Beck je naživu."

,,Mhmm," zabručel Tony. ,,Vlastně už není. A tentokrát je to, řekl bych, doopravdy. Myslím, že konečně doplatil na to, s kým se zapletl. Kéž bychom to věděli i my." Peterovi se zhoupl žaludek. Beck je mrtvý. To znamená, že jeho sestra mohla být skutečná. Nebyl si jistý, jestli chce, aby to tak bylo, nebo raději ne. ,,Natasha ho našla, někdo ho zřejmě zastřelil. Tipuju, že to byl nějakej jeho nadřízenej. Ross by se k něčemu takovému nesnížil. Aspoň myslím. Odhadnout lidi je docela oříšek. Myslíš si, že někoho znáš, a přitom... Ale to je jedno. Někdo ho zabil a ten někdo pravděpodobně zabil i Rosse. Nejspíš tomu dotyčnýmu oba dva zasahovali do plánů. Anebo už je zkrátka k ničemu nepotřeboval."

Peterovi z toho přejel mráz po zádech. Představa, jak někdo takhle chladnokrevně, bez veškerých výčitek, vraždí nevinné lidi... Musel se ušklíbnout. Beck ale zase tak nevinný nebyl. Ale že by si někdo troufnul i na Rosse? Situace už byla zřejmě opravdu vážná a Peter se obával, zda za jejich úmrtím nestojí náhodou jeho sestra. Jenže k nějakým závěrům se mu podaří dojít teprve tehdy, až bude ve svém pokoji zase sám.

,,Petere, vím, že jsi ještě vyčerpaný a asi bychom o tom neměli mluvit, pokud nejsi připravený," začal pomalu Tony a Pepper na něj vrhla zamračený pohled, ,,ale potřebujeme nějaké informace. Cokoliv, co jsi zpozoroval nebo zaslechl. Ti padouši zmizeli a já se obávám, že se vrátí. Jenže tentokrát se na ně připravíme. A k tomu potřebujeme tvou pomoc." Položil synovi ruku na rameno.

,,Nemohlo by to ještě počkat? Peter by se měl pořádně najíst a určitě se chce pozdravit s ostatními. Všichni budou nadšení, až zjistí, že ses probral," dodala s úsměvem.

Tony si rezignovaně povzdechl. ,,Tak fajn, půjdeme se najíst. S plnými žaludky se přece jenom lépe přemýšlí. A aspoň stihne dorazit zbytek týmu. Musíme teď dát dohromady všechno, co víme, a rozmyslet se, co podnikneme dál. Ale ty se do toho víc plést nebudeš," varoval ho Tony.

,,Neboj, po tom už opravdu netoužím," zamumlal Peter, a byla to vlastně pravda. Z části. Nechtěl už spolupracovat s týmem. Tohle musel vyřešit sám. Protože pokud se jednalo o jeho sestru...

On jim nedovolí, aby ji zabili.