„Tancuješ?"

Michelle se překvapeně otočila a povytáhla obočí, když za sebou spatřila stát nervózně se usmívajícího se Petera. Trochu ztraceně sledovala, jak k ní napřáhl ruku a mrkl na ni.

„Ehm, netančím, a navíc -" chtěla se vymluvit a volnou rukou poukázala na svůj foťák, ale Peter jí ho opatrně vzal z ruky a položil ho na stůl. Pak ji uchopil za ruku, propletl si s ní prsty a než stačila protestovat, už ji táhl za ostatními na parket.

„To je dobrý, protože já taky netančím, ale tohle je ploužák a jinou příležitost k tanci asi už stejně nedostaneme," vychrlil ze sebe na jeden nádech, poněvadž byl opravdu nervózní. Tančení s Michelle pro něj byla premiéra, a tak se toho trochu bál, koneckonců skoro jako všech věcí, které člověk dělal poprvé v životě. Ale stačilo mu se na ni podívat a jeho odvaha se začala pomalu vracet. Byla tak nádherná. A navíc, vypadala stejně nejistě jako on.

„Ani na sobě nemám šaty," řekla potichu, když jí jemně položil dlaně na pas a přitáhl si ji k sobě.

„To nevadí," zašeptal stejně tiše, jako by se bál, že by příliš hlasitým slovem mohl narušit tu poklidnou a lehkou atmosféru, která zde panovala. MJ už zřejmě nepřišla na žádný další argument, proč by tančit neměli, a tak si jen povzdechla a obtočila mu ruce kolem krku, čímž si byli ještě blíž. „Jsi nádherná," řekl jí Peter a zatímco se pohupovali do rytmu pomalé hudby, díval se jí hluboko do jejích čokoládově hnědých očí. Usmála se na něj. „Opravdu. Nezpochybňuj to," varoval ji. „I když bych tě rád viděl v šatech, tohle... tohle je perfektní. Tohle jsi ty. A já tě miluju," řekl jí potichu a trochu stydlivě, protože tahle dvě slůvka si často neříkali. „Se vším všudy. Takovou, jaká jsi."

„Ty jsi blázen, Petere," vydechla Michelle a zavřela oči, když se k ní naklonil a čelem se opřel o to její. Ani jeden už nevnímal, že okolo nich tančí i ostatní páry. Jako kdyby zůstali sami, jen oni dva, lapeni v nekonečné smyčce tohoto perfektního okamžiku. Michelle byla sama překvapená, když si to uvědomila - ale už dlouho se necítila takhle dobře. A to jen díky Peterovi a jeho rodině. „Petere, já..." začala opatrně, protože tuhle chvilku nechtěla pokazit. Ale připadala si v bezpečí. Byla v jeho náruči. A probudila se v ní jakási otevřenost. „Občas se bojím, že ti prostě nebudu stačit," přiznala se mu. „A mě to hrozně mrzí, protože bych hrozně ráda. Ale bojím se, že... že něco pokazím, nebo to uspěchám a pak... pak si v sobě vytvořím nějaký blok a... a nebudu schopná -"

„Michelle," oslovil ji něžně a pak ji klouby prstů pohladil po tváři. „Nemusíš na nic spěchat. Nemusíš na sebe tlačit. Jsem hrozně rád, že jsi mi to řekla. Že se mnou mluvíš o tom, co cítíš. Ale jestli si myslíš, že... že mi něco dlužíš, nebo tak... tak ne. Protože tohle," usmál se na ni, „tohle je perfektní."

•••

„Už jsem vám dnes řekl, že vypadáte úchvatně, paní Starková?" zavrněl Tony Pepper do ucha, zatímco se k sobě tiskli a jen se jemně houpali do rytmu hudby. Jednu ruku měl položenou na jejích odhalených zádech a v druhé dlani držel tu její. Pepper měla položenou hlavu na jeho rameni a s úsměvem sledovala, jak se jejich prsty proplétají a jak na jejím levém prsteníčku září krásný snubní prsten. 

„Myslím, že už jste se zmínil, pane Starku," odpověděla mu a zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do tváře. Pořád jí to připadalo jako sen. Obřad už byl několik hodin za nimi a ona se cítila nepopsatelně šťastná. A Tony taky. Jeho tvář byla uvolněná a v očích mu zářila hluboká láska.

„Možná by neuškodilo ti to ještě několikrát zopakovat," podotkl a přitiskl jí rty na čelo. „Děkuju ti, Pepper. Za všechno. Že jsi to se mnou vydržela a zůstala i přes to všechno tolik let po mém boku."

„Nech toho, nebo mě rozbrečíš," zašeptala rozechvěle. „To mi stačilo u toho tvého slibu," zasmála se a přesto pocítila, jak ji v očích štípou slzy. Její štěstí ji skoro bolelo a ona přála každému na světě, aby takový pocit zažil. S Tonym po boku měla pocit, že zvládnou všechno na světě.

„Jsem prostě přirozený řečník," zavtipkoval a rozhlédl se po místnosti. Překvapilo ho, když o kus dál před nimi spatřil tančit Michelle a Petera. O něčem si povídali a usmívali se na sebe. „Podívej se na našeho syna," řekl Pepper. „Kdy tolik vyrostl?"

Pepper při pohledu na Petera roztála jako sněhulák na slunci. V tento den ji dojímalo snad všechno. „Uteklo to tak rychle," zašeptala. „S Michelle jim to tolik sluší. Jsem tak strašně ráda, že ji má. Že je díky ní šťastný. Že jsou všichni kolem nás konečně šťastní," vydechla a přejela pohledem Clinta s Laurou, Tommyho s Brianem, Natashu a Bruce.

„Všichni jsme ušli dlouhou cestu," souhlasil s ní Tony. „Teď už nás snad čeká jen to hezké." Pomalým krokem s Pepper dotančil ke stolu a vzal dvě skleničky se šampaňským. Jednu jí podal a zadíval se jí do očí. „Tak ať je naše společná cesta životem šťastná a přesně taková, o jaké jsme snili."

Pepper se usmála. „Na nás," vydechla a přiťukla si s ním.

•••

Natasha postávala se sklenkou v ruce trochu opodál od toho všeho, ale přesto pohledem vytrvale sledovala svého Bruce a musela se přemáhat, aby se zeširoka neusmívala. Seděl u stolu a o něčem se vybavoval s Thorem, který se hlasitě smál. Kolem ní mezitím několikrát se zadumanou tváří prošel Loki a když už tomu bylo asi po páté, protočila nad ním oči. Měla tušení, že ví, o čem přemýšlí. Než ho ale stihla okřiknout a prostě ho tam odtáhnout, po jejím boku se objevil Bucky.

„Vyzval bych tě k tanci, ale nerad bych rozzuřil tvého přítele," řekl jí a zlehka se usmál.

„No, tak to jsem ráda, že s tím jsi smířený, protože já netančím. A kdyby ano, tak jediný, kvůli komu bych na ten parket došla, je Bruce," odpověděla mu s úšklebkem a rozhlédla se po místnosti. Žádná z žen zřejmě nezaujala jeho pozornost. „Víš, jestli dnešní večer nechceš trávit sám, možná by to chtělo se s někým seznámit," popíchla ho.

Nespokojeně zabručel. „Nerad se seznamuji s někým novým. Vždycky pak přichází lavina otázek, na které nechci odpovídat. Proč si nesundáš rukavice? Proč se neusměješ? Kolik ti je? Když odpovím, že mi je sto, všichni se zasmějou a berou to jako vtip."

„A jak jinak by to měli brát, když na sto opravdu nevypadáš?" šklebila se Nat. „Můžeš si jít zatančit se Stevem. Toho znáš."

„Vtipné, Natalio."

„Tak to by ses mohl aspoň usmát, Jamesi," vrátila mu to. „A teď se běž s někým seznámit, jinak uvidíš, co se stane, když to neuděláš. Pozorně teď sleduj Lokiho a ber to jako varování," řekla mu, pak se otočila a vydala se za bohem lsti a falše. Stihl jen povytáhnout obočí, než ho chňapla za paži a vedla jej mezi tančícími páry, přímo za Pepper a Tonym.

„Co to děláš, Romanovová?" zavrčel na ni.

„Pomáhám ti, když ty zřejmě nemáš dostatek odvahy a odhodlání," odsekla mu, a to už stanuli před překvapenými manžely Starkovými. „Tony, nechtěl by sis odpočinout? Pokecat s kámošema? Jestli tu nechceš nechat Pepper samotnou, tak já už pro ni mám společníka," informovala je, pustila Lokiho a místo toho chytila za paži Tonyho. Když ho vedla pryč a ještě se narychlo ohlédla, Loki ji propaloval pohledem. Kdyby takhle šlo vraždit, už by byla mrtvá. Natasha se pro sebe usmála.

„Jako vážně?" zavrčel Tony. „To bych ji tam radši nechal samotnou než s ním."

„Neremcej a buď rád, že si odpočineš od tance," zavrčela a překvapeně se zastavila, když se před nimi náhle objevil Bruce. Za sebou slyšela Tonyho posměváčské uchechtnutí.

„Mohl bych si tě taky na chvíli půjčit?" zeptal se jí trochu nejistě, což jí přišlo ohromně roztomilé. „Rád bych dostal víc než jen rozhovor jako Bucky nebo procházku parketem jako Tony s Lokim. Takže? Zatančila by sis se mnou?" položil jí otázku a pomalu k ní natáhl ruku. Tony se vytrhl z jejího sevření a šel si po svých, za což mu byla vděčná, protože tady klidně mohl zůstat a dobírat si ji za tuhle vzniklou situaci.

Zprvu jej chtěla odmítnout, protože nerada tančila. Ale pak si vzpomněla na to, co řekla Buckymu. Jediný, kvůli komu bych na ten parket došla, je Bruce. A tak souhlasila.

Bruce její odpověď zřejmě trochu vykolejila, ale pak potřásl hlavou a usmál se. Vzal ji za ruku a odvedl ji kousek stranou, aby měli soukromí a nebyli všem na očích. „Taky netančím," informoval ji. „Takže bych se chtěl předem omluvit, jestli ti pošlapu nohy."

Jen se usmála a pohladila ho po rameni. Chtěla mu toho tolik říct. Protože měla pocit, že právě teď, tady, je na to ta nejsprávnější chvíle. Ale když se mu podívala do tváře a viděla, s jakou oddaností ji sleduje, najednou věděla, že on to všechno ví. Všechno nevyslovené nezůstalo viset ve vzduchu jako při trapném okamžiku, ale naopak, plynulo to kolem nich jako melodie hudby, která je obklopovala, plynulo to v nich samotných, v jejich nitrech. Věděla, že Bruce cítí to samé. A tak jako nejlepší možnost viděla to, že se o něj opřela, uvolnila se a poddala se mu, nechala se držet jeho pevnými pažemi, které ji nikdy nepustí.

„Zbožňuju tě," zašeptala mu, zavřela oči a nadechla se vůně jeho kolínské. K uším jí dolehlo jeho vydechnutí, ucítila, jak se mu prudce rozbušilo srdce. Zabořil tvář do jejích rudých vlasů a přitiskl si ji k sobě ještě o něco pevněji. 

„Já tebe taky," zamumlal a vtiskl jí polibek do vlasů.

Natasha se šťastně usmála.

•••

Loki nějakou dobu postával rozpačitě před Pepper, nevěděl, co s rukama, kam s očima, neměl tušení, co sakra udělat, a v duchu peprně proklínal agentku Romanovovou, že ho dostala do takovéhle situace. Kde je sakra Strange, když se člověk potřebuje propadnout do země, zmizet, a klidně padat i třicet minut?!

Když přemýšlel, jestli tahle situace může být ještě trapnější, protože tu prostě jen stáli a Pepper určitě čekala, že on udělá nějaký první krok, náhle se sama chopila příležitosti, povzbudivě se na něj usmála a opatrně ho vzala za ruce.

„Nebuď nervózní. Je to jen tanec," zašeptala mu, dala si jednu jeho ruku kolem pasu, pravačku mu položila na rameno a v druhé ruce stále držela tu jeho.

Jen tanec. Jen tanec. Tanec, ale s ní.

„Omlouvám se za Nat," pokračovala Pepper, klidně, jako by se nic nedělo, a on na ni jen nevěřícně zíral a ani si neuvědomoval, že jej v tanci vede. „Myslela to dobře. Víš, že... se nemusíš cítit špatně za to, že si se mnou chceš zatančit?" usmála se na něj.

„Myslel jsem si, že... nebudeš chtít. Nebo že to bude divné," zamumlal otevřeně. Když byl s ní, daleko méně kontroloval to, co říkal nahlas, a nefiltroval své myšlenky. „Přece jen... my dva... Stark a moje minulost s ním -"

„Loki," oslovila ho důrazně, „už jsem ti to říkala. Jsi jeden z mých nejbližších přátel. A Tony, i když k tomu může mít výhrady, mi nikdy nemluvil do toho, s kým se stýkám. A já si s tebou zatančím moc ráda. Vím, že je pro tebe spousta věcí nových a něco... pro tebe není jednoduché. Ale u mě vždycky najdeš otevřenou náruč, ano? Protože tě mám ráda," zašeptala mu, věnovala mu jemný úsměv a zlehka ho pohladila po tváři.

Lokimu se překvapením rozšířily zorničky. Tahle žena jej nejspíš nikdy nepřestane překvapovat. Řekla, že... že... ho má ráda. Jeho. Jak jej... může mít ráda? Zarazilo jej náhlé teplo, které se mu rozlévalo kolem srdce a zasáhlo jej naprosto nepřipraveného. To, co s ním Pepper prováděla... to, jaký byl v její přítomnosti... to, že jej dělala lepším... že jej donutila cítit věci, o kterých nevěděl, že jich bude kdy schopen... 

Z hrdla se mu vydral tichý a dlouhý výdech. Překvapilo jej, když si uvědomil, že si ji chce přitisknout k sobě ještě blíž, obejmout ji a poděkovat jí za všechno, co pro něj udělala a dělá. Ale nedokázal to. Hrdlo měl stažené a nenacházel správná slova. Připadal si náhle jako malý, stydlivý kluk. Ale když se podíval na Pepper, na její povzbudivý úsměv a vřelost v jejích očích, měl pocit, že ví o všem, co má na srdci, ale nedokáže to říct. Udělat.

Ale jedno přece jen zvládl.

„Taky tě mám rád," zašeptal.