Peter zkontroloval obrazovku telefonu, aby se ujistil, že mu MJ nenapsala, že si to rozmyslela, a že už nemá chodit. Jel s rodiči na poslední kontrolu do Blue Hill a nějak se to protáhlo. Naživo to tam bylo ještě kouzelnější. Lepší místo si pro jejich svatbu ani nedokázal představit. Člověk tam ale snadno ztratí pojem o čase, a tak měl teď zpoždění na schůzku s Michelle. Ta mu sice napsala, že to nevadí a že na něj počká, ale jeden si nikdy nemohl být jistý. A on nechtěl propásnout šanci na jejich usmíření.

„Nemohl bys jet trochu rychleji?“ zeptal se netrpělivě. Farma Blue Hill byla sice nádherná, ale zato dost daleko od New Yorku.

Tony mu věnoval rychlý pohled ve zpětném zrcátku. „Vím, že často dokážu nemožné, ale tu kolonu aut před námi fakt neumím nechat zmizet,“ ušklíbl se.

„Vsadím se, že Loki by to dokázal,“ zamumlal si pod nosem, ale dostatečně nahlas, aby to jeho otec slyšel.

„Nemůžu uvěřit tomu, že pokud to všechno půjde dobře, příště, až tam pojedeme, už bude naše svatba,“ vložila se do toho Pepper, dřív než stihl Tony reagovat na Peterovu poznámku.

„Nechápu to, copak už tam nebude potřeba zajet?“ Zas tolik se v plánovaní svateb nevyznal, ale myslel si, že čím více se bude datum svatby blížit, tím více zařizování bude potřeba.

„To ano, ale od teď to má na starosti Tommy. Musím říct, že mi to plánování bude chybět, ale na druhou stranu se mi tolik ulevilo! A v práci toho teď budu mít víc než dost. Je potřeba všechno připravit na dobu mé nepřítomnosti,“ vysvětlila. „Budu sice k dispozici na telefonu, ale byla bych nejradši, kdybych nemusela nic řešit a mohla si to plně užít.“

„A kam vlastně jedete na líbanky?“ zeptal se zvědavě. Uvědomil si, že se o tom vlastně nikdy nezmínili. Doufal, že nehodlali zůstat doma jen kvůli tomu, aby ho měli pod dozorem.

„Jo, Tony, kam vlastně jedeme na líbanky?“ zopakovala jeho otázku Pepper.

„To je překvapení,“ odpověděl stejně jako vždy, když se ho na to zeptala. Lhala by, kdyby řekla, že nebyla zvědavá, ale nějak extra jí nevadilo, že to nevěděla.

„Dřív nebo později mi to stejně budeš muset říct,“ namítla hravě.

„Zapomínáš, že máme soukromý tryskáč. Dozvíš se to až na místě, Pep,“ řekl naprosto vyrovnaným hlasem Tony. Tak dlouho se mu to podařilo udržet v tajnosti, rozhodně to teď nehodlal pokazit.

Peter je tiše pozoroval s menším úsměvem na tváři. Na chvíli díky nim zapomněl na problémy, které s Michelle měli. Místo toho vzpomínal na to, jak se jeho rodiče poprvé políbili a neměli nejmenší tušení, že na té střeše nejsou sami. Společně ušli dlouhou cestu. Peter nevěděl, jestli mu vztah s Michelle vydrží až do dospělosti, ale věděl, že jednou chce mít s někým vztah, jako mají jeho rodiče. Jistě, někdy se hádali, ale to bylo normální. A když se zrovna nehádali, měli ten nejhezčí vztah. Nechápal, že ji táta nepožádal o ruku daleko dříve.

„Tak jsme tady,“ oznámil mu Tony, když zaparkoval před starým panelákem.

„Díky, přijdu někdy večer,“ vyhrkl a rychle vystoupil z auta. Ještě jim zamával na rozloučenou, a jakmile vyjeli na cestu, poslal MJ zprávu, že čeká dole. Normálně by nejspíš šel po požárním schodišti, ale teď mu to nepřišlo moc vhodné.

„Jdeš?“ ozval se za jeho zády známý hlas.

Peter se otočil a našel stát Michelle ve dveřích. Chvíli mu trvalo, než zpracoval situaci. „Michelle! Hm, ahoj,“ pozdravil ji a popošel pár kroků směrem k ní. „Myslel jsem, že se půjdeme projít,“ řekl nervózně. Nechtěl, aby měla pocit, že ho musí zvát k sobě domů.

„Doma nikdo není, takže klidně pojď dál,“ prohlásila pevným hlasem, ale Peter věděl, že je úplně stejně nervózní jako on sám.

„Tak tedy dobře,“ souhlasil a následoval ji dovnitř. Cestu po schodech absolvovali v tichosti. Až teď si pořádně začal uvědomovat, jak je tato chvíle důležitá. Pokud se dnes pohádají nebo se na něčem neshodnou, pravděpodobně by to pro ně znamenalo konec.

„Dáš si něco k pití?“ zeptala se, když vešli k nim do bytu.

„Možná vodu,“ zamumlal tiše.

MJ přikývla a nalila jim oběma sklenici vody, načež se posadili na gauč. Věděla, že teď to bylo na ní, ale neměla nejmenší tušení, jak začít. Byla připravená. Vážně ano. Jen to bylo opravdu těžké a ona o tom nikdy s nikým nemluvila.

„Takhle to u nás vypadá většinu času. Nikdo není doma,“ poznamenala suše a napila se studené vody, aby měla čas promyslet si svá další slova.

Peter přikývl, ale nic neřekl. Musel teď hlavně pozorně a trpělivě poslouchat.

„Dobře, takže věc se má takhle… naše rodiny se vůbec nepodobají, a tím zrovna nemyslím to, že tvůj otec je superhrdina a tvá matka úspěšná podnikatelka. Představ si, že byste byli úplně obyčejná rodina stejně jako my, ale i tak byste se nám v ničem nepodobali,“ snažila se pro začátek vysvětlit. Peter opět jen přikývl. „Z fotoalb vím, že když jsem byla ještě mimino, byli jsme šťastná rodina, ale nic z toho se nepamatuji. Pamatuji si jen to, že se máma s tátou v jednom kuse hádali a jednoho dne táta odešel. Máma začala víc pracovat, aby nás uživila. Nikdy jsem jí to neměla za zlé. Vím, že dělala, co mohla, ale když byla v práci, nemohla být se mnou. A tak jsem se musela naučit všechno dělat sama. Časem si na to zvykneš, a pak už to jde jen těžko změnit. Táta se po pár letech vrátil, prostě jen tak, a víš, co moje máma udělala? Padla mu kolem krku a bez mrknutí oka ho vzala zpátky,“ zasípala a znovu se napila, aby se trochu uklidnila. „Petere, mým rodičům je jedno, jestli na pár dní zmizím. Neřeší to. Už dávno je nepovažuji za svou rodinu.“

„Michelle, já… to jsem nevěděl,“ bylo vše, co ze sebe Peter dostal.

„Jak bys taky mohl? Nemluvím o tom, a mám k tomu své důvody. Dokážeš to respektovat? Nechci, aby ses do toho pletl. Nechci to rozebírat, ani to řešit. Řekla jsem ti to, protože mi na tobě záleží a nechci, aby to mezi námi skončilo kvůli nim,“ vysvětlila. Byla pravda, že se jí dost ulevilo, když se mu svěřila, ale kdyby nepřišel na to, že mu lže, nejspíš by mu to v nejbližší době neřekla.

Peter chvíli mlčel a pečlivě o tom přemýšlel. Najednou mu to přišlo až moc jednoduché. „Myslím, že to zvládnu,“ řekl jemně s menším úsměvem na tváři. „Nemám problém respektovat tvá přání, když znám pravdu.“

„Takže pauza končí?“ zašeptala nejistě.

„Pokud se mnou chceš stále chodit,“ řekl stydlivě.

Michelle přikývla. Dnes už mluvila o svých pocitech až moc. Místo toho si k němu přisedla blíže a přitáhla si ho do polibku. Konečně měla zas pocit, že je doma.