Teresa Fitzpatricková byla zklamaná.

Nerada to říkala, ale bylo to tak. Přišel nový rok 2017, od Rossovy a Quentinovy vraždy, od únosu a útěku Petera Starka uplynuly už dva měsíce, a ten kluk ji ještě nenašel. Opravdu ji zklamal. Myslela si, že je chytřejší. Myslela, že mu za sebou zanechala spoustu nenápadných stop, které by byl schopen odhalit a přečíst, a které by jej dovedly až k ní. Protože ona si byla tolik jistá, že přijde. Že mu tehdy nasadila brouka do hlavy. Že ji bude hledat, že bude hledat pravdu, a nepoleví, dokud ji nenajde, dokud nezjistí všechny odpovědi. Jenže Peter to vzdal. Nebo se přestal ptát. Každopádně jej dnes viděla vycházet ze školy, rozesmátého a šťastného, a prostě na něm poznala, že jej nic netrápí. A to ji rozčílilo.

Rozrazila dveře od Hammerovy laboratoře a když jej sjela pohledem, zjistila, že si dopřál pauzičku na oběd. Byla to jen další z věcí, jež ji tak rozběsnily, že se na muže málem vrhla. Ale pak si připomněla slova, jež mu tehdy pověděla. Oba dva víme, že vztek ničemu nepomůže, akorát ti uškodí. Vztek ti zatemňuje mozek, dělá tě hlupákem. A hloupost tě zabije. Proto se zhluboka nadechla a snažila se uklidnit. Frustrovaně se posadila na protější židli a otevřela laptop, prostě jen proto, aby se nemusela dívat na Hammera.

,,Špatnej den?" zeptal se jí opatrně, poněvadž viděl, že ji něco rozhodilo, a on nerad dráždil hada bosou nohou. Zvlášť, když věděl, čeho je takový had schopen.

Zavrčela. ,,Peter. Co jiného. Možná jsem byla naivní, když jsem si myslela, že přileze. Vždyť takový on přece je, ne? Pociťuje touhu zachraňovat svět. Ví přece, že jsem naživu, tak proč si pro mě prostě nepřijde?" Skutečně tomu nerozuměla. Že by ho odhadla špatně? Ona i její matka?

,,Možná by přišel, ale ví, že jsi silný soupeř. Nechce hrát se ženou, která dokáže hrát lépe než on," odpověděl pomalu Justin a pečlivě volil každé slovo. Nerad by její vztek obrátil proti sobě.

K jeho překvapení se zasmála. ,,To se mi líbí, Jusi. Ty se od Quentina tolik lišíš. On by mi v tenhle okamžik na plnou hubu řekl, že jsem prostě hlupák. Jenže to by se mýlil," zasyčela a stiskla ruce v pěst. ,,Moje matka nevychovala hlupáka. Psychopatickou a chladnokrevnou mrchu, to asi ano. Ale ne hlupáka."

Hammer na to nic neřekl. Rozhodl se, že se nebude vystavovat zbytečnému nebezpečí, kdyby náhodou pověděl něco, co by se jí nelíbilo. Proč bude zbytečně riskovat svůj život? Ano, ztráta Quentina jej stále bolela a probouzela v něm apatii, ale on se smrti bál.

Teresa ale vypadala, že se jí vrátila dobrá nálada. Bubnovala prsty o stůl a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. ,,Jsi chytrej chlap, Justine," řekla znenadání a pak uznale pokývala hlavou. ,,Na těch tvých slovech skutečně něco je."

Dá Peterovi ještě šanci, než se rozhodne hrát jinak.

•••

Peter po velmi dlouhé době strávil odpoledne v sídle Avengers. Když tu tým nebyl, neviděl důvod, proč by sem chodil, ale teď, když tu bylo zase živo a doma takový klid, se mu po tom ruchu zastesklo a pociťoval touhu ostatní navštěvovat tak často, jak jen to půjde. Navíc po dlouhé době zase nastaly ty klidné měsíce, což jej přivádělo do určitého stereotypu, a on stereotyp nesnášel. Potřeboval si ty dokola se opakující dny něčím zpestřit. A tak přemluvil tátu s mámou, kteří poslední dobou stejně řešili jen svatbu, zda by mohl jet s Natashou za Avengers, a oni k jeho radosti po krátkém váhání souhlasili.

A tak teď seděl na žíněnce uprostřed prázdné tělocvičny a zíral na boxovací pytel u protější stěny. Nat mu říkala, že dnes tu bude trénovat se Samem a s Buckym, a on se rozhodl, že na ně počká už rovnou tady. A protože neměl co dělat, plně se oddal svým myšlenkám.

Tajemství ohledně jeho starší sestry už jej tolik netrápilo. Ano, samozřejmě, že občas měl chvilky, kdy na ni myslel, ale už to bylo méně častěji než předtím. Jeho rodiče i zbytek týmu byli docela klidní, a tak i on začal věřit tomu, že za tím vším stál skutečně jen Quentin Beck s nějakým svým týmem vědců. Protože Beckovo doopravdy mrtvé tělo se našlo, avšak o jeho sestře nikde nebyla ani zmínka. Zprvu se tomu zdráhal věřit, někde přece muselo něco existovat, ale nedostatek informací jej demotivoval a pomalu jej přesvědčoval o tom, že si ji jeho zdrogovaný a unavený mozek prostě vymyslel. Protože byl osamělý. Protože toužil po sourozenci. Po útěše. A místo toho dostal jen další Beckovu iluzi. Bylo to už podruhé, co jej spolu s Mary připravil o sourozence. Byť by to v tomto případě znamenalo, že je jeho sestra padouch. To je jedno. Pořád by to byla jeho sestra.

Přemýšlel taky nad Michelle. Už nějakých pár týdnů měl podezření, že to u nich doma nebude tak úplně ideální, jak jej častokrát horlivě a trochu nepřirozeně ujišťovala. Nechtěl vyzvídat, věděl, jak je to nepříjemné, a navíc se jednalo o skutečně osobní věc. Ale tehdy to nebylo poprvé, co uslyšel hlasitý tlukot jejího srdce, když mu zalhala. Trochu ho to mrzelo, myslel si, že v něj má důvěru. Ale MJ nikdy nebyla příliš svěřovací typ.

Ozvalo se zabouchnutí dveří a on polekaně nadskočil. Ale protože jej jeho šestý smysl před ničím nevaroval, usoudil, že mu žádné nebezpečí nehrozí. A skutečně. Přicházel k němu totiž Bucky, na tváři měl několikadenní strniště a vypadal už mnohem líp než tehdy, když přijeli. Zdál se být klidnější, rozvážnější, odpočatější.

,,Nazdar, mladej," pozdravil ho a zastavil se. ,,Neruším tě?"

,,Jasně, že ne," odpověděl Peter a stále trochu s obdivem zazíral na jeho ruku z vibrania. ,,Páni. Máte novou ruku?" neubránil se.

Bucky trochu zaraženě mrknul na svoji levačku. ,,No jo. Ve Wakandě si pro mě přichystali malý dárek. Můžu?" zeptal se ho nejistě a ukázal svou normální rukou na místo vedle něho. Peter kývl a oči se mu rozzářily jako malému klukovi, protože, přece jenom, tohle byl James Barnes, a vedle vojáka z druhé světové války a nejlepšího přítele Kapitána Ameriky nesedíte každý den. ,,Vypadáš zamyšleně."

,,Jo, no... asi jo," uchechtl se nervózně Peter a prohrábl si vlasy.

,,Máš starosti?"

,,No, asi by bylo zvláštní, kdybych je neměl, nemyslíte?" opáčil s úsměvem. ,,Ale to nic. Ono se to nějak poddá. Jen... nechci udělat něco zbrklýho, nějakou blbost, který bych později litoval. Jsem prostě v situaci, kdy si nejsem jistej, co je správný. Co bych měl udělat, chápete?" Mluvil o Michelle. Nechtěl, aby se trápila, ale zároveň jí nechtěl ublížit tím, kdyby se do toho pokusil vstoupit i on sám.

,,Vlastně chápu," odpověděl mu Bucky. ,,Celý život se skládá z mnoha rozhodnutí. Z dobrých i špatných. Nevím, co přesně tě trápí, takže nevím, jak jinak bych ti mohl poradit, ale můžu ti říct jen jedno: řiď se tím, co ti říká srdce."

Peter se ohlédl na toho muže po svém boku. Na tu jeho upřímnou tvář, ve které se zračila opatrnost; jasná známka toho, že si Bucky v tomhle novém životě zkrátka ještě nebyl jistý. A Peter najednou nevěděl, jak takový člověk jako on mohl být vraždícím monstrem, Winter Soldierem. Byl rád, že už je pryč. A doufal, že jeho táta jednou v Buckym uvidí toho muže, jakého v něm nyní viděl i Peter.