Kdosi ho zatahal za rukáv pyžama. Jen ospale zabručel a ještě víc se zavrtal pod peřinu. Na tváři ucítil opatrný dotek a na uchu jej polechtal teplý dech. „Tati, spíš?“ zaslechl šepot a pak mu přes bok přelezlo jedno divoké batole. Tony heknul a přetočil se na záda. Bezvadné. Teď už znovu neusne.

„Už nespím, ale ty buď potichu, ať nevzbudíš maminku, potřebuje odpočívat,“ zamumlal, ale pak se neubránil úsměvu, když ucítil, jak jejich dítko leze k němu pod peřinu. Vzápětí už leželo natisknuté k jeho pasu a nožičku si přehodilo přes jeho břicho.

„Ale máma tady není,“ odporoval mu Peter zkroušeně. „Táto, kde je máma? Já mám hlad. Vstávej, říkal jsi, že nespíš!“ Na skoro dvouleté děcko byl Peter vcelku ukecaný.

„Už vstávám, už vstávám,“ ujišťoval ho bručivě, promnul si zarudlé oči a zhluboka si povzdechl. Takže už byla zase pryč. A to slibovala, že si od práce dá pauzu. Tony se nadzvedl na loktech a pousmál se, když viděl, jak na něj Peter kulí své hnědé oči. Pocuchal mu vlasy a on se zahihňal. „Pojď sem. Ještě jsi tátovi ani nedal pusu na dobré ráno.“

Peter hlasitě vypískl a kdyby byl Tony po divokém večírku, nejspíš by mu ještě dlouho poté příšerně třeštila hlava. Chlapeček hbitě vyšplhal po otcově trupu a pak ho malýma ručkama objal okolo krku. Tony ho chytil kolem pasu a vtiskl mu mlaskavou pusu na tvář. Peter se zahihňal a odstrkoval ho od sebe. „Táto, ty škrábeš!“

„Asi bych se měl oholit, co ty na to?“ zeptal se ho Tony s úsměvem a vzal ho do náruče. Peter si promnul oči, cosi souhlasného zamrmlal a Anthony pohledem zabloudil k hodinám. Zaúpěl. „Ty jeden netopýre, co tě to napadá, vstávat v pět ráno?“

„Já bych chtěl být netopýr,“ zasnil se Peter. „Měl bych velká křídla,“ napřáhl paže, „a lítal bych venku! A když bych šel spát, tak bych visel hlavou dolů. To by byla sranda, že jo, tati?“

„Jenže ani já, ani tvoje máma nejsme netopýři, takže bychom nejspíš dostali infarkt,“ prohlásil Tony a s Peterem v náruči se zvedl. „Tak jdeme vstávat, ať naše princátko neumře hlady.“

„Já jsem netopýr, táto!“

„Opravdu?“ povytáhl Tony obočí, pak Petera popadl za nohy a protože to chlapec nečekal, hlasitě zaječel. Když zjistil, že je hlavou dolů, rozesmál se a mával rukama kolem sebe. „Tak jak se ti to líbí?“

„Moc!“ přitakal Peter radostně a vzápětí se smíchem přistál v měkkých peřinách. Vykoukl na otce a když zjistil, že se usmívá, rozzářil se. „Ještě, táto!“

„Ne ne, teď je čas na pořádnou snídani,“ přikázal mu Tony. Peter zklamaně ohrnul spodní ret, ale nakonec k otci natáhl ruce a Tony ho znovu vzal do náruče. „Tak co by sis dal dnes dobrého?“

„Šušenky.“

„Jsou to sušenky, ne šušenky. A ty se nejí na snídani. Tak se podíváme, co budeme mít v lednici,“ prohlásil Anthony. Peter se v jeho pažích trochu zavrtěl, když odcházeli do kuchyně.

„...ano, samozřejmě, můžete se mnou počítat. Zatím nashle.“ Balkonové dveře se zavřely a vzápětí se k Tonymu a Peterovi otočila nádherná žena. Hnědé vlasy měla sestříhané na mikádo, oči jí i přes únavu vesele jiskřily, a jakmile je oba spatřila, s širokým úsměvem se rozešla k nim.

„Mami!“ zavolal na ni Peter a mocně k ní natahoval ručky, div nespadl z Tonyho náruče.

„Pročpak ještě nespíte? Je tak brzy! Snad jsem vás nevzbudila?“ ptala se jich a oběma dala pusu.

„Na to samé bych se mohl zeptat já tebe, zlato. Měla by sis odpočinout,“ přemlouval ji jemně Tony a na okamžik si ji láskyplně přivinul k sobě. Roztěkaně zavrtěla hlavou a za chvíli se z jeho objetí vymanila.

„Musím do práce, je to naléhavé. Pokusím se být brzy doma. Něco spolu podnikněte, ano?“ usmála se na ně a štípla Petera do tváře. „A ty si běž po obědě lehnout, ano, králíčku?“

„Ale já jsem netopýr!“ vykřikoval Peter a trochu se zamračil. Jeho matka jej něžně cvrnkla do nosu.

„Ach! Ještě minulý týden jsi byl můj sladký malý králíček. A já jsem ti nakoupila takovou spoustu mrkviček, kdo je teď sní? No nic, asi budeme muset zjistit, co má rád takový netopýr,“ prohlásila a Peter se zaradoval. Mrkla na hodinky. „No, už vážně musím jít, nebo přijdu pozdě. Tak si to tu pořádně užijte, ano? Papa!“

„Pápá!“ mával za ní Peter a když se matka v předsíni obula, poslala mu vzdušnou pusu. A pak zmizela.

Tony si povzdechl, ale když se na něj jeho syn podíval, usmál se. „Tak jsme tu zase sami. Užijeme si spoustu legrace, co ty na to, králíčku?“

„Ale tati! Já jsem netopýr!“

•••

Ahoj! Spolu s newky1 vás vítáme u našeho nového příběhu, který bude, jak už jste mohli poznat, Pepperony a Spiderson🔥 doufáme, že mu dáte šanci a bude se vám líbit tak jako nám, protože my jsme z toho nadšené😂🤭
Kapitoly budou vycházet každý třetí den a my budeme moc rády za vaše názory💕
A za dokonalý cover samozřejmě neskutečně děkujeme úžasné ShiroLaufeyson ❤
M & Š 💜