Tony netrpělivě přecházel sem tam po obývacím pokoji a neustále koukal na hodiny. Pepper s Peterem tady už měli být před deseti minutami. Poslal jí zprávu, aby se zeptal, zda je všechno v pořádku, ale dosud na ni neodpověděla. Dělal si starosti, ale snažil se je vytěsnit. Určitě jen někde uvízli na semaforech, ujišťoval se v duchu. Nebo byl Peter na robotickém kroužku a zapomněl se. A teď jedou rychle domů, ale protože Pepper řídí, nemůže mu odpovědět. Je to jednoduché.

Vklouzl rukou do vnitřní kapsy saka, kde měl pečlivě ukrytou krabičku s prstýnkem. Dnes měl být ten den, kdy Pepper požádá o ruku. A přestože si skromně myslel, že má devětadevadesáti procentní šanci na to, že mu řekne ano, i přesto byl nervózní jako nikdy za celý svůj život. Ale asi to tak bylo normální. Každý je v takový velký okamžik nervózní, ne? Bude to v pořádku.

Z rozjímání a přeříkávání si proslovu jej vyrušilo vyzvánění telefonu. Ihned se pro něj natáhl a úlevně se pousmál, když zjistil, že mu volá Pepper. Nejspíš už jsou dole. Rychle hovor přijal. „Ahoj, zlato! Už jsem si začínal dělat starosti, kde jste tak dlou –“

„Tony, poslouchej mě,“ přerušila ho udýchaným hlasem a Tony se zamračil. Tohle se mu přestávalo líbit. „Ty naše obavy ohledně Mary byly správné. Něco se mi podařilo zjistit. Tony, tu večeři musíme odložit, já prostě potřebuju –“

„Pepper, pomalu!“ snažil se ji uklidnit, přestože sám byl jako na trní. „Vysvětli mi to. Co jsi konkrétně zjistila?“

„Prosím tě, upozorni Nat. Peter může být v nebezpečí, musíme rychle pro něj, pokud ho ještě někdo nevyzvedl ve škole!“

„Ty jsi ho nevyzvedla?“

„Ne, poprosila jsem Nat, říkala jsem jí, že si musím něco zařídit… Prosím tě, musíš jí zavolat a zeptat se jí, jestli je všechno v pořádku! Psal ti Peter?“

„Ne, nepsal, a Natashe zavolám hned, jak mi vysvětlíš, co se děje.“

Pepper se zhluboka nadechla, jako kdyby se pokoušela uklidit. Srdce jí zběsile bouchalo a obavy jí svíraly srdce. „Nemáme moc času, Tony, nestihnu ti to všechno vysvětlit. Jedu za Mary. To ona má všechno na svědomí. Vytvořila geneticky upraveného pavouka, který při návštěvě Oscorpu kousl Petera. Plánovala to už od doby, co se narodil, ale tím, že jste se rozešli, to musela oddálit. Nevím, jestli to tehdy v Oscorpu byla náhoda, nebo ne. Každopádně lidé, které ten pavouk kousl, nepřežili. Až na Petera. A ona… ona ho potřebuje. Chce nám ho vzít.“

•••

„Zatraceně! Proč mi to nikdo z nich nebere!“ zavrčela frustrovaně Nat, a kdyby ji Bruce nechytil za paži, klidně by telefonem třískla o zem. Čekali před školou, až Peter vyjde z budovy, ale on stále nešel. Vyučování mu dávno skončilo, nebyl ani robotický kroužek. Domluvili se na daném čase, kdy se tu setkají, a uplynulo už dvacet minut a on stále nešel. Natasha se snažila dovolat Pepper i Tonymu, jestli jej náhodou nevyzvedli oni, ale ani jeden jí to nebral a linka byla obsazená. Peter byl nedostupný a Natashe to začínalo dělat opravdu velké starosti. Tohle nevypadalo vůbec dobře.

„Hlavně klid, Nat. Tohle vyřešíme,“ snažil se ji uklidnit Bruce, který ale bohužel rozhodně nevěděl, co si v téhle situaci počít. Natasha se ušklíbla.

„Zkusím to ještě jednou. A jestli se ani jeden z nich neozve, já jedu hledat Pepper a ty pojedeš domů, jestli tam někdo z nich není. Zvedni to, prosím,“ zašeptala si pak pro sebe, když poodstoupila o pár kroků dál a znovu vytočila Peppeřino číslo. Zavřela oči.

•••

„Neříkej mi, že ti dal Richard něco jiného než to sérum, které bylo určené pro toho kluka,“ zavrčela Mary, která stála v jedné laboratoři a skrz prosklené okno se dívala na Peterovo nehybné tělo. Byl bledý, orosený potem a stále v bezvědomí, a přestože to nevypadalo, že by se v blízké době měl probudit, raději mu na velkém stole spoutali ruce i nohy. „Tohle nebylo v plánu. Mělo to proběhnout úplně jinak, takhle nám to přineslo jen další komplikace! Máš tu lahvičku?“ štěkla na Quentina, který chlapce podmračeně pozoroval. Zablesklo se jí v očích. „Vidím snad soucit, Quentine? Ach bože, koho jsem to zaměstnala. Dej mi tu lahvičku, ať můžu zjistit, jestli to byl jed nebo ne!“

„Asi by mě už nemělo překvapovat sdělení, že tu máš různě poschovávané nějaké jedy,“ zamumlal si Beck, zajel rukou do kapsy a podal Mary prázdnou lahvičku, jen na dně zůstalo ještě pár kapek. Žena ji otevřela a lehce si přivoněla. „Nemohlo to způsobit to, že se to smíchalo spolu s dalšími přísadami, které tam nemají co dělat?“

„Zázvor, pomeranč a ženšen. Nic špatného,“ zamručela Mary, odložila lahvičku na stůl a založila si ruce na hrudi. „Doufám, že brzy pochopí, že spolupracovat se mnou je lepší. Jinak by se mohlo stát, že se něco nepěkného stane jeho blízkým, a to by určitě nechtěl.“

Quentin si odkašlal. „Myslel jsem, že chceš zabít Pottsovou. A já mám slíbeného Starka.“

„Samozřejmě že ano, drahý Quentine,“ usmála se nehezky Mary. „Nesmíš na něj ale vychrlit všechno najednou. Nejdřív ho donutíme spolupracovat a ujistíme ho, že když se nevzpírá, jsou všichni v pořádku. Postupně se jich ale začneme zbavovat, aby nám už nic nemohli překazit, to by jim bylo podobné, a Peter to nebude čekat a zlomí ho to. Odpor nulový. Budu si s ním moct dělat, cokoliv budu chtít, a nikdo mi v tom nezabrání.“

„Takhle trápit vlastního syna, páni. To nedokáže jen tak někdo,“ řekl Quentin a vysloužil si od Mary nepěkný pohled. „To měl být kompliment. A nebojíš se, že to dopadne naopak, než jak plánuješ? Co když jejich smrt Peterovi naopak dodá sílu? Nebo co když se pokusí o sebevraždu?“

„Bude pod neustálým dohledem, Patrick už připravuje kamery. Máš se ještě hodně co učit, Quentine. Peter svoji rodinu miluje. Je to jeho největší slabina, stejně jako Tonyho, Pepper a zbytku jejich podařené rodinky. Alespoň že už si nemusíme dělat hlavu s Avengers. Ta láska je všechny nakonec zničí. A já je díky tomu mohu všechny držet v šachu. Teď budou oni skákat tak, jak já budu pískat. Hra začíná.“