Peter sebou škubl a rozespale se porozhlédl po místnosti. Celé tělo měl rozbolavělé, což mohlo znamenat jen to, že usnul na nepohodlném místě. Na místě, které nebylo určeno ke spánku. Zase.

„Kdopak se nám to probudil?“ poškádlil jej Beck, když se jejich pohledy semkly.

Peter se rychle vzpřímil a promnul si oči. Nemohl uvěřit tomu, že usnul ve škole! Jestli se to dozví rodiče, čeká ho doma pěkná přednáška. „Já… hrozně moc se omlouvám, pane Becku! Nechtěl jsem usnout.“

„To nic, Petere. Že jsi to ty, tak udělám výjimku, ale prozraď mi, co se s tebou děje? To už ti zase není dobře? Myslel jsem, že to už se zlepšilo,“ vyzvídal starostlivě.

„Zlepšilo, ale pak se to všechno vrátilo,“ povzdechl si. „Rychleji a ve větší míře. Doma ale nechci nic říkat, protože dnes máme večeři, na kterou se všichni těšíme a já bych byl nerad, kdyby se kvůli mně rušila. Táta se dnes chystá požádat mámu o ruku, víte?“ svěřil se mu s úsměvem. Na tenhle moment čekal už hodně dlouho a v žádném případě nechtěl, aby se to jeho vinou odložilo.

„Chápu, že nechceš, aby se věc, jako je zasnoubení tvých rodičů, odkládala, ale měl bys myslet na své zdraví. To máme všichni jenom jedno,“ snažil se mu vysvětlit Beck, ale Peter nad tím jen zavrtěl hlavou.

„O mě si starost dělat nemusíte. Budu v pořádku. Strejda Bruce říká, že se to všechno zase srovná, a já mu věřím. Je to jeden z nejchytřejších lidí, které znám,“ řekl a začal si si pomalu balit věci do batohu. Doufal, že už na něj někdo čekal před školou. Když se domů dostane brzo, mohl by si stihnout před večeří ještě zdřímnout.

„V tom případě doufám, že tě v pondělí uvidím úplně fit a ty mi budeš vyprávět o té vaší večeři.“

„Náhodou ten váš zázračný elixír nemáte, co?“ zeptal se nadějně. Ten mu minule opravdu pomohl a teď by za něj dal cokoliv.

„Náhodou mám, protože jsem včera na chodbě nemohl přehlédnout, jak bledý jsi. Trochu se divím, že jsi ještě někde neodpadl. Tady to máš,“ řekl a podal mu lahvičku.

Peter si ji vděčně převzal a s bleskovou rychlostí odšrouboval víčko. Začínal mít podezření, jestli to opravdu nebyl kouzelný lektvar, neb účinek byl téměř okamžitý. „Jste opravdový hrdina, pane Becku. Uvidíme se v pondělí,“ rozloučil se s ním a vydal se ven ze třídy.

Než však stihl dojít ke dveřím, něco se šeredně pokazilo. Zasáhla jej ostrá bolest do hlavy a jeho nohy se proměnily v želé. Doslova. Ani se nestihl zorientovat v tom, co se děje, a skončil na podlaze. V dáli slyšel, že někdo volal jeho jméno, ale to bylo brzy přehlušeno šuměním v jeho uších. Pak se ve vteřině vše změnilo jako lusknutím prstů a všude bylo ticho. Ticho a hned nato tma.

„Petere!“ zvolal již po několikáté Beck a klekl si k němu na zem. Když zjistil, že je v bezvědomí, ale puls má, vyskočil na nohy a rychle zavřel dveře od třídy. Poté jen nečinně stál nad Peterem a přemýšlel, co dělat dál.

Tohle v plánu rozhodně nebylo.

•••

Pepper vystoupila z auta a doufala, že její krytí bylo dostatečné. Na sobě měla rifle, Tonyho mikinu a jedny z jeho slunečních brýlí. Na hlavě kšiltovku, kterou vyhrabala na dně Peterova šatníku. Od jejích běžných outfitů se to rapidně lišilo, takže si nemyslela, že by ji někdo mohl poznat. To neznamenalo, že by nebyla nervózní.

Zhluboka se nadechla a zamířila do blízkého parku. Projížděla seznam Osbornových zaměstnanců a narazila na známé jméno. Musela být hodně přesvědčivá, ale nakonec se jí její bývalá spolužačka z vysoké rozhodla pomoci. Nedělala si příliš velké naděje, ale byla to momentálně jediná stopa, kterou měli.

Posadila se ke kraji lavičky, čekajíc, co se bude dít dál. Dívala se před sebe na lidi, kteří se v parku nacházeli, a nijak nedávala najevo, že ženu, která s ní na lavičce seděla, zná.

„Nikdo tě nesledoval?“ zeptala se tiše.
Pepper jen zakroutila hlavou.

„Dobře, snad s tím dobře naložíš. Jestli na to někdo přijde, jsme mrtvé,“ řekla a položila vedle sebe noviny, než vstala a odešla.

Pepper nechápala, co se děje, proto se rychle natáhla po novinách, ve kterých našla složku, po které tolik prahla. Jakmile ji držela v rukách, oddechla si. Chvíli si myslela, že byla oblafnuta. S roztřesenýma rukama vytáhla papíry a dala se do čtení.

A nestačila se divit, co všechno se dozvěděla. Tohle úplně měnilo situaci. Sice nebyla vědkyně, ale z těch papírů vyčetla většinu důležitých věcí. Všechno to náhle začalo dávat smysl. Celou dobu měli pravdu a Mary tím vším opravdu sledovala mnohem více.

Pepper na nic nečekala, nasedla do auta a rozjela se směrem k Oscorpu. Skončí to s Mary jednou provždy.

Nikdo nebude ohrožovat jejího syna.

•••

Blížíme se do finále! Před námi je posledních 10 kapitol😱