,,Slečno Pottsová, přišla jste o minutu a dvacet sedm vteřin později, než chodíte obvykle," uvítal ji známý hlas, když přišla do kanceláře. Jakmile jej zaslechla, srdce se jí rozbušilo a rty se jí zformovaly do širokého úsměvu.

,,Vy očividně máte málo práce, pane Starku, když stalkujete své zaměstnance," prohlásila naprosto klidným hlasem a naoko bez zájmu prošla kolem křesla, ve kterém seděl. Tony vyskočil na nohy a sundal si brýle, které strčil do náprsní kapsy saka.

,,Upřímně sleduju jenom vás. Nahlásíte to na policii?" zajímal se a přišel k ní blíž. Pepper do nosu udeřila vůně jeho kolínské, kterou tak milovala.

,,Přemýšlím o tom," zašeptala a položila mu ruce na ramena.

,,Tak opravdu doufám, že vám tohle pomůže zapomenout," řekl a sklonil se k ní, aby ji políbil. ,,Ahoj, Pep. Neviděli jsme se dva dny a já mám pocit, že to snad byla věčnost."

Pepper mimoděk napadlo, zda takové pocity zažíval i s Mary. Koneckonců, byla to jeho první láska, kvůli které se úplně změnil. Neodvažovala se jej na to ale zeptat, a taky nechtěla kazit tu příjemnou atmosféru.

,,Taky mi chybíš," přikývla a mírně se usmála. Pohladila ho po tváři. ,,Je doma něco nového?"

,,Líbí se mi, že to pořád považuješ za svůj domov, přestože bydlíš někde jinde," usmíval se Tony. ,,Nemůžu se dočkat, až se vrátíš." Ale kdo ví, kdy to bude, odpověděla mu v duchu Pepper. ,,Doma se nic nového neděje. Jen Peter se mnou začal zase o trochu víc mluvit. Nedávno měl jeden ze svých panických záchvatů. Bylo to... dost silné."

,,Proboha," uniklo Pepper ze rtů a vytřeštila oči. Pociťovala neuvěřitelnou touhu rozeběhnout se domů a ujistit se, že je Peter doopravdy v pořádku. ,,Co se stalo? Je v pořádku? Neměli bychom -"

,,Všechno je dobrý, Pepper," ujišťoval ji Tony a jemně ji vzal za tváře. Zadívala se na něj a v očích jí svítila starost. ,,Zvládli jsme to, je to silnej kluk. Jen toho na něj je v poslední době moc. Říkal mi něco o tom, že se cítí být ztracený, a že se v sobě nevyzná."

,,Já jsem tak hloupá, kdybych neodešla, Peter by byl v pořádku a nemusel by se takhle trápit. Je mi to tolik líto, Tony. Kéž bych mu mohla nějak pomoct, ale já - já nevím, co mám dělat. Před nějakou dobou mi úplně přestal psát a já pořád váhám nad tím, jestli by byl dobrý nápad se mu ozvat nebo ne. Myslíš, že - že mě pořád bere jako svou mámu?" odvážila se šeptem zeptat. Neuvěřitelně se bála té odpovědi, kterou dostane, a Tonymu tahle veškerá bezmoc, Peppeřina bolest a Peterovy trable rvaly srdce.

,,Pořád tě miluje, Pepper, já to vím," odpověděl jí pevným hlasem a skutečně o tom byl přesvědčený. Prostě to věděl, ať se mohl Peter tvářit a chovat, jak chtěl, Tony věděl, že mu na Pepper pořád neskutečně záleží. ,,A možná by nebylo tak špatné mu zkusit napsat, nebo zavolat. Možná jen potřebuje nějaké povzbuzení. Vysvětlení, aby si to všechno srovnal. Já nevím, za zkoušku nic nedáš."

,,Já se jen bojím, že mě odmítne," povzdechla si Pepper a napila se kávy. ,,Že už se mnou nebude chtít mít nic společného."

,,Já chápu tvoje obavy, Pepper, ale přesně takhle se možná cítí i on. Pořád tě má rád. Myslíš, že něco takového, tolik společných let a zážitků, vymizí z minuty na minutu? Jsi jeho máma. Za tebou chodil vždycky jako první, když měl nějaký problém. Když se potřeboval na něco zeptat. A když jsme tedy občas udělali něco za tvými zády, vždycky myslel na tebe a na to, jak budeš reagovat. Nechtěl dělat nic bez tvého vědomí."

,,Ach, Tony, on mi tak hrozně chybí," rozvzlykala se Pepper a padla mu kolem krku. Tony si ji něžně přitiskl k sobě.

,,Taky mu chybíš," zašeptal jí. ,,Ptal jsem se ho na tu večeři. Neřekl ne."

,,Ale taky neřekl ano."

,,Pořád s tím ale můžeme pracovat. Takže, zlato," zvedl jí hlavu a palci jí setřel slzy, načež se usmál a políbil ji na čelo, ,,zavoláš mu?"

•••

,,Dneska jsi nějaký zamlklý, je všechno v pořádku?" zeptala se Petera Mary, když chvíli pozorovala, jak lžičkou nepřítomně rýpe do kopečku čokoládové zmrzliny.

,,Cože? Promiň, co jsi říkala? Jen jsem se zamyslel," vyhrkl rychle a nepatrně se ošil. Poslední dny se mu na schůzky s Mary vůbec nechtělo. Nebavilo ho to. Nebylo to... správné. Už si ani skoro neměli o čem povídat, vždycky mluvila jen ona, pokládala mu otázky a on jí stručně odpovídal. Ale nedokázal jí říct, že už se s ní vídat nechce. Neviděl v tom smysl. Prostě to nefungovalo.

,,Ptala jsem se, jestli je všechno v pořádku."

,,Rozhodně, jen jsem dnes v noci nemohl usnout," odpověděl jí a zase sklopil oči ke svému zmrzlinovému poháru, aby se na ni nemusel dívat. Několik nocí už nedokázal pořádně spát. Přemýšlel o Pepper častěji než jindy. Čekala dítě. A všech pět jich mělo jít někdy na oběd. Vlastně šest. Nepatrně se usmál, když si připomněl, že Pepper pod srdcem nosí nový život. Ale bylo to všechno tak zatraceně komplikované! Nebo až příliš jednoduché, a proto se tak trápil? Občas si s těmi nejjednoduššími věcmi děláme ty největší starosti. Mohl jí prostě zavolat a -

Vyrušilo ho vyzvánění telefonu. O to víc ho překvapilo, když zjistil, že zvoní ten jeho. Že by něco potřeboval táta?

Hrklo v něm, když zjistil, že mu volá Pepper. Pepper! Podíval se na Mary, která ho zvědavě pozorovala, a telefon ve své ruce sevřel pevněji.

,,Promiň, tohle musím vzít," vyhrkl a vstal, aby se co nejrychleji dostal ven na vzduch. Ta slova mu ze rtů splynula příliš snadno, automaticky. Musel to vzít.

Jenže sotva dorazil ven, hovor skončil. Peter zaklel a nějaká maminka s malým dítětem se na něj pohoršeně otočila. On se ale jen dokázal dívat na oznámení, že má zmeškaný hovor od Pepper. Ne. Od mámy.

Nedokázal ale sebrat odvahu k tomu, aby jí zavolal zpět. Proč? Proč to prostě nešlo? Bylo to jednoduché. Jen najít její kontakt, stisknout tlačítko -

Zapípalo mu oznámení, které ohlašovalo, že má novou zprávu.

Petere, omlouvám se, jestli se ti to nehodí. Jenom jsem ti chtěla říct, že i přes to, co všechno se stalo a pokazilo, tě mám pořád ráda. Moc mi chybíš, broučku. Pepper

Peter zavřel oči. Ach mami. Mami. Proč neexistuje nějaký knoflík, kterým bychom ty tíživé myšlenky vypnuli?

,,K čertu," zavrčel si pro sebe a rychle, jako kdyby se bál, že si to rozmyslí, začal vyťukávat zprávu.

Nevím co dělat. Mám strach. Taky mi chybíš, mami.

Odeslat.