Upřímně, Natasha to nechápala. Proč by se Peter scházel s Mary? Byla zabraná do svých myšlenek natolik, že si zprvu nevšimla, že Tony není sám, když vstoupila do domu chvíli po Peterovi. Vešla do obýváku a už se nadechovala k tomu, aby Tonyho obeznámila se situací, které byla svědkem, když vtom vedle něj spatřila sedět muže, po kterém její srdce lačnělo již tak dlouho. Všechno, co se odehrálo od jeho odchodu, jako by se nestalo a ona se znovu ocitla v Sokovii, kde souhlasil s jejím plánem útěku.

„Bruci,“ vydechla nakonec po delší odmlce. Doufala, že se jí to celé jen nezdá. Kdyby se teď probudila a zjistila by, že je Bruce stále pryč, nejspíš by to nezvládla.

„Ahoj, Nat,“ zachraptěl a vyskočil na nohy. Tony a Thor byli náhle zapomenuti.

„Jsi to opravdu ty?“ zeptala se s obavami.

„Ano, jsem to já,“ odpověděl a pomalým krokem se vydal za ní, ale Natasha už na nic nečekala a vyběhla k němu, aby jej mohla sevřít v pevném objetí, než jí zase zmizí neznámo kam. Bylo jí jedno, kolik svých emocí při tom ukazuje okolnímu světu. Vždyť byl pryč tak dlouho.

„Zmizel jsi,“ zašeptala a snažila se zbavit slz, které ji začaly tlačit v očích. Zas, co je moc, je moc. Nepotřebovala pak Tonyho poslouchat, jak si ji dobírá kvůli jejím citům.

„No, vlastně já ne, to Hulk. Já... spojení s tebou se ztratilo a já tak zůstal po celou dobu v podobě Hulka. Nevím, co všechno se za dobu mé nepřítomnosti odehrálo, ale měla bys... měla bys vědět, že nakonec jsi to byla ty, kdo mi pomohl z podoby Hulka. Vždycky jsi to byla ty,“ mumlal jí nervózně do ucha, zatímco ona měla hlavu položenou v ohybu jeho krku a užívala si jeho přítomnost.

Natasha se usmála, když jí došlo, co tím naznačoval. Bál se, že se její city za tu dobu změnily. Ten její blázínek. „Nikdy jsem nepřestala doufat, Bruci. Vždycky jsem věděla, že se mi jednou vrátíš,“ řekla a narovnala hlavu, aby byli tváří v tvář.

„Takže mě pořád zbožňuješ?“ zeptal se ztěžka. Tolik toho už promarnili. A on nechtěl zbytečně ztrácet chvíle s ní.

„Záleží na tom...“ řekla s úsměvem a položila mu ruku na tvář.

„Záleží na čem?“

„Jestli ty pořád zbožňuješ mě,“ hlesla a nadějně mu hleděla do očí, jako kdyby v nich hledala řešení na všechny problémy světa.

„Víš, že jsem v tom byl vždycky až po uši,“ přiznal a konečně po dlouhých letech znovu spojil jejich rty. Byl jen rád, že se nacházeli v Tonyho domě a ona jej nemohla shodit do jámy.

Někdo za nimi si odkašlal. Někdo jménem Tony. Takže jejich polibek skončil v podstatě hned, jak začal. A Natasha měla sto chutí Tonyho něčím praštit. „Zaspal jsem něco? Kdy se tohle, sakra, stalo?“ zeptal se zmateně.

„Byla tu s váma sranda, lidi, ale už zas půjdu. Příště s sebou vezmu i bráchu, ať má mladej radost,“ zaburácel svým hlubokým hlasem Thor a postavil se na odchod.

„Co kdybys udělal radost mně a nevodil ho?“ navrhl jízlivě Tony.

„Ještě jednou děkuju, že jsi mě svezl na Zem,“ řekl Bruce. Měl být opravdu za co vděčný.

„To nic nebylo.“ Mávl nad tím rukou Thor a odebral se na balkon, kde roztočil své kladivo a s mrknutím oka byl pryč.

„Zpět k vám, hrdličky. Kdy se to, sakra, stalo?“ zopakoval svou otázku a upřeně na ně hleděl. Bruce byl pro něj otevřená kniha, takže si všiml toho, že se zakoukal do Natashy. Kdykoliv někam vešli, vždy se rozhlížel po místnosti, jestli rudovlásku neuvidí. A jistě, Natasha byla jejich uspávačka Hulka, ale upřímně neměl tušení, že se mezi nimi opravdu něco děje. Později se bude muset zeptat Pepper, jestli si něčeho všimla.

„Nemusíš vědět všechno,“ ušklíbla se Natasha.

„Víte co, fajn. Bruci, můžeš tu samozřejmě zůstat, jak dlouho budeš chtít. Pokojů pro hosty je dost, ale klidně zůstaň s Natashou. Jste dospělí, je mi to jedno. Nejsem vaše máma. Jen prosím, berte na vědomí, že se v domě nachází téměř patnáctiletý puberťák, který má vylepšené smysly a slyší úplně všechno,“ oznámil jim a na tváři se mu rýsoval zářivý úsměv. Byl opravdu rád, že má Bruce zpátky. A byl rád i za ně dva, ať se mezi nimi dělo cokoliv.

„Co kdybys šel napřed? Rovně chodbou, třetí dveře zleva. Musím ještě něco probrat s Tonym,“ řekla Nat, když se vrátila zpátky do reality a vzpomněla si, co dnes odpoledne zjistila.

„Dobře,“ souhlasil, „hádám, že se uvidíme později,“ řekl směrem k Tonymu.

„Na večer tě čekám v dílně,“ informoval jej a sledoval, jak se Brucovi rozsvítila ta jeho hnědá kukadla nad zmínkou o laboratoři. Jako malé dítě, které dostane vytouženou hračku.

„Žádné poznámky,“ varovala jej hned, jak Bruce odešel.

„Nic jsem neřekl,“ ušklíbl se Tony. Později si je ale rozhodně dobírat bude.

„Tony, všiml sis taky, že je Peter od pondělí trošičku divný?“ zeptala se opatrně a posadila se vedle něj na pohovku.

„Ani mi o tom nemluv,“ povzdechl si a prohrábl si rukou vlasy. „Když dnes Bruce zmínil Pepper, najednou se Peter šprajcl a odešel do pokoje, aby si údajně udělal úkoly.“

„Poslyš, nevím, koho v té kavárně viděl, ale vím, s kým tam byl.“

„O čem to mluvíš? Myslel jsem, že si tam dělal úkoly,“ namítl nechápavě Tony.

„Tony, tohle se nedá zaobalit, takže to prostě řeknu narovinu, tak jak to dělám vždy. Peter se schází s Mary,“ obeznámila jej s faktem a Tony na ni zaraženě hleděl, než propukl v smích.

„Tak ten byl dobrej, Nat!“ vysoukal ze sebe mezi smíchem.

„Není to vtip.“

„Promiň, ale nejspíš to vtip je, protože Peter Mary nenávidí úplně stejně jako já. Kdybys slyšela, co jí řekl! Kdyby se nejednalo o ni, pokáral bych jej za to, že takhle se s nikým nemluví.“

„Pepper to věděla jako první, a proto má pořád pochyby. Taky mně to přišlo divné, ale sledovala jsem ho a dnes s ní opět byl. Měl bys s ním promluvit, Tony,“ řekla jemně, než vstala a rozešla se do svého pokoje, kde na ni čekal Bruce. Měli si toho hodně co povídat.

•••

„A jsi si úplně jistý, ano?“

„Ano, testy jsem prováděl několikrát. Utlumí to mutagenní enzymy, ale neohrozí je. Jakmile se sérum přestane podávat, navrátí se v plné síle,“ ujistil ji Richard.

„Skvělá práce,“ pochválila ho a posadila se k počítači, aby si sama projela celej vzorec séra.

„Hlavně pamatuj, že mu jej musíš podávat dlouhodobě, aby to začínalo zabírat. Jeho rychlý metabolismus je menší problém, ale dá se to obejít.“

„Neboj, to teď nebude problém. Naprosto mi zobe z ruky,“ ušklíbla se a ponořila se do práce.