Pepper se od něj odtáhla, ale ne příliš daleko. Pohlédla do jeho hnědých očí, které na něm tolik milovala, a zahlédla v nich jiskřičky štěstí. Kdyby se dívala bedlivěji, možná by v nich viděla odraz jejích vlastních. Bylo to téměř perfektní. Téměř. Vzadu v mysli jí stále blikala upomínka na to, že Peter se schází s Mary. To pro ni byla momentálně jediná věc, která ji držela zpátky. Byla tak hloupá! Kdyby tak spěšně neodešla, možná by se její rodina nerozpadla.

„Podívej se na ten binec. Musím to uklidit a pustit se do práce, jestli tady zase dneska nechci spát," povzdechla si a pohlédla na stůl, na kterém se válely zmuchlané dokumenty. Salátové vydání, jak ráda kárala Petera, když nosil domů zmačkané sešity. To nemohla nikde prezentovat. Takže štěstí, že všechno měla v elektronické podobě a mohla si vytisknout zbrusu nové a rovné papíry.

„Pep, lásko, myslím, že bys měla jet na chvíli domů. Dát si sprchu, převléknout se a rozhodně se nasnídat! Zdá se mi, že se mi nějak ztrácíš před očima," řekl starostlivě.

„Ale je tu tolik práce -"

„Žádné takové. Víš co? Přivezl mě Happy, takže tě může zavézt k tobě a já se tu mezi tím postarám o všechno, co bude potřeba."

Pepper mu věnovala váhavý pohled. „Tony, víš, jak nemám ráda, když mi někdo zasahuje do práce," hlesla a on se zasmál. Upřímně od srdce se zasmál. Žil bez ní příliš dlouho, když začínal zapomínat fakta, jako že k smrti nesnáší, když jí někdo žvaní do toho, co dělá. Nebo, jak mu včera připomněla Nat, že nikdy neodchází od rozdělané práce. I kdyby to znamenalo, že usne v kanceláři v nepohodlné židli.

„Dobře, dobře. Slibuji, že se ničeho nedotknu. Jen tu budu sedět a zapisovat ti všechny věci, které se během tvé krátké nepřítomnosti stanou, nebo si budou vyžadovat tvou pozornost," navrhl a ona mu věnovala láskyplný výraz.

Měla pocit, že se právě zamilovala podruhé. Tony nesnášel jakoukoliv práci, která byla spojena s kanceláří a papírováním. I přesto byl ochotný tu zůstat. Kvůli ní. Náhlý nával citů ji překvapil a letmo jej políbila na rty. Nemohla to ovládat.

„Co sobota?" vyhrkla s úsměvem. Ona byla Pepper Pottsová a nikdy nic jen tak nevzdala. Bylo od ní tak hloupé začínat s tím teď. A ještě ve prospěch té příšerné ženské. Ne, ona bude za své muže bojovat.

„Co s ní?" zeptal se zmateně Tony. Na chvíli se bál, že se příliš nechal unést tím, že jej Pepper již po druhé políbila a nepochytil něco, co mu říkala.

„Měl bys v sobotu čas na večeři?" upřesnila.

„Víš, že na tebe mám čas vždycky, miláčku," řekl a neubránil se širokému úsměvu.

„Tak jsme domluveni. Teď už musím jít. Ve dvanáct máme poradu, takže se musím stihnout vrátit," oznámila mu a vstala ze židle, načež ji Tony napodobil a zvedl se ze země, na které pořád klečel.

„Počkej ještě," skoro až vykřikl a chytil ji za ruku, za kterou si ji přitáhl k sobě do objetí. Tentokrát byl v režii on a postaral se o to, aby do polibku vložil všechny své city, které k ní již tolik let přechovával.

Bylo to, jako by se vracel zpátky domů.

•••

Natasha si velmi rychle vytvořila novou denní rutinu. Dopoledne chodila Pepper pomáhat do kanceláře, zatímco odpoledne trávila v těsné blízkosti Peterovy školy, kde využila naplno svých špiónských schopností a sledovala podezřelé jednání. Bohužel se jí zatím nepodařilo nic vysledovat.

Peter se choval trochu zvláště od pondělního incidentu. A nikdo jej z ničeho nevinil, přece jen trval na tom, co viděl. A pokud tomu věří, těžko mu to někdo rozmluví. Natashu jen doopravdy velmi zajímalo, co přesně viděl, když to nebyla Pepper. Tony začínal být více sám sebou a ona měla tušení, že jeho vztah s Pepper je na dobré cestě, z čehož měla obrovskou radost. Už bylo opravdu na čase, aby začali oba dospělí jednat s inteligencí, kterou měli. Jenže kde se něco lepší, jinde se něco kazí. Peter jí dělal starosti. Nevěděl, čemu věřit a odmítal se o tom bavit. Nebo se bavit o Pepper. A Natashu to zlomilo snad ještě více, než všechny předchozí činy, kterých byla svědkem. Začínala se obávat, že Peterova láska k Pepper se vytrácí a to nemohla dovolit.

Bylo to ve čtvrtek, kdy se jí konečně poštěstilo a všechny teorie byly potvrzeny. Hnědovlasá žena čekala před školou na Petera a když se k ní připojil, vyměnili si rychlé objetí na přivítanou. Žena se na něj dívala s úsměvem, který podle Natashy rozhodně nemohl být skutečný.

Když se společně vydali pryč, Natasha je sledovala. Čím dál tím více přemýšlela, že se vrátí ke svému starému způsobu života a zakroutí Mary krkem.

•••

Tony seděl v obýváku na gauči a na tabletu si prohlížel poslední návrhy, které chtěl zkontrolovat, než je odešle do výrobní divize. Na stolku ležel jeho třetí hrnek kávy, který se vyprazdňoval velice rychle a on bude muset za chvíli vstát a dojít si do kuchyně pro nový, což se mu rozhodně nechtělo. Ráno si šel zacvičit s Nat a byl z toho teď celý rozlámaný. Možná se cvičení nevěnoval tolik, jak by měl. Hlavní teď bylo, aby neukázal žádné známky bolesti před Natashou, jinak by se mu vysmála.

Hromová rána otřásla celým jeho domem a on chytil tablet do křečovitého sevření, aby mu nespadl na zem a nerozbil se. Tony chvíli v tichosti seděl, připravený ve vteřině aktivovat svůj oblek, a čekal, co se bude dít dál.

„Starku!" ozval se od balkónových dveří mohutný hlas.

Tony si oddechl a položil tablet na pohovku, než se rozešel k balkónu, odkud mu šel naproti Thor. A nebyl sám. „Mám halucinace?!" zeptal se překvapeně.

„Našel jsem našeho ztraceného přítele!" oznámil mu hrdě Thor a Tony neváhal ani o vteřinu déle, než sevřel muže, který pro něj byl jako bratrem, v pevném objetí.

Možná se opravdu všechno zase začalo vracet k lepšímu.