Pepper měla práce opravdu nad hlavu, ale ono jí to vlastně nevadilo. Neměla se teď za kým domů vracet, takže tu klidně mohla být ve dne v noci a prodírat se záplavou papírů a emailů. A navíc to zcela utišilo její myšlenky, což bylo přesně to, co potřebovala. Zejména pak po té Tonyho ranní návštěvě.

„Věděla jsem, že se vrátíš!“ promluvil v místnosti náhle ženský hlas a Pepper polekaně vyjekla.

Věnovala blondýnce pohled a snažila se utišit její zběsile bijící srdce. „Zapomněla jsem, jak ráda se plížíš k lidem,“ vydechla.

„To nejsi jediná. Tonyho takhle vystraším i několikrát za den,“ ušklíbla se a posadila se na židli. Nohy si hodila na stůl, ale Pepper se rozhodla to ignorovat. Přece jen už byla zvyklá na Natashiny podivné sedací kreace.

„Tak to z tebe musí mít opravdu radost,“ zasmála se jen napůl nuceně Pepper. Při té představě se totiž úsměvu neubránila.

„Možná mu způsobím infarkt. Jak jde práce?“ zeptala se a sundala nohy na zem, aby se mohla opřít o stůl a být k ní o něco blíž.

„Tři týdny absence jsou tři týdny absence. Ale mám to pod kontrolou a do konce týdne zase všechno poběží tak, jak má,“ odpověděla sebevědomě. Jestli si byla něčím jistá, tak to byla práce, kterou odváděla.

„Všechno?“ vyzvídala.

„Všechno, co se týká společnosti. A prosím, nechci se bavit o ničem, co se týká mého osobního života.“

„No dobrá, ale jenom pro teď. Víš, že se tomu nevyhneš! Myslíš, že dokážeš zvolnit tvé pracovní nasazení a najdeš si na mě čas? Tony a Peter nejsou jediní, komu chybíš, víš?“ hlesla. Stejně jako Tony ani ona nebyla velkým příznivcem ukazovaní svých citů.

„Samozřejmě, že si na tebe najdu čas, Nat! Mohly bychom zajít třeba na oběd,“ navrhla a Nat se úlevně usmála.

„A nesháníš náhodou asistentku? Jako za starých časů?“

Pepper mohla vidět, jak jí nad hlavou svítí žárovka. „Ty bys chtěla být asistentkou, jo?“ zeptala se podezíravě.

„Asistentka lomeno bodyguard,“ odpověděla s pokrčenými rameny.

„Na co bych potřebovala bodyguarda? Navíc tady mám Happyho.“

„Happy je fajn, neříkám, že ne, ale upřímně? To mě neuklidňuje. Nechci tě děsit, Pepper, ale nemám z téhle celé situace dobrý pocity. Ross mi udělil milost, ale víš, proč to udělal? Protože se za mě přimluvila Mary,“ řekla a Pepper ztuhla krev v žilách.

„Jsem ráda, že jsi volná,“ dostala ze sebe. Byla ráda! Jen se prostě musela smířit s tím, že to byla právě Mary, kdo to zařídil.

„To já taky, neber mě špatně, ale potřebuju vědět, proč to udělala. Co z toho má?!“

„Tonyho a Petera,“ zašeptala a zavřela oči, aby Natasha nezahlédla slzy, které ji začaly tlačit do očí.

„Blbost! Pepper, vrátila ses do práce. Vrať se domů. Musíme teď držet všichni při sobě.“

Pepper otevřela oči a první slzy jí stekly po tváři. „Nemůžu se vrátit, copak to nechápeš? Musím se vzdát jich, ale nemusím se vzdát společnosti. O ně už jsem přišla. A nemůžu je za to ani nenávidět, protože ona je jejich rodina!“

„Боже мой! Copak nevidíš, jak absurdní to je? Proč nevidíš, že o Mary ani jeden z nich nestojí?!“ vykřikla frustrovaně Natasha. Nechápala, jak se Pepper mohla takhle seknout a stále dokola opakovat ty stejné věci.

„Nat, já vím, že se s ní Peter schází. A je to v pořádku, vážně. Je to jeho matka. Ano, příšerně mě to bolí, ale časem to přejde,“ řekla a setřela si slzy. Byla to lež a obě dvě to věděly. Něco takového nikdy nepřejde.

„O čem to zase mluvíš? Peter ji nenávidí.“

„Tak proč se s ní schází?“

•••

„Jak jsi se měl ve škole? Víkendy by mohly být delší, co?“ zeptala se Mary, když si objednali.

„Škola mi nevadí. Navíc mám v pondělí fyziku a to je ten nejlepší předmět, co existuje,“ odpověděl a i když se v její společnosti stále necítil bezpečně nebo snad příjemně, dokázal už se s ní bavit trochu uvolněněji.

„Ach, takže půjdeš ve šlépějích tvého otce? Nejsem překvapená,“ řekla s menším úsměvem.

„Chemie je můj druhý nejoblíbenější předmět, ale biochemie? To se nekoná, Mary,“ zasmál se.

„Co se dá dělat. Jsem si jistá, že v životě zazáříš v čemkoliv, co si vybereš. I kdyby to nemělo nic společného s vědou.“

„Uvidíme, ale zatím se držím toho, že po tátovi jednou převezmu společnost,“ řekl pyšně. Nemohl se dočkat až vystuduje vysokou a začne se podílet na chodu společnosti. Táta vždycky říkal, že pro něj společnost nikdy nic neznamenala, protože od něj vždy brala pozornost od jeho otce, ale s příchodem Pepper se naučil mít SI rád. Asi proto, že to pro mámu tolik znamenalo. A on by pro ni udělal cokoliv na světě.

„Ambiciozní jsi rozhodně po mně, ale jen tak dál,“ řekla a Peter se zarazil. Byly to věty tohoto typu, které mu vždy připomněly, s kým to právě vede rozhovor.

Chtěl změnit téma, ale ozval se zvonek od dveří, který oznamoval příchozí hosty, čehož by si normálně vůbec nevšímal, ale záblesk jahodově blonďatých vlasů upoutal jeho pozornost. Než stihl začít jakkoliv reagovat – být šťastný, že ji vidí; panikařit, že je tu s Mary a ona si to špatně vyloží – vešel za ní muž a položil jí ruku kolem pasu. Peter se nad scénou, kterou viděl, zamračil, ale snažil se nedělat ukvapené závěry. Pepper jen zářila a on se matně snažil vzpomenout, kdy ji takovou naposled viděl. Bylo to ještě před exkurzí do Oscorpu.

Pak se k ní cizí muž nahnul a políbil ji. A Peter si musel promnout oči a podívat se znovu, jestli dobře vidí. Co to, sakra, mělo znamenat?