„Skvělá práce, lidi. Jen tak dál,“ pochválil Tony tým lidí a opustil místnost. Musel jít ráno nečekaně do práce. Bylo potřeba zkontrolovat výrobní oddělení a to byla odjakživa jeho práce. Vedení společnosti nebylo nic pro něj, na to měl Obieho, ale jakmile se jednalo o technické záležitosti, vždy se snažil být u všech přelomových vynálezů.

Dnes ovšem nebyl příliš nadšený z návštěvy firmy. Od hádky s Mary uběhl týden a on tak nějak nemohl vypustit její slova z hlavy. Copak jí dal nějaký důvod, aby si tohle myslela? Myslel si, že bude nejlepší, když se teď bude Pepper vyhýbat. Nechtěl, aby se Mary trápila (i když k tomu neměla sebemenší důvod) a taky nechtěl, aby to náhodou nějak neodnesla slečna Pottsová. Ta k němu a Peterovi byla vždy jen hodná a on si nepřál, aby za to pak trpěla nějakými pomluvami.

„Už jsem vám to říkala. Nebudu od vás kupovat žádné fotografie a pokud se objeví na veřejnosti, počítejte s dalším soudem. Pokud jste na to zapomněl, máte soudní zákaz přiblížení se k naší společnosti nebo rodiny pana Starka,“ ozval se ženský hlas, který Tony ihned poznal. I když byl poněkud překvapený, neboť už jen z tónu jejího hlasu byl lehce vyděšen. To neznělo jako slečna Pottsová, kterou znal.

Nicméně, neměl kam uniknout, takže jakmile se objevila zpoza rohu, jejich setkání bylo nevyhnutelné. Tony se snažil zbavit nervozity, což se mu příliš nedařilo. Po těle se mu rozlil nepříjemný pocit. Jako by ho někdo sledoval.

„Tony! Tentokrát bez vaší mini kopie?“ zeptala se s úsměvem Pepper, když jej zpozorovala. Tony byl překvapený, jak rychle změnila postoj. Ale byl opravdu rád, že on jednal s tou hodnou slečnou Pottsovou.

„Ano, potřeboval jsem zkontrolovat pár výrobků a jistě chápete, že laboratoře nejsou úplně skvělé místo pro batolata,“ odpověděl a věnoval jí nervózní úsměv. „Do telefonu jste zněla naštvaně...“

„To byl jen jeden idiot, který neví, kdy přestat,“ řekla a Tonymu došlo, co vlastně do telefonu říkala.

„A tenhle chlápek, co přesně vám nabízel?“

„Fotografie, jako vždycky. Nechápu, že to ještě vůbec zkouší se všemi zákazy, co má na krku.“

„Fotografie koho?“

„Většinou vás, Petera nebo vaší přítelkyně,“ odpověděla váhavě a zkoumavě si jej prohlédla. Něco se jí na něm zdálo divného.

„Ale vždyť se skoro žádné fotky na veřejnosti neobjevují. To díky vám?“ zeptal se překvapeně. Vždycky si myslel, že má velké štěstí. A místo toho měl po celou dobu anděla strážného.

„Jen dělám svou práci, Tony.“

„Vaši práci? Tohle byste měla přenechat PR týmu, Pepper.“

„Já jsem PR tým,“ řekla nechápavě. Dnes byl Tony nejspíše opravdu mimo.

„Co tím myslíte? Myslel jsem, že jste asistentka Stanea.“

„To jen občas. Tony, jste v pořádku? Odpusťte mi, ale připadáte mi dnes trochu divný,“ řekla opatrně. Tony se nervózně poohlédl okolo sebe a když zjistil, že jsou na chodbě sami, s povzdechnutím sklopil oči na zem. Neměl by jí to říkat, ale pokud si toho všimla?

„Pamatujete si, jak jsme se tu potkali minulý týden?“ zeptal se s pohledem stále upřeným k zemi.

Na to se nedá zapomenout, pomyslela si Pepper.

„Jistě,“ odpověděla prostě. Nebylo to zrovna téma, o kterém by se chtěla bavit.

„U večeře jsme měli s Mary menší hádku. Zřejmě má jisté pochyby o vás a o mně,“ řekl eventuálně Tony a věnoval jí pohled, aby mohl sledovat její reakci.

„Počkejte, ona si myslí, že my dva spolu něco máme?“ zeptala se se smíchem Pepper, což Tonyho překvapilo. Na téhle situaci nebylo přece nic vtipného!

„Proč se smějete?“

„Omlouvám se, ale je to směšné! Neříkejte, že vám to k smíchu nepřijde,“ řekla mezi smíchem, ale když viděla Tonyho výraz, rychle ji to přešlo. „Víte, možná byste pro ni mohl udělat něco hezkého, aby na tyhle zbytečné obavy zapomněla,“ navrhla.

„Chcete tím říct, že pro ni nic hezkého nedělám?“ zeptal se se zamračením a Pepper v duchu zaúpěla. Vždyť takhle to vůbec nemyslela!

„Víte, že to nebylo to, co jsem myslela. Chtěla jsem tím říct, že byste měli podniknout něco sami dva. Kdy to bylo naposled, co jste si vyrazili od doby, co máte Petera?“

„Abych pravdu řekl, tak ani jednou. Já ani Mary už nemáme rodiče a Rhodey není v New Yorku tak často, takže nemáme lidi na hlídání. A my jej nechceme nechávat s někým cizím,“ odpověděl Tony a Pepper si povzdechla. Nemohla uvěřit tomu, co ji právě napadlo.

„Má dřívější nabídka platí. Pokud byste někdy potřeboval Petera pohlídat, jsem k dispozici,“ řekla s menším úsměvem. Mary jí sice byla proti srsti, ale Peter byl naprosté zlatíčko.

„To po vás přece nemůžu chtít!“

„Když se nabídnu, tak můžete. Myslím, že by vám večer bez dítka prospěl. Oběma. Musím se teď vrátit do práce, ale pokud si to rozmyslíte, víte, kde mě najdete,“ řekla a zanechala jej na chodbě samotného.