„Myslel jsem, že jsem se minule vyjádřil dost jasně,“ řekl ne zrovna mile, když vyšel ze školy a opět tam na něj čekala Mary.

„Já vím, já vím. Mohl bys mě, prosím, jen vyslechnout? Když i potom se mnou nebudeš chtít nic mít, už mě tu neuvidíš,“ promluvila mile a zandala si neposedný pramen vlasů za ucho.

Peter jí věnoval otrávený pohled. „Co to rovnou přeskočit k té části, kde už se tady nikdy neobjevíš?“ navrhl nevrle a rozešel se pryč. Bohužel tento jeho plán nevyšel, protože jej Mary následovala.

„Petere, poslouchej mě. Přemýšlela jsem o tom, co jsem udělala a došlo mi, že jsem na to šla špatně. Nechtěla jsem vám ublížit a chci se omluvit. A mrzí mě, co se stalo s Pepper. Klidně si s ní promluvím-“

„Ne!“ vyjekl Peter, čímž ji hrubě přerušil. „Nechci, abys s ní mluvila, jasné? Vlastně nechci, aby ses k ní vůbec přibližovala! Táta ti to už říkal... drž se od nás dál.“

„Dobře, dobře! Nechci tě rozrušovat, jen to chci napravit. Chci, abyste byli šťastní a možná mi pak dovolíš být alespoň malinkou součástí tvého života,“ řekla a Peter se zastavil, aby jí věnoval zkoumavý pohled. Mary byla krásná a ještě k tomu vědkyně, mohl vidět, proč se do ní táta zamiloval, ale i tak to nechápal. Vždyť Pepper byla o tolik lepší!

„Opravdu ode mě čekáš, že ti to uvěřím? Já to nechápu, tolik let sis na nás nevzpomněla a teď najednou chceš zpátky do našeho života? Nedává to smysl. Odešla jsi, když jsem byl mimino a já si tě vůbec nepamatuji. Buďme k sobě upřímný, nemá to budoucnost,“ podělil se o své myšlenky. Možná na to i oni museli jít jinak. Třeba, když jí upřímně vysvětlí, jak se věci mají, pochopí a to nechá je být.

„Vím, že je to neodpustitelné, ale já tě opravdu prosím. Já... udělala jsem něco, abych vám dokázala, že to myslím vážně a že udělám vše, abyste byli šťastní,“ řekla s menším úsměvem a Petera to spíše vyděsilo, než aby byl natěšený.

„Co – co jsi udělala?“ zeptal se polekaně. Z nějakého důvodu z toho příliš nadšený nebyl.

„Tvůj otec není jediný, kdo má dobré kontakty, víš? Zatahala jsem za pár nitek a stačilo několik telefonátů a Natashe Romanovové byla udělena milost,“ odpověděla a její úsměv se ještě zvětšil.

„O tomhle se nežertuje,“ odsekl. Nemohl uvěřit, že si jen na moment mohl myslet, že by konverzace s ní mohla probíhat hladce a upřímně.

„Ale já říkám pravdu! Vím, že je pro vás důležitá.“

„Tohle je naprosto ta poslední věc, které bych uvěřil. Jak bys to mohla dokázat, když se to nepodařilo mému tátovi? To je absurdní,“ řekl vztekle a znovu se rozešel pryč. Byl tak naštvaný, že do toho začala tahat i tetu Nat!

Mary jej nechala jít. Věděla, že se to nakonec stejně dozví od Rosse, takže bude vědět, že je to pravda.

•••

„Friday! Sakra práce, co jsme si říkali o pouštění cizích lidí do mého domu?!“ vyštěkl naštvaně Tony na cestě z dílny. Neměl čas zjišťovat, kde se právě nachází Natasha, takže mu nezbývalo nic jiného, než doufat, že je někde bezpečně uklizená.

„Pane Starku, milé, že jste se k mně přidal,“ pozdravil jej Ross suše. Ani jednomu z nich tato návštěva nebyla příjemná.

„Milé, že jste se zastavil. Neohlášeně. Znovu,“ odsekával. Co dělal špatně, že Friday neustále Rosse pouštěla dovnitř?

„Vezmu to zkrátka. Vím, že si myslíte, že jsem úplný idiot, ale nemyslete si, že nevím, že jste obeznámen s aktuální polohou Black Widow. Takže jí ode mě můžete předat vzkaz, že její provinění bylo oficiálně opomenuto a ona je volná,“ řekl a Tony mohl vidět, jak mu to nejde přes jazyk. Musel se hodně snažit, aby se mu na obličeji neobjevil samolibý úšklebek. Bylo to totiž docela podezřelé.

„Neříkejte, a co tak najednou? Jak mám vědět, že to není jen nějaká vaše léčka?“ zeptal se s pozvednutím obočím. U tohohle chlapa jeden nikdy nevěděl a on nehodlal říct Natashe, že je volná, aby ji pak Rossovi lidi sebrali, až vyleze z úkrytu ven.

„Rozhodli jsme se, že zadržení slečny Romanovové již není v našem zájmu,“ odpověděl, což v Tonym vzbudilo pouze více zvědavosti.

„Tak ono už to není ve vašem zájmu? A co je tedy ve vašem zájmu?“

„Věřím, že do toho vám nic není. Nicméně podmínky se nemění. Podepsala, takže se zodpovídá OSN stejně jako vy. Važte si lidí, kteří za vás bojují, Starku. Nebýt slečny Fitzpatrickové, osobně bych se postaral o to, že bude Black Widow zavřena do Raftu,“ sdělil mu nepřátelsky a opustil jeho dům.

Tony prázdně hleděl na místo, kde ještě před chvílí Ross stál. Snažil se zpracovat slova, která mu před jeho odchodem řekl, ale nějak nemohl pochopit, proč by to Ross udělal. Musela by mít něco, co chtěl.

„Takže, kdo je ta záhadná slečna Fitzpatricková?“ zeptala se se zájmem Natasha, která se u něj objevila tiše jako duch.

„Kriste pane na nebi!“ vyhrkl poplašně a chytl se za srdce.

„Jeden by si myslel, že už sis na to zvykl,“ ušklíbla se, „tak kdo je ta ženská?“

„Moc se neraduj. Je to Mary,“ zamumlal a promnul si spánky. Co zas měla za lubem? Proč by se dohodla s Rossem na omilostnění Natashy, když by z toho nic neměla?

„O co jí jde?“ položila další otázky. Natasha rozhodně nebyla včerejší. Po tom všem, co jí Tony a Pepper řekli, pochopila, že Mary nedělá nic jen tak. Vždy z toho musí těžit v její prospěch.

„To je velmi dobrá otázka. Neznám na ni ještě ale odpověď.“

„Díky bohu!“ vydechl úlevně Peter, který zběsile vběhl dovnitř.

„Všechno v pořádku, Pete?“ zalarmoval se okamžitě Tony a přiběhl k němu, aby si mohl zblízka prohlédnout, jestli není zraněn.

„Jo... jen jsem zahlédl auto s Rossem a lekl jsem se, že si přišel pro Nat,“ vysvětlil.

„Vlastně to bylo právě naopak. Jsem svobodná,“ řekla s menším úsměvem Nat. Mary tím možná něčeho dosáhne, ale důležité je, že ona je volná. Slečna Fitzpatricková ještě neví, s kým si to začala.

„Volná? Jsi volná?“ zeptal se překvapeně Peter. Vlna radosti, která se přes jeho tělo přelila, se smíchala s vlnou pochybností. Bylo možné, že mu Mary říkala pravdu?