Peter skopl tenisky z nohou a batoh odhodil u dveří. Konečně byl pátek a on se těšil na volný víkend, který měl před sebou. Škola jej v posledních dnech příliš vyčerpávala, protože na ni neměl energii, ani místo v hlavě. Jeho myšlenky, jak víme, obývala Pepper.

„Jsi úžasná, víš to?“ Uslyšel hlas svého otce v obýváku a jeho srdce se zběsile rozbušilo. Bylo by možné, že... Ne, nesměl si dělat plané naděje. Rychle proto doběhl do obýváku, kde se mu svraštilo čelo při pohledu na jeho otce, jak objímá nějakou blonďatou ženu.

„Ehm, tati?“ upozornil na svou přítomnost.

„Petere! Konečně jsi doma, koukni, kdo nás poctil svou návštěvou,“ řekl s úsměvem, který u něj v posledních dnech Peter příliš neviděl.

Peter pohlédl na neznámou ženu, která k němu seděla zády. Když se k němu ovšem otočila čelem, málem se samým štěstím rozbrečel. „Teto Nat!“ vyjekl překvapeně a trvalo mu to sotva pár sekund, než ji pevně držel v objetí.

„Taky tě ráda vidím. Tolik jsi mi chyběl!“ řekla s úsměvem na tváři Natasha a oplácela mu objetí. Jen tak ho pustit nehodlá.

„Ty mně taky! Kde jsi byla? Co jsi celou dobu dělala? Počkej, můžeš tu vůbec být? Co když tě někdo viděl?“ drmolil jednu větu za druhou a malinko se od ní odtáhl, ale stále zůstal v jejím objetí. Aspoň něco na chvíli bylo jako za starých časů.

„Pořád stejně ukecanej, co?“ uchechtla se. „Tak tedy pěkně postupně. Chvíli jsem byla se Stevem, ale pak už se to s ním nedalo vydržet, tak jsem nakonec skončila v Rusku. Pak jsem ale dostala zprávu od Tonyho a musela jsem přijet. Ross by mi mohl klidně držet kudlu u krku a nezabránil by mi v tom, abych vás viděla,“ odpověděla na všechny jeho otázky.

„Takže už víš, že nás máma opustila?“ zamumlal sklesle a její srdce nebezpečně zapraskalo.

„Vím, že je to těžké, Pete, ale ona má hrozný strach,“ řekla, jak nejjemněji uměla a pak svůj pohled stočila k Tonymu, který stále seděl na gauči vedle ní. „Co sis to prosím tě nabrnknul za ženskou?! To musí být pěkná fúrie, když takhle dokázala rozhodit Pepper. Znám už ji dlouho a můžu ti říct, že v takovýmhle stavu jsem ji nikdy neviděla.“

„Počkej, tys ji viděla?“ vyhrkl překvapeně Tony a i Peter nad jejím prohlášením zbystřil.

„Navštívila jsem ji jako první. Musela jsem se ujistit, že je v pořádku potom, co jsi mi napsal. Tohle se jí ani zdaleka nepodobá. Není to ta Pepper Pottsová, kterou znám,“ povzdechla si. Když jí Tony napsal, co se stalo, nedokázala se přinutit tomu uvěřit. Ale teď ji to lehce děsilo. Možná se bude muset té Mary podívat na zoubek. Takhle si zahrávat s její rodinou! Kdo si myslí, že je?

„Jak se má?“ zeptal se Peter skoro neslyšně. Neměl o ní žádné zprávy.

„Trápí se. Stejně jako vy,“ odpověděla popravdě Nat. Tahle situace byla snad více srdcervoucí než rozpad týmu.

„Budeš se vracet do Ruska?“ změnil téma Tony. Nemohli se o tom bavit pořád dokola. To jim na náladě také nikdy nepřidalo. Pepper slíbila, že si to všechno promyslí a on věřil tomu, že se vrátí. Musela. Pokud se nevrátí, prostě se přestěhují do Malibu za ní.

„Vlastně jsem přemýšlela o tom, že tu nějaký čas pobudu. Přece jen, doma je doma,“ sdělila mu své plány a Tonymu se na čele objevila vráska.

„To je nebezpečně hazardní, Nat. Ty to moc dobře víš,“ upozornil ji Tony. Neříkal jí, aby utekla pro nic za nic. „Ross mi stále dejchá za krk a já jsem hodně daleko od tvého omilostnění.“

„Já vím, ale poradím si.“

„Pokud to je kvůli nám, nemusíš si o nás dělat starosti,“ řekl Peter, kterému také došel důvod Natashina rozhodnutí zůstat.

„Zůstávám a vy dva s tím nic nenaděláte,“ trvala na svém.

•••

„Měl bys pro mě mít dobré zprávy, Quentine. Začínám být netrpělivá,“ řekla rázně místo pozdravu Mary, když vešel do její kanceláře.

„Tak hele, ten kluk se jen tak někomu neotevře. A čí je to zásluha? Tvoje. Takže na mě laskavě netlač. Jistě tě ale potěší, že Pottsová nejspíše odjela z města. Stoprocentně to jisté není, ale prodala svůj byt,“ informoval ji a posadil se na židli.

„Chudák holka, ale musela to čekat. Naši drahou Pepper máme z cesty a toho musíme využít. Budu muset obrátit celý náš plán naruby, ale to se zvládne. Hlavně se musíme postarat o to, aby se sem nevrátila. To je klíčová část našeho nového plánu, jasné? Za žádnou cenu se sem nesmí vrátit,“ řekla a Quentin mohl vidět, jak jí v hlavě šrotují kolečka. Bylo celkem obdivuhodné, jak z každé situace dokázala vytěžit maximum a obrátit ji v její prospěch.

„Co tím jako myslíš? Co když se rozhodne vrátit? To ji prostě odklidíš pryč?“

„Samozřejmě. Nebojím se ani zajít k extrémním opatřením, pokud to bude nevyhnutelné. Mohu je přesvědčit, že mě mrzí, co jsem způsobila. Ale jen do té doby, dokud bude ona z cesty,“ vysvětlila.

„Řekni mi, to k nim opravdu nic necítíš? Mně je to vcelku jedno, ale ten kluk je tvůj syn,“ neodpustil si Quentin. Nikdy snad nepoznal člověka, kterému by na nikom nikdy nezáleželo.

„Dobře, jako mimino byl celkem roztomilý, ale to už je opravdu hodně dávno a já to pustila z hlavy pár měsíců potom, co mě Tony odhalil a vyhodil,“ odpověděla upřímně, ale bylo poznat, jak lhostejné jí to bylo.

„Fajn, jak to teda chceš celé provést?“

„Tímhle se nemusíme zabývat, dokud se k němu nedostaneme blíž. To je naše jediná šance. Musíme být v jeho blízkém kruhu.“

„Brnkačka. No, aspoň pro mě, tebe nenávidí,“ ušklíbl se, načež si Mary odfrkla.

„Jsi tak nesnesitelnej. Však počkej, on svou milovanou maminku ještě rád přijme. O to už se postarám. A když mě teď omluvíš, musím zajít za Richardem, jak je na tom s přípravou séra, které budeme potřebovat, až se k němu dostaneme,“ řekla a bez dalšího slova jej zanechala v její kanceláři.