Celý svět už věděl o tom, že Tony Stark je Iron Man. Proto nebylo divu, že jej brzy kontaktoval S.H.I.E.L.D. a seznámil ho s programem Avengers. A tak teď Peter seděl v laboratoři letadlové lodi, kde se budoucí členové Avengers poprvé potkali tváří v tvář.

Peter si nadšeně prohlížel nevelkou laboratoř a raději na nic nesahal. Přestože ve Stark tower měli laboratoří nespočetně a on několikrát s nějakou prací pomáhal svému otci, tady radši nic neriskoval. Koneckonců, vůbec tu neměl být, ale přemlouval Tonyho, aby ho vzal s sebou a on skoro okamžitě souhlasil.

„Á, nová posila?" ozval se mužský hlas ode dveří a Peter se polekaně otočil. Dovnitř nakukoval brýlatý muž s laskavým úsměvem a zvědavě Petera pozoroval. Byl to doktor Bruce Banner.

„N-ne, pane, já jen..." Co jen? ptal se sám sebe v duchu a byl tak nervózní, že zapomněl, co chtěl vlastně říct. Proto k muži rychle došel a napřáhl k němu ruku. „Já jsem Peter Stark. A vy jste Bruce Banner, že jo? Páni, nemůžu uvěřit tomu, že se s vámi setkávám!"

„Ach, mladý Stark! Tony se nepochlubil, že s sebou vzal malého génia. A to má v povaze chlubit se daleko bezvýznamnějšími věcmi," podotkl Bruce a stiskl mu ruku. Peter se zapýřil.

„No, víte, já tady vlastně nemám být. Pan Fury by asi nebyl příliš nadšený, kdyby zjistil, že je tu někdo... někdo jako já."

„Myslím, že mnohem větší starosti by měl se mnou, kdybych se proměnil v Hulka," mrkl na něj a Peter se pousmál. „Z Furyho jde trochu strach, co?"

„Řekl bych, že si umí vyžádat respekt." Ale platilo to i na jeho otce? Ten se cizími příkazy a pravidly nikdy příliš neřídil.

„To určitě ano. Hmm, Petere, musím ještě za nimi na krátkou poradu. Počkáš tady? Myslím, že budeme s tvým otcem brzy zpátky," ujistil ho a Peter přikývl. Bruce se na něj usmál a pak zmizel.

Peter zase začal bloumat po laboratoři a fascinovaně si prohlížel každou věc, každý přístroj, jako kdyby jej viděl poprvé v životě. Pak jej ale vyrušily energické kroky a on za sklem zahlédl projít vysokého svalnatého muže. Kapitána Ameriku.

Zastihlo jej to naprosto nepřipraveného. V hrdle mu uvízlo tiché zajíknutí, vytřeštil oči a srdce se mu rozbušilo. Páni, právě kolem prošel Kapitán Amerika! Živý, z masa a kostí! Páni!

Bez rozmyslu vyběhl ven a utíkal chodbami, kterými si myslel, že muž prošel. Tak rád by s ním prohodil alespoň pár slov! Požádal jej o podpis... byl by ochotný se mu podepsat? Nevadilo by mu to?

Najednou se ocitl na místě, kde to vůbec nepoznával. Nebylo tu prakticky žádné osvětlení, všechno bylo zahaleno závojem temnoty. Nějaká záře ale vycházela z postranní chodby, a tak se rozhodl, že se tam podívá.

Ve středu oné místnosti byla speciální cela, v níž líným krokem přecházel černovlasý muž v tmavo zeleném oblečení. Když na sobě ucítil cizí pohled, zastavil se a naklonil hlavu stranou. Pak se na Petera široce usmál.

„Ale," protáhl tichým hlasem a pomalým krokem se rozešel k němu, aby mu byl blíž a mohl si ho lépe prohlédnout. „Netušil jsem, že jsou na téhle lodi i malé děti."

„Já nejsem dítě," ohradil se Peter, ačkoliv samozřejmě neměl pravdu. „Kdo jste vy? Proč jste tu zavřený? Provedl jste něco?"

„To záleží na úhlu pohledu," odpověděl tajemně a doufal, že tím zaujme chlapcovu pozornost, což se podařilo a hoch přistoupil o trochu blíž. „Lidé mají sklon k tomu, volit si pro sebe to nejhorší. Já jsem tu od toho, abych jim pomohl."

Peter se ušklíbl. „Ale S.H.I.E.L.D.u se to asi moc nelíbí, co?"

„Na tvou otázku jsem ti už vlastně odpověděl," prohlásil Loki a založil si ruce za zády. Propaloval chlapce pohledem. „Jsem Loki. A jak říkají tobě, mladý muži?"

„Jmenuji se Peter Stark. Podal bych vám ruku, ale když jste takhle zavřený..."

Loki se zasmál. „Jsi vychovaný. Víš, mohl bys mě jednoduše pustit..."

„Nejsem hloupý, pane."

„To já samozřejmě vím. Vidím v tobě velký potenciál, Petere. Určitě bys chtěl být jednou stejný jako tvůj otec, nemám pravdu? Chtěl bys dokázat velké věci? Chtěl bys mu ukázat, že na to máš, že jsi lepší než on?" vyptával se ho se zájmem a pak potřásl hlavou. Peter se zarazil. Nic z toho přeci nechtěl... „Já vím, jaké to je, být ve všem druhý a věčně přehlížený. Stát neustále v něčím stínu. Mohl bych ti pomoci, když mi to dovolíš."

„Mýlíte se. Mě nikdo nepřehlíží," odsekl mu Peter trochu drsněji než měl v úmyslu. „Táta s mámou mě milují, starají se o mě a věnují mi svůj čas. Nemám potřebu jim něco dokazovat. Oba ví, kdo jsem." Pak se ale zarazil. Vážně teď nazval Pepper svou matkou? Celé ty roky mu byla neuvěřitelnou oporou a spolu s otcem mu byla nejbližším člověkem. Dala mu všechno, co jeho biologická matka nedokázala.

„Tak to jsi šťastný člověk," nadzvedl Loki pravý koutek rtů do úsměvu.

„Zato vy jste na tom asi mizerně, že jo? Proto si teď svůj vztek vybíjíte na lidech, kteří vám nic neudělali?" zeptal se Peter a Loki se uchechtl. „Máte aspoň někoho?"

„Mám sebe. Nikoho dalšího nepotřebuji."

„Škoda, že nepatříte k Avengers. Já bych se s vámi kamarádil."

Loki si odfrkl. „Avengers? To je nějaká banda ubožáků?"

„Hej! Co tady děláš, kluku? Jak ses sem dostal?" ozval se za Peterem hluboký mužský hlas a chlapec se otočil. Málem se mu podlomila kolena, když viděl, že k němu kráčí samotný Kapitán Amerika. Zamračil se na Lokiho a vzal chlapce kolem ramen. Peter byl v sedmém nebi. „Co jsi tomu chlapci napovídal? Nalákal jsi ho k sobě?"

„Přišel sám a dobrovolně. Neřekl jsem mu nic, co by už sám nevěděl," ušklíbl se na Steva Loki a pohledem znovu zabloudil k Peterovi. Ten mu věnoval malý úsměv. Skoro mu bylo Lokiho líto.

„Pojď, tady bys neměl být," řekl chlapci Rogers a už ho rychle odváděl pryč. Vedl ho temnými chodbami, kterými sem předtím přišel, a stále jej nepouštěl ze svého sevření. „Co tě to napadlo za ním chodit? A co tu vůbec děláš?"

„Promiňte, já jsem nevěděl, že tam někdo je," zamumlal zahanbeně Peter. „Ztratil jsem se. Já jsem jen chtěl jít za vámi."

„Za mnou?" podivil se Steve.

„Ano. Jste Kapitán Amerika. Obdivuju vás. Mám doma pár kartiček s vámi. A každý ráno piju kakao z hrnku, kde je nakreslený váš štít. Sice ten hrnek patří tátovi a on sám si ho dokonce pomaloval, ale on teď pije kafe jen z hrnku s logem Stark Industries," vychrlil na něj a Stevovi chvíli trvalo, než si to všechno srovnal v hlavě a došlo mu, kdo ten chlapec je.

„Takže ty jsi syn Tonyho Starka?"

„Ano, pane."

„Tak to bychom měli jít do laboratoře. Jak se jmenuješ?"

„Peter, pane."

Steve se náhle zastavil. Pak si klekl, aby byl na stejné úrovni očí jako on a usmál se na něj. „Opravdu ti Loki nic neudělal, Petere?"

„Jak by mohl, když byl zavřený v té cele?"

„To máš pravdu," potřásl hlavou a zasmál se. „Tak pojď, ať si tvůj otec nedělá starosti. Opravdu máš doma hrneček s mým štítem?"

„No jasně, klidně se zeptejte táty. On vás hrozně obdivuje, víte?" vykládal mu Peter a Steve se nevědomky usmál. S Tonym zatím nevycházeli příliš dobře, ale to se možná časem může změnit.

„Vlastně jsem byl dobrý přítel tvého dědečka, Howarda. Byl to on, kdo mi vytvořil ten štít, víš to?"

Peter se trochu zarazil. „Ne, to jsem nevěděl. Táta o dědovi nikdy moc nemluvil..." Pak už byli oba zticha, dokud nedošli do laboratoře, kde se Tony s Brucem snažili vystopovat Tesseract.

„Nepostrádáš něco, Starku? Nebo spíš někoho?"

„Vlastně ani ne, a pokud mluvíš o sobě, tak bych rád řekl -" Zarazil se, když si všiml, že Steve nepřišel sám. „Nazdar, mladej. Někam ses zatoulal? Myslel jsem, že jsi někam šel s tetou Nat."

„Šel za Lokim."

„Ty máš ale kuráž. Copak ti ten parchant napovídal?" ušklíbl se jeho otec.

„Tony..."

„Myslím si, že je smutný a taky hrozně sám," odpověděl mu Peter a všechny tři muže na chvíli zbavil slov.

„No, tak to ti rozhodně lhal, protože tady má svého bratra a ten si ho už srovná. Půjdeš nám pomoct?" navrhl rychle Tony a Peter přikývl. Steve nad tím překvapeně povytáhl obočí.

„Myslíte, že byste se mi mohl podepsat, prosím?" zeptal se stydlivě Peter Kapitána Ameriky. Steva to na okamžik vyvedlo z míry, ale pak jej ujistil, že to nebude žádný problém a podepsal se rozzářenému Peterovi na kus papíru.

•••

Tak jak se vám líbí Peter s Lokim?👀