Pořád jde o stejnou knihu. Siriusova růže zatím ani sequel nemá, i když ho autorka (aja1806) chystá. (Ale bylo by hustý, kdyby ho pojmenovala Electric Boogaloo.) A hrozně se omlouvám za všechny chyby, já vím, že tu budou, ale opravovat budu až příště. Dneska na to nemám energii. Tenhle příběh na mě totiž působí jako kdybych se bodla připínáčkem a čekala, dokud nevykrvácím. Takže hodně štěstí při čtení tohohle... tohohle.

Disclaimer. Následující rozbor obsahuje spoilery (duh) a používání výňatků z děl v rámci kritiky je v souladu se zákonem: Autorský zákon - č. 121/2000 Sb. § 31 odst. b, Copyright Act of Canada s.29.1. Navíc, tohle je kritický a naučný "článek", což je v pořádku podle Copyright Act 1976. A taky jsem tohle psala pozdě večer a na kofeinu, takže sorry za všechno.

Moc ráda bych vám řekla, že začínáme tam, kde jsme minule skončili. Vy ani nevíte, jak ráda bych vám řekla, jestli jsme sázeli správně, kdo vyhrál a jak celý ples vlastně skončil. Já jsem kolem toho vlastně začala dělat tak velkou věc, že to i mě začalo seriózně zajímat. A pokud je na tom někdo z vás podobně, musím se vám omluvit. Sedmnáctá kapitola skončila tím, že Sirius tančil s Kat, ona z toho nebyla zrovna nadšená a měla pár docela salty poznámek. Já jsem se tak těšila, že se pohádají, budu mít pravdu a vyhraju sázku, ale víte co? Víte vy co?! Ten moment nikdy nepřijde, přesouváme se v čase o dva dny, nezjistíme, jak ples skončil a na koho měl jaký impakt... A já jsem naštvaná. Autorka udělala na začátku z těch plesů takové haló, že to začala být jedna z mála věcí, o kterou jsem se reálně zajímala. Na první ples se Kat a Edward připravovali hrozně dlouho, prostě plánovali ten svůj prank, já jsem se těšila, jak to dopadne, a co se stalo? Hned je chytili a po jednom dni si na to stejně nikdo ani nevzpomněl. Druhý ples nám autorka taky předhazovala pěkně dlouho, však víte, jak si holky šly vybírat ty šaty, všichni se na to hrozně dlouho připravovali... a pak si Kat proti své vůli zatančí se Siriusem a najednou je o dva dny později. Budu brečet, protože jsme si zasloužili lepší konce k těmhle dějovým linkám. Jo, a taky kniha není osmdesátkový sitcom, takže věci by měly mít nějaký impakt na pozdější dění. Jako neříkejte mi, že ten jejich prank je třeba neudělal populárnějšími nebo je naopak nezačali všichni nesnášet, nebo já nevím. Proč neměl ani jeden z těch plesů žádné následky?

Lily a Lindsay (Proč mají tak podobný jména?) si balí věci před návratem domů, zatímco Abby a Kat, které nikam nejedou, jsou ve společenské místnosti. Tam přiběhne Edward a řekne něco, z čehož vyplývá, že ho pod jmelím políbila nějaká z Murén a jemu se to ani v nejmenším nelíbilo. Mně to přijde smutný, že vůbec musím dávat lekci o consentu, ale když se s váma někdo nechce líbat, tak to prostě nechce. A to, že stojí pod jmelím, nijak neospravedlňuje, že ho políbíte. Pořád jste příšerná lidská bytost. A pak se ukázalo, že to bylo ještě horší, protože Edwardova ex Elisa řekla svým kamarádkám, ať mu zablokojí cestu, on utíkal, ale dostal se do bodu, kdy neměl kam utéct, pak ho všechny políbily na tvář a pak mu Elisa strčila jazyk do pusy. Mně se chce zvracet. Tohle je úplně nový level toxicity. A jasně, týpka má být ta zlá, ale upřímně, tohle mi přijde tak moc petty a zároveň příšerný, že nevěřím, že by něco takového někdo fakt udělal. (Doufám, že ne.) A taky nevěřím, že to pro ni bude mít nějaké následky. Což by mělo mít. Pro vnitřní klid, v kontextu "mně věci balila mamka" se to píše m-n-ě.

Abby a Kat se baví o tom, jak měla Abby od prváku do čtvrťáku crush na Theodora a Abby řekne: "A pak mi zlomil m pubertální srdíčko (...)." Podle všeho to má být taková ta "byla jsem mladá a blbá" věta, ale Abby, zlato, tvoje srdíčko je pořád pubertální, protože je ti šestnáct. Pro vnitřní klid, jsou to měničské schopnosti, ne měničovské.

Black si moje slova očividně nevzal k srdci a od plesu mě ještě víc otravoval. Skoro se vyrovnal Jamesovi, když zve Lily na rande.

Wahoo! Autorka je self-aware! Protože ty dva vztahy jsou si tak moc podobný. Sirius řekne Kat, že nemá být taková netykavka jako Suchar. Jenom teda já nevím kdo má být ten Suchar. Na tohle by měl být ten výčet přezdívek v první kapitole, dammit! (Pak se teda dozvíme, že jde o toho jejího staršího bratra Theodora, ale znovu, to mělo být v těch přezdívkách na začátku.) A Kat řekne Siriusovi, že by si zasloužil přetáhnout lucernou jako ve čtvrťáku. Cože cože? To se někdy stalo? Jak to, že o tom nevíme? Tohle třeba mohl být dobrý running gag, ale takhle to není ani dobrý ani vtipný, protože mi to prostě nedává smysl, protože to nebylo zmíněno dřív. Pardon, možná jsem do toho až moc zabraná a nedokážu vidět, jak je ta hláška vlastně skvělá, ale prostě mě to trochu drásá uvnitř, jak s tím máme najednou jít, jako by to byl ten nejvíc známý fakt na světě, který nepotřebuje žádné vysvětlení. Jednoduše tahle energie:

(Smutný je, že jako nůž času, kterej jsme přece všichni viděli, je v tomhle příběhu prezentováno strašně moc věcí. To prostě není dobře, představit nový koncept a pak neelaborovat. Co je Ďáblův sraz? Co znamená, že Edward je měnič? Já toho tolik nechápu.)

Sirius pořád říká Kat jejím prostředním jménem, a i když to není jako že by to vyloženě nesnášela, dostávám z toho vibe, že se jí to úplně nelíbí. A tohle mi přijde jako docela častá trope v romancích, což je ale dost blbý, protože když vám někdo říká jménem, kterým nechcete, aby vám říkal, tak na tom není nic romantického, to je překročení vašich hranic. S trochou nadsázky je to to samé, jako kdybyste té osobě dali facku kvůli ničemu - ten člověk vám to nedovolil, a i když vám je to jedno, jemu to vadí, tak to nedělejte, ok? A i když si na to postava třeba časem zvykne, tak to neznamená, že se jí to začne líbit, protože to je jako kdyby si zvykla na to, že jí někdo říká "k*rvo" - líbit se jí to fakt nebude, ale po nějaké době se s tím smíří, protože se kvůli tomu nechce zbytečně trápit.

A začínám mít pocit, že autorka zkracuje jméno Lindseyiny sestry Laury na Laur. Jednak docela chcípám z toho, že ty ostatní postavy by to vyslovovaly jako [law] a jednak, vážně máme potřebu zkracovat dvojslabičná jména? To se to tý autorce vážně tak moc nechce vypisovat?

Znovu tu máme mě - mně, takže ještě jednou pro vnitřní klid, 2. a 4. pád - mě (2 písmena, 2x2 jsou 4 - to není tak těžký, ne?), 3. a 6. pád - mně (3 písmena, 3x2 je 6, chápete, ne?)

Vlak zahoukal, takže jsme se naposledy objaly a holky nastoupily do vlaku.

Věta vložená, takže za "objaly" by měla být čárka. A dvakrát vlak ve stejné větě? Mnohem lepší by bylo napsat "dovnitř". Vnitřní klid, vy víte co, sněhové koule létaly je s y. Pak je tu znovu věta, ve které jsou dvě skoro stejná slova blízko sebe, nechce se mi to celé přepisovat, ale prostě "oplácela mu to střelkyně střelami do obličeje" zní spíš jako jazykolam, než jako seriózní věta z knihy. A ve větě: "On, Tichošlápek, se za chvíli zklidní," se nepíšou ty čárky.

Ale víte, co jsem zapomněla pochválit? Obrázky a gify, které jsou na začátku kapitol. Řekla bych, že většinu obrázků autorka bere z Pottermore, nebo jakkoliv se ta stránka jmenuje v současnosti, a dodávají většině kapitol o něco lepší atmosféru.

Kat si dává sprchu a její teplotu přirovnává k teplotě vody v Jižním oceánu. Příběh se odehrává v sedmdesátkách a Jižní oceán byl oficiálně pojmenován a kategorizován jako oceán v roce 2000.

A btw proč mají všichni vánoční svetry? Reálně asi všechny postavy, které byly v téhle kapitole zmíněné, si na sebe vzaly vánoční svetr, a jo, chápu, že jsou Vánoce, ale vážně musí mít vánoční svetr úplně každý? (A vážně musí všichni slavit Vánoce?)

Abby dostala na Vánoce hodně knih o jazycích protože chtěla po škole jít na Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce. Což naprosto miluju, konečně člověk, který se nechce stát bystrozorem, ale zase, proč to bylo zmíněno až teď? Kdyby o tom třeba mluvila někdy dřív, ani by nám to nemuselo být vysvětleno, protože by nám došlo, na co by se jí ty knihy mohly hodit.

Lehce umírám z toho, že autorka asi neví, jak fungujou přezdívky, nebo jaké přezdívky by měly vzniknout z jakého jména. Třeba Theodorovi říká Thei. Původně jsem si myslela, že je to překlep, ale ono je to tam víckrát. Jednak mě vraždí, že by se to asi vysovovalo [thee] (Lmao představte si alternativní vesmír, ve kterém je rapperka Megan Thei Stallion.), protože jedinou další možnost, kterou si dokážu představit, je [the-yee], ale to na jazyk úplně samo nejde. Jako já ani nevím, která z těch možností je horší. Když už, tak Theodore je zkráceně Theo, ne Thei. Edward od Theodora dostal pálku, ale jakou? Baseballovou? Famfrpálovou? Na stolní tenis? Pálka není jenom jedna. Kat dostala kromě jiných věcí ponožky od babičky, které jsou popsané takovým způsobem, že to vypadá, že týpka se ještě nedostala do fáze života, kde ponožky k Vánocům oceňuje. A za to ji trochu lituju, protože dostat ponožky je nejlepší věc na světě.

Pro vnitřní klid, ve slovním spojení "se zavírajícíma se očima" musí být i to druhé se, protože bez něj to nedává smysl. (I když, abych byla upřímná, radši bych to vyjádřila nějak jinak. Neříkejte mi, že jsem jediná, komu slovo "zavírajícíma" přijde hrozně divné.)

Kat píše esej do školy a je na sebe naštvaná, že kdyby nebyla celý den venku, nemusela by tu teď sedět nad úkoly. Um, stejně nemusí sedět nad úkoly, není to, jako že to musíš odevzdat za dvacet minut, protože deadline nemůže být v půlce vánočních prázdnin. Pro vnitřní klid, zkoušky se skládaly s y. Ale najednou se dozvíme, že s tou deadline jsem neměla úplně pravdu protože bam, časový skok o měsíc, najednou je 30. ledna. P R O Č ? Proč je tu najednou tolik časových skoků a nejsme na ně nijak upozorněni předem? Já jsem reálně myslela, že je třeba 27. prosince.

Jinak, trochu mi dochází trpělivost, takže jsem se rozhodla přestat upozorňovat na chybějící písmenka nebo slova. Protože toho je jak máku.

Dozvíme se, že Abby a Kat mezi sebou neustále soutěží, kdo z nich vstane dřív. Proč. To. Nebylo. Zmíněno. Předtím?! Zrovna u tohohle to fakt nedává smysl, protože mají takhle soutěžit každé ráno, a dozvídáme se to ve dvacáté kapitole. (A je vtipný, že zrovna tohle se najednou objevilo, zatímco Kat a Edward, o kterých bylo řečeno, že se pořád o něco sází, se vůbec o nic nesází.) Vnitřní klid, vy víte co, obranná kouzla jsou se dvěma n.

Kat o Peterovi řekne, že je to oddaný kamarád, který by nikdy nezradil. Jsem to jenom já nebo vám ta narážka taky přijde až moc očividná? (Ale nevím, úplně mě nenapadá, jak to udělat líp.)

Znovu jsem naštvaná, protože jsou tu zmíěné Marlene McKinnon, Dorcas Meadowes, Mary MacDonald a Alice později Longbottom. Kdyby autorka nevěděla o jejich existenci, tak bych nebyla tak naštvaná, jako jsem teď. Víte, s kým by se Lily měla bavit? S nima. Víte, s kým by se Lily neměla bavit? S Abby, Kat a Lindsay, protože ty neexistujou v Harry Potter canonu!

Dvacátá první kapitola je vyprávěnáve třetí osobě. A já mám chuť rozšlapat svůj počítač. Střídání pohledů různých postav je ještě v pohodě, ale střídání vypravěče v první osobě a ve třetí osobě ve stejné knize v pohodě fakt není. Bylo by lepší, kdyby autorka tu kapitolu prostě rozdělila ve chvíli, kdy potřebuje změnit pohled, nebo kdyby to celý nějak obešla.

Je řečeno, že Abby je Edwardova nejlepší kamarádka, ale zatím toho v příběhu nebylo moc, co by to potvrzovalo. Spíš to vypadá, že Abby a Kat jsou nejlepší kamarádky.

Edward zmíní Karla Hynka Máchu, ale jak může znát Máchu? Jsou v Británii, sakra už. Jamesovi začali ostatní říkat "koště", jako by to byla nějaká urážka. Idiot? Ne. Kretén? Ne. Ale koště, to má grády! To je tak strašná urážka, že kdybyste to někomu řekli, tak už s váma nepromluví.

Abby a Kat vejdou do Velké síně, která je vyzdobená s valentýnskou tématikou, a obě vykřiknou: "Nesnáším růžovou!" i'M nOt LiKe OtHeR gIrLs. A taky by to bylo mnohem vtipnější, kdyby to byl running gag a kdyby spíš jako frustrovaně říkaly: "Podělanej Valentýn," nebo tak něco. (A ještě vtipnější/smutnější je, že u tohohle odstavce je dvanáct komentářů a deset z toho jsou lidi básnící o tom, jak taky nesnáší růžovou.)

Pro vnitřní klid, jsou to sourozenci Rossovi, ale dvojčata Rossova. A zdá - má ani slova - ona nejsou dobré rýmy. Na začátku dvacáté druhé kapitoly je zase excelentní timing pro komedii. Já normálně autorce naposílám všechny dobré epizody z mých top 10 sitcomů, protože tady vidím potenciál, ale chce to trénink. Reálně, rada do života pro autorku: Začni se dívat na sictomy, chvíli dělej standup a pak ty sitcomy začni psát, jestli ti to půjde.

Jacob není zkráceně Jack. To jsou dvě různá jména. Když už, tak Jacob je zkráceně Jake. A Jakeovy schopnosti jsou s y. A když už jsme zase u nějakého toho rantu o přezdívkách, jméno Abigail se nezkracuje jako Ab. Prostě ne. A co je ještě horší, jméno Lindsay se nezkracuje jako Lin. Seriózně, pokaždý, když jí někdo řekne Lin, moje myšlenky jdou jedním směrem:

To už jsme taky říkala, ale vážně mi vadí ta charakterizace Siriuse. Chvílemi působí jako postava z nějaké parodie na toxické romance, a tak by to být nemělo. James řekne, že Sirius a Kat jsou jako manželé po dvaceti letech, jak se pořád hádají. A lidičkové moji, nejsou. Víte, kdo je jako manželé po dvaceti letech? Eddie a Richie z It, protože jo, hádají se, ale o naprostých kravinách, a je vidět, že jim na sobě záleží. A víte, kdo není jako manželé po dvaceti letech? Kat a Sirius ze Siriusovy růže, protože se hádají, ale je to spíš tímhle způsobem:

SIRIUS
Chci se s tebou vyspat, takže tě teď budu otravovat a dělat věci, co nesnášíš.

KAT
Ne.

SIRIUS
Jo.

KAT
Nesnáším tě.

To nejsou naprosté kraviny, protože tady jde o consent, a ani není vidět, že jim na sobě záleží. Prostě podstata hádky, kde je někdo jako manželé po dvaceti letech, je něco jako: „Nemůžu uvěřit, že ti labutě přijdou chytřejší, než holubi, ty jsi idiot. Ale co, miluju tě." A ne cokoliv, co je tohle. A taky mám pocit, že Sirius řekl Kat aspoň popáté, že by bylo hezčí, kdyby se jmenovala Kat Black. Já nevím, jestli se to autorka snaží nastavit jako nějaký running gag, protože problém je v tom, že to není vtipný.

Taky mě irituje, jak jsou tu z celého Zmijozelu jednodimenziální záporáci. Ugh. (Aby bylo jasno, v téhle době byla v Bradavících i Andromeda Black, později Tonks. Kdyby byla aspoň zmíněná v nějakém příběhu z doby Pobertů, hned by mi to dodalo dopamin.)

Regulus spande z koštěte a Kat se tomu začne smát. Jo, možná to mohlo vypadat vtipně, ale stejně, jako vážně? Z toho popisu to znělo, jako že brutálně hodil držku a možná si i něco zlomil, a ona se směje? Ale teda cením autorčinu znalost Vronského finty.

A zase tu máme náhlé přepnutí na vyprávění ve třetí osobě. Já už normálně začínám být agresivní. Kámo (autorko), vyber si! Btw máme tu další kolejní stereotyp. Havraspárští nejsou ti, co se pořád učí na zkoušky a mají samé dobré známky, ale spíš ti, co ve volném čase studují anatomii obojživelníků nebo dějiny umění, protože je to baví a chtějí něco vědět.

Začínám si všímat, že autorka má reálný problém se zvratným zájmenem se, a proto to už nebudu opravovat. Sorry, na to nemám nervy.

Kluci plánují udělat spoustu pranků na Apríla a musím říct, že tahle věta mě zarazila:

Bylo toho spoustu, až se chlapci obávali, jestli tohle stihnou přichystat během poslední březnové noci, přeci jen, byli pouze čtyři, hrad byl obrovský a měli jeden plánek...

(Opravila jsem typografii.) Jednak, byla toho spousta. Shoda podmětu s přísudkem, sluníčka. Jednak, bylo jich pět, mám pravdu? Edward, James, Peter, Remus a Sirius. Raz, dva, tři, čtyři, pět. A další věc. Je Edward pátý Poberta nebo ne? Já reálně netuším. On je prostě zaseknutej v nějakým divným limbu.

Existoval jeden lektvar, který již několikrát zkoušeli na hodině lektvarů, a to jest Mnoholičný lektvar.

Z toho, kolikrát je ten "lektvar" použitý ve stejné větě, jsem se začala smát. Reálně. A pro vnitřní klid, jako že nic, ve smyslu jako že se nic neděje, jsou jako že dvě slova. A strkáte něco někomu do rukou, ne do ruk. A taky mě vraždí, že ten vypravěč ve třetí osobě se snaží působit hrozně fancy a spisovně, ale pak jsou tu srandy jako "zavřely se víčka".

Pokud se Kat modlila ke všem bohům, je to s malým b. Bůh s velkým b je jméno křesťanského Boha, stejně, jako třeba Athéna a Hádes jsou jména řeckých bohů.

Edward a Kat chystají úplně nejúžasnější aprílový žert na světě, a to, že se pomocí mnoholičného lektvaru změní jeden na druhého. Eh, uvidíme, jak dobrý to bude. Takže se teda napili, změnili se a Edward se ptá jak se nasazuje podprsenka. Ha ha ha. Kdyby měl problém se zapínáním nebo něco, tak to chápu, ale jak se to nasazuje? To je, upřímně řečeno, docela intuitivní. Pak tu máme drobnou dávku sexistického boomer humoru, který se mi nechce přepisovat pro dobro nás všech, prostě mi věřte, že to tam je. Trochu se začínám téhle plotline bát. Jo, a taky zjistíme, že nebude žádný problém, když si Kat a Edward vymění hůlky, protože mají jádro z blány dračího srdce a ten drak, ze kterého pochází, měl dve srdce. (Jako Doctor Who.) Miluju, jak něco takového existuje jenom proto, že se to zrovna hodí do příběhu. A pro vnitřní klid, hůlky by mohly s y.

Edward říká, že Abby má vlasy v culíku proto, že si je včera umyla. Um, většina lidí to má obráceně - když si vlasy dlouho nemyli, nosí culíky a drdoly, zatímco čerstvě umyté vlasy nechávají rozpuštěné. A znovu tu máme popletení toho mě - mně, ale to znova vysvětlovat nebudu. Už jsem vám dávala mnemotechnickou pomůcku, to musí stačit.

Vykecávací pauza. Já na tohle nemám energii. Fakt, že ne. Vždycky, když čtu fanfikce se Siriusem, tak je to v pohodě týpek, a ne naprostý hajzl, kterému mám každou vteřinu chuť profackovat obličej, dokud nepřestanu cítit ruku. Bohové, já tak moc nemám ráda jeho charakterizaci. Já si snad dám pauzu a půjdu na AO3 najít nějakou fanfikci, která lépe chápe celou tuhle postavu.

Anyway. Poberti se kromě jiného rozhodli přebarvit studentům vlasy podle barev jejich kolejí.

(...) pouze málo havraspárských děvčat mělo pořád modré vlasy, jako měli barvu těla ti modří mužíčci jedné mudlovské pohádky, Šmudrlové? Tak se to určitě jmenovalo.

Přátelé moji nejmilejší. V době, kdy jsem psala první draft tohohle rozboru, jsem měla modrý vlasy. A nebudu lhát, slušelo mi to. Takže když jsem viděla tu poznámku se Šmoulama, málem jsem sebou švihla o zem. (Btw v té pohádce je docela dost nacistického podtextu. Nemáte zač.) A pro vnitřní klid, láska nerezaví je s měkkým i.

Kat upletla Edwardovi v jejím těle copy, aby mu při lektvarech vlasy nepřekážely při práci. Ale copy jsou pořád docela na nic protože přepadávají dopředu. Mnohem praktičtějsí je culík a úplně nejpraktičtější je drdol.

Kat šla na hodinu starodávných run a je to zkráceno tak, že šla na hodinu starodávných. Což je kravina, když to chcete zkrátit, tak šla na hodinu run. Dále mají dvojčata takový malý moment s Remusem, a já umírám z toho, jak je tenhle příběh nejspíš úplným omylem docela gay.

„Ona je tak roztomilá, když spí," rozplýval se Edward (...).

Uhhh... proč by to říkal nahlas? Tohle by měly být jeho myšlenky. (Nehledě na to, že Edward ze Siriusovy růže v sobě teď probouzí svého vnitřního Edwarda z Twilight.) Edward řekne Kat, ať se přestane dívat na Siriuse, jako že se s ním chce vyspat, protože mají pořád vyměněná těla a on je na holky. A já jsem jako... jenom na holky? Jenom? Seš si tím tak jistej? Já už se cítím jako nějaká otravná fangirl z roku 2012, ale když už se tady s tím rozborem tak mořím, snažím se aspoň nějak zabavit, a tohle mi přijde tak jako polovtipný.

Sexistické stereotypy, bla bla, pro vnitřní klid, potí se ruce, ne ruky. Mnoholičný lektvar vyprchá, sourozenci se vrátí do svého těla, všem to přijde mnohem vtipnější, než to doopravdy je, ale to bude možná tím, že v jejich době neexistuje Freaky Friday, takže neznají všechny vtipy o výměně těla, a Edward není gay pro Remuse jako obvykle, ale pro Siriuse. A ještě jednou pro vnitřní klid, jsi, jako tvar slovesa být, je s j na začátku.

Tohle už jsem říkala, ale f*ck it. Mě tak moc štve, že před střídáním pohledů většinou nedostaneme žádné upozornění. Správně by to mělo být tak, že pokud ty pohledy střídáte, mělo by být u každé kapitoly nahoře napsané, z jakého je to pohledu. A taky by se neměla střídat první osoba a třetí osoba.

Pro vnitřní klid, sovy přilétly je s y. A zveme Poberty taky s y. Ale víte co? Kat a Edward jedou na Velikonoce (myslím) domů a každý tam pozval svoje kamarády, aniž by o tom věděl ten druhý. Tohle vypadá, že to bude zábava, a tak nějak tuším, že se dočkáme there was only one bed trope.

Pro vnitřní klid, Lily a Kat říkaly s y. (To je smtuný, těch vložek pro vnitřní klid je nějak moc.) A jsem lehce naštvaná, že Theodore, který se původně chtěl stát lékouzelníkem, se teď chce stát bystrozorem. Zabijte mě. Proč se všichni chtějí stát bystrozorem?!

Pro vnitřní klid, koho? Co? Tarantuli je s měkkým i. Sirius jde vrátit Kat kapesník, zatímco ona spí – creepy – a pak se na ni dívá, když spí – creepy. (Seriózně, proč se tu všichni chovají jako Edward Cullen?) Ale konečně se dozvídáme backstory k tomu, jak Siriuse někdo praštil lucernou, takže yay, jedna plot hole je vyřešená. A přestaň jí motat hlavu je s dlouhým í.

A teď i Edward řekne, že Kat a Sirius jsou jako manželé po dvaceti letech. Bohové, pomozte mi, já už jsem přece vysvětlovala, proč to tak není. Pro vnitřní klid, ouška by mohla slyšet, po případě mohly s y. Sirius chce hrát šachy ve stylu že by hráli ve dvojicích kluk a holka a vítězná dvojice by se musela políbit. Zaprvé, to je až moc straight. Zadruhé, to je až moc manipulativní. Zatřetí, to je až moc blbý. Kdyby byl týpek chytrej, tak řekne, že kdo prohraje, musí se políbit, protože takhle to můžou obě strany sabotovat, aby nikdo nevyhrál, pak budou hrát šachy šest hodin, všechny to přestane bavit a vykašlou se na to.

Předek Kat a Edwarda, respektive obraz jejich předka, začne vyprávět historku o nějakém kmeni zvěromágů původem z Itálie a řekne, že v 17. století byl náčelníkem toho kmenu Hakoda. Etymologicky mi to nesedí a dobrá narážka na Avatar: The Last Airbender to taky není. A přijde mi, že autorka bere inspiraci z kmenů původních obyvatel Ameriky, ale tohle je v Itálii. Yikes. Jo, a neoblíbenější hra od Shakespeara toho předka Kat a Edwarda je Romeo a Julie. Jak basic.

A víte, jak je vztah Lily a Jamese hrozně podobný vztahu Siriuse a Kat? Přesně takhle jsou si podobné vztahy Lindsay a Remuse a Edwarda a Abby. Brečím, zvracím, nechápu. Proč by někdo chtěl psát dvakrát dva stejné vztahy? Tohohle bychom se mohli ušetřit kdyby ty dementní OC neexistovaly a Lily a James by byli spolu a Remus a Sirius by byli spolu.

A víte, jak jsem mluvila o Ďáblově srazu a jak nemám ponětí, co to je? Asi nevíte, ale to je jedno. Buď jsem to špatně přečetla (zase) nebo to bylo někdě dřív v knize špatně napsané, ale on to není sraz, ale sráz poblíž domu Kat a Edwarda. Tady je vaše vysvětlení.

Mimochodem, celá ta jejich skupina mi přijde hrozně toxická, jako kdybychom nebyli v Harry Potter fanfikci, ale v Gossip Girl, nebo v něčem takovým. Samozřejmě je tu Peter, který se začíná přátelit se Smrtijedy, ale pak je tu Sirius, který asi v životě neslyšel slovo „consent", Kat, která na něj možná má crush, ale stejně se k němu chová jako by byl použitý kapesník, Abby a Lily, které to mají podobně, James, který je nejspíš v Oxfordském slovníku pod definicí „otravný", a reálně jediný, kdo tu s někým nemá problém, jsou Edward a Remus, protože jsou v chillu, a Lindsay, protože v tom příběhu skoro není.

Theodore řekne, že v pokoji, kde jsou momentálně ubytovaní Sirius a James, to smrdí jako zapékané ponožky. To- to znám! To je z parodie na Láďu Hrušku od Kovyho, jak tam dělá žemlovku v toastovači! Styď se, autorko, přistihla jsem tě při činu!

Sirius řekne, že Theodore lže, protože uhnul pohledem, a to dělají i Kat a Edward, když lžou. No jo, ale taková ta znamení, když lžeme, to má každý člověk svoje, to se nedědí v rodinách.

Ten předek Rossových řekne Siriusovi, že trpělivost přináší růže. Takže pun intended, protože prostřední jméno Kat je Rosalia, aka Rose? Nebo narážka na název knihy? Nebo možná obojí dohromady?

Pro vnitní klid, tréninky se neobešly. A je to o šatech, jež měly barvu..., ne jejž měly barvu. Lásky moje, prosím, nepoužívejte slovo jenž a jeho tvary, pokud to neumíte. Mimochodem, ty šaty měly být v barvách koleje jednotlivých studentů, a to je docela na nic. Co když jste třeba v Mrzimoru, ale žlutá jednoduše není vaše barva? K tomu se taky musí přihlédnout, není to, jako že všem sluší všechny barvy, a takové restrikce nutně vedou k módním tragédiím. („V některých reálných školách mají taky takové restrikce." Tvůj point? V těch reálných školách taky dochází k takovým módním tragédiím.)

A víte, jak má být ten poslední ples? Na tom se určitě stane něco hustýho, musí. Na prvních dvou plesech se sotva něco stalo, takže tenhle bude muset být pěkně akční. Třeba se tam nějaký z našich párů dá dokupy nebo se někdo brutálně pohádá nebo na ně zaútočí Smrtijedi, protože přece jen, ti začínají nabírat na síle, nebo třeba bude nějaký další prank, na který se tentokrát okamžitě nezapomene. Jenže hádejte co. Kvůli famfrpálovému zranění se Kat plesu nezůčastnila a to je všechno, co o něm víme. Reálně. Celé to na mě působí, jako že si autorka na začátku vymyslela plesy jenom proto, že jsou ve většině YA filmů a knih, v průběhu na ně zapomněla a teď nevěděla, co s nimi.

Jen abyste věděli, začínají mi docházet životní síly, takže je klidně možný, že v tomhle příběhu jsou detaily, který nejsou úplně stoprocentně dobře, ale já už nemám energii chodit na Harry Potter Wikii a hledat si s*ačky jako třeba jak se jmenuje to jezero u Bradavic.

Ovšem některé věci se snad nikdy nezmění, a to byl náš vztah s Blackem.

(Opravila jsem typografii.) Lol. Za dvacet kapitol se vezmete. A pro vnitřní klid, nanovo je jedno slovo.

Remusovi začnou říkat Lupínek, protože Lupin. Ha ha ha. To je stejný, jako ta Lily a Lilek. V anglině to prostě nefunguje. Sirius pozval Kat do Prasinek, ona souhlasila, a došlo mezi nimi ke konverzaci, ze které mám lehké trauma. Nebojte, ušetřím vás toho. Kat taky vymyslí, že Poberti jsou vlastně akronym a znamená to Parta Opravdu Blbých Exotů Rušící Ticho Izby. Musím říct, že jí to jde líp, než jejímu bratrovi, který, jestli si vzpomínáte na první část rozboru, nedokázal vymyslet chytlavou zkratku pro tu jejich prankovou akci ani po dnech, možná dokonce týdnech plánování. Potom Kat řekne Siriusovi, že je dětinský, a vyplázne na něj jazyk. Sluníčko, teď jsi tak dokonale použila uno reverse card sama na sebe.

Kat a Sirius si koupí máslové ležáky, Kat řekne, že tohle je čistě přátelská schůzka, Sirius se zeptá: "A co kdyby nebyla?", Kat řekne: "Tak u toho stolu sedíš sám," což ještě chápu, ale taky mu dupne na nohu, což mi přijde až moc. Tak jsou chvíli v hospodě, pak jdou zpátky do hradu, a najednou Sirius políbí Kat. Přestože mu před pár hodinami řekla, že nic takového nechce. Nice. Ale Kat si to naštěstí rozmyslela, takže aspoň tady nebyl takový problém s consentem, ale je tu trochu problém s tím bleskovým obratem o sto osmdesát. Co mě ale zabilo je, že celou knihu autorka skloňuje Siriuse jako Siriusovo/Siriusovi atd., a tady najednou použije tvar Siriovi/Siriovo. Což je správně, ale ta osoba, co překládala Harryho Pottera, se z nějakého důvodu rozhodla to skloňovat jako Siriusovo/Siriusovi, takže v kontextu Harryho Pottera bych to skloňovala stejně. Nebo bych si vybrala tu druhou, z jazykového hlediska správnou variantu, ale používala bych ji celou dobu. A samozřejmě pro vnitřní klid, komu? Čemu? Siriovi se píše s i.

Kat si ale řekne, že Sirius se za tak krátkou dobu nemohl změnit a určitě ji využívá (Což upřímně docela ji chápu protože v téhle fanfikci je Sirius vykreslený jako třetí největší hajzl v celé literatuře dvacátého prvního století, hned po Christianu Greyovi a Hardinovi z After.), takže se mu omluví, že takhle to nepůjde, a odejde do hradu. Ale nevíme, co se stane dál, protože přepínáme do pohledu Edwarda. Ten si teď taky prožívá drámo, protože je úplněk a on je venku s Abby, která neví, že je polovlkodlak nebo měnič nebo co to sakra. Edward se tam najednou přemění, vyděsí Abby, a ona zdrhne. Proč všichni pořád zdrhají? To jako nikdo nezná jiný způsob, jak řešit konflikty?

Pokud chcete vědět jak na tom mentálně jsem, musím se zároveň dívat na film, abych u čtení tohohle příběhu neumřela nudou. Tohle mám na mysli, když říkám, že byste neměli příběhy zbytečně protahovat. Lásky moje, zkuste si vymyslet nějaký plán kapitol a zkuste se taky zamyslet, jestli tam nějaké věci opravdu potřebujou být. (A kdybyste přišli na to, že tam něco nemusí být, ale vy byste to stejně hrozně rádi napsali, napiště to jako povídku, kterou si přečte jenom ten, kdo má seriózní zájem, a nemučte nás ostatní.)

Opět přepínáme do pohledu Kat. Asi po pěti odstavcích. Bohové, jak já nenávidím tohle přepínání pohledů během kapitoly, a ještě víc nenávidím, když je to opakovené. Tohle přepnutí pohledu bylo ještě k tomu naprosto zbytečné, protože po pár odstavcích končí celá kapitola a jediné, co jsme se dozvěděli, je, že ti měniči evidentně fungujou na principu Hulka, takže když se naštvou, ztratí nad sebou kontrolu a začnou ničit věci. S tím představováním konceptů zrovna ve chvíli, kdy se něco takového stane, mi tenhle příběh připomíná Leu, a když píšete knihu, nechcete, aby k ní někdo přirovnal Leu.

Připomínám i pro ty lidi v zadu: Když píšete flashback, nikdy to neoznačujte "flashback" a "end of flashback". Nikdy.

A upřímně, kdo použije slovo "či" v přímé řeči? Teda, já znám někoho, proti komu i slovník spisovné češtiny působí jako buran, ale ten člověk je přehnaně spisovný pořád. A když píšete, taky to nemůžete dělat tak, že někdo mluví občas obecnou češtinou a občas jako Neruda, mělo by to být nějak konzistentní.

Callout špatných rýmů: srdíčko - zlatíčko, amante - rande. Mám chuť si za každý špatný rým dát shot, protože i když básničky jsou autorce v nejlepším průměrně, jsou tu fakt často.

Dozvíme se, že i když Abby má ten nejvíc očividný crush na Edwarda, jaký může mít, začne chodit s nějakým typem z Havraspáru. Jestli to dělá jenom proto, aby Edward žárlil, tak je to trashy člověk. A taky mě vraždí, že spolu podle všeho začali chodit už před nějakou dobou, ale v téhle kapitole je to zmíněné poprvé a ani to moc nevypadá, že spolu doopravdy chodí, protože spolu vůbec netráví čas a nechovají se k tomu druhému, jako by to byl jejich partner. Já se vsadím, že ten jejich vztah půjde cestou Troye a Britty z Community, čili bude to zmíněno ještě tak jednou, na nějakou dobu se na to zapomene, pak se rozejdou a pak budou postavy i s autorkou předstírat, že se to nikdy nestalo. (Spoiler: Měla jsem pravdu.) Ale víte, co se ještě dozvíme? Že Abby její rodina začala kolem Vánoc shánět snoubence. To zní jako důležitá informace, proč jsme se to teda nedozvěděli v kapitole s Vánocemi? Huh? Huh?!

Jo, a jasně, že Nebelvír vyhrál školní pohár, protože f*ckin' samozřejmě. Prostě tohle je jako byste psali o postavě, která chce závodně běhat, takže se připravuje na školní maraton, a najednou byste se dozvěděli, že ta postava taky vyhrála soutěž v kreslení. Vaše postavy nemusí vyhrát všechno, víte?

A jsou letní prázdniny. Wahoo. Souvětí na začátku 31. kapitoly mi přijde strašně divně zformulované, ale jsem až moc mrtvá, abych to přepisovala, takže mi budete muset věřit. Ale teda jsem ráda, že je konečně pořádně adresována první kouzelnická válka, která tou dobou probíhá, protože jo, ona je tu válka, která f*ckin' probíhá. Theodore má teď novou přítelkyni, a nevím, jestli mě víc štve, že je tu další nepotřebná OC, nebo že týpka je v podstatě ripoff Dory Tonks. Tahle týpka je mimochodem z New Yorku a s Theodorem si občas říkají "Brite" a "Američanko". Jenže pak se stane tohle.

"Brite." "Američanko." "Skote." "Newyorčanko."

(Rozhodila jsem odstavce.) Zaprvé, jsou teda Rossovi z Anglie nebo ze Skotska? Zadruhé, když řeknete Skotovi, že je Brit, je docela možné, že vás opraví nebo že se na vás naštve. (A když řeknete Skotovi, že je Angličan, je docela možné, že vás na místě zabije.)

Kat tvrdí, že jí Sirius vždycky o prázdninách posílal dopisy, a je smutná, že jí tenhle rok žádný neposlal. Teda je divný, že jí posílal dopisy, když se nesnášeli, a kámo, jasně, že ti letos nic nepošle, když jsi od něj utekla a od té doby jste spolu nemluvili. Aspoň myslím, protože úplně nevíme, co se stalo mezi tím momentem, kdy utekla, a koncem školního roku. Bohové, jak já nesnáším tyhle časové skoky.

Kat se v Příčné ulici potká s Abby a dozvídáme se, že Abby utekla z domu. Stejně, jako Sirius. Proč je v téhle fanfikci všechno dvakrát? A jako by to nestačilo, o pár odstavců dál je matka Kat a Edwarda hrozně naštvaná, že se ti dva přemisťují kvůli každé blbosti. Hmm, neříkala náhodou úplně to samé Molly Weasley v pátém díle Harryho Pottera, když byli George a Fred plnoletí? Já jsem tak moc iritovaná. Psát fanfikci a dávat do ní hlášky z toho originálníhi díla, na které ji píšete, je ta nejzoufalejší forma plagiátorství. A víte, co se ještě stane? Během posledních pěti odstavců v kapitole se jejich matka ještě rozhodně, že se odříznou od té tety, kterou dvojčata hrozně nesnáší. Proč se tu všechno děje tak najednou? Jako já už pomalu ani nevím co říct. V tomhle bodě už bych se ani nedivila, kdyby na ně najednou spadla atomovka. Prostě proč ne. (Pomozte mi někdo.)

Třicátá druhá kapitola se jmenuje Vlak dětství a naděje, a to mě malinko štve, protože jsem si celkem jistá, že to je jméno nějakého válečného filmu. (A z názvu můžete zkusit hádat, o čem kapitola bude. Ano, jedou vlakem do Bradavic. Yay.) Edward se stane ztělesněním takového toho I'm 14 and this is deep subredditu, když mu jeho máma řekne, že se chová dětinsky, a on odpoví: "Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje." Nádhera. Mám pocit, že tohle autorka vzala z nějaké úžasné stránky s citáty na Instagramu. (Nebo možná dokonce z nějaké Wattpad knihy s citáty. Lol.) (A zdá se mi to, nebo je to citát z Malého prince?)

Pro vnitřní klid (I guess), jméno Belle se píše s e na konci.

Přepínáme do Edwardova pohledu, já praštím do stěny, protože tohle neustálé přepínání v půlce kapitoly mě neskutečně se*e, a Edwarda si odchytí Abby a ti dva si promluví. Edward jí vyčítá, že utekla, a Abby mu vyčítá, že jí lhal. Oh honey. Když ti někdo něco neřekne, tak to není lež. Obzvlášť ne, když je to něco tak důležitého, jako že je polovlkodlak nebo měnič nebo já sakra nechápu tyhle nové magické věci, které nám autorka představila, a troufnu si říct, že v příběhu ani nebyly potřeba. A přestože jsme vlastně nikdy neviděli, jak se ten přítel Abby chová, Edward si ho hrozně antagonizuje a říká mu Slizoun. Tohleto mě hrozně štve, to je asi tak dva kroky daleko od mojí nenáviděné trope Zlé Přítelkyně. Prostě proč mají postavy pokaždé potřebu antagonizovat každého, kdo chodí s osobou, na kterou mají crush? Nenapadlo je někdy, že ta osoba s nimi chodí z nějakého důvodu? Že by to třeba mohl být fajn člověk?

Už začínám totálně chcípat, protože teď ještě vyjde najevo, že Edward poslouchá Queen, a já se opět cítím queerbaitovaná. A Moudrý klobouk má novou píseň, wahoo. Tímto se vám omlouvám, ale tu píseň jsem přeskočila. Nezajímá mě a nebudu se tím zdržovat. Možná v ní bylo něco důležitýho, ale to je mi jedno, to si společnými silami domyslíme. Já už nemůžu. Já už prostě nemám energii číst po*raný básničky a písničky a sny a flashbacky. *Povzdech* Tahle kniha vlastně ani není tak strašná, jako některé další, na které jsem dělala rozbor, ale vezměme si třeba Můj příběh z Bradavic. Tam se pořád něco dělo. V každé kapitole byl někdo toxický, někdo umřel nebo se přidal další vrchol do našeho milostného mnohoúhelníku. Ale tady? Tady se děje takový h*vno, že mi z toho normálně hnije mozek.

Pro vnitřní klid, ve větě Mně je sedmnáct se to píše m - n - ě.

Ve škole je nový učitel obrany proti černé magii, a, šokující moment, je to Romulus! (Pořád mě mrzí, že on a Remus ještě neměli žádný Spiderman meme moment ohledně jejich jmen.) Kat a Sirius se znovu začnou bavit, což je docela divný, vzhledem k tomu, jak moc nevyřešený je celý jejich vztah. Ale ještě divnější je, že Sirius neudělá vůbec nic vyspělého, a Kat je jako: OMG!!! Týpek přes prázdniny dospěl! On se změnil!! Už se nebude chovat jako takový idiot!! Protože dospěl!!

A víte, jak jsem říkala, že si budu dávat shot za každou básničku? Myslím, že si budu dávat shot i za každý namedrop Williama Shakespeara, protože v téhle fanfikci je zmiňován hodně. Jako fakt hodně. Až z toho mám chuť napsat nějakou otřesnou fanfikci třeba na Star Wars a sto dvacetkrát v ní zmínit Emily Dickinson.

Myslím, že buď tahle autorka četla Můj příběh z Bradavic, nebo autorka Můj příběh z Bradavic četla tohle, protože obě mají problém s tím, že "se mnou" jsou dvě slova. Což zrovna nechápu, jako jak vás může vůbec napadnout, že by to mohlo být jedno slovo? Není, jsou to dvě, do háje! Proč je v tomhle příběhu dvakrát úplně všechno, až na počet slov ve spojení "se mnou"?

Dozvíme se, že Edward měl pravdu, ten přítel Abby je vážně idiot, ale to dělá celou věc ještě horší. Kdyby to nebyl idiot, celá situace by byla pro Edwarda mnohem těžší po psychycké stránce, protože by nad sebou nejspíš začal hrozně pochybovat a všechno. A taky pokud je to takový hajzl, který podle všeho nemá ani jednu dobrou vlastnost, proč by s ním Abby chodila?

Setkáváme se se špatným prezentováním bilingvních lidí. Takové to "pardon, občas zapomenu přepnout z jednoho jazyku do druhého" je docela bullsh*t, který si vymysleli monolongvní lidi. Tomu možná nebudete věřit, ale když často používáte dva a více jazyků, takové s*ačky nebo to, že mluvíte v jednom jazyce a najednou řeknete jedno slovo v jiném jazyce, se nestávají. Spíš se stává, že třeba zapomenete jak se řekne poklice a po pár vteřinách přemýšlení to vzdáte a řeknete "čepice na hrnec".

Romulus řekne Abby, aby si při hodině nepilovala nehty, že hodiny krášlení se vyuřují v Krásnohůlkách. O čemž docela pochybuju, protože v knize to byla legit kouzelnická škola, na kterou, myslím, chodil i Nicholas Flamel. To ten film z ní udělal elitní dívčí školu, na kterou chodí wannabe Kardashians. Pak se Romulus zeptá, kdo se chce stát bystrozorem, a přihlásí se sedm lidí. Zabijte mě.

Ale víte co? Víte vy co? Já mám dost. Já mám normálně dost. Tenhle příbeh mi prostě žere mozek. A úplně nechci, aby sežral i vás, takže to teď ukončím po 6666 slovech. (Nějakým zázrakem to vyšlo přesně.) Ale dobré zprávy, už jsme za půlkou, a třeba to příště dojedeme do konce.

Peace out,

Hermione Weasley