Tohle jméno jsem vyslovila poprvé a naposled, protože k téhle knize nemám respekt. Však vy ještě uvidíte proč.

Tak nějak si pamatuju, že někdy dřív jsem v komentářích psala, že bych nedokázala napsat kapitolu téhle patlaniny, která by měla deset tisíc slov, ale Lea mě dokázala slušně vyvést z omylu. Ano, zapněte si pásy, tahle kapitola, ve které budu rozebírat prvotinu Lenky Bandurové, má fakt přes deset tisíc slov. Takže doufám, že jste si nakoupili dost jídla, protože tohle bude dlouhý večer.

Moje dobrodružná cesta začala ještě předtím, než jsem knihu vůbec začala číst. Já se omlouvám, ale s nepodporováním lidí nebo projektů, které nemám ráda, to myslím smrtelně vážně, a za Leu H*nor svoje prachy, za které bych si klidně mohla koupit přibližně sto sedmdesát rohlíků, vážně utrácet nebudu. Hlavní problém byl ale ten, že kniha je dost nová, takže se nikde nebude jen tak zdarma válet, a já se prostě nebavím s lidmi, kteří by si takové knihy seriózně kupovali a četli je. Ani nechtějte vědět, kam přesně vedla moje cesta za získáním výtisku téhle knihy, jenom věřte, že mi trvalo skoro týden, než se nabídlo nějaký reálný řešení. Ale knihu se mi nakonec získat podařilo, a dokonce zdarma a legálně, a to je to, na čem záleží.

A jako obvykle, disclaimer. Následující rozbor obsahuje spoilery (duh) a používání výňatků z děl v rámci kritiky je v souladu se zákonem: Autorský zákon - č. 121/2000 Sb. § 31 odst. b, Copyright Act of Canada s.29.1. Navíc, tohle je kritický a naučný "článek", což je v pořádku podle Copyright Act 1976. Taky bych měla zmínit, že jsem se rozhodla se tolik nehrabat ve věcech, o kterých mluvila ZuzkaAnotuje ve svém videu, které jsem dávala do kapitoly o popisech postav (Pokud jste ho neviděli, silně doporučuju.), protože nechci jenom opakovat cizí slova, a zaměřím se spíš na jiný problémy, který tahle kniha má. Protože lidičkové moji zlatí, těch problémů je fakt dost.

Už prolog byl opravdu zajímavý. Celá tahle sranda začíná básničkou, která mě děsně irituje, protože obsahuje snad úplně všechno, co na básničkách nenávidím - špatné rýmy a přebývající slabiky. Mám vás i sebe až moc ráda na to, abych vám ji sem celou přepsala, ale důležitý je, že to není jen tak obyčejná básnička. Ona to má bejt hrozně cool báseň, která se v tom jejich světě dostala do obecnýho kulturního povědomí, ale na jazyk to rozhodně samo nejde.

První kapitola začíná odstavcem, který je napsaný kurzívou, v první osobě a jsou to vlastně jenom generické kecy o osudu. A zbytek kapitoly je ve třetí osobě a bez kurzívy. Teď se cítím jako totální idiot, že vůbec poukazuju na takové kraviny, ale tohle mě okamžitě vyhodilo ze čtení. Zas tak by mi to nevadilo, kdyby tam nebyla ta první osoba, ale prostě... celá kniha je ve třetí osobě, tak proč tenhle odstavec není? Huh? (A víte, co je ještě horší? Že v žádný jiný kapitole není ani žádnej takovejhle zvláštní úvod. Tak proč to sakra bylo tady?)

Sice ještě nejsme tak daleko, ale mám pocit, že bych se už teď měla vyjádřit ke jménům, protože to je první věc, co mě na knize frustruje. V knize je hafo postav s anglosaskými jmény (Thomas, Stella...), takže jedině dává smysl, že Lea by se měla psát s h na konci. (To mi připomíná, že jsem asi jediný debil na světě, kdo si to jméno v hlavě opravdu četl jako lee-ah a ne le-a.) A pak jsou tu Ley příjmení. Za jeden hřích si můžu spíš já, protože moje angličtina je neskutečně britská, takže když vidím slovo "honour" bez u, trochu mě to zabolí na srdci. Věc, která je trochu horší, je, že symbolika jmen může být fajn, ale tak očividná symbolika, jako je v téhle knize, není fajn v žádném případě. Stejně, jako nikdo nemůže očekávat, že budu překvapená, když člověk se jménem jako Remus Lupin je vlkodlak, tak nemůžete čekat ani to, že nebudu frustrovaná, když se rod, kterému jde o čest, bude jmenovat Honor (tragicky bez u) a holka, které jde o svobodu, bude mít rodné příjmení Libertas.

Co se stylu psaní týče, už v první kapitole jsem si všimla dvou věcí, které mě pokaždý úplně vyhodily ze soustředění. Třeba si tak čtu hezkej odstavec, a najednou mě zastaví nějaký slovní spojení jako "příslib čehosi nepěkného", který najednou v tý větě působí hrozně nepřirozeně, jako by se autorka snažila ukázat kolik fancy slovíček zná. A další věc. Všechno tu je přehnaně vysvětlovaný. Jako ti čtenáři nejsou až tak dementní, aby jim některý z těch věcí nedošly. Podívejte se třeba na tuhle větu:

Všichni obyvatelé Sluneční vesnice nosili znamení slunce už od svého narození. Ženy krášlily zlatavé kamínky, které se táhly od lícní kosti směrem ke spánku. Leskly se jako paprsky, a proto se jim tak říkalo.

Nepřijde vám třeba ta poslední věta, nebo aspoň půlka té poslední věty naprosto zbytečná? Jako já fakt nepotřebuju, aby mi byla vysvětlená úplně každá blbost. (A taky pokud by každá žena měla mít kamínky na ksichtě, to by museli být pěkně bohatá vesnice. Ne, ale vážně. Ono to z té knihy vypadá, že Lea a její rodina jsou maximálně střední třída, ale kdyby měli tak snadný přístup k jakýmkoliv drahým kamenům žluté barvy, klidně i k dementním citrínům, měli by na tom logicky slušně zbohatnout. A taky by mě docela zajímalo, čím si ty kameny připevňují na obličej. Napadá mě jedině pryskyřice, ale to je celkem blbost.)

Ale konečně už přejdeme na děj. Celá tahle sranda začíná tím, že Thomas přijede do Sluneční vesnice, protože si má vzít Ninu, sestru Ley. Ale Thomas se se svým příjezdem o několik let opozdil a Nina mezitím stihla otěhotnět. Jenže pokud má být tenhle fantasy svět inspirovaný středověkou Evropou, neměla by Nina být nějaký sociální vyvrhlík nebo tak něco? Protože podle všeho je to svobodná, viditelně těhotná žena, a ty to ve středověké Evropě neměly zrovna jednoduché. (Později sice zjistíme, že lidi ve Sluneční vesnici moc nedají na tradice a žijí podle vlastních pravidel, ale na to bych moc nehleděla, protože to by znamenalo, že by tam vesměs všichni, včetně Ley, měli být open-minded, což ona úplně není, jak si ještě ukážeme.)

(A teď jedna věc, která mě fakt zajímá... Jak si otcové Ley a Thomase slíbili, že se jejich děti vezmou, tak co kdyby oba měli jenom syny nebo jenom dcery? Platilo by to pořád?)

Na večeři nešla, nechtěla se potkat s tím cizincem. Musela by mu zlostí vyškrábat oči. O žádném slibu nikdy neslyšela a najednou se tady objeví jako by nic.

Teď mi připomíná snad každou holku z táborového příběhu, která nechce na ten blbej tábor jet. A jen tak mimochodem, v originální verzi je napsáno "jakoby nic", ale to je v tomhle kontextu špatně.

V první kapitole, když má Lea odejít z domova, se taky píše o tom, že její mladší bratr Sam byl smutný. A já se s váma klidně vsadím o pětikilo, že tenhle Sam v tom příběhu už nikdy nebude zmíněný, a pokud jo, tak nebude ani náznakem relevantní. Pamatujete, jak jsem v kapitole o rodině zmiňovala, že i ti členové rodiny by měli mít nějakou roli v příběhu? Naštěstí aspoň Nina má nějakou roli, ale nestačilo by, kdyby Nina byla smutná z jejího odchodu? Jako vážně tam musí být nějaký mladší bratr, kterého už asi nikdy neuvidíme?

Ve druhý kapitole zjišťujeme, že Thomasovi je 27, zatímco Lee je 17. Doufám, že si pamatujete, jak jsem mluvila o underage vztazích, protože tohle je exemplární příklad. Kdyby jim bylo třeba 25 a 35, tak je to v pohodě, proč ne, ale takhle to v žádným případě není v pořádku a Thomas je totální creep. A víte co? Odteď budu říkat Thomasovi prostě Creep, protože je to creep, a já znám několik Thomasů, kteří si fakt zaslouží něco lepšího. Celá tahle situace se stane ještě víc creepy ve chvíli, když Lea řekne, že je ještě díte. Teda, technicky vzato má pravdu, ale upřímně, který sedmnáctiletý člověk o sobě uvažuje jako o dítěti, ještě k tomu jako o malém dítěti? Jestli si autorka myslela, že tomu příběhu nějak pomůže, když dá hlavní postavě mentální věk asi dvanáctiletý holky, tak to se sakra spletla.

"Dovolil vám někdo oslovovat mě jménem?" Znovu se mohutně rozesmál na celé kolo. "Ani nevím, že to mám zakázané. " "Tak teď už to víte," trvala si na svém. "Tak jak ti mám tedy říkat? Má drahá?" "Nijak," vydechla vyčerpaně a nasupeně zároveň. "To se mi docela líbí... Takže tě mám v táboře představit jako svou drahou Nijak?"

(Ty odstavce jsem rozhodila já. Omlouvám se, ale v kontextu rozboru to takhle vypadá líp.) Tak tohle je asi nejtrapnější vtip v dějinách lidstva, který jsme všichni slyšeli asi milionkrát. Navíc mám pocit, že to autorka vzala z The Perks of Being a Wallflower, což je asi milionkrát lepší kniha než tahle monstrozita. Ale víte, co je na tom zdaleka nejhorší? Že Lea si myslí, že ta Creepova "hláška" byla vtipná.

Tohle je asi hodně moje osobní věc, ale já nemám moc ráda, když délky kapitol v knize nejsou konzistentní. Prostě by měly být všechny buď dlouhé nebo krátké nebo něco mezi tím, ne, že jedna kapitola má devatenáct stránek a druhá dvě. Když se přesně tohle stalo hned v druhé kapitole Ley, chvíli jsem si myslela, že mi chybí nějaké stránky, protože ta kapitola byla až moc krátká v poměru k ostatním.

Musím zmínit i takovej trochu nitpick, ale mně to přijde docela zásadní - kniha se jmenuje podle Ley, vyloženě tam je na tý obálce její jméno, ale kapitoly jsou i z pohledu Creepa. Představte si, kdyby třeba v Percy Jacksonovy byly některý kapitoly z pohledu Annabeth, to by prostě nemělo právo se jmenovat Percy Jackson. (A taky, že ne, protože střídání pohledů se slavně děje ve spinoff sérii Percyho Jacksona, která se nejmenuje jako žádná konkrétní postava. Takhle se to dělá, aby to nebylo lhaní čtenářům.)

A další věc je, že Creep miluje týpku jménem Perla. S něčím takovým jsem počítala, prostě "zakázaná láska" dvou bohatých straight lidí, proti které by normálně nikdo nic neměl, ale ó ne, jeden z nich má domluvenou svatbu. Ale to není můj hlavní point. Jako jsem to jenom já nebo vám taky přijde Perla jako jméno pro striptérku?

Já vím, že barva oblohy se v průběhu dne mění a tak, ale fakt mě vraždí, že v průběhu dvou kapitol byla obloha ve Sluneční vesnici popsána třemi různými odstíny modré. To nestačí třeba jenom říct "obloha"? Nebo že bychom zůstali u jedný, maximálně dvou barev? Ono to totiž působí hrozně divně, když v průběhu dvou kapitol máte tu samou oblohu popsanou jednou jako azurovou, potom jako kobaltovou a potom jako blankytnou. Znovu, já vím, že se to během dne mění, ale

1. Všichni, kdo jsme viděli Zuzky video, víme, že ta změna během dne není chronologicky správná.

2. Když popisujete stejnou věc, ale pokaždé je to popsané jinak, působí to naprosto strašně. I když se ta věc přirozeně mění. Třeba si představte, že píšete o tom, jak jste si udělali čaj a nechali v něm pytlík. Nejdřív ten čaj popisujete jako "slabý", po dvou odstavcích jako "dobrý" a na další straně jako "břečku". Všechno je to pravda, protože když v tom čaji necháte pytlík, tak se logicky jeho chuť bude měnit, ale když ty změny popisujete v tak krátkém časovém intervalu, a ještě k tomu když ta změna není relevantní, prostě to bude působit strašně.

Věc, která mě hodně frustruje z worldbuildingového hlediska, jsou brány, kterými se prochází do různých částí té fantasy země, kde se celá tahle sranda odehrává. Prostě jste ve Sluneční vesnici, kde je slunce, modrojasná obloha, vůně květin a všechno, a najednou projdete bránou a bam, jste na Žebrácké poušti, kde je písek, je to tam hnusný a vzduch smrdí. Jak ty brány sakra fungujou? Zatím nebyla žádná zmínka o tom, že by ve světě Ley existovala nějaká magie, která by držela jejich svět pohromadě nebo tak něco, a to, že se nějaké brány, které určujou podnebí, postavily samy od sebe, taky nedává smysl. Tenhle problém mi dal mindrák fakt na hodně dlouho.

Ve třetí kapitole se dozvídáme o tom, jak je Lea, přestože je podle všeho maximálně střední třída, classistická mrcha. Víte co? Já jí budu říkat Karen Jr., protože má asi všechny vlastnosti typické Karen, jenom na to, aby byla Karen, ještě nemá věk. A taky nevím jak skloňovat jméno Lea. Když projíždějí Žebráckou pouští, Creep jí vysvětlí, že tam žijou lidé, které společnost vyhodila a nemají kam jít, a kinda si na Žebrácké poušti vytvořili vlastní společnost. A jak Karen Jr. reaguje? Má z nich strach. Necítí lítost, nechce jim třeba pomoct nebo něco, ale má strach. Jasně, že někteří z nich teoreticky můžou být vrazi nebo tak něco, ale definitivně se mezi nimi najdou sirotci bez domova, lidé, kteří zkrachovali... prostě lidé, kteří by potřebovali humanitární pomoc. A Karen Jr. se jich bojí a je znechucená, protože mají otrhané oblečení.

Pak se od Creepa dozvídáme, že tihle lidi, co přišli prakticky o všechno, by nezaútočili na bohatého, ale klidně by se vrhli na chudého, protože ví, že chudí nemají co ztratit. (A aby to nebylo málo šokující, tak jsou to i kanibalové a tyhle lidi jí.) Já reálně nechci vědět, jakej má autorka názor na lidi bez domova, protože jestli podobně smýšlí i v realitě, tak je to fakt smutný. Navíc celá tahle mentalita nedává smysl. Když je někdo v podobné situaci jako vy, tím víc v podobně špatné situaci, je pravděpodobnější, že s ním budete mít soucit a třeba mu i pomůžete, v žádném případě na něj nebudete útočit. To, že nezaútočí na bohaté a politicky vlivné lidi dává ještě nějaký smysl, protože se nechtějí dostat do problémů, ale... viděli jste A Bug's Life? Jak si tam ti mravenci uvědomili, že jich je vlastně víc? Eat the rich, anyone? (Pun intended.) Teď mám sto chutí napsat nějakou fanfikci, ve který tihle lidi z Žebrácký pouště svrhnou všechny ty vládnoucí režimy s doluvenýma svatbama a nastolí demokracii, protože oni by to podle mě klidně mohli dokázat. Závěrem, je docela smutný, že autorka chtěla, abych při čtení téhle kapitoly cítila strach a znechucení, ale já cítím spíš lítost a sympatii. Bezdomovci nejsou automaticky násilní vrazi bez emocí, sakra!

O chvilku později se Karen Jr. opět představuje jako classistická mrcha. Já si nejdřív naivně myslela, že když jste maximálně střední třída, tak nejste tak privilegovaní, abyste vůbec mohli mít taknclassistické názory, ale tahle kniha mi otevřela oči. Stella, nová služka Karen Jr., jejíž jméno se v knize píše s jedním l, ale mně se z toho spellingu dělá špatně, takže to budu psát se dvěma l, se jí zeptá, jestli je smutná, a snaží se jí dát najevo, že si s ní o tom může v klidu promluvit. A víte, jak Karen Jr. zareaguje?

"Co ta koupel? Už je připravená?"

Je jedna věc, když se nechcete bavit o svých pocitech, ale stačí říct něco jako: "To je v pořádku, teď se o tom nechci bavit." Nemusíte bejt nutně hnusní a chovat se k lidem jako by byli Alexa. (A i k té Alexe/Siri/Google Assistant/něčemu podobnýmu se můžete chovat hezky.) Taky se dozvíme, že koupel vychladla až za hodinu, ale to z fyzikálního hlediska nedává smysl. Za předpokladu, že voda má 38-40°C, jsme v uzavřené místnosti, což jsme, a dosáhneme maximální vlhkosti, což dosáhneme, protože Karen Jr. bude v horké vaně a bude se přirozeně ochlazovat, ve vaně bude moct být jenom asi 30 minut, protože jinak může zemřít na přehřátí organismu. Pokud má voda menší teplotu, vychladne do hodiny.

A když už jsme u těch blbostí, Karen Jr. je ze Sluneční vesnice, kde je pořád slunečno - ne asi - a hned pár odstavců poté, co je hnusná na Stellu, použije přirovnání "bílý jako první padlý sníh". Ale jak může vědět, jak vypadá sníh? Klidně bych uvěřila, že třeba z knih zjistí, že něco jako sníh existuje, ale to, jak přesně vypadá a jaký přesně má odstín - věřte, nebo ne, ale bílá jich má přes 150 - vědět prostě nemůže.

Pokud existuje jedna věc, kterou fakt nemám ráda, je to když se o nějaký postavě tvrdí, že "dokáže číst v lidech jako v knize". Jednak, nemůžete prostě říct, že je ten člověk empatický? Protože tohle slovní spojení je tak často používaný, že už to ani nepůsobí hezky, asi jako "studnice vědomostí". A jednak, jasně, že to umí každá generická hlavní postava/generický love interest. Takže samozřejmě, že Creep údajně umí číst v lidech. (Ale vzhledem k tomu, jak se chová ke všem kolem sebe, mu to moc nejde.) Někde v těchhle místech se taky změnil pohled Creepa na pohled Karen Jr., ale nebylo mezi nimi prakticky žádný rozdělení, žádnej novej odstavec nebo něco, prostě pohled Creepa, a najednou bam, pohled Karen Jr. Seriózně, tohle je asi nejhůř editovaná kniha, kterou jsem kdy četla.

Přichází chvíle, kdy se Karen Jr. dozvídá o Perle (já se omlouvám, ale to jméno je fakt strašný), respektive se dozvídá, že Creep má někoho jiného. A z nějakého nepochopitelného důvodu jí to hrozně vadí. Ale proč sakra? Jako kámo, tím líp pro tebe, týpek bude s Perlou a ty si jenom budeš chillovat v jeho obřím domě. Takže Karen Jr. utíká z místnosti, nasedá na koně a chystá se odjet, Creep jde za ní a snaží se ji zastavit. A co se nestane.

"Poslouchej mě," žádal ji, ale ona jako by neslyšela. "No tak mě sakra poslouchej!" rozkřikl se tak hlasitě, až nadskočila.

T O X I C. Ani nevím, jestli je víc toxický ten vztah nebo Creepova maskulinita. A jako když vás někdo neposlouchá, myslíte si, že když zařvete, aby vás poslouchal, tak to pomůže? Pokud ano, tak maximálně ze strachu, a to rozhodně není dobře. Nemohl by jí třeba všechno v klidu vysvětlit nebo něco?

"Odteď jsi a budeš navždy mou ženou, nyní patříš k rodu Honor. Už nejsi Lea Libertas ze Sluneční vesnice, ale Lea Honor z Honorovy země."

Tak zaprvé, nebude navždy jeho ženou, protože taky musí někdy umřít, že jo. A vzhledem k tomu, že Creep je jednak starší a jednak mají ženy průměrně vyšší věk dožití, než muži, předpokládám, že Creep zemře první, a v tom případě nebude Karen Jr. jeho žena, ale vdova po něm. A sice nevím, jak to tam mají s rozvody, ale jsem si jistá, že kdyby mu Karen Jr. moc lezla na nervy, mohl by se svým postavením udělat náboženský převrat a rozvést je jako Jindřich VIII. Nebo Karen Jr. nechat zabít, jako Jindřich VIII. A to, že se někdo vdá, nemění jejich původ. Karen Jr. sice bude mít příjmení Honor, ale pořád bude ze Sluneční vesnice.

"Co může být horší pro ženu než muž, který ji nemiluje?"

No já nevím, třeba když jí zemře celá rodina, to zní docela závažně. Nebo třeba když je v toxickým vztahu. Ono existuje asi milion věcí, co jsou horší, než když vás nějakej týpek nemiluje.

Karen Jr. popisuje dva erby, které nezná. Na jednom je krásná žena, která se prohlíží v zrcadle a na druhém je město s kopulemi a věžičkami a celá tahle designérská pohroma je ještě navrch zdobená barevnými drahými kameny. Nechci být ta týpka, ale erby, vlajky a podobné věci by měly být jednoduché a neměly by na nich být věci, které jen tak neseženete, jako jsou vzácné látky nebo drahé kameny. A zrovna u těchhle erbů se autorka pěkně sekla. Ani týpka ani město mi nepřijdou jako věci, co se dají lehce vytvořit z jakéhokoliv materiálu, takže jako erb naprosto strašný, protože než si to stihnete nechat vyšít na šaty a vytesat do každýho města, váš rod vymře, a jestli je jedna věc, která je vyloženej opak lehce dostupnejch materiálů, tak jsou to drahý kameny. (I když, třeba se v tomhle vesmíru safíry a rubíny válí na každým rohu, a to by vysvětlovalo, proč Karen Jr. a její rodina ještě nezbohatla na prodeji žlutejch šutrů.)

No a samozřejmě, že o Creepovo srdce bojovaly spousty žen, a Karen Jr. by měla být ráda, že ho má zdarma. Ale ono fakt není o co stát, protože týpek je tak toxický, že bych mu nejradši nafackovala. A samozřejmě, že když si Karen Jr. všimne, že jedna týpka balí Creepa, o kterého Karen Jr. nemá sebemenší zájem, najednou začne neskutečně žárlit a řekne té týpce: "Až bude po svatební noci, dám ti vědět, jaká byla." Protože ženy prostě v žádném případě nemůžou podporovat jiné ženy.

Jo, ale víte, co je fakt největší tragédie? Že kvůli tomu, že se pohádal s Karen Jr., nestihl Creep sníst svůj oblíbený moučník. (Což jsou lívanečky, to si zapamatujte, protože to ještě bude zmíněno fakt hodněkrát. A jen tak mimochodem, lívanečky nejsou vůbec tak dobrý.)

Creep taky v páté kapitole řekne, že ho mají všichni rádi. A mě by zajímalo, kdo jsou ti všichni, protože zatím jsem vyslechla názor na něj od tří lidí a všichni tři ho nesnáší, a já taky.

Jen tak mimochodem, Bůh emocí je pěkně blbý jméno pro boha. Pokud si chcete vytvořit svůj vlastní fiktivní panteon, nebo i jednoho jedinýho boha, měli byste všem dát nějaká fajn, zapamatovatelná jména, která by reálně měla šanci se uchytit. Úplně ideální by bylo, kdybyste si vymysleli i nějaké náboženské rituály, svaté písmo, nějakou mytologii, posmrtný život... prostě aby to náboženství vypadalo věrohodně. Sice to není úplně jednoduché - o tom něco vím, když jsem já vytvářela vlastní náboženství, skončilo to skoro tak rychle, jak to začalo - ale pokud to chcete do tý knihy dát, stojí to za to, a radši ztraťte hodiny času nad promýšlením náboženství, než abyste tam měli takhle zásadní plot hole. (A víte, co vám ještě můžu říct? Že Želva ničitelka je asi milionkrát lepší, než nějakej Bůh emocí.)

Tentokrát není totální mrcha s předsudky Karen Jr., ale autorka. Píše se totiž o nějaké hospodě, ve které spolu sedí lidé různých vrstev - sedláci, vesničané, prostitutky... Což je sice fajn, ale hned asi o dvě věty dál je napsané něco jako že prostitutky - lépe sexuální pracovnice, protože na mým profilu máme k lidem respekt - se ovíjely kolem mužů s vidinou výdělku. Chápe ale někdo, že i sexuální pracovnice jsou lidi a že si třeba taky potřebujou odpočinout, že nepracujou 24/7? A že ta hospoda není jejich pracoviště, takže právě teď mají volno, takže se nemusí kolem nikoho ovíjet? A vlastně by ani neměly, protože takhle je to stejný, jako když jste prodavač a po skončení směny jdete do parku, seberete ze země ořech a snažíte se ho prodat náhodným kolemjdoucím.

Creep řekne Karen Jr. něco jako že by litovala, kdyby utekla, Karen Jr. se ho zeptá proč by litovala a Creep vezme její meč, který dostala od otce a byla to její jediná vzpomínka na domov, a zahodí ho do rybníka. Karen Jr. sice nemám ráda ani v nejmenším, ale v tuhle chvíli mi jí bylo fakt líto. A Creep neměl jakýkoliv právo něco takovýho dělat. S tím je tolik věcí špatně, nemůžete takhle bez dovolení brát cizí majetek. A pak si ještě Creep dovolí říct tuhle úžasnou větu:

"Je mi líto, Leo, ale já jsem tě varoval, dokonce několikrát."

Ne, není ti to líto, ty s*ačko, kdyby ti to bylo opravdu líto, tak tam ten meč neházíš, nebo se jí aspoň desetkrát omluvíš a půjdeš ho vylovit. Karen Jr. se teda právoplatně naštvala a začala Creepa mlátit do zad. Jenže s tím to naprosto nic neudělalo, ještě si i popíjel pivo. Ale jesli má Karen Jr. dost síly na zacházení s mečem, měla by mít i dost síly na to, aby ho to ku*evsky bolelo, kdyby mu bušila do zad, a kdyby pil, měl by se začít dusit.

O pár odstavců později zase přepínáme do Creepova pohledu. Creep si říká, že s tím zahozením meče to trochu přehnal, ale Karen Jr. si o to říkala, a že ten meč kdyžtak klidně může kdykoliv nahradit. Tak to ne. Zaprvé, trochu to přehnal? Opravdu jenom trochu? To, že někdo ani neřekne nic pořádně špatného nebo urážlivého, a vy se na ně šíleně, ale šíleně na*erete a zahodíte jejich majetek, jejich jedinou vzpomínku na domov do rybníka, není, že to trochu přeženete. To znamená, že byste se měli zkusit naučit ovládat. Další věc... obviňování oběti? Jako vážně? To nikdy není dobrá věc. A ne, nemůže to jen tak nahradit. I kdyby nechal vytvořit přesnou kopii toho meče, nebude to mít tu sentimentální hodnotu a nesmaže to jeho předchozí čin. (A pokud si myslí, že něco udělal špatně, mohl by se třeba, možná omluvit. To je normální věc, která se dělá, když někdo něco zpacká, ale občas si myslím, že na to autoři zapomínají.)

Na začátku šesté kapitoly se mluví o tom, že v Honorově zemi rostou liliovníky, což má bejt něco jako keř, na kterým rostou lilie. (Neplést s liliovníkem z naší reality, kterej je spíš taková divná magnolie a jmenuje se "liliovník" kvůli špatnýmu překladu.) A pravda, tohle je fantasy svět, takže fauna a flóra má veškerý právo být jiná, než v našem světě, ale zatím tu nebyly žádné náznaky toho, že některé věci v přírodě jsou jinak. Jediný, co je tomu blízko, je ta moje konspiračka, že se tam drahokamy válejí na každém rohu. Další věc, co je na začátku kapitoly zmíněná, je to, že elitní válečnice z Honorovy země, mezi které patří i Fleur (Což je walmartová verze Brienne z Tarthu. Pamatujete ještě na Game of Thrones, že jo?), umí skvěle ovládat své emoce, ale už o šest stran později, a potom ještě jednou v průběhu knihy, se dozvíme, že to není tak úplně pravda, protože se v ní najednou probudí její vnitřní berserk.

(Jen tak mimochodem... docela mě vraždí ta originalita jmen. Země, které vládne rod Honor? Honorovo království! Území, kterému vládne žena jménem Bella? Bellské království! Prostě jak malou fantasii musíte mít, abyste tohle vymysleli? Nehledě na to, že ve středověku a novověku se území taky nejmenovala ve stylu "Tudorovské království". I když... největší sh*t všech sh*tů je Malebná vesnice. Každej fantasy autor se teď musí plácat do čela, že ztrácel tolik času s vymýšlením legit názvů míst, protože najednou si přijde tahle kniha s Městem fontán a Malebnou vesnicí. A taky je divný, že jsou to země, ale jmenujou se třeba Zimní vesnice. Proč vesnice? Třeba pojmenování Kaspické moře aspoň dává smysl z historického hlediska, protože ta věc je tak velká, že nevidíte na druhý konec, takže vám to přijde jako moře, i když je to jezero, a ti lidi, co tam dřív žili, neměli žádný způsob, jak vědět, že je to jezero, ale země a vesnice prostě nejsou zaměnitelné.)

Ale jedna věc mi docela nesedí. Jestli v Honorově zemi pořád prší, tak jak tam můžou růst všechny ty lilie? Já sice pěstuju hlavně kaktusy, takže na lilie nejsem takový expert, ale to je celkem základní vědomost, že když tu kytku přelíváte, tak to pro ni nebude dobrý a pravděpodobně zplesniví. Navíc, lilie jsou nebezpečné pro kočky, a jestli jsou v Honorově zemi lilie pomalu na každém kroku, znamená to, že v celé zemi nejsou kočky? A pokud ne, tak by všude buď měly být myši nebo by tam každý druhý měl být deratizátor.

Setkáváme se s novou postavou, kterou je Patrick, Creepův kamarád. Na tomhle místě bych ho ani nejmenovala, ale on se nám představí větou, která mě trochu zarazila:

"Vypadáš zmoženě," okomentoval přítel jeho vzhled.

To je prostě speech 100. Když je tam to slovo vypadáš, tak tam nemusí být specifikované, že jde o vzhled, protože to je jasné.

Ale pak přišla věta, která mě zarazila asi dvacetkrát víc. Dovolím si říct, že mi nechala šrámy na mozku.

[Creep] Byl připravený ji nemilosrdně zkrotit, jestli bude opět vyvádět.

Zní mi to zvláštně. Tak zvláštně, že nechci nic vědět a zároveň mám strach.

Znovu tu máme velice oblíbenou trope, mou (ironicky) i autorčinu (neironicky). Women hating women. Karen Jr. byla nejen hnusná na Walmartovou Brienne, ale taky naprosto bezdůvodně - Walmartová Brienne se jí jenom snažila pomoct a neudělala vůbec nic, co by mohlo být bráno negativně. Karen Jr. taky dává Walmartové Brienne hroznou čočku za to, že údajně vypadá jako muž. (Údajně píšu proto, že je specifikováno, že jiné postavy si to nemyslí.) To je fakt hnusný a Karen Jr. by se měla naučit nechovat se konstantně jako rozmazlenej spratek. A jedna další věc, co nedává smysl, je, že elitní válečnice má Karen Jr. pomáhat s přípravou na večeři, a už vůbec to nedává smysl vzhledem k tomu, že v knize je jiná postava, Stella, která by tohle měla dělat.

A samozřejmě je tu znovu i obviňování oběti. Jakože Creepe, já tu holku taky nemám ráda, ale vím, že za to, že ty jsi na ni hnusný, si nemůže sama.

Teď upřímně. My vlastně máme shippovat Karen Jr. a Creepa, přestože Karen Jr. je nezletilá a přemýšlí o sobě jako o malé holčičce, Creep se k ní pořád chová hnusně a hází to na ni, a přes všechny ty ostatní věci, které jsem tu vypsala, což je dost zvrácený. Ale po téhle scéně se to všechno ještě zhorší. Ano, i to je možné. Posuďte sami. Karen Jr. nechce jít na společnou večeři, protože se bojí, že ji Creepovi lidi nepřijmou. Creep ji ujistí, že je z válečnického rodu a všichni si jí určitě budou vážit, a kdyby ne, tak by měli problém s ním. Karen Jr. nakonec souhlasí a jdou na tu večeři, kde má Creep nějaký uvítací proslov:

"Přátelé moji, všechny vás zdravím," zvolal hlasitě. Konečně mám tu čest představit vám svou drahou Nijak. Abych vám to vysvětlil. Má nastávající si nepřála, abych ji oslovoval jménem. Když jsem se jí ptal, jak jí mám tedy říkat, odpověděla: 'Nijak'. Tedy i vy, prosím, vyhovte jejímu přání." Následoval obrovský potlesk a uznalý smích.

Tak zaprvé. Creep to věděl, že Karen Jr. je nervózní, mohl jí dát nějaký dobrý úvod a nějak ji všem představit, aby ji v pohodě přijali, ale ne, on zařídí, aby se stalo přesně to, čeho se bála, a přede všemi ji ztrapní tak, aby z ní měli p*del nadosmrti. (Bohové, já nemůžu uvěřit, že ze všech postav bráním zrovna Karen Jr., ale Creep je asi stokrát horší.) Zadruhé, vybudovat takhle něčí sebevědomí a pak zradit jejich důvěru je neskutečně b*tchy věc, jako neskutečně. To je tak hnusný, že ani Regina George by na to neměla. Zatřetí, jsme zpátky u trapného, nepochybně okopírovaného vtipu a začtvrté, co je sakra s těma lidma špatně, že se tomu smějou? Jednak je hnusný dělat si srandu ze sedmnáctileté holky, která byla ze dne na den vytržená ze svého domova s tím, že si má vzít týpka, kterého v životě neviděla, a jednak komu přijde oslovování někoho jménem Nijak vtipné? (A zapáté, v knize je napsáno "jak ji mám říkat", což je ale špatně. Dneska jsem se rozhodla nedělat tolik vložek pro vnitřní klid, protože většinou to nedává smysl bez kontextu, jako třeba tady, ale v těch ukázkách to opravovat budu.)

A jen tak mimochodem, na dvoustraně 54 a 55, kde se tohle odehrává, je slovo jí/ji použito třiatřicetkrát, slovo ní/ni devětkrát a slovo jeho čtyřikrát. Působí to naprosto strašně.

Někdo do dřeva vyryl dvě písmena. T a P. Hádala, že T značilo Thomase a P jeho snoubenku. Asi ji neposadil náhodně na toto místo, zřejmě bylo válečníkovo oblíbené.

Teď by byl fajn plot twist, kdyby vyšlo najevo, že Creep spí s Patrickem. I když, vlastně ne, ono by to nebylo fajn, protože Creep není fajn, celá kniha se neodhodlá ani adresovat existenci LGBTQ+ lidí (a nejen těch, to samé POC, postižení...), a kromě toho je naprosto strašná kniha a tak kvalitní plot twist si ani nezaslouží.

Já mám docela tendenci mít ráda postavy, které nejsou populární mezi ostatními postavami, takže mám takové přirozené sklony mít ráda Walmartovou Brienne. Ale jednou věcí mě fakt naštvala. Teda, spíš mě tím naštvala autorka, protože určila, že Walmartová Brienne musí z nějakého důvodu nenávidět Karen Jr., protože přátelství mezi ženami neexistuje - takový věci jsou přece úplně jasná propaganda - a na elitní válečnici, která má údajně emoce pod kontrolou, se zachovala dost dětinsky a shodila na Karen Jr. její talíř s polévkou. A protože v téhle knize se absolutně nic nedá řešit tím, že si lidi prostě promluví, Karen Jr. na Walmartovou Brienne vylila karafu vody. A pak se elitní válečnice, která má emoce def pod kontrolou, na Karen Jr. prakticky vrhla a začala jí vyhrožovat, že ji zabije. Karen Jr. ji shodila na zem (v tu chvíli přišlo moje asi nejmíň oblíbený přirovnání z celý týhle knihy - nohy jí zůstaly viset na lavici jako dvě jelita) a než se fakt stihly zabít, zastavili je Creep a Patrick. Ale co mě fakt zarazilo, bylo to, že všichni v jídelně byli na straně Karen Jr. Jasně, Walmartová Brienne si začala, ale to nikdo nemusel vidět, a navíc Karen Jr. je tady ta nová, nemá vybudovaný respekt a ještě před pěti minutami se jí všichni smáli.

Na konci kapitoly si Karen Jr. řekne, že z Walmartové Brienne už vyždímala všechno negativní, takže teď potřebuje jinou ženu, kterou by mohla nenávidět. Vybere si Perlu a říká, že to její jméno je pěkně blbý. S tím souhlasím, ale jak může znát její jméno? Nikdo jí to neřekl. Ona jenom ví, že (nejspíš) začíná na P.

Kromě až moc častýho používání zájmen a slova lilie jsem si začala všímat taky toho, že údajně žádná žena nedokáže odolat neobyčejné přitažlivosti Creepa. Jak realistické, a navíc, co je s nima se všema špatně? A jen tak mimochodem, pro Patricka jsem chvíli měla nějakou naději, ale ve finále se ukázalo, že má podobně sexistický názory jako Creep. I když, musí se mu nechat, že aspoň uznává, že celá tahle situace je Creepova vina, protože se se svým příjezdem zpozdil o pět let.

Věc, kterou fakt nemám ráda, je, když postavy mluví v přímé řeči jako čtenářský deník. Představte si reálného člověka, který vám z očí do očí řekne něco ve stylu: "Pravda je taková, že pochybení padá spíše na tebe." Já bych se asi začala smát, protože takhle lidi vážně nemluví.

Podle honorských tradic musí dostat nevěsta při svatbě dar, a Creep si říká, jak moc je v háji, protože o Karen Jr. vůbec nic neví a netuší, co jí má dát. Um, třeba nový meč? Nebo úplně ideálně můžeš zajet k tomu rybníku a vylovit ten její starý?

"Proč jsi mě na těch oslavách učil, jak držet správně meč?" zeptala se, aniž by si přestala hrát s barevným květem. "Zaujala jsi mě." "Cože?!" posadila se Lea zprudka. Tahle odpověď se jí vůbec nelíbila! "Tobě se líbí malé holčičky? To je dost zvrácené!"

Spilling the tea, are we? Aspoň jednou ta Karen Jr. řekla něco rozumného. (Odstavce jsem opět rozhodila já, omlouvám se.) A zase jsme u toho, že Creep bere Karen Jr. jako dítě a Karen Jr. o sobě mluví jako o malé holčičce, takže celý ten jejich vztah to dělá ještě horší.

Ale když jsou všichni ubytovaní ve stanu, jak tam může být knihovna? Jako knihovna ve stanu sice může fungovat, ale jednak je tu problém se stabilitou a jednak celá ta pointa stanů by měla být to, že se to dá rychle sbalit a přesunout, a knihovna plná knih se rychle sbalit a přesunout úplně nedá. (A stejně je divný, že když je rodina Karen Jr. střední třída, tak měli doma místnost plnou knih.)

Mimochodem, jsem na straně 70 a ta dementní básnička z prologu už se opakovala třikrát. A je pořád stejně strašná, pořád se nerýmuje a pořád moc nedává smysl.

Doteď jsem si toho ani tolik nevšímala, ale hrozně mě rozčiluje přeskakování z jednoho času do druhého. Celá kniha si jede v minulém čase, ale vždycky přijdou okamžiky, kdy to najednou úplně náhodně přeskočí do přítomného, většinou kvůli nějakému vysvětlení nebo předložení faktu. Třeba tohle:

Lea se divila, že zde nepoletují žádné včely. Zvláštní svět. Tak odlišný od Sluneční vesnice, kde vyrostla. Snad by se jí tu i líbilo, jenom to slunce se pořád schovává za mraky. Nad krajinou panovalo pochmurné příšeří.

Ten přechod je něco tak strašnýho! Proč je tam najednou ten přítomný čas? To tak moc nedává smysl, protože když je celá kniha v minulém čase, i konstanty, jako je podnebí nebo místní zvyky, by se měly popisovat v minulém čase.

O pár stránek dál nazve autorka vesnici, ze které je Karen Jr., Slunečná místo Sluneční. Nice, takže už si ani nepamatujeme vlastní názvy. I když jsou totálně basic.

Karen Jr. a Creep jsou zase na nože kvůli úplně bezvýznamné věci, já už ani nevím, kvůli čemu se hádají teď (to bude možná i tím, že ty jejich hádky většinou žádný důvod ani nemají, spíš jsou oba nevychovaná děcka nas*aná na život, která si svůj vztek vybíjí na tom druhém a svoje výbuchy zdůvodňují úplně čímkoliv) a Creep ve svém vnitřním monologu říká, že neví, co má s tou Karen Jr. dělat, protože to s ní zkoušel po dobrém i po zlém, ale nic na ni nezabírá. Um, ne, kámo, po dobrém jsi to s ní rozhodně nezkoušel, pořád na ni jenom řveš a dáváš jí všechno za vinu.

Teď přichází tragická pasáž se Smrtnýma uličkama. Fakt, celá tahle věc je zážitek. Přijíždíme do města v Honorově zemi, odmítám se podívat do té knihy a zjistit si to jméno, a Karen Jr., která je v tom městě poprvé a nezná to tam, se odpojí od skupiny, aby si mohla prohlédnout šperky nebo tak něco, a nikomu o tom neřekne, což je z její strany dost idiotský. První plot hole je, že v knize nebylo nikdy předtím zmíněno, že by Karen Jr. zajímaly šperky, a už vůbec ne do takové míry, že by takhle zastavila u stánku a řekla prodavačce, že by si je nejradši koupila všechny. A když se Karen Jr. dostane z rauše a podívá se tam, kde předtím stál Creep, Walmartová Brienne, Patrick a všichni ostatní, oni už jsou pryč, protože samozřejmě, že jsou. Ale to taky nedává smysl, protože Karen Jr. má jako Creepova snoubenka dost vysoké postavení a ještě k tomu se v tom městě nevyzná, takže by někdo měl dávat pozor, aby se neztratila, a kdyby se náhodou ztratila, měli by ji jet hledat. Karen Jr. se je snaží najít, ale to se jí nedaří a dostane se někam úplně do háje.

My se ale nedozvídáme kam se dostala (Přestože nám s jednou a více mozkovými buňkami dojde, že to asi budou ty Smrtný uličky, podle kterejch se jmenuje kapitola, a se kterýma vás tu napínám už nějakou chvíli), protože přepínáme na pohled Creepa. Tomu konečně došlo, že s nima Karen Jr. není, a poprvý za celou knihu projevil známky inteligence, když mu došlo, že by ji měli začít hledat. Creep se začne strachovat, jestli se náhodou nedostala do Smrtných uliček, které nám, hurá, sláva, konečně byly oficiálně představeny. (A ve kterých číhá, cituju, smrt a obchodníci. Teď se cítím hrozně provinile, že se téhle podělané knize povedlo mě rozesmát, protože když jsem to slovní spojení přečetla, zasmála jsem se nahlas. Jediný, co mě ještě trochu zachraňuje, je to, že autorka podle všeho nezamýšlela, aby to bylo vtipný. Ale snad aspoň něco dobrýho z týhle knihy a rozboru vzejde, protože jestli někdy dám dokupy básnickou sbírku, pojmenuju ji Smrt a obchodníci.) Přichází další chvíle, kdy se můžeme naštvat na Creepa, protože je od něj idiotský, že neřekl Karen Jr., že vůbec nějaké Smrtné uličky existujou a neupozornil ji, že by se měla držet se skupinou, protože jinak pozná děs a hrůzu v podobě smrti a obchodníků. (Sorry, já si nemůžu pomoct.) A samozřejmě tu máme další démonizování chudých lidí a naprosté démonizování kanibalů. (Jen tak mimochodem, nepodporuju kanibalismus, ale taky z toho nedělám takovou vědu jako tady autorka. Na žebříčku naprosto strašných věcí, které byste vážně neměli dělat, je u mě kanibalismus níž, než child grooming, ale autorka to podle všeho má obráceně. Což mě docela děsí.)

A prosila bych fanfáry, máme tady další plot hole! Honorova země je vojenský stát, ale neřeší to, že v jejich asi hlavním městě je na denním pořádku přepadání lidí, stahování z kůže a následné jezení těch lidí přímo na ulici. Kompetentní vláda jak sviň. Karen Jr. shamuje chudé, bla bla, pak je tu další plot hole:

Zdivo se tyčilo o takové výšky, že ani paprsky slunce jím nepronikly.

Tak zaprvý, to je možné jenom pokud je ta ulička zároveň hodně úzká. To sice předpokládám, ale z popisu to tak nevypadá. Zadruhý, jaký slunce, když v Honorově zemi slunce nesvítí? A teď už se cítím jako totální debil, protože jsem se u týhle po*raný "knihy" zasmála už podruhý. Naštěstí to znovu nebylo nic, co by autorka považovala za vtipné, a asi to bude tím, že je jedna ráno a já jsem na třetím kafi (podobně, jako člověk, co tohle editoval), ale totálně mě rozsekala následující věta:

Dívala se do oken, jestli někoho neuvidí, ale za špinavými skly s mřížemi nic viděla.

Nic viděla. Jako vážně. Tohle prošlo vydavatelstvím a za jeden výtisk si účtujou 349 Kč. To je nejen ztráta času pro spoustu lidí, ale taky zlodějina. A navíc, dvakrát to sloveso "nevidět" v jedné větě? Normálně bych asi řekla, že to už si ze mě někdo dělá p*del, ale s úkazy jako třiatřicet "jí/ji" na dvoustránku už jsem na to zvyklá.

"Je tady někdo?" zvolala do ticha.

Hmm, určitě jí nějaký vražedný obchodník odpoví něco ve stylu: "Jsem za rohem a mám nůž. Mimochodem, hezký boty." Navíc, teď mi Karen Jr. neskutečně připomíná takové ty děsně tupé postavy v hororech, které umřou jako první.

Odpovědí jí byl její vlastní hlas, který se vracel v ozvěnách.

To těžko, pokud tam byly úzké uličky. A pokud tam nebyly úzké uličky, tak nedává smysl, aby nebylo vidět slunce/nebe/nedopadalo tam světlo. A konečně, po tak dlouhém popisu v podstatě jedné dementní scény, tu máme nějakou akci, totiž na Karen Jr. se pokusil zaútočit nějaký vražedný obchodník a ona mu začala zdrhat. V takových scénách si vždycky říkám jaké to štěstí, že žádná ta pronásledovaná postava nemá nikdy astma nebo plicní kapacitu dvouletého dítěte jako já, protože zdánlivě dokáže svému pronásledovateli zdrhat celé kilometry a pomalu se ani nezadýchá. A stejně je to i s Karen Jr. Žádné zmínky, že by ji třeba bolely plíce nebo že by se jí začínaly dělat mžitky před očima, protože už běží zatraceně dlouho. (Sice je zmíněno, že "nohy ji pálily", ale to je při běhu asi to nejmenší. Dokud ještě nezakopává o vlastní nohy nebo není zadýchaná, tak je to relativně v pohodě protože se to dá překovat silou vůle, ale pokud není zadýchaná po takové dálce, kterou zdánlivě uběhla bez přestávky, musí být sakra dobrej běžec, čemuž odmítám uvěřit.)

Skočil a vrhnul se na ni. Na moment zahlédla jeho pohled. Leu překvapilo to šílenství, které v nich spatřila.

Um, máš na mysli oči, ne pohled, že jo? Znovu, to, že za tuhle monstrozitu, která podle mě neprošla ani jednou korekcí, a jestli náhodou prošla, tak ji dělalo dítě v páté třídě, které museli budit, aby to dokončilo, chtějí tolik peněz, je zlodějina. Ale to necháme stranou, pokračujeme v popisování pořád té samé scény. (Mě to vraždí, že s jednou pasáží, která má tak čtyři stránky, je špatně tolik věcí, že ten rozbor na ni je pomalu stejně dlouhý, jako samotná pasáž.) Karen Jr. sebere vnitřní sílu a kromě ní i dlažební kostku, se kterou tomu týpkovi rozbije hlavu. Pak se taky píše, že si Karen Jr. při poklusu navlékla kalhoty, což ale nedává smysl, protože nikde se nepíše, že by ty kalhoty měla předtím sundané. Karen Jr. teda uteče a pomalu si nachází cestu ven ze Smrtných uliček pryč, takový highlight její cesty je to, že "kromě kolotoče a domu spatřila i dítěte." Já si fakt začínám myslet, že ta vydaná verze je ve skutečnosti ten první draft z Wattpadu. Poslední plot hole v téhle scéně, která už konečně skončila a nemusím ji dál rozebírat, je to, že když Karen Jr. konečně vybruslí ze Smrtných uliček, uvidí ceduli s nápisem Smrtná ulička. Vstup na vlastní nebezpečí. Jako v reálných městech taky nemáte cedule třeba v ulicích, kde sídlí nějaký gang nebo tak něco. Jediné, co se tomu trochu, trochu podobá, je takové to zavěšování bot na telefonní dráty pokud se v blízkosti nachází dealer, ale to je spíš upozornění, než varování, protože dealer vás nestáhne z kůže, a navíc je to docela subtle a neřve to na vás ze všech stran, jako HELE, TADY JE DEALER, PŘIJĎ SI PRO TRÁVU (POKUD NEJSI POLICIE). Omlouvám se, ale já prostě nevěřím tomu, že by někdo fakt nechal vyrobit ceduli s varováním ohledně Smrtné uličky.

No a jasně, že Creep, protože je to kretén a toxický člověk, Karen Jr. totálně seřve, protože se ztratila. Teda, jo, ona je taky naprostý idiot, protože se v neznámém prostředí oddělila od skupiny, ale Creep je ještě větší idiot, protože ji nevaroval před Smrtnýma uličkama ani jí nevěnoval žádnou pozornost a nekontroloval, jestli se náhodou neztratila. Tím víc proto, že dřív úplně nejvíc sledoval, jestli se Karen Jr. náhodou nesnaží utéct a pokaždý jí za to dal takovou čočku, že to končilo i slzami, a najednou si ani nevšimne, že tam není. Vlastně tohle mohla být pro Karen Jr. úžasná příležitost k útěku. Jo, a divný je taky to, že si toho, že tam není, nevšiml ani nikdo jinej z celý výpravy. A víte, co je od Creepa taky dost hnusný? Že očividně otřesené Karen Jr. se slzami v očích nevěří, že byla ve Smrtné uličce, protože oDtAmTuD nIkDo NiKdY nEvYvÁzL žIvÝ. Běž si třeba do háje a nech ji mluvit. Jako by to nestačilo, ani poté, co si tak nějako uvědomí, že asi, možná fakt mluvila pravdu, ji třeba nějak neuklidní a neposkytne jí oporu, protože uniknout takhle smrti a ještě někoho přizabít musí být dost traumatizující.

(A v tomhle bodě už jsem tak mrtvá, že se směju i těm největším kravinám. Třeba teď jsem nějak přeskočila řádek, takže místo původní věty "V jeho srdci nebylo místo pro slitování," přečetla "V jeho srdci nebylo místo pro kolena," a to mě dostalo.)

Tohle je zase moje osobní věc, ale já nemám ráda slovo "lehčeji". Prostě buď "jednodušeji" nebo "lépe", protože "lehčeji" zní minimálně mně jako slovo, které by ani nemělo být spisovné, prostě podivný patvar, jako "lepšejší". A hádejte, jaké slovo bylo použito v textu a rozhodilo mě to asi na deset minut.

Třebaže si ho vezme, nikdy nebude pařit k vzácnému rodu Honor.

K vzácnému rodu Honor? To je zase speech 100. Jako já tady reálně jsem na kofeinu v jednu ráno s tím, že vím, že bych mohla dělat mnohem lepší věci, než rozebírat tuhle srandu, ale i tak mám pocit, že dávám lepší slovní obraty, než tady autorka.

Stella je znovu na scéně (upřímně mi docela chyběla, protože je tu asi jediná postava s mozkem, i když se sebou nechá zacházet jako s rohožkou) a Karen Jr. jí znovu ani nepoděkuje, přestože jí Stella uvařila čaj, upravila jí vlasy a nalíčila ji, a celou dobu se k ní chovala hrozně hezky. Já patřím k lidem, kterým byste mohli vylít polívku na klín, a ještě bych se vám omluvila, takže kdyby pro mě někdo něco takového udělal, za každou věc bych poděkovala aspoň třikrát. A pak si přijde Karen Jr. a ani se neobtěžuje.

Nepřesnost vol. už ani nevím kolik: Creep trénuje boj s mečem s dětmi a Karen Jr. popisuje, jak je soustředěný, ale hned v další větě se píše, že má úsměv na tváři. To mi nějak nejde dohromady. Creep se na chvíli podíval na Karen Jr., takže přestal sledovat svého protivníka, a najednou ho protivník sekl do paže a Creep bolestně syknul. Jenže na trénink (minimálně na šerm, ale předpokládám, že i na historický souboj) se používají tréninkové meče, které nejsou tolik ostré, a víc bolí, když vás s tím někdo praští, než když vás sekne. Ono je vlastně docela těžký s tréninkovým mečem někoho fakt seknout, protože to vlastně není ostrý, protože proč by mělo být, když je to na trénink? Navíc, třeba u šermu vyloženě nesmíte zaútočit na soupeře ve stylu, že ho fakt bodnete, a čistě logicky by to stejně mělo platit i u tréninku s mečem, protože je to trénink, sakra, a nikdo se vás nesnaží opravdu zabít.

Karen Jr. a Stella se jdou nasnídat do kuchyně, která má údajně kamennou podlahu a kamenné zdi, což nedává smysl, protože jsou v Honorově táboře. V táboře, ne ve městě. A Karen Jr. je znovu nevděčná a hnusná na Stellu. Já si snad budu dávat shot pokaždé, když se něco takového stane, a třeba se z toho nakonec vyvine příjemné strávení večera.

Creep se znovu chová jako idiot, protože chce po Karen Jr. ošetřit zranění (které nemělo šanci se stát, protože s tréninkovým mečem se do krve prostě neříznete), přestože v táboře je pravděpodobně školený medik a Karen Jr. nejspíš nemá jakoukoliv zkušenost s ošetřováním. A Creepovo odůvodnění je, že se zranil kvůli Karen Jr. Zase ji obviňuje i za věci, za které ona nemůže, už ani nevím po kolikáté. To určitě, zranil se proto, že přestal sledovat svého protivníka a podíval se na Karen Jr., což nebyla její chyba.

Ještě o něco víc se ke svému budoucímu manželovi přitiskla. Ten se po ní trochu překvapeně podíval, vypadalo to, že ho náhlá přítulnost jeho nastávající potěšila. Kdyby jen tušil, že to bylo z čiré vypočítavosti.

Vypočítavá? Karen Jr.? Dovolte, abych se zasmála. A jen tak mimochodem, Walmartová Brienne opět vyjela po Karen Jr., čímž fakt dokazuje, že definitivně umí ovládat svoje emoce jako všechny elitní válečnice. Ta jejich potyčka končí tím, že jedna druhou vyzve na souboj. Creep a Partick se bojí, aby Walmartová Brienne neublížila Karen Jr., jenže to netuší, že Karen Jr., se, cituju, "od malička učila bojovému umění." Bojové umění je třeba karate, krav maga nebo aikido, ne bojování s mečem. A samozřejmě, že Karen Jr. se bez problémů vyrovná nejlepší ženské válečnici, drží s ní krok skoro tak dobře, jako s Kardashians, a samozřejmě, že nakonec vyhrála. (*ehm* Mary Sue *ehm*) Ale upřímně, na takové věci už jsem zvyklá a v tuhle chvíli už mě víc irituje to, že ta bojová scéna, které by měla být hrozně akční a napínavá, je popsaná tak nudně, až mám pocit, že jsem na té stránce ztratila patnáct let života. A to, že Walmartová Brienne byla poražena, bych ještě přijala, protože znovu, na takové s*ágory už jsem zvyklá, ale ještě je popsané, že "bylo lehké předvídat, kam chce zasáhnout" a "Lea na rozdíl od ní používala i rozum". Kdyby Walmartová Brienne byla předvídatelná v boji a nepoužívala rozum, asi by těžko byla nejlepší válečnicí.

Ale jestli z toho souboje vzešla jedna dobrá věc, tak je to to, že se konečně našla ženská postava, které Karen Jr. nechce vyškrábat oči - Lilian. (Nebo Liliana, já fakt nevím.) Podle mě se na ni už v další kapitole zapomene, ale aspoň něco. Vzešla z toho ale i další špatná věc, protože od Lil se dozvídáme, že Walmartová Brienne miluje Creepa. Protože jasně, že miluje Creepa, protože Creepovi prostě žádná žena nedokáže odolat. A další špatná věc (protože v týhle knize se za každou dobrou věc musí stát padesát špatnejch), od Lil se dozvídáme i to, že Creep vycítí emoce ostatních, což je docela na nic popis, protože to může být jak superschopnost, tak prostě a jednoduše velká empatie. A sice to opravdu je superschopnost, ale nedává mi smysl, že doteď nebylo pořádně zmíněno, že v tomhle světě existují lidé se superschopnostma. Ale teď pozor, vážení přátelé, lidičkové moji zlatí, zapněte si ty pásy pořádně, protože teď přichází legendární věta, která by Karen Jr. mohla pomoct vyhrát nějakou soutěž ve stupiditě. Takže Lil jí vypráví o Creepových schopnostech, konkrétně o tom, jak se dědí v rodu Honor, a pak přijde ta bomba.

"Když se vezmeme, budu to umět taky?" vyzvídala Lea dál.

Jako kámo, reálně, co myslíš? Co myslíš, myslíš, že jo? Připomínám, že tahle týpka byla před pěti stranami popsána jako vypočítavá. A samozřejmě mám obrovský respekt pro Lil, které se okamžitě začne smát Karen Jr. a její idiocii. Není sama.

Tuhle scénu s jedinou fajn postavou v celé knize zkazil Creep, který si k sobě zavolal Karen Jr., protože ho údajně zase neposlechla. Já si ani nepamatuju, že by ho neposlechla, ale mám se až moc ráda na to, abych se v té knize vracela a snažila se tu pasáž najít, takže mu zčásti budu věřit a zčásti si budu myslet, že je to debil, který ji zase z něčeho obviňuje.

"Leo, ještě jednou mě neuposlechneš a neručím za sebe."

Neručíš za sebe? Děláš si ze mě p*del? Potřebuješ terapii na zvládání vzteku. A co chceš sakra udělat sedmnáctileté holce? Nehledě na to, že o dvě stránky později vypadá jako totální klaun, protože Karen Jr. se probudí po špatném snu a Creep ji uklidňuje, že jí nikdo neublíží. Tak hlavně, že ty za sebe neručíš.

Karen Jr. se převlékne do noční košile a zahodí svoje oblečení na zem, na čemž by nebylo nic špatného, ale ona si ještě řekne, že on to ráno někdo uklidí. Už předtím byla pěkně zkažená, ale za těch pár dní, co je s Creepem, si nějak moc rychle zvykla, že nemusí dělat absolutně nic, že se vždycky najde někdo, kdo bude dělat věci za ni, a tím pádem se může chovat jako nevychované děcko.

V textu je zmíněná Merkurova hůl, ale... jak se může mluvit o Merkurově holi, když v tomhle světě neexistuje římský bůh Merkur, podle kterého se ta hůl jmenuje, protože v tomhle světě neexistuje ani Řím? Zase tu máme tu plot hole s náboženstvím. Přichází pasáž o Obchodnících ze Smrtných uliček (kteří se najednou píšou s velkým O), ve které jsem se tak moc ztratila, že se vám ji ani nebudu snažit převyprávět.

"Chybí mi slunce," přiznala, aniž na něj pohlédla. Postřehla jeho vzdychnutí. "Když budeš hodná, tak ho možná brzy uvidíš." Lea zpozorněla. "Vážně?" zeptala se nevěřícně. "Bellské království, které od nás není moc daleko, je tvé zemi hodně podobné."

(Odstavce jsem zase rozhodila já.) A nemůžete třeba reálně zajet do Sluneční vesnice? Ta je taky celkem blízko a není to nějaké zakázané území nebo tak něco.

Co po ní zase může chtít? Přemítala v duchu. Vzpomínala si, že ještě před tím, než usnula, jí chtěl něco říct, jenže únava Leu přemohla.

Zato já si nic takového nepamatuju ani náznakem. I když se to údajně stalo tak před dvěma stránkama. Ale zase jí budu napůl věřit a napůl si budu myslet, že si špatně pamatuje věci. A upřímně, tomu, že si špatně pamatuje věci, bych dost věřila, protože ona si špatně pamatuje i věci jako uklízení svého oblečení nebo upravování se (přestože před pár kapitolami Karen Jr. zmiňovala, že ji matka naučila se dokonale líčit a celkově upravovat). Je mi až moc divný, jak je najednou bez Stelly a Lil naprosto neschopná.

A když už jsme u Stelly a Lil, jejich povolání nedávají smysl. O Lil víme, že je kuchařka a Stella je podle všeho osobní služebná Karen Jr., jenže v jedenácté kapitole se jejich role z nějakého důvodu vymění a je to Lil, kdo přinese Karen Jr. do stanu plášť, a Stella, kdo vaří v kuchyni. Jenom chci říct, že někdo tady asi fakt spal v dějáku, protože tohle má být asi inspirované středověkou Evropou, ale služky v minulosti typicky nebyly služky na všechno, ale některé byly v kuchyni, některé uklízely po domě...

Karen Jr. se zase musí ve své hlavě pouštět do Walmartové Brienne, protože prostě jo, a tentokrát ji nazve "obhroublou". Co je to sakra za slovo?

Creep se rozhodne potrestat Karen Jr. a Walmartovou Brienne, protože ho údajně neposlechly - já si na nic takového nevzpomínám, ale řekla bych, že to má co dělat s tím jejich soubojem - a víte co? Já vám teď dám několik možností trestu a vy to zkuste uhodnout.

A) Creep vyžene Walmartovou Brienne ze země, ona se naštve (emoce má def pod kontrolou) a zaútočí na Karen Jr.

B) Creep řekne, že spolu mají bojovat znovu, ale tentokrát na život a na smrt

C) Creep jim přikáže vyprat oblečení celému táboru

D) Creep jim přikáže připravit mu lívanečky se skořicí

Jestli si ještě pamatujete, jak jsem vám říkala, jaké je Creepovo oblíbené jídlo, tak tohle by mělo být easy. Prostě týpek je technicky vzato vládce té země a jako trest jim dá připravit blbý lívance. A ještě za dohledu Stelly, aby to měly extra jednoduché, protože následovat něčí pokyny při vaření je asi nejjednodušší věc na světě. Ale prostě proč by měla Creepova manželka umět vařit? Creepův argument je, že Stella tu nebude věčně, ale zaprvé, Stella ani není kuchařka, a zadruhé?? Tak si najdou jinou služku?? Až si ho Karen Jr. vezme, tak bude mít jedno z nejvyšších postavení v celé zemi, tak proč by sakra měla vařit?

Máme tu věc, kterou nemám ráda (protože v téhle knize jsou snad jenom věci, které nemám ráda) - Karen Jr. řekla Walmartové Brienne, že ví o tom, že miluje Creepa, a Walmartová Brienne se začala červenat. Opět, ovládání emocí, a navíc proč se sakra všichni pořád červenají?

Ta poznámka Fleur dohřála a obratem si na pánvičku nalila další šufánek těsta.

Dohřála? Co je to sakra za slovo? Zadruhé, mám pocit, že je to žufánek s ž (neberte mě ale za slovo, třeba jsem tu teď ta blbá já). Zatřetí, nářečí v historický fantasy? To na mě působí trochu divně, měla by prostě napsat "naběračka".

Celý tenhle proces s přípravou lívanců je vykreslený jako něco šíleně těžkého, prostě jako kdyby je Creep poslal kácet nějaký stromy a pak by z nich měly vyrobit dřeváky. Ale ony jenom vaří blbý lívance, a to fakt není tak těžký. Už vůbec ne, když je s vámi někdo, kdo vám radí, jak to správně dělat. A ono to zatím vypadá, že v té kuchyni strávily aspoň půl dne a ze všech těch lívanců se jim povedly maximálně tři. Co můžu říct, než chudák Stella, na jejím místě bych ztratila trpělivost. A tolik vyplýtvané vody! (Jo, a samozřejmě, že i když Karen Jr. vyváděla, že žádné lívance dělat nebude a že neumí vařit, už její první lívanec se celkem povede a spálí se jenom proto, že přestala dávat pozor a místo lívance sledovala naštvanou Walmartovou Brienne.)

Pak přišla jedna další legendární věta, ze které mám depku už delší dobu a teď se mi to všechno vrátilo:

"Neumíš udělat ani těsto, ty fifleno jedna," dobírala si jí Fleur. Lea si hlučně odfrkla, měla té nány plné zuby. Ona není žádná fiflena! "A ty nejsi žádná Fleur, ale flundra!"

Fakt tleskám, to jsou urážky jak něco. Ta od Walmartové Brienne je hodně špatná, ale ta od Karen Jr. je ještě o pět levelů výš. Kdo tohle sakra může napsat a myslet si: "Hm, to zní fakt krutě, to bude těm čtenářům znít jako brutální hádka," prostě kdo?! Ale víte, co se stane pak? Karen Jr. po Walmartové Brienne hodí lívanec. To je už druhá jídelní bitva v rozmezí asi čtyřiceti stránek. (A taky je to dost dětinský chování.) Jen tak mimochodem, když po sobě začaly házet ty placky, tak "ostatní vyprskli smíchy", i když na tom není nic vtipnýho. Bitvy s jídlem jsou vlastně spíš děsivý. Jako přímý účastník tří jídelních bitev můžu potvrdit, že ono se to fakt nezdá, dokud o tom jenom čtete nebo slyšíte, ale když kolem sebe vidíte lítat kusy uzenýho nebo dostanete po hlavě muffinem v plný rychlosti, smích vás rychle přejde.

Karen Jr. se opět dostala do prů*eru, protože Creep to od někoho schytal těstem do ksichtu, a já chápu, že něco takového ho naštvalo, ale protože je to Creep, naprosto vyletěl z kůže a obvinil z toho Karen Jr., jako ji obviňuje ze všeho. Své obvinění zdůvodňuje tím, že Karen Jr. je jediná, kdo k němu nemá úctu. Takže kdyby Walmartová Brienne hodila těsto jeho směrem, ono by ho netrefilo, protože Walmartová Brienne k němu úctu má? To by to těsto jako uhnulo nebo vysublimovalo? To jako těsto vycítí, jestli máte k někomu úctu? Nevycítí, protože je to blbý těsto! Ugggggghhh! Potom Creep údajně zírá na Karen Jr. "dlouhé minuty" - představte si jak divné by to bylo v realitě, kdyby na vás někdo třeba čtyři minuty mlčky zíral - a pak jí jako pomstu rozetře po obličeji těsto. Tohle je teprv dětinský.

Na Karen Jr. někdo zaútočí. A udělá to tak, že, cituju, "Tentokrát ji kámen udeřil přímo do čela, byl to přímý zásah." Tak ne asi, když ji udeřil přímo do čela.

A teď už konec, tady to fakt utnu. Jsme na konci jedenácté kapitoly, poslední strana, kterou jsem zatím přečetla, je strana 118. To znamená, že jsme tak ve třetině knihy. Dál jsem ještě nečetla, takže mám asi stejné tušení, jak se to dál vyvine, jako většina z vás. A ten zbytek bude příště, protože tahle kapitola je už tak zatraceně dlouhá. Z toho se mi tak trochu chce brečet, já jsem si naivně myslela, že tuhle kapitolu utnu tak kolem 4000 slov, ale to bychom se nikam nedostali. Doufám, že jste dnešní rozbor přežili (já jen stěží) a snad se uvidíme za pár dní u druhé části.

Peace out,

Mia