Content warning: pokus o znásilnění (v příběhu), vtipy o sebevraždě (z mojí strany)

Řeknu vám jedno takové tajemství. Už hrozně dlouho si lámu hlavu s tím, jestli bych nejdřív měla opravit předešlou kapitolu nebo začít editovat tuhle. A tak dlouho jsem mezi tím váhala, že za tu dobu uběhlo několik měsíců. Co víc můžu říct, než pikdo není nerfektní?

Pojďme pokračovat tam, kde jsme skončili. První část dvanácté kapitoly. Lily se ráno probudí, má kocovinu, James (neptejte se, kde se tam vzal, jsem líná na vysvětlování) jí řekne, že je jí z pusy cítit alkohol, což je zaprvé celkem blbost, protože za takovou dobu už by to být cítit nemělo, a zadruhé, Lily si dýchne do dlaně a ucítí, jak jí smrdí z pusy. Což se reálně neděje. Tohle mi přišlo tak divný, že jsem to hned zkusila na vlastní kůži, a reálně to tak nefunguje. Svůj vlastní dech prostě neucítíte v nose, maximálně ucítíte takový ten špatný pocit v puse.

Taky miluju, že v jednu chvíli je James hrozně aktivní, sportuje i když venku prší a všechno, a vyloženě o pět minut později usne, cituju, tvrdým spánkem. Prostě co? U asi každý spánkový studie ever, takhle to nefunguje! (A jako by to nestačilo, usnul v posteli Lily a ani si nesundal boty, který byly ještě k tomu mokrý. Za to bych vraždila.)

"Vidím, že už je vám mnohem lépe, slečno Evansová," pronesla [Mac]. Dívka sebou polekaně škubla a plaše vzhlédla: "Ano, paní profesorko. Nejspíš to byla jen nějaká chřipka."

(Opravila jsem typografii.) No jo, jenže chřipka není "jen nějaká". Mám dojem, že autorka myslela rýmu, protože chřipka je věc, se kterou většinou ležíte aspoň týden. A pro vnitřní klid, koneckonců je jedno slovo.

James vypráví Lily o tom, jak den předtím dělal s Poberty společnost Remusovi při úplňku, jenže tenhle úplněk byl nějak neobvykle silný, takže Remus začal útočit i na ně, takže ho James musel kopnout kopyty. Až na to, že jeleni většinou útočí spíš parohy, než kopyty, to je účinnější. (Maximálně že by to udělal proto, že kopyty to jenom bolí, pokud teda nejsou mířená na hlavu, zatímco parohy můžete někomu reálně rozpárat břicho, ale nic takového není v textu naznačené.)

Btw proč se pořád stává, že nějaká holka z naší hlavní čtveřice usne a nějaký Poberta ji vezme do náruče a odnese? Chápala jsem, když se to stalo s Lily a Jamesem, poprvé to bylo celkem roztomilé, a dává smysl, že by ji James dokázal vynést pár pater po schodech, přece jen, má za sebou roky famfrpálu. Ale pak se to stalo ještě asi čtyřikrát a hrozně mě to začalo otravovat - tohle už se přece stalo, proč to tam musí být znovu? A teď se so stalo zase, akorát s Kate a Siriusem, a upřímně si myslím, že ten tu Kate aspoň třikrát během cesty upustí. A opět, nesnáším, když se společenská místnost zkracuje na "společenka", ale o tom už jsem dost mluvila (myslím) v rozboru na Siriusovu růži. Pak se tu píše, že Lily řekla, cituju, Buclaté dámě, usazené v obrazu, heslo. Jakože kámo (autorko), my víme, kdo je Buclatá dáma, a navíc tohle není poprvé, co v příběhu vystupuje, takže i kdybychom to předtím nevěděli, v tomhle bodě by nám to už docvaklo, fakt nám to nemusíš vysvětlovat.

Ale víte co? Pojďme zase být pozitivní. Hodně se mi líbí, že Lily má v téhle knize i jiný koníček, než čtení a učení se (i když zrovna na tohle je až nepřirozeně fixovaná, ale o tom si popovídáme ještě o něco později), totiž běhání. Podle mě to její postavu skvěle doplňuje. Takže Lily si jde zaběhat a pak si odpočine na famfrpálových tribunách, tam za ní přiletí James a řekne jí, že ji při tom běhu nějakou dobu sledoval. Prostě proč si autorka myslí, že sledovat někoho dlouhou dobu při nějaké aktivitě, u které ještě k tomu nečeká, že je někdo bude sledovat, je hezký? Není!

Lily si dala sprchu (zase) a autorka o ní řekla, že byla vymočená, jenože to asi úplně ne, to by totiž znamenalo, že močila, ne, že se namočila. K snídani Lily někdo (kdo asi) pošle po sově lilii a je řečeno, že Lily lilie miluje. Lmao. (Btw tu lilii si pak Lily dala do kapsy. Jak zničit kytku 101.) Pak Lily udělá referenci na Columba, což cením, protože je to seriál, který byl reálně populární v sedmdesátkách. Jedinej malej nitpick je, že Columbo je americký seriál a netuším jestli byl v té době distribuovaný ve Velké Británii.) Ale reálně, studenti z mudlovských/smíšených rodin by mohli dělat víc referencí na sedmdesátkovou popkulturu, to by mi přidalo aspoň pět let života.

Lily a spol. řeší práva domácích skřítků a... hele, já tak hrozně moc nemám ráda tenhle aspekt Harry Potter knih, celá ta věc s domácími skřítky má takový hodně hnusný, rasistický podtext, na který prostě nemůžu nemyslet pokaždé, když jsou zmíněni. Kdyby vás to zajímalo, podívejte se třeba na následující video, které sem dávám protože je kratší, ale zároven informativní (i když docela grafické - cw: zranění a gore). Kdybyste měli náladu na důkladnější rozbory Harryho Pottera, vřele doporučuju třeba Is Harry Potter Bad? od youtube kanálu hoots nebo Harry Potter od youtube kanálu Shaun.

https://youtu.be/SB6SoExRUUQ

Na závěr články Happy Slaves in Science Fiction na webové stránce blackgirlscreate.org a Harry Potter and the Problematic Slave Parable na stránce medium.com. Odkazy dám do komentáře k tomuhle odstavci. (R.I.P. to phone users.)

(Vzkaz pro Miu z budoucnosti: Ty zapomnětlivý debile, hlavně tam ty odkazy nezapomeň dát!)

Zjišťujeme, že Sirius nenáviděl Kate asi tak, jako Lily nenáviděla Jamese. A to přišlo jako odkud? Předtím to nikde zmíněno nebylo, a upřímně, řekla bych, že to bylo spíš obráceně, protože Kate ho soudila, protože si myslela, že je hrozně povrchní. Pro vnitřní klid, koho? Co? Ji je s krátkým i.

A konečně na to došlo. Konečně se dostáváme k té sexistické části v mudlovském světě. (Ale možná dobře pro Lily, že bude celý den zavřená v hotelovém pokoji, aspoň bude mít víc času na ty svoje sprchy.) Lily a James se přemístí do mudlovského světa a na starost je dostane týpek jménem John Parkinson, a holy sh*t, má nějakou souvislost s Pansy Parkinson? Jestli jo, tak cením. A nevím, čím to je, ale z týpka dostávám hroznou vibe, že je to creep. Doufám, že nebude creep.

Lily a James dorazí do toho jejich hotelu, a hádejte co. Hádejte. THERE WAS ONLY ONE BED! James má špatnou náladu protože se mu na Johnovi něco nezdá, a... same here, kámo. Já nevím, čím to je, ale nesedí mi ta jeho vibe.

Lily je v tom hotelu asi hodinu a už teď se chová jako submisivní ženuška z padesátek. Jo, já chápu, že Lily je hodná, ale podle mě kdyby měla na výběr buď zúčastnit se konverzace o Jamesově práci nebo přinést na stůl vodu pro všechny, volila by první možnost. Zatímco v téhle fanfikci samozřejmě přinese vodu. Taky začínám mít pocit, že v tomhle bodě už mám alergii na slovo rudovláska. A autorka se pořád nenaučila, že do p*dele jsou dvě slova.

James a Lily jdou nakupovat, James uvidí košťata, ale samozřejmě neví, že mudlovská košťata se používají jinak, takže na něj chce skočit jako na koště na famfrpál. A tohle mě vraždí, úplně stejná scéna totiž byla v Siriusově růži, akorát tam místo těchhle dvou byl Sirius a jakkoliv se ta týpka jmenovala. Tohle je asi podvacátý, co jsem autorku Siriusovy růže přistihla při kopírování, což je pěkně smutný. A pro vnitřní klid, jako by, ve smyslu jako kdyby, jsou dvě slova.

Lily připravuje kuřecí řízky v trojobalu, ale zrovna kuře v trojobalu v Británii úplně populární není, rozhodně ne do takové míry, jako v Česku. Pro vnitřní klid, šel jednu natáhnout Johnovi je s i. Pokaždé, když najdu v textu chybu, vzpomenu si na toho jednoho člověka v komentářích, který tvrdil, že v příběhu nejsou skoro žádné gramatické chyby, a z toho prohlášení mám pak záchvat smíchu.

James chytí Lily a řekne jí, že ji nepustí, dokud mu neřekne James místo Potter. Jo, já to chápu, že nechce, aby mu říkala příjmením, ale můžou si to vyřešit jako normální lidi a promluvit si, ne? James chce taky zkoušet pracovat s mudlovskými vynálezy, jako je žehlička, a Lily mu to pokaždé zatrhne s tím, že se může něco pokazit a byl by průšvih. Come on. Mohla by ho s tou žehličkou třeba naučit zacházet, což by bylo pro všechny mnohem přínosnější.

„Nechápu, jak můžeš mít tolik věcí," říkal [James] ze svého místa na posteli (...). Lily se zasmála: „Jsem holka."

(Rozhodila jsem odstavce.) Já- já se jdu odstřelit. Pak Lily řekne, že Famfrpál v průběhu věků má kolem třiceti stránek, ale já jsem tu věc četla, jako reálně, a až moc dobře si pamatuju, že těch stránek bylo aspoň sedmdesát. (Dle mého názoru je to taky nejslabší z dodatků k Harry Potter knihám. Když nepočítáme Cursed Child, ale Cursed Child se nikdy nepočítá.)

John pošle Lily kytici růží, což mi připomíná, že vlastně nevíme, kolik Johnovi je, podle čehož by se dalo odvodit jak moc creepy je jeho crush na Lily. Lily se chystá krájet chleba, přestane dávat pozor, nůž jí trochu uskočí a ona se řízne do prstu a začne krvácet. Vzhledem k tomu, že na nůž nebyl v danou chvíli vyvíjen žádný tlak, tak to musel být sakra ostrý nůž, s tím, s čím krájím chleba já, by se mi to v životě nepovedlo. (Taky jsou v hotelu, a tam jsou ty nože většinou tupé jak něco.) A autorka opět neví nic o medicíně. Lily pustí na svůj prst vodu a čeká, až se krev odplaví. Jenže to je blbost, když bude na tu ránu pouštět proud vody, kvůli tlaku, pod kterým je voda z kohoutku se to neodplaví nikdy. Správně by si tam měla přiložit vatu nebo kapesník nebo něco, co saje, a počkat, až se rána zacelí.

Lily čte knihu, kde je milostný trojúhelník mezi postavami se jmény Joshua, Lindsey a Jason, a oh damn, jejich jména začínají na stejná písmena, jako jména Jamese, Lily a Johna! To je tak moc subtle! Pro vnitřní klid, dům Jasonovy rodiny je s y. Potom Lily přemýšlí o své romantické knize jako, cituju, o knize, která je určená pouze dívkám. Ok, takže když nejste dívka a přečtete si to, tak vás zavřou?

A znovu tu máme ten problém s jala se. Buď se jala něčeho nebo se dala do něčeho, jala se do něčeho je špatně. A James má údajně být v práci v šest, ale to je celkem kravina, předtím bylo totiž řečeno, že bude končit v pět a bude mít hodinovou pauzu na oběd, což mi dává deset hodin fyzické práce, což je jednak šílený a jednak nelegální.

Z Jamese se stal Sherlock Potter protože odhadne, že Lily půlku dne prospala podle toho, že je rozcuchaná, že oběd, který připravila, byl teplý, když on přišel, a že bylo zamčeno. A pak mě zavraždilo, že vlasy Lily jsou popsané jako ten skvostný oheň rostoucí na dívčině hlavě. Nevím, jestli je to nedostatkem spánku nebo jestli je tahle fráze tak moc divná, ale tomu jsem se smála ještě pět minut. Lily a James jdou nakoupit, Lily má na sobě staré tepláky a mikinu a James řekne, že se mu takhle líbí, což mi přišlo cute - líbí se mu i když má hnusný oblečení. Jenože pak James mluvil dál a řekl, že se mu líbí, že takhle nad ní všichni, komu by se potenciálně mohla líbit, jenom ohrnou nos, a o to mu jde. Nice, takže jí nejen řekl, že je takhle hnusná, ale taky je hrozně possessive! Pro vnitřní klid, zato, např. v kontextu Bratr si dal čaj, zato sestra kávu, je jedno slovo.

Tahle fanfikce je taky protkaná narážkami na budoucnost Jamese a Lily, a u každé takové narážky je 40-150 komentářů, do kterých se pokaždé bojím nahlédnout, protože nechci být oslepena miliardou brečících smajlíků.

"Do jaké koleje vlastně chodíte?" ptal se [John]. "Oba do Nebelvíru. Jsme hrdí lvi," uchechtla se Lily. "Já chodil do Mrzimoru, tam to taky není špatné. Je to sice kolej nemehel, což já jsem, ale myslím, že je to pořád lepší, než ten slizký Zmijozel," ušklíbl se.

(Rozhodila jsem odstavce a opravila typografii.) Hele, když jsem těchhle pár vět přečetla, neovládla jsem se a nahlas jsem řekla: "Já chci umřít. Já chci zemřít a být mrtvá." Tohle mě tak moc se*e. Proč musí autorka tak moc stereotypizovat ty koleje? Mrzimor není kolej nemehel, je to kolej milých a pracovitých lidí. A Zmijozel není slizký, ale je to kolej cílevědomých lidí. Žádná kolej není automaticky dobrá ani zlá (přestože se nám to J.K. snažila vecpat do hlavy), žádná kolej není lepší, než ty ostatní, a všechny mají svá pozitiva i negativa. Nemůžete se na to dívat takhle černobíle!

James najde cestou z práce opuštěné kotě a vezme ho na hotel, což je od něj hezký, ale hrozně nesnáším, když se do příběhů takhle představujou zvířata, protože většinou slouží jenom jako plot device, působí spíš jako módní doplněk, než jako reálné, živé zvíře, a po pár kapitolách se na ně stejně zapomene. A ještě horší je, že kotě je zrzavé a James ho inteligentně pojmenoval Fire. To je tak děsný jméno. (I když, pořád je to lepší, než kdyby to kotě pojmenoval Lily.) Pro vnitřní klid, začalo ji mrzet s krátkým i.

James se naštve a praští zrcadlo, samozřejmě ho rozbije a začne krvácet, bla bla. Ale prostě proč vždycky postavy v čemkoliv, když jsou v afektu, mlátí zrovna do zrcadla? To je asi to poslední, do čeho by kdy měly mlátit. Mnohem lepší je mlátit do polštáře - vybijete si vztek, nezraníte se a nic nerozbijete. Pak je tu použito slovní spojení "zástupce mužské rasy". Um, co?

James mluví ze spaní a to, co říká, jsou to buď srozumitelná slovní spojení nebo dokonce celé věty, mezi nimi i hlasité a naprosto srozumitelné: "Proč jsi mi ji vzal?!", což není věc, která se děje. Když ze spaní křičíte, tak nekřičíte srozumitelná slova nebo věty, je to jenom zvuk. A když ze spaní mluvíte, tak to většinou není jasně srozumitelné a nebývají to nějaké dlouhé a komplikované věty.

Snažil se myslet na veškeré chvíle strávené s touto dívkou, na všechny šmírovací akce, které se svými kamarády za ta léta prováděli.

Moment. Takže on ji nesledoval jenom tenkrát do té koupelny a pak ještě když šla běhat? Ono toho bylo ještě víc? Tak to je teprv creepy. A pro vnitřní klid, ruce spočívaly s y. Taky mi přijde, že toho James a Lily nakoupili hrozně moc. Jako jasně, že nechtějí mít monotónní jídla, ale když koupí pro dva lidi máslo, šunku, sýr, marmeládu, čtyři pomazánky, kafe a dvacet druhů čaje, a to ani nemluvím o tom všem, co Lily koupila na oběd a na večeři... To prostě nemůžou spotřebovat. Mluvím hlavně o té marmeládě, ta by jim měla vstačit na celý týden, jenže ne, oni nakoupili pět tun jídla, tu marmeládu si dají jednou a pak ji asi vyhodí. To fakt není výhodný. A pak by mě zajímalo kolik peněz vlastně dostali od Brumbála protože zatím šla Lily snad každý den na nákup a pokaždé vykoupila prakticky celý obchod. Ty peníze by jim měly začít docházet...

Lily si údajně v ruce vyprala ponožky s pomocí pracího prášku, a když jsem tohle četla, byla jsem jako

Na praní v pračce a v ruce jsou úplně jiné prostředky a úplně si nedokážu představit, že by se jí nějak dobře pralo v ruce s takovým tím sypkým pracím práškem.

James už o Lily ovšem z dřívějších let věděl téměř všechny údaje. Kdy má svátek, narozeniny, jaká je její nejoblíbenější barva.

No jo, ale v anglicky mluvících zemích tak úplně neslaví svátky. Tam to prostě nefunguje tak, že na každý den v roce připadá jedno, dvě jména, a v ten den lidi s určitým jménem oslavují. A opět tu máme stalkera Jamese. A víte co? Mě napadá lepší anotace pro tenhle příběh než ta, kterou momentálně má.

On byl jelen, ona byla laň. On byl sportovec, ona knihomolka. On byl střapaté pako, ona rudovláska. On byl stalker, ona byla zvláštně fixovaná na sprchování. Myslíte, že tak rozdílní lidé spolu nikdy nemůžou vycházet, natož být ve vztahu? Tak přidejte do rovnice jednoho manipulativního staříka, jeden sexistický školní výlet, porušování zákonů fyziky a nespočet probouzení pomocí polévání vodou. Tak co, myslíte, že teď už by to šlo? Odpověď se dozvíte v příběhu! Sponzorováno klubem anonymních stalkerů.

PS: Lily má smaragdový oči, na to nezapomínejte!

Taky už nejsem iritovaná jenom z toho, jak Lily vyplazuje jazyk, ale i z toho, že to dělá v situacích, kdy to naprosto nedává smysl. Fire, ta kočka, kterou si vzali k sobě, vykoná potřebu na podlahu a Lily řekne Jamesovi, že to má utřít hadrem. Jsem to jenom já nebo taky nedostáváte hadr jako součást vybavení když jste v hotelu? (Nebo si to možná po tom lockdownu jenom špatně pamatuju.)

James se postavil k umyvadlu a zkontroloval, jak je vlastně vybité zrcadlo přidělané. Naštěstí pro něj viselo na takových háčcích, takže se nic nestane, když jej normálně sundá.

To slovo "takových" na mě působí hrozně divně. Přijde mi to jako že autorka měla v hlavě obrázek, jak asi to vypadalo, ale nedokázala to popsat, takže to skončilo takovým um, no viselo to na... no, na takových těch háčcích, prostě víte co. A ne, vážně nevím co. Ale prostě zrcadlo nebylo zasazený do stěny nebo přilepený, což je výhra.

Koťátko už ovšem přestal nějaký roztrhaný pavouk bavit, a tak začala hlasitě mňoukat.

(Opravila jsem typografii.) Mělo to být začalo, jako koťátko začalo. V celé větě bychom měli jet podle stejného podmětu, v tomhle případě podle podmětu koťátko, ne podle podmětu Fire (já nemůžu, to jméno je fakt debilní). James vysklí zbytek zrcadla a vrátí se do kuchyně, kde by měla být Lily, jenže ta tam není, a autorka to vyjádří slovním spojením "nebyla tam ani noha". Což mi přijde trochu divný, tohle spojení se používá pro místa, na kterém většinou bývá spousta lidí, třeba vlakové nádraží, ale tady je řeč o místě, kde měl být jenom jeden člověk. Možná nad tím až moc přemýšlím, ale v tomhle kontextu mi to přijde divný. Kudos ale dávám za konverzaci, kterou mají potom na balkóně, to je docela cute, a taky se mi líbí to prolomení čtvrté stěny, když James řekne, že ty jejich zážitky by stačily na nějakou tenčí knihu.

Hele, já si zapisuju všechny ty věci, co počítám, barvičkama, aby se mi to nepletlo. Počet použití slova "rudovláska" zaznamenávám červenou. Která už mi začíná docházet, což si myslím, že docela vypovídá. A já musím říct, že tohle mě irituje nejen proto, že už jsem alergická na slovo "rudovláska", ale taky je to spisovatelský fail. Víte, když postavě neříkáte jejím jménem nebo zájmenem, ale povoláním, věkem nebo popisem vzhledu, čtenář se na tu věc začne soustředit. Což je hrozně dobrý, když představujete novou postavu, jejíž jméno čtenář nezná, protože pár slovy o téhle postavě prozradíte klíčovou informaci. Jenže když máte postavu, kterou čtenář zná, a máte tendenci ji pravidelně označovat třeba "blondýna", "Belgičan" nebo "starší z bratrů" místo toho, abyste napsali její jméno, čtenáře to spíš rozhodí. Ale je to ještě horší, když takhle popisujete postavu, z jejíhož pohledu je kniha/kapitola vyprávěna. Jakože, kdyby to bylo v první osobě, ten vypravěč by taky neříkal věci jako "mé ohnivé vlasy" nebo "mé dva smaragdy". To samé se týká postav, které tahle postava zná. V realitě o svých známých taky nepřemýšlíte jako o "blondýně" nebo o "starším z bratrů". Ty lidi totiž znáte, takže jim říkáte jejich jmény. Takže prosím, pro známé postavy používejte především ta jména nebo zájmena. Nemusíte se bát, že se budete opakovat, protože fakt nebudete, je to jejich jméno, a neexistuje nic jako zákon, že vás vaším jménem může někdo oslovit jenom padesátkrát za rok.

Taky mám pocit, že tohle počítání je v tomhle bodě asi jediná věc, co mě při čtení udržuje při smyslech. Asi jako když jsem před lety četla Epos o Gilgamešovi (nevěřili byste, jak často tam někdo brečí, strhne si roucho nebo si oblékne bílé roucho a jde do chrámu). Reálně většina těchhle kapitol z mudlovského světa jsou naprosto nudné fillery, které mi způsobují deformaci mozku. Ano, fillery se dají napsat zajímavě (Pro další referenci můžete nakouknout do mojí kapitoly o fillerech.), ale v tomhle příběhu se to nepovedlo.

V textu je použito slovo "zamokřila" a ani nevíte, jak jsem se divila, když jsem zjistila, že to slovo fakt existuje. Ale stejně by mi přišlo lepší použít "namočila". V hotelu vypadl proud a nějaký týpek to přišel Jamesovi a Lily oznámit se svíčkou. Reálně? Jsme v sedmdesátkách, ne ve středověku, to by mohl mít aspoň baterku. (Pro zvídavé: Baterka byla vynalezena v roce 1899, tudíž v tomhle příběhu existuje už 78 let.)

"Merline, vždyť zmrzneš!" řekl [James] zděšeně a poslepu došel ke skříni, odkud vytáhl jedno ze svých triček. Vrátil se zpět k dívce a přetáhl jí ho přes hlavu. Lily jej měla skoro až po kolena.

Zaprvé, oni fakt existujou lidi, co si v hotelu vybalujou oblečení z kufrů a dávají si ho do skříně? Zadruhé, to jí nemohl podat nějaký její oblečení? Třeba její pyžamo? Zatřetí, právě teď mám na sobě tričko, které je mi odhadem tak o dvě, tři čísla větší. Sahá mi do půlky stehen. Takže to, že jí to tričko sahalo po kolena, je taky blbost. (O tak moc větši to tričko být nemůže, to by James musel být obézní, což není.) A najednou se dozvíme, že Lily se bojí při bouřkách. To je to samý, jako tenkrát s tím strachem z výšek, jako proč to nebylo zmíněno dřív?

Je ráno a autorka tentokrát místo "říše snů" použije slovní spojení "říše spánku", a teda nevím, která říše je lepší.

Na řadu nyní přijde dilema každého dne. Vymyslet, co bude k obědu.

Skoro mám chuť říct, že z pohledu dospělé osoby, která si musí sama zajišťovat jídla, ideálně na budgetu, je tahle věta relatable. Skoro. Ale mám tu jeden valke, obrovskej problém. Lily a James totiž podle toho, kolik toho žrádla nakoupili, na budgetu nejsou, a ještě k tomu, to mi chcete říct, že do toho obchodu nešli s žádnou představou co budou v průběhu týdne jíst? Kdo prostě nejdřív nakupuje suroviny a až pak přemýšlí, co bude vařit? A ukáže se, že tahle blbost se Lily fakt nevyplatí, protože opravdu nemá všechno, co potřebuje, a musí na nákup. Zase.

Rudovláska si vzala nákupní košík a vnořila se do útrob obchodu, hledajíce špagety, sýr nebo třeba rajčatový protlak.

Zaprvý, v rámci vnitřního klidu zdůrazňuju, že když chcete používat přechodníky, naučte se je - správně to je hledajíc. Zadruhý, takže ona nemá nic z toho, co potřebuje? Úžasný. Na hotelu plná lednice potravin, ale ona je jako nah, mám chuť na špagety, to jídlo, ať si třeba shnije, mně je to jedno, já chci špagety s omáčkou. Prostě co? Pochopila bych, kdyby šla třeba jenom pro ty těstoviny, ale ona jde pro všechno. Wow. Tahle kniha je fakt návod jak se naučit plýtvat jídlem. Pro vnitřní klid, rajčata byla čerstvá, ne čerstvé.

James říká, že "někdo vypadá jako když mu uletěly včely" se používá když je někdo myšlenkami jinde, ale to není pravda, používá se to když je někdo smutný. A je divný, že James tu frázi zná a Lily ne. Pak je řečeno, že James dostane výplatu v neděli, ale někdy předtím bylo řečeno, že ji dostane v pátek. A pro vnitřní klid, spravené, ve smyslu opravené, se píše se s.

John pozve Lily na rande a... kámo, je jí sedmnáct, a tobě je osmadvacet nebo kolik. Pro vnitřní klid, chlapcovy kalhoty jsou s y a Siriusovy zkušenosti jsou s y. Lily řekne, že začíná podzim, a já jsem jako moment, není tak půlka prosince? A pak mi to došlo, ony v čase téhle knihy uběhly asi tři týdny. To jsem jenom já, komu přijde, že to bylo patnáct let. Tahle kniha mi žere mozek jako taková ta améba, která vám vleze do nosu a od tý chvíle je to velký špatný. A pak je tu věta, kde autorka označí Lily jako zelenookou dívku. Oh sh*t, takže najednou její oči nejsou dva po*raný smaragdy, ale jenom genericky zelený.

Lily řekne, že začíná mít klaustrofobii, a já, s migrénou a fungující jenom díky černému čaji, jsem si říkala: "Prosím, ať James neudělá takovej ten trapnej joke, že klaustrofobie je strach ze Santa Clause." Ale naštěstí ho neudělal, za to má u mě bodíky.

Já to celkem chápu, proč autorka rozděluje kapitoly. Já to taky dělám u svých povídek, Wattpad publikum prostě z nějakého důvodu není uzpůsobené na kapitoly, co mají pět, deset, patnáct tisíc slov, ale hrozně mě irituje jakým způsobem ty kapitoly autorka rozděluje. Představte si situaci. James a Lily jdou nakoupit. A v téhle knize to jde asi takhle:

Zamkli za sebou dveře a mířili směrem k recepci.

(konec kapitoly)

(začíná nová kapitola)

Vyšli ven z hotelu a vydali se na cestu.

A pak je tam nějaký děsně nudný popis cesty do obchodu, na které se nic nestalo, maximálně viděli holuba nebo já nevím. Tenhle způsob končení a začínání kapitol se dá použít, když píšete cliffhanger. Když kapitolu zakončíte větou: Usmál se a vystřelil, a další kapitolu větou Když kulka letěla vzduchem, všem přišlo, jako by se zastavil čas, působí to úplně jinak protože je to dramatická, akční scéna, někdo možná umře a to rozdělení tomu ještě přidá na emotivnosti, protože když kapitola končí tím, jak někdo vystřelil, ale vy nevíte kam vystřelil ani jestli se trefil, začnete mít o ty postavy strach a zajímá vás, jak tohle dopadne. Ale pokud ty postavy jdou jenom do obchodu, nic takového se neděje, protože tón příběhu napovídá tomu, že to nejhorší, co se může stát, je, že nebudou mít mrkev. To rozdělení by správně mělo vypadat asi takhle:

Zamkli za sebou dveře a mířili směrem k recepci. Vyšli ven z hotelu a vydali se na cestu.

(konec kapitoly)

(začíná nová kapitola)

"Ještě nám zbývá máslo a pečivo na zítra," odškrtla Lily další položku na seznamu, zatímco James přidával do košíku jablka.

Ano, to znamená, že vyškrtneme popis cesty do obchodu, protože je to naprosto irelevantní. Pak taky Lily kupuje v obchodě rohlíky, ale jakkoliv bychom to všichni chtěli, ty se v Británii neprodávají. Prodavačka v obchodě dá Jamesovi svoje číslo, což mě lehce vraždí. Jako jo, já tomu věřím, že Lily a James nebyli nijak hnusní, ale to jsou vážně tak moc f*ckable, že jednoho z nich musí balit úplně každý člověk, který není buď profesor nebo v jejich skupině přátel? Protože zatím to tak celkem je. A potom ještě autorka napíše jméno Lily jako Lilly. Nice, takže už si nepamatujeme ani jméno naší hlavní postavy!

Pro vnitřní klid, auta vjížděla, případně vjížděly, ale v žádném případě ne vjížděli. A auta stála, ne stály. Sorry, ale když je tohle mimo dialog a vypravěč je vševědoucí, tak to fakt neodpustím. A Ralph se v angličtině píše s ph, ne s f. A znovu tu máme stereotypizování kolejí - Lily potká týpka, který jí není sympatický, a okamžitě ji napadne, že by se hodil do Zmijozelu. Tohle stereotypizování kolejí je fakt jízda. A znovu tu máme neexistující příjmení - Honagan. Tentokrát si nejsem jistá, jestli autorka myslela reálné příjmení Hannigan nebo šla úplně podle svého, ale prostě ne, tohle příjmení neexistuje. A budíky zvonily s y.

Lily navštíví Jamese v jeho dočasné práci a Jamesův šéf se jí zeptá, jestli by nemohla něco uvařit pro lidi v té dílně nebo továrně nebo co to je, autorka to nepopsala dostatečně, aby se to dalo jasně určit. To je nejen sexistický a neprofesionální, ale taky nemožný. Jak má jedna týpka za krátký čas uvařit obědy pro deset lidí? A co je horší, ani za to nedostane zaplaceno. Toho týpka by měli zavřít, nejdřív nutí Jamese pracovat deset hodin denně, a teď ještě tohle? To už je fakt shady.

Lily jde s Maxem, což je jeden týpek z Jamesovy práce, nakoupit suroviny na oběd, Max chce, aby šli do toho obchodu, kde byla Lily ráno s Jamesem, ale Lily tam nechce protože ji pořád štve, že ta prodavačka dala svoje číslo Jamesovi, takže se ptá Maxe proč musí jít zrovna tam.

"(...) vidělas tu prodavačku?" tázal se jí a na tváři se mu začal objevovat zasněný výraz. "Jo. Co je s ní?" ušklíbla se a opět ji lehce bodlo u hrudi při vzpomínce, jak ji dívka prosila, ať předá Jamesovi onen papírek. "Je nádherná. Že jo?" zasnil se. "Asi jo. Já nevím. Víš, já se jaksi zajímám o jiné pohlaví, než ty," vyplázla na něj jazyk.

(Rozhodila jsem odstavce a opravila typografii.) Uhh... víte, že existuje nejenom sexuální přitažlivost, ale taky estetická přitažlivost? Ano, některým lidem to možná přijde neuvěřitelné a já jim teď úplně rozbiju mozek tímhle novým zjištěním, ale můžete posuzovat to, jak nějaký člověk vypadá i bez toho, abyste s ním chtěli něco mít. A taky na té poslední větě je nádherná ukázka toho, jak Lily vyplazuje jazyk v situacích, kdy to nedává smysl. Anyway, doufám, že to Maxovi a prodavačce vyjde. (Ano, už jsem v té fázi čtení, kdy mě tak moc nezajímá hlavní příběh, že jsem přehnaně investovaná do úplně každé vedlejší dějové linky.)

Pro vnitřní klid, oči napovídaly s y. James praštil Maxe do nosu, protože si myslel, že měl něco s Lily, když byli na tom nákupu, a autorka neví nic o medicíně vol. 3, myslím. Když vám teče krev z nosu, neměli byste se zaklánět. Teda, je fakt, že dřív to byla standardně používaná metoda, takže asi dává smysl, že Lily by to v sedmdesátkách použila, ale na druhou stranu, nevím, jestli je úplně vhodné, aby byly takové spoustě mladých čtenářů předávány nepravdivé informace, a už vůbec ne když se to týká něčeho tak důležitého, jako je ošetřování zranění. Zaklánět byste se fakt neměli, spíš naopak, měli byste se předklonit, ideálně nad umyvadlem, dýchat pusou a čekat, až se to odplaví. Krvácení z nosu nebývá nijak fatální a rychle (většinou po 5-15 minutách) se zastaví samo. Taky se docela divím, že James se nijak nezranil. Když někoho praštíte do nosu, je celkem vysoká šance, že si zlomíte nebo jinak poraníte prostřední tři prsty. A samozřejmě, praštit někoho není ten top způsob, jak řešit konflikty, ale je to ještě horší, když se ani na nic nezeptáte a rovnou mlátíte. Já tak moc nesnáším, když v příbězích vznikají konflikty jenom proto, že ti lidi nejsou schopný si promluvit.

Autorka opět neví, jak se píše "tss" a "do p*dele", ale ty chyby jsou tak časté, že už ani nevím, jestli má cenu to dál zmiňovat. Taky nevím, jestli má Lily nějakou extra tenkou kůži na rukou nebo při vaření používá nějaké extra ostré náčiní, ale teď se strouhla do prstů a začala krvácet. Hele, já se strouhnu do prstů aspoň jednou za týden, a v životě se mi nestalo, že by to bylo do krve. A pro vnitřní klid, mě to vyděsilo se píše m-ě.

Lily/James je tak hrozně f*ckable, že je chce prostě každý vol. ani nevím kolik: Jamesovi spolupracovníci se společně najedí a když po nich Lily uklízí talíře, najde pod nimi tři telefonní čísla. Lily jde do kavárny, prohlíží si nápojový lístek, na kterém jsou údajně mimo jiné vypsané různé druhy čajů, a potom, kdy si objednává, řekne: "Jeden čaj." Který čaj? Černý? Zelený? Mátový...? Tohle se už stalo jednou předtím když šla do jiné kavárny, a to jsem ještě uznala, ale tady je vyloženě pár odstavců předtím napsané, že na lístku bylo hodně druhů čajů, takže objednávka "jeden čaj" by jí fakt neprošla a ta servírka by se jí zeptala který čaj chce.

Lily uslyší písničku, která hrála, když byli s Jamesem v Prasinkách a bam, najednou se jí vybaví všechny vzpomínky na tu noc. Lol. Byla opilá, neměla filmovou verzi amnézie. Takhle to prostě nefunguje.

Lily najde na hotelu vzkaz, že si má obléct fancy šaty, které si s sebou vzala, a následovat šipky z květin. Přemýšlí, jestli má vůbec někam jít, a já vám řeknu, že bych totálně šla, protože se tak moc nudím, že by mi bylo jedno, jestli na konci květinové cesty bude čekat vrah. Lily váhá ještě víc, když si uvědomí, že k těm šatům nemá žádné boty, a že nechce jít v žabkách nebo, cituju, nedej bože v teniskách. Jako někdo, kdo nosí k šatům Martensky, musím říct, že jestli jsou ty tenisky pěkný a barevně ladí s šaty, tak si je může vzít úplně v pohodě. Tenhle problém se vyřeší tak, že Lily najde ve skříni nové boty k těm šatům. A s tím je hned několik problémů. Je docela creepy, že James zná velikost jejích bot. Znáte snad vy velikost bot někoho, kdo není vy nebo s nimi nechodíte často nakupovat boty? Jako jo, mohl si to přečíst na jejích botách, ale ne všechny boty na sobě mají napsanou velikost. A taky boty jsou hrozně drahý, a už teď mi přijde, že James a Lily utratili víc peněz, než by měli mít, když pořád nakupují a vysedávají po kavárnách. Boty jsou taky popsané jako hodné princeznám, ale to je špatně, správný tvar je "hodné princezen". A pro vnitřní klid, jak to jsou dvě slova.

Lily si udajně sepnula vlasy do, cituju, složitého, ale o to víc nádherného účesu. A tohle je všechno, co víme. Jakože b*tch, co měla teda za účes? Měla cop? Jestli jo, tak jaký? Francouzský? Rybí? Obyčejný? Měla jich víc? Nebo měla drdol? A měla drdol na vrcholu hlavy nebo na temeni? Nebo drdol vytvořený z copu? Nebo jakej účes sakra měla?! Pak je tu použitý výraz pro slunce "životodáná koule" a někde uvnitř mého mozku se probudilo moje třináctileté já, které dostalo záchvat smíchu.

Další záchvat smíchu jsem dostala když Lily došla do té fancy restaurace, kde na ni čekal James, začali si vybírat jídlo a Lily si dala čočku s masem. Jako kámo, nechceš si rovnou dát buchtičky se šodo nebo rýžový nákyp nebo nějakou jinou glajdu, kterou jsem musela trpět ve školní jídelně na základce a dodnes z toho mám trauma? (Ano, všechna tahle jídla můžou být dobrá, když jsou připravena dobrými kuchaři, ale můj point je, že ta restaurace je podle všeho tak fancy, že tam Lily a James s jejich smart až black tie dress codem nevypadají divně, a Lily si tam dáva kantýnovou klasiku s výrobní hodnotou asi 40 korun.) Taky docela umírám z toho, že si k tomu jídlu dali džus. Jako jo, je jim sedmnáct, takže v Británii nemůžou legálně pít, takže jasně, že si nedají šampaňský, ale džus? To je pomalu stejně classy jako tepláková souprava. Nemohli si dát třeba vodu nebo ledový čaj?

Bylo tu použito slovo "škeřit se", a to mě úplně vyvedlo z míry, protože jsem to v češtině nikdy neslyšela. Tak jsem si to pěkně vyhledala, ale v mém oblíbeném vyhledávači taky nic. Odkazovalo mě to buď na slovenské stránky nebo na profily a webovky lidí s příjmením Skeřil. Zlatou žílou pro mě byla webovka vysvětlující původ příjmení Škroch, na kterém jsem zjistila, že to znamená cenit zuby, smát se, nebo šklebit se. Docela rozdílné výrazy, ale point chápeme, prostě máte venku zuby. Ze svého výzkumu jsem ale zjistila, že je to docela zastaralý výraz, a pochybuju, že zrovna fanfikce s cílovkou tak 13-16 je vhodné místo, kam tohle slovo dávat.

Lily je taky najednou hrozný škudlil a hrozně jí jde o to, aby utratili co nejmíň, což mi k ní moc nesedí, vzhledem k tomu, že předtím nakupovala jako divá. Lily řekne, že ji začínají bolet nohy z těch bot na podpatcích, James si okamžitě sundá svoje boty a řekne, že má jít v jeho botách. Ale není chodit v botách, které jsou třeba o pět čísel větší, ještě horší? V podpatcích vás bolí jenom část nohy, většinou pata, případně pokud vás to někde dře, ale to záleží na každé botě a noze, ale když si ty boty sundáte a vezmete si boty s plochou podrážkou, které jsou o mnoho čísel větší, musíte se na každém kroku soustředit, aby vám ty boty nespadly a abyste nezakopli o vlastní nohu, navíc pokaždé zvednete tu patu a zase na ni došlápnete, takže to musí bolet ještě víc, než když máte patu víc připoutanou k botě. A navíc, když to James dokázal několikrát předtím, nemůže Lily do toho hotelu prostě odnést?

James šel teda zpátky bez bot a když se vrátili do hotelu, údajně měl na některých místech poraněné nohy. Na jednu stranu je těžší dávat pozor jestli na zemi nejsou třeba kusy skla když jdete ve tmě, ale na druhou stranu, když si na delší dobu, klidně i na půl hodiny, sundáte boty a ponožky, vaše nohy začnou být citlivější na povrch a vy přestanete došlapovat tak težce, jako to normálně děláte v botách, takže pokud byste na nějaké to sklo narazili, ani si ho nestihnete do té nohy pořádně zabodnout, protože vaše bosá noha okamžitě pošle signál do vašeho mozku a vy reflexivně nedošlápnete. A pokud měl tu nohu poraněnou jenom z chůze po chodníku, tak má asi na chodidlech nějakou extrémně tenkou kůži, stejně, jako Lily na těch rukách. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že když půl hodiny jdete bez bot po chodníku, vaše chodidla budou naprosto v pohodě, maximálně budou špinavá. A znovu, vlastní zkušenost, když půjdete půl hodiny bez bot, nohy vás nebudou bolet o nic víc, než kdybyste šli v botách. Teda, možná vás budou bolet o trochu víc, ale rozhodně ne tak, že byste pak druhý den nemohli chodit. To, že James nemůže druhý den chodit bych ještě sežrala, kdyby Lily nemohla chodit taky, ale ona chodit může, takže, ne, tohle je blbost. Podle Lily taky Jamesovi z těch chodidel teče krev. Ráno. Asi osm hodin po jejich příchodu. Mhm, mhm, tomu tak moc věřím. A pro vnitřní klid, teče trocha krve, ne trochu krve.

V textu je použito slovo Esk*mák, a zlatíčka, v tu chvíli, kdy jsem to přečetla, jsem vevnitř umřela. To slovo nepoužívejte, je to slur. Správný výraz pro původní obyvatele severních oblastí Kanady a Aljašky je Inuiti. To druhý slovo je urážlivý jak kráva a znamená požírači syrového masa, což se na první pohled může zdát, že není zas tak strašné, ale taky se to dá vyložit jako eufemismus pro něco mnohem horšího, co zahrnuje zoofilii. Takže prosím, fakt to není to správný slovo, to správný slovo je Inuita, množné číslo Inuiti, nashle.

Jamesovi údajně z těch nohou krvácí tak hrozně, že na podlaze zanechává šmouhy. Tak tohle autorce už vůbec nesežeru. Chápala bych, kdyby krvácel, kdyby třeba právě teď přešel bez bot Spojené státy z východu na západ, ale on šel půl hodiny bez bot po chodníku, a navíc před (asi) osmi hodinami. A pro vnitřní klid, ranky nekrvácely s y. A infarkt vám nikdo nepřihodí, buď vám někdo přivodí infarkt nebo se vám přihodí infarkt. A pudink se v češtině píše s k, ne s g.

Lily pořád irituje, jak James nemá rád Johna, a James říká, že mu jeho instinkt říká, že s tím týpkem je něco špatně. A já se musím zastat Jamese, protože to mám úplně stejně, ten týpek prostě nemá dobrou vibe. Autorka neumí psát jména vol. asi milion – Billy se fakt píše se dvěma l. Dvaadvacátá kapitola se jmenuje Nikdo není takový, jak na první pohled vypadá! (Proč je tam ten vykřičník? Nesnáším vykřičníky. Jediný validní vykřičník je ten v Panic! At The Disco.) a já mám pocit, že tohle bude o Johnovi, který je ve skutečnosti sériový vrah nebo tak něco.

Lily řekne Jamesovi, že je 13:13 a že když se minuty shodují s hodinami, je to jako když padá hvězda, takže má zavřít oči a něco si přát. A zatímco měl zavřený oči, Lily ho políbila. Wahoo, po dvaadvaceti kapitolách se poprvé doopravdy políbili! Ale to není ta nejzajímavější věc. Věřte, nebo ne, ale ve chvíli, kdy jsem četla tuhle pasáž, byla taky minuta stejná, jako hodina.

Btw přála jsem si milion dolarů, tak snad mi to vyjde. A víte vy co? S tím Johnem jsem měla pravdu, týpek je creep nejvyššího levelu, políbí Lily bez consentu a začne ji svlékat. Naštěstí se teda nestane nic víc, ale i z toho mi bylo fakt hodně špatně. Před tou kapitolou by rozhodně měl být content warning. James přijde, dozví se, co se stalo, a použije na Johna omračovací kouzlo (což si zasloužil, ale stejně, podle mě to není ideální způsob, jak řešit situace), takže týpek je v bezvědomí, akorát autorka to nazvala, že je v kómatu. To je ale úplně jiná věc.

Ty názvy kapitol mi začínají připadat jako názvy písniček od Fall Out Boy. Třeba Když někoho milujete, překonáte vše, ale platí to i pro smrt? To zní jako naprostý hit. Je řečeno, že Brumbál před sebou levitoval nosítka, ale to je blbost, levitovat znamená vznášet se ve vzduchu, takže maximálně ta nosítka levitovala. John na Lily použil nějaké kouzlo, kvůli kterému na tom Lily není zrovna nejlépe (Na žádné používání kouzel si teda nepamatuju, ale budu tomu věřit.), a madame Pomfreyová říká, že by jí pomohlo znát to kouzlo, ale nikdo neví, co za kouzlo to bylo. Ale James ukradl Johnovi hůlku a má ji s sebou, proč teda nečeknou tu hůlku? Pak taky James políbil Lily na pusu, když byla jenom částečně při vědomí, což... nevím, co si o tom mám myslet. Taky mě docela irituje, jak jsou všichni jako: "Ó né, na  Lily bylo sesláno neznámé kouzlo, možná to nepřežije!" Přijde mi to jako zbytečné drama, které je tam jenom proto, aby tam bylo drama. Jako všichni víme, že teď neumře.

V textu je napsáno že paní Potterová něco řekla a se svým manželem mířili pryč. Což je špatně, mělo by to být mířila, to sloveso se řídí podle paní Potterové. Jo, a víte, co je divný? James je na ošetřovně ve vážném stavu a Peter se za ním ani nepřišel podívat. Jako to mi neříkejte. Peter byl taky jeden z Pobertů, stoprocentně by tam šel s Remusem a Siriusem. A pro vnitřní klid, peníze docházely s y.

Kate a Sirius si konečně řeknou, že budou kamarádi, což by byl sweet moment, ale okamžitě do toho musí skočit vypravěč, který je jako: No jo, ale zůstanou jenom kamarádi? Vážně si to myslíte? Jste si tím tak jistí? Stát se může ještě cokoliv! Tohle mě štve. Jako by nemohli být prostě kamarádi.

Jo, a víte, o čem jsem ještě nemluvila? Celý ten vztah Jamese a Lily je hrozně rushed. R.I.P. všem těm postavám ve fanfikcích, které jsem četla, kterým trvalo měsíce nebo roky dát se dokupy. Jako jo, tahle fanfikce má hodně slov, ale tohle všechno, co jsem dosud vypsala, se stalo v průběhu tří týdnů. Tří. F*ckin'. Týdnů. Na začátku těch tří týdnů se nesnášeli a vypadalo to, jako že se navzájem uškrtí při každé jejich interakci, a teď se milujou, líbají se a umřeli by pro sebe. Jsem to jenom já nebo vám tam taky chybí taková ta přátelská fáze, kdy jsou jako: "Hej, tenhle člověk možná není takový, jaký jsem si myslel, že je," a naučí se spolu vycházet a až pak o sobě začnou přemýšlet romanticky. Minimálně ze strany Lily by to tak, dle mého, mělo být.

James se spálil na hrudi (neptejte se na detaily), teď se probouzí na ošetřovně a údajně mu z jeho zranění teče krev. Autorka si zřejmě myslí, že zranění = krvácí to, což zdaleka není pravda, a u popálenin to neplatí už vůbec. Popáleniny vám nekrvácí, ale vaše kůže je v háji. A i kdyby se zranil do krve, nedávalo by smysl, že by se rána za takovou dobu nezacelila, a už vůbec ne, když se o něj celou dobu stará madame Pomfreyová.

Btw teď jsem dělala takový mezisoučet těch věcí, co tu celou dobu počítám, a až vám na konci řeknu výsledek, tak mi nebudete věřit. To je tak šílený, že tomu ani já pořádně nevěřím.

"Počkejte, pane řediteli," zadržel jej chlapec. "Ano?" otočil se na něj znovu Brumbál a vyčkával, co bude mít James na srdci. "A proč prostě nepoužijete jeho hůlku a podle kouzla nezjistíte, jaká kouzla ta hůlka naposledy vykonala?" zeptal se jej na to, co jej před necelou minutou napadlo. Podle profesorovy reakce James předpověděl, že tohle jej asi nenapadlo.

(Opravila jsem typografii a gramatiku - je to jaká kouzla, ne jaké - a rozhodila jsem odstavce.) Vždyť tohle říkám celou dobu! Hele. Když se budu hodně snažit, tak možná, možná bych věřila, že Brumbála to nenapadlo. (I když to je fakt nepravděpodobný.) Ale problém je v tom, že o tom Lilyině stavu ví kromě Jamese a Brumbála ještě Pomfreyová, Mac, Susan, Kate, Mandy, Remus, Sirius, možná i Peter, pokud mu to řekli, rodiče Jamese a rodiče Lily. Když nepočítám Jamese, to je deset, možná jedenáct lidí ovládajících magii, z nichž minimálně šest je dost magicky schopných na to, že by je to napadlo, a minimálně pět je, nebo by aspoň měli být, dost zodpovědní na to, aby je to napaslo. Jako ani nevím, jestli je horší, že to nenapadlo Brumbála nebo Mac nebo Pomfreyovou nebo manžele Potterovy, protože takový věci jsou buď součástí jejich povolání nebo volnočasových aktivit, pokud se tak dá členství ve Fénixově řádu nazvat, nebo obou. Prostě co je tohle za logiku. A taky mi přijde hrozně divný, kolikrát je v těchhle pár větách použito slovo "jej". To už sice víme, že autorka moc ráda používá fancy slovíčka, ale tady toho bylo až moc.

Mezitím, co James prožíval jeden zmatený sen za druhým, jeho kamarádi právě mířili na oběd. Tedy jen Remus se Siriusem. Peter se poslední dobou choval neskutečně divně. Když mu řekli, že je James na ošetřovně a není mu zrovna dvakrát nejlíp, jen pokrčil rameny a zmizel jako pára nad hrncem.

Ale no tak. Tohle by se nestalo. Ano, Peter se v téhle době začíná bavit se Smrtijedy, ale to je právě ono, začíná. Teď ještě není v té fázi, kde by vyhodil svoje šest let dlouhé přátelství s Jamesem z okna, to chce ještě pár let smrtijedské ideologie a vymývání mozků. A mělo by se použít buď že mu není zrovna nejlíp nebo dvakrát dobře, ta slova by se neměla používat dohromady protože v tomhle kontextu znamenají tu samou věc, a "dvakrát" se úplně nedá použít s tím superlativem "nejlíp".

A teď už jazyk vyplazuje i Sirius. Já toho mám dost.

"Co... cože?" dostal ze sebe mezi dušením Remus a rychle se napil dýňové šťávy, aby sousto, jež mu zůstalo v hrtanu, mohlo putovat dál.

Takhle. Dušení. Nefunguje. K*rva. Už jsem to říkala, ale řeknu to znovu. HLTAN vede do trávicí soustavy a když polknete sousto, tak jde do hltanu. HRTAN vede do dýchací soustavy a když vdechnete pusou, jde to do plic. Pokud si to nedokážete zatapamtovat, tak zkuste pomůcku, že hltanem hltáte, takže to má něco společného s jídlem, takže hltan vede do trávicí soustavy. Tak, jak je to popsané v textu nad tímhle odstavcem, by to sousto putovalo do plic a Remus by se udusil.

Pro vnitřní klid, záda patřila, ne patřily. Lily se probudila, a to mě trochu irituje, protože v těch pár kapitolách, co byla out, bylo o dost méně používané slovo "rudovláska". A Lily má amnézii nebo tak něco, takže poslední den, který si pamatuje, je den předtím, než na ní John použil to kouzlo, takže si ani nepamatuje svůj polibek s Jamesem. Vsadím boty, že James z toho bude mít hroznou depku, za x kapitol se znovu políbí s Lily a po tomhle si Lily vzpomene na jejich první polibek.

Lily promluví o Jamesovi jako o Jamesovi, ne jako o Potterovi, a Brumbál řekne, že je rád, že už si říkají křestními jmény. A jak to sakra ví, že si předtím říkali příjmeními? Na jednu stranu, jo, Pobertové jsou takové školní legendy, ale stejně, pochybuju, že Brumbál o nich ví každý drb a zná každý detail jejich životů. James nechce vypít nějaký hnusný lektvar od Pomfreyové a chce ho nalít do kytky, ale kámo... chápeš, že je to pro tvoje zdraví? Chápeš, že ta týpka tě tím nekrmí jenom proto, že je zlomyslná a myslí si, že ti zkazí den, když ti dá tenhle dryák? Chápeš, že až to vypiješ, tak se nebudeš cítit tak mizerně? (A chápeš, že tu kytku to teoreticky může zabít? Chudák kytka.)

"Vypadala jsi opravdu hrozně, jako..." načala Susan větu, ale nebyla schopná ji dokončit. "Jako bys byla mrtvá. Byla jsi křídově bílá a absolutně ses nehýbala. (...)"

(Rozhodila jsem odstavce) Vole ne, asi běhala a skákala, když byla v bezvědomí. Tyhle úplně nepotřebné návaly informací na mě působí jako drtič odpadků, přičemž já jsem odpadek. A zase tu máme špatně použité slovo levitovat. Znovu, znamená to vznášet se ve vzduchu, takže vy nemůžete nic levitovat, můžete maximálně vy sami levitovat nebo může ta věc levitovat. Můžete něco přimět k levitaci, to jo, ale musí tam být to sloveso přimět. A pak taky údajně madame Pomfreyová přiměla k levitaci tácek, na kterém byly hory jídla. Teda to chci vidět, jak papírový tácek na jedno použití může unese hory jídla, když sotva unese jeden dílek dortu.

A víte vy co? Je to smutný, ale pro jednou jsem neměla pravdu. Lily se nevrátí vzpomínky při dalším polibku s Jamesem (Ale řekněte mi, že jste si to taky nemysleli, jako come on, to je tak moc častá trope ve filmech o amnézii...), ale paměť jí vrátí Brumbál. Pak se tu objevila věta, která mě zmátla natolik, že jsem si ji musela přečíst ještě asi pětkrát, ale stejně jsem ji nepochopila. (Kontext: Lily si vybavuje vzpomínky z posledního dne v mudlovském světě) Další obraz patřil jejímu vstávání, jak objevila onen lísteček s tím, že by jim mohla. Jako chápete to někdo? Jestli jo, tak se fakt ozvěte. To mi hlava nebere, protože jednak si nepamatuju žádný lísteček, a jednak mám pocit, že tam chybí podmět, ale úplně se mi nedaří vymyslet co by to mohlo být. Pro vnitřní klid, vtom, jakože najednou, je jedno slovo.

A jsem sama nebo jste taky nikdy neslyšeli výraz „šklebí se jak lečo"? Prostě co? Proč by se měla ta o něco horší verze ratatouille (toho jídla, ne filmu) šklebit?

Taky mám pocit, že bychom si něco měli konečně vysvětlit. Do tohohle se mi vůbec nechce, protože je to naprosto irelevantní, pokud nepočítám tuhle moji stížnost, ale potřebuju, abyste chápali můj point. Takže pamatujete si na tu kočku, kterou James našel v popelnici, když byli v mudlovském světě, a dal jí debilní jméno? Tu kočku si samozřejmě nemohli nechat, takže ji dali jedné paní, kterou potkali. Tahle týpečka jim na oplátku věnovala dva náhrdelníky, které patřily jí a jejímu manželovi. James a Lily si je vzali a hádejte co, ty náhrdelníky začaly zářit a vryla se do nich jejich jména! (A kvůli téhle věci začala půlka CTRE fandomu šílet a začali spamovat komentáře s teoriemi o tom, že ta týpečka, od které dostali náhrdelníky, je čarodějka. Pokud na to chcete znát můj názor, tak bych řekla, že je to jedno, protože týpka už se v tomhle příběhu stejně nikdy neobjeví.) Přesuňme se o několik dní později, přesněji do posledního dne, který strávili v mudlovském světě, jak John seslal nějaký to superkouzlo na Lily, kvůli kterýmu byla v ohrožení života, I guess, to vlastně ani nebylo pořádně popsaný, a autorka má takovou tendenci všechno hrozně zveličovat (Pamatujete, jak byli tenkrát v Zapovězeným lese a Lily hrozně děkovala Jamesovi, že jí zachránil život, i když se vlastně pořádně nic nestalo?). No, tak Jamesův náhrdelník začal hrozně pálit, protože Lily byla v nebezpečí, a spálil mu hrudník. Ale proč ten náhrdelník nezačal pálit i Lily, protože byla v ohrožení života? Nebo to funguje tak, že to pálí jenom když je v ohrožení života ten druhý? Nebo jak to funguje? Huh? Já jsem tak moc zmatená.

Madame Pomfreyová propustí Jamese z ošetřovny a předá mu oblečení, které pro něj nechali ostatní Pobertové, a Jamese irituje, že mu Sirius přinesl každou ponožku jinou, a to je prezentováno jako nejvíc chaotická věc na světě, však víte, každou ponožku jinou nosí jenom lidi, co kašlou na povinnosti a porušujou zákony a pěstujou trávu. Tak zaprvé, James může být rád, že mu vůbec někdo nějaký oblečení přinesl, že jo. Já bych byla tak vděčná, že bych těm kámošům ještě týden posílala kytice s děkovnými dopisy. Zadruhé, mít každou ponožku jinou není nutně chaotický, je to fashion statement a vlastně to vypadá hrozně dobře. (Pokud víte, jak kombinovat věci, a zkombinujete ty ponožky správně.) Pak je taky řečeno, že si James zapnul košili až ke krku, aby zakryl náplast, kterou měl na té popálenině. Moment. Náplast? Na popálenině, kterou bych odhadla na druhý, třetí stupeň? A ještě na takovým místě? Kdo by si sakra dával náplast na hrudník? Prostě co? Mám chuť vzít všechny svoje úspory a sponzorovat nějakej kurz první pomoci pro autorku.

Jo, a pamatujete si na tu prvačku, kterou James a Lily tenkrát potkali ve vlaku? (Ne, neřeknu vám její jméno, já totiž fakt nechci, abyste si to pamatovali.) Well, tahle týpka si konečně našla kámoše, který se jmenuje Max – ano, stejně, jako ten Max z mudlovského světa, který balil tu prodavačku, autorka by si aspoň mohla udělat pořádek v těch jménech pro OCs, ať se neopakujou, aby to nebylo matoucí – a James je okamžitě začne shippovat, protože jak víme z téhle debilní fanfikce, muž a žena prostě nemůžou být kámoši, aniž by mezi nimi bylo něco víc, to je prostě nějaká starodávná pravda, která funguje ve sto procentech případů. Jakože come on. Mimochodem, oběma je jedenáct, prostě jo, musíme se bavit o tom, s kým chodí a nechodí jedenáctileté děti, a ano, úplně každá postava ever musí mít nějakého toho hetero love interesta. Reálně jediný, kdo toho byl ušetřen, aspoň prozatím, je Peter, protože ten nemůže být autorce víc u p*dele, a profesoři a zaměstnanci školy. I když teda myslím si, že nám autorka brzy představí nějakou přítelkyni nebo manželku toho učitele obrany, protože je docela mladý a je to OC, takže nebude tak divný bavit se o jeho soukromém životě jako kdyby to byla třeba Mac. (A znovu mám pocit, že autorka Siriusovy růže tak trochu ukradla tenhle plot. Který je dost hrozný. Prostě proč by kradla zrovna tohle?)

A je tady ještě jedna věc, která mě celkem deprimuje. Dosud jsem ji nezmínila, protože jsem myslela, že se to nějak vyřeší, ale nevyřešilo. James a Lily se z toho hotelu přemístili z vteřiny na vteřinu, bez jakýchkoliv zavazadel a v tom jejich pokoji zůstal po tom, co se stalo, pěkný nepořádek. Objevil někdo ze zaměstnanců pokoj s otevřenýma dveřma, kde nebyli jeho dočasní obyvatelé, ale zato tam byly jejich věci, týpek v bezvědomí a nepořádek jako kdyby došlo k bitce? Zavolal tenhle zaměstnanec policii a nahlásil zmizení? Musel pak někdo z ministerstva vymazávat paměť pomalu půlce mudlovské Anglie? A co ty jejich věci, přemístil je někdo zpátky do Bradavic a dal je Lily a Jamesovi nebo jejich rodičům nebo spolubydlícím? A hlavně co jejich hůlky? Ty měl u sebe naposledy John, ale zůstal s nimi na pokoji v bezvědomí. Což mě přivádí zpátky k chudákovi zaměstnanci, co když nějaký zaměstnanec ty hůlky našel? Co když je nějak poškodil? To ze mě asi mluví moje úzkost, ale za tu dobu, co Brumbál a spol. hledali Lily a Jamese v lese, což mohla být třeba hodina, možná i víc, a než poslali někoho do toho jejich hotelu, což mohlo být dalších třeba deset minut, mohl být jejich pokoj S OTEVŘENÝMI F*CKIN' DVEŘMI vykradený klidně dvacetkrát.

(Okay, teď se stala jedna vtipná věc. Dopsala jsem tenhle rant, vrátila jsem se ke čtení, a o asi deset odstavců později bylo napsáno, že James našel svůj kufr s věcmi vedle své postele. Ale stejně, většina mých pointů pořád platí. A nedivila bych se, kdyby James zjistil, že mu chybí nějaké cennosti.)

James probudí své spolubydlící, jsou popsány jejich reakce a mezi nimi je i to, že Peter nic nezaznamenal. Já jsem to přečetla jako Peter nic neznamenal. To druhé tam totiž klidně mohlo být, Peter pro autorku fakt nic neznamená. (Ne, vážně nejsem nějaká Peter Pettigrew apologist, jenom mě štvě, že v těchhle fanfikcích většinou ani není vyobrazený jako jejich kamarád, spíš jako týpek, který tam občas byl taky. Občas. A to není dobře, protože v téhle době byli kámoši, podnikali spolu věci a měli dobrý vztah. Tak dobrý, že spousta lidí o těch x let později nevěřila Siriusovi, že Peter by vůbec byl schopný vyzradit tajemství Potterových. Proto ten zvrat tak dobře funguje, protože to nikdo nečeká a nevěří, že Peter, ze všech lidí Peter, ten dobrý, věrný kamarád, který měl k Jamesovi a Lily a Remusovi a Siriusovi tak blízko, by mohl něco takového udělat. Ani Remus tomu na začátku Vězně z Azkabanu nevěří a reálně si myslí, že to udělal Sirius. Čemuž samozřejmě taky nemůže uvěřit, ale můj point je, že nepodezírá Petera. Kdyby se od nich Peter vážně vzdálil tak moc, jak je to popisované, byl by určitě první, koho by Remus podezíral.)

A znovu tu máme stereotypizování kolejí, ale o tom už se snad ani nebudu vyjadřovat. Ti Zmijozeláci jsou prostě tak příšerní, jak se pořád jenom šklebí a nenávidí všechno, co nejsou oni sami. /s

A pro dnešek už to zabalíme, co vy na to? Upřímně řečeno, já už toho mám dost. Ale to zvládneme, právě jsme dočetli první část dvacáté šesté kapitoly, takže zbývá jenom zbytek šestadvacáté, sedmadvacátá a osmadvacátá. Všechny jsou sice rozdělené na asi pět částí, ale to zvládneme. Pojďme si ještě projet statistiky.

Smaragdy: 18

Mladý *vložte příjmení postavy*: 12

Rudovláska (od první části třetí kapitoly): 424 (ano, taky se mi tomu nechce věřit)

Lily vyplazuje jazyk: 6

(Plus bonus – ostatní postavy vyplazujou jazyk: 2)

Lily se sprchuje (od první části dvanácté kapitoly): 8

Mně se chce brečet, seriózně. Jo, a mám tady jeden jediný důvod, proč chci, aby se autorka vrátila na Wattpad a přečetla si tenhle rozbor. Kvůli ní jsem vypsala tu červenou fixu, kterou jsem si zapisovala kolikrát bylo použito slovo rudovláska! K té fixe jsem měla citový vztah! Mám ji ještě z doby, kdy jsem se učila animovat! Vážně si z celého srdce přeju, aby tohle autorka našla a aby se kvůli téhle jedné věci cítila špatně. No nic, uvidíme se příště, až tuhle srandu definitivně dojedeme.

Peace out,

Mia