„Kde mám svoje kočky?" ozvalo se od vchodových dveří a o pár vteřin později jsme každá dostala pořádnou pusu. Felixovy rty byly po těch dvou měsících už známé. A teplé. A taky, přiznejme si to, svým způsobem i měkké. Ale jinak než Lauřiny.

„Jak ses měl?" zajímala se naše přítelkyně, zatímco se pustila do vybalování nákupu, který přinesl.

„Skvěle." Felix se posadil na gauč a začal mě líbat na krk. Spokojeně jsem zavrněla a přitáhla si ho blíž, abych mu mohla prohrábnout vlasy.

„Vlastně mám jednu novinku." Opustil mě a vytáhl svůj laptop, na kterém nám ukázal fotku domku.

„Ách, to je nádhera," začala se hned rozplývat Lau. „Takový jsme si jednou chtěly koupit, pamatuješ, Riri?"

Pamatovala jsem si to. Taky jsem nedokázala odtrhnout oči od obrazovky.

„Proč nám to ukazuješ?" otočila jsem se na Felixe.

Nadšeně se zašklebil. „Tak nějak jsem přemýšlel, že se sem moc nevejdeme, a že by možná stálo za to zvážit... Prostě zítra jdeme na prohlídku!"

Lau vypískla a já jsem se rozhodla vyjádřit trochu jasněji. „Ty ses asi zbláznil, Felixi! To je úplně šílené!"

„Takže jdem, nebo ne?"

Zavrtěla jsem nad ním hlavou. „Samozřejmě, že jdeme, ty idiote..."