„Vy jste mě chtěly dát dohromady s tvojí sestrou?"

„No..." protáhla jsem to slovo, jako by mělo několik slabik navíc. „Možná?"

„Rito..." Zavrtěl hlavou, asi se snažil rychle přijít na to, co říct, ale slova dlouho nepřicházela.

Opatrně jsem mu položila ruku na rameno. Chvíli jsme tak zůstali, načež si mě přitáhl a posadil na kolena.

„Rito, copak není dost jasné, že mě teď žádné holky nezajímají?" vydechl najednou.

„Tak kluci?"

Zavrtěl hlavou. „Prostě... nezajímají."

„Dobře," hlesla jsem a obejmula ho pevněji. Ať už si Felix řeší cokoliv, věděla jsem, že tu pro něj vždy budu. Jinak bych si to už ani nedokázala představit.

*Tak se vám tu poprvé hlásím :D Minulá kapitola byla podle mě taková nedokončená, tak jsem si říkala, že vám sem hodím ještě jednu... :D Lépe řečeno rovnou napíšu ještě jednu ;) Díky moc že čtete, tohle byl původně jen takový pokus a výsledek velkého citového vypětí, a najednou je tu dvacet sedm kapitol a mě to pořád baví...*