Seděli jsme všichni tři na gauči a koukali na zprávy. V ruce jsem měla sklenici s džusem, Felix láhev piva. Prostě páteční večer, pohoda.

Jen Lau vypadala, že nějak nemá náladu. Najednou se zvedla a beze slova se zavřela v ložnici.

„Co je?" podivil se Felix.

Pokrčila jsem rameny. „Nech ji být, občas potřebuje chvíli o samotě."

„Ale proč?"

„Jen tak." Nesnažila jsem se ho odbýt, to vůbec. Vlastně jsem Lauře v těchto chvílích moc nerozuměla, ale časem jsem se je naučila respektovat. Každý má svoje vlastní podivnosti.

Felix zabručel a natáhl se, aby pohladil Marshmallow, která ale před jeho rukou uhnula a uraženě opustila teplé místečko na gauči.

„Co je to s nimi dnes?"

Pousmála jsem se. Tohle už mě fakt nemohlo rozhodit.

„Pořád jsem tu já," zamumlala jsem a schoulila se ve Felixově náruči. Někdy je fajn mít kámoše na objímání. A to platí jak o něm, tak o mně. Alespoň doufám.