Po včerejším obědě jsem se zapřísáhla samotnému pánovi pekel, že s těmi blonďatými palicemi nepůjdu na oběd alespoň dalších deset let. Tohle bylo totiž takové menší předplatné, o které jste si nezažádali.

Včera jsem přišla domů okolo šesté večer, sundala si ty příšerné boty, po kterých mi smrděly nohy a po ujištění, že jsem doma sama, za botami letěly i šaty, bohužel bez knoflíku, který mě při vysvlékání stihnul trefit do oka. Po několika zazpívaných písních od Eltona Johna ve sprše, jsem si sedla s vínem a kýblem zmrzliny před televizi, hodila nohy na stůl a pustila si opakování Výměny manželek.

I když mi kyslíková dieta nevydržela moc dlouho, rozhodla jsem se pro jinou metodu. Motivace. Člověk už od dávných věků dělá věci za vidinou odměny. Dává si nějaký cíl, na jehož konci dostane dárek.

Mojí motivací se staly okouzlující šaty na páteční večer, úžasné rande s ještě úžasnějším mužem s případným sexem na konci. Je to pro mě jako vzpomínka na doby, kdy jsem se učila chodit na nočník. Máma mi říkala, že když udělám bobek do té nádobky s motivem lvího krále, dostanu panenku.

Neměla bych zapomenout objasnit, že si to malá Amy zase celé obrátila ve svůj prospěch a máminu větu obohatila o slovo: vždycky.

Takže, když jsem vždycky udělala bobek do nočníku, šla jsem to ukázat nějakému členovi naší velké rodiny s naučenou větou a úsměvem na tváři, abych dostala slíbenou panenku.

Vydrželo mi to dva dny, dokud na to máma nepřišla. Asi si teď všichni říkáte, jak jsem mohla za dva dny stihnout posbírat tolik panenek, ale motivace byla natolik silná, stejně jako má střeva, že jsem zvládla udělat i tři pořádný bobany za den.

Zpět do reality. Mým úmyslem bylo vytvořit dokonalý motivační plán na celý týden. Zahrnovalo to zdravou stravu, žádný alkohol, cvičení s Thálií a návštěvu veřejné posilovny.

Veřejná posilovna je horor každé ženy s nedokonalou postavou. Musíte se dívat na ty nádherný holky, který nemají problém zvednout činku, kdežto vy umíte zvednout leda tak hranolku namočenou v kečupu ke svým ústům.

Jako by snad nestačilo, že na vás denně vyskakují jejich fotky na Instagramu, kde se vám vysmívají a tím svým úsměvem říkají: ,,Podívej se na to, jak vypadám!”

Podle mého plánu se pondělní snídaně skládala z nízkokalorického jogurtu a nízkokalorické kávy ze Starbucks.

Nízkokalorická káva byla skutečně nízkokalorická, protože po prvním doušku, kdy jsem měla zřejmě vysoké očekávání, byla vylita do odpadu.

Nechápu, jak jsem mohla vyhodit tolik peněz za něco, co vzdáleně připomíná i tu nejhorší kávu na světě.

S jogurtem už to bylo trochu lepší, ale i přesto by potřeboval dochutit. Například několika lžičkami cukru.

Nebylo tedy divu, že jsem do práce dorazila celá rozmrzelá s jasným podrážděním vepsaným v mé tváři. I vždy nebojácná Amanda se raději na nic neptala a dala mi do rukou dnešní plán.

,,Který pitomec tohle sestavoval?” zamračila jsem se na Amandu, která se zmohla na pouhé zvednutí prstu a ukázání na Davida, který se bavil s Kate u kopírek.

Vždycky ji všichni nazývali Kate od kopírky. Nebylo to z toho důvodu, že by u ní pracovala, spíše si to získala díky tomu, že na ní pracovala. Byla známá svým, jak bych se jen vyjádřila slušně, cezením špaget. Řekněme, že každá mužská špagetka v této redakci prošla jejím cedníkem.

Přešla jsem k Davidovi a poklepala  po jeho rameni. Otočil se na mě a se zamračeným výrazem si mě prohlédl od hlavy až k patě. Zřejmě nejsem jediná, kdo měl dnes na snídani nízkokalorický jogurt a kávu.

,,Co potřebuješ, Amy?” Mé jméno vyslovil s takovým odporem až jsem měla chuť ten podpatek, který držel na mé botě jen pomocí žvýkačky, vrazit do…Raději tu větu nebudu dokončovat.

,,Promiň, Davide, že tě vyrušuji z tak důležitého rozhovoru, ale potřebuji s tebou probrat dnešní plán přidělených článků,” řekla jsem a viděla, jak se ta mrcha Kate ušklíbla. Bože, nikdy jsem se k tobě nemodlila, ale prosím tě, drž mou ruku stále u těla a nevraž jí jednu do té její sladké tvářičky plné botoxu.

,,Kate, omluv mě. Probereme to později, nezapomeň, kde jsme skončili,” mrknul na ni a ta s mírným zachichotáním odešla. Nezapomněla přitom vrazit do mého ramene.

,,Oh, určitě nezapomenu na popisování našeho sexu na téhle kopírce, kde jsem spala s celou redakcí,” zachichotala jsem se stejně jako ona a neodpustila si napodobení jejího hlasu znějícího jako mučená veverka.

,,Strašně vtipné, Amy, ale ať si myslíš cokoliv, probírali jsme pouze pracovní záležitosti."

,,Takže píšete společný článek na téma: Přenášení pohlavních chorob? Věřím tomu, že s tím má více než dobré zkušenosti.”

„Nejsi vtipná.“

„Ani se o to nesnažím. Ale zpět k tomu, proč jsem přišla. Sestavoval jsi dnešní plán?“ zeptala jsem se a zamávala mu papíry před obličejem.

Napadaly mě dva důvody, proč jsem to udělala. Buď jsem mu chtěla ukázat, že si se mnou nemá zahrávat, nebo jsem nechtěla vidět jeho obličej.

„Ano, sestavoval. Je s ním snad něco v nepořádku?“

Tak on se ještě ptá? Hlavně mu nesmím vrazit na pracovišti.

„Takže ty jsi mi přidělil článek: SEX s ochranou nebo bez?“

David potěšeně přikývl a své ruce přesunul za záda.

Nemělo to cenu. Pokud nechci dostat padáka, tak teď odejdu a nechám ho tam stát s pocitem vítězství.

„Mimochodem, šéf říkal, že by bylo vhodné, kdybys udělala k tomu článku i průzkum veřejnosti.“

Jeho ruku jsem odstranila ze svého ramene a vydala se do své komory.

Průzkum veřejnosti. To budu jako chodit od domu k domu jako koledníci o Vánocích a budu se ptát: „Preferujete sex s ochranou nebo bez?“

Ať jsem se snažila sebevíc, musela jsem vyrazit do ulic. Zjistila jsem, že můj dětský kukuč už není tak roztomilý, jako když jsem byla malá a taky jsem zjistila, že můj šéf nemá rád celou mou osobu.

Stála jsem uprostřed chodníku s blokem, diktafonem, mým velmi přitažlivým obličejem, podle reakce kolemjdoucích, a vyhlížela jsem své potenciální oběti na můj průzkum.

Když se zeptám tam toho bezdomovce, jeho odpověď mi bude jasná, a když se naopak zeptám tam té studentky, tak tam to bude stoprocentně pozitivní, stejně jako její těhotenský test.

Přestala jsem nad tím přemýšlet a zastavila prvního člověka, který mi přišel pod ruku.

Ani jsem mu nevěnovala pohled, protože jsem začala okamžitě číst svou „naučenou“ větu.

„Dobrý den, Amy Morrisová, jedna z autorek článků zdejších novin. Dělám průzkum veřejnosti, a tak bych se vás chtěla zeptat na jednu otázku. Preferujete sex s ochranou nebo bez?“

Nebylo zase tak těžké to říct. Ve skutečnosti to bylo lehké jako peříč…

„To bys snad měla vědět, Amy.“

Podívala jsem se do těch ledových očí, protože jsem doufala, že jen blouzním a potřebuji si koupit naslouchátko.

Edward. Na první pohled je to sen každé dívky, ženy, snad i muže. Má babička by to okomentovala: „Je to chlapec, jak má být.“ Ale pro mě? Noční můra. Takový Grizzly v lese. Snažíte se mu vyhnout, a když se vám to nepodaří a vy se střetnete, tak budete rádi za to, že jste skončili bez nohy. Já byla ráda za to, že jsem jen skončila na pohotovosti se zaseknutým tělesem v místech, kde by se rozhodně nic zaseknout nemělo.

„Edwarde,“  oslovila jsem jej a chtěla, co nejrychleji odejít z jeho dosahu.
I má malá spodní kamarádka křičela o pomoc a svůj vchod zamkla na několik bezpečnostních zámků.

„Amy,“ řekl a přiblížil se ke mně, „tak jak odpovíš na svou otázku?“ dokončil to a slizce se usmál.

Jak jsem s takovým prasetem mohla chodit?

A přesně v tu chvíli jsem vzala nohy na ramena. Nikdy v životě jsem neběhala, takže bylo jasné, že se mé plíce společně se srdcem ozvaly asi po pěti metrech. Najednou jsem litovala i toho nízkokalorického jogurtu, který jsem měla k snídani. Bez něj bych určitě vydržela déle.

Když jsem zaznamenala Edwardovo tělo, jak se blíží k tomu mému, neváhala jsem a toho starého pána, který si zrovna chytil taxi, jsem jednoduše předběhla.

S prostým: „Jeďte!“ jsem ještě zamávala Edwardovi a jeho výrazu.

V redakci jsem později dodělala průzkum, kde jsem si vymyslela všechny odpovědi, přidělala k tomu graf a odnesla to šéfovi na stůl.

Když jsem opět seděla za svým stolem, začala jsem vzpomínat na onu událost, která mě dovedla k tomu, abych Edwarda konečně opustila. Nejlepší rozhodnutí v mém životě, tedy až po zakoupení pana Králíčka.

Vraťme se zpět k mé vzpomínce. Abyste mě dobře pochopili – Edward rád experimentoval, ale ne na sobě. Jeho pokusným exponátem jsem byla já. V tu dobu jsem byla šťastná, že jsem měla takového chlapa, kterého mi záviděla každá žena, ale právě proto, abych si ho udržela, jsem se vším souhlasila.

Posledním experimentem bylo testování zeleniny. Všichni si dokážeme představit, že jsme ji určitě nezkoušeli připravit na sto různých způsobů.

Naše, spíš moje, zkoušení spočívalo v jiné oblasti. Mrkve s okurkou dopadly dobře, ale nejhorší přišlo až na konec naší zeleninové zkoušky.

Skončila jsem na pohotovosti, protože se ta zelenina, ovoce nebo rostlina, prostě cokoliv, co to bylo, zlomilo v místech, kde rozhodně nemělo, a pro mou smůlu se to ještě zaseklo.

Lékaři nade mnou stáli jako nad svátostí a sestry zadržovaly smích. Trvalo pár dlouhých hodin, než mi ten kus…

„Amy, můžu?“

„Co potřebuješ, Amando?"

„Přišla jsem se zeptat, jestli nechceš uvařit zázvorový čaj.“ Po těch slovech má hlava prudce narazila do desky stolu a opět si vybavila tu ostudu.

„To slovo už přede mnou nikdy nevyslovuj."

„Jaký? Zázvor?“

„Přesně to.“

Já a zázvor jsme byli na pár hodin nerozlučná dvojka. Alespoň mohu říci, že jsem si prošla zázvorovým detoxem celým svým tělem.