V sobotu ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři a to se mi skutečně dlouho nestalo. Naposledy jsem s takovým nadšením a radostí vstávala v den, kdy se můj, teď už bývalý, soused stěhoval. Tehdy jsem vyběhla ven jen v županu a radostí skákala, když jsem viděla odjíždět stěhovací auto. Kdo by přeci nebyl rád, že se konečně v noci vyspí?

Fred byl totiž nenapravitelný Casanova. Nevím, na co ženy balil, ale co vím je, že každou noc byla jiná, ale za to vždy velmi hlasitá. Nebyl to muž k zahození, roztomilá tvářička s ďolíčky okouzlila dokonce i mě, ovšem jen do té doby, než jsem měla chuť mu ty ďolíčky rozbít společně s jeho úsměvem, nosem nebo spodním nádobíčkem.

Protáhla jsem se, zívla a s podrbáním ve svém hnízdě jsem se vydala do pokoje. Došlo mi, že jsem si dlouho neposlechla zprávy na záznamníku, a tak jsem jej s nelibostí zapla a čekala, kdy se ozve ten otravný zvuk pípnutí.

*Máte dvě zmeškané zprávy*

To jsem až tak populární?

,,Tady Amy Morrisová, pokud nejsi jeden z mých bývalých partnerů nebo osoba, se kterou jsem minulou noc spala, zanech po zaznění vzkaz.” Oznámil můj hlas a já si povzdechla. Musím nahrát novou zprávu. Tohle je totiž naprosto otřesné. Od jaké doby zním, jako kdyby mě někdo tahal za vlasy?

,,Ahoj, Amy, tady Thálie. Nemohla jsem se ti dovolat, tak doufám, že jsi v pořádku . Pokud jsem tě vyrušila z jiných činností, tak se omlouvám.“

Podívala jsem se na svůj telefon, ale žádné zmeškané hovory jsem nenašla. Tak proč tedy tvrdí, že se mi nedovolala? Proč mi vlastně nechává vzkaz na pevné lince? A pak mi to došlo.

,,Ta potvora,” zaklela jsem na její osobu a vydechla všechen vzduch, který jsem zadržovala. Zní to divně. Zadržovaný vzduch. Připadám si díky tomu jako balónek, který když nafouknete a neuvážete, tak se s takovým tím prdícím zvukem vypustí. Rozdíl mezi námi dvěma je ten, že já během vypouštění vzduchu, neprdím.

Když se vrátím zpět od prdících balónků k tomu vzkazu, tak mi vlastně až teprve teď došlo, jak Matt zjistil mou tajnou skrýš pro náhradní klíč. Samozřejmě, každý zkušenější zloděj by ho hned našel, ale zcela upřímně, která žena vracející se nad ránem z baru v ne zrovna nejlepším stavu, bude hledat náhradní klíč někde pod pátým parketem zleva na staré podlaze. Máte pravdu, mé zkušenosti s tímto druhem schovky jsou opravdu obdivuhodné. Alespoň se díky mně vyměnily parkety.

Thálie, jako správná kamarádka musela zanechat vzkaz, aby později zjistila všechny detaily Mattovi návštěvy. Jestli si myslí, že jsme spolu spali, tak se plete. Jen jsem mu málem zlomila nos a sobě kotník, když mě pozval na rande. Přeci naprosto neškodné setkání.

,,Nazdárek, Amy, pamatuješ si mě? Volá ti Laura ze střední, jedna z tvých nejlepších kamarádek. Tak nás s Jessicou a Cindy napadlo jestli bys s námi nechtěla zajít v neděli na oběd do té luxusní restaurace na rohu té ulice, jak je ten obchod se značkovým zbožím. Promiň, však víš, že nejsem moc dobrá na orientaci. Doufám, že se uvidíme, musíme si toho tolik říct.“

Její pisklavý hlas utichl a já stále stála na svém místě celá ztuhlá a nevěděla, co udělat první. Jestli začít křičet nebo vybírat šaty na zítřejší oběd. Bože, ochraňuj mě.

Večer, po náročném dni plném vysvětlování Thálii, že se mezi mnou a Mattem nic nestalo, jsem usedla k počítači a vzpomněla si na svůj projekt. Měla bych zase začít držet nějakou dietu. Poslední dobovou jsem to moc nedodržovala.

,,KYSLÍKOVÁ DIETA

Kyslíková dieta se zakládá na stravování se: z ničeho. Živíte se vzduchem.

Další složkou vaší stravy by měla být sluneční energie, jako základní zdroj životní síly.

Tento způsob života propaguje americký The Breatharian Institute, jenž nabízí workshop, který vám má pomoci naučit se žít ze vzduchu za pouhých 10.000 dolarů.
Tyto kurzy vede jistý Wiley Brooks, který už tímto způsobem vydělal 25 milionů dolarů. Wiley si příležitostně pochutnává na cheesburgerech a lehké cole, prohlašujíc, že tak udržuje rovnováhu ve svém životě, protože je obklopen pokleslou kulturou i odporným jídlem, kterému se nelze vyhnout."

Dobře, tenhle vtip se vydařil a teď by to mohlo vyhledat skutečný článek. Celou stránku jsem několikrát zrušila a znovu vyhledala, ale pořád tam stálo to samé. Řekněte mi, který normální člověk žije ze vzduchu?

V tom případě taky vymyslím nějakou podobnou hovadinu a budu dělat workshopy za několik tisíc. Lidi tomu budou věřit, protože přeci je to naprosto normální, a já si potom jako milionář koupím soukromý McDonald a denně se těm hlupákům budu smát.

Už jen to, že za to někdo zaplatí. Ten vzduch je snad nějaký BIO nebo z čistých přírodních zdrojů?

Takže následujících dvacet čtyři hodin, déle to nevydržím, mě čeká kyslíková dieta. Už se nemůžu dočkat až se pořádně nacpu čerstvým ranním vánkem.

Nedělní budíček už nebyl tak příjemný jako ten včerejší. Představa toho, že si nedám svou  dávku kávy mě ubíjela a to není to jediné – mnohem horší je to, co bude následovat.

Jak už všichni víme, dostala jsem od svých bývalých nejlepších kamarádek ze střední pozvání na oběd.

Řekla jsem si: ,,Proč ne? Bude to zábava setkat se po těch letech a říct si, co je nového.” A tak tady sedím, v restauraci, kde jedna porce jídla stojí tolik jako můj měsíční nájem, v šatech, které rozhodně nejsou hitem sezóny a ještě k tomu mi neumožňují průtok krve do mých prsou, u nichž už jen čekám, kdy povolí ten knoflík a já někoho zraním a poslouchám své tři přítelkyně, jak vypráví o svých báječných životech, mezitím, co já přemýšlím jestli má Laura umělý balóny nebo podprsenku vycpanou ponožkami.

Cindy, Laura a Jessica.

Největší mrchy střední, ale když mi tehdy řekly, že mě přijmou do své sekty, neváhala jsem ani vteřinu. Kdo by přeci odmítl ten nejlepší stůl v jídelně a taky možnost dostat kuřecí salát z opravdového kuřete. Jakmile jde o jídlo, souhlasím se vším.

,,Dám si toho uzeného lososa a k tomu salát.”

Laura. Značka: Včelí královna.
Pokud jste chtěli s někým jít na rande, ale patřili jste do jejího úlu, musela vám ho odsouhlasit. Takže si všichni dokážeme živě představit, kolikrát si stará Amy v posledním ročníku vrzla.

,,Mně přineste ten salát s plátky lanýžů.”

Jessica. Pravá ruka Laury a taky královna výmluv. Psal se test a ona dorazila až bylo po všem s výmluvou, že měli úmrtí v rodině. Za měsíc by jejich rod vymřel. Byl tělocvik – Jessica měla potřetí v měsíci ženské problémy. Její jediný problém byl možná tak zlomený nehet. Neměla pomůcky do vyučování – pochází z chudé rodiny a právě teď prožívají kruté období.

Každý věděl, že její rodina je dostatečně zazobaná na to, aby své dceři koupila pravítko nebo nejnovější model Ferrari. U Jessici to stejně nemělo smysl řešit, a tak bylo lepší, když jste jejím lžím věřili.

,,Nejvíce se mi zamlouvá ten tatarák, ale mohla bych poprosit, aby tam kuchař nedal cibuli? Nechutná mi.”

Cindy. Levá ruka Laury. Kdokoli nesouhlasil s jejím názorem nebo nedokázal vyhovět jejím požadavkům, měl problém s tatínkem tady slečny dokonalé. Samozřejmě jen hypoteticky. Použila jeho jméno vždy, když se jí to zrovna hodilo. Ta jeho jménem už tolikrát pohrozila, že už by se ani divoké zvíře nevyděsilo.

,,Slečno, to si upřímně nejsem jistý jestli to půjde zařídit.” Měl jsi raději, hochu, vypadnout dřív, než tady Etna vybuchne.

,,Jak nevíte jestli to půjde zařídit. Prostě to uděláte. Víte vy vůbec, kdo já jsem? Samozřejmě, že ne. Takový buran z vidlákova určitě neví, že se baví s dcerou Johna Hillaryho. Kdybych chtěla, zavolám na jedno jediné číslo a v celém městě neseženete práci. Rozumíme si? Teď běžte do té kuchyně a vyřiďte mou objednávku.” A je to tady. Upila jsem ze své vody a pohodlněji se usadila na židli.

Tohle bylo teda hodně zlý. Nevím, kdo z nich byl rudější, ale vím, že se po nás koukala skoro celá restaurace a já se tak sama pro sebe usmála, že alespoň jednou nejsem terčem všech těch pohledů.

,,Jistě, madam. Omlouvám se, madam.”

,,Promiňte, číšníku. Ještě jsem zde já,” ozvala jsem se, i když jsem moc dobře věděla, že si nic nedám. Samozřejmě tím důvodem nejsou ceny, ale dieta.

,,Co to bude, paní?”

,,Slečno,” opravila jsem jeho domněnku, která byla špatná. Copak vypadám jako ženská, která vaří doma manželovi večeři a každou neděli chodí se svými přítelkyněmi na oběd? Nevařím ani sama sobě. ,,Když si dám tento salát bez těch lanýžů a masa, bude to levnější?” pokračovala jsem a ukázala na nejlevnější pokrm v jídelním lístku.

,,Slečno, pokud máte alergii, vyberte si něco jiného. Cena by se nesnížila, lituji,” oznámil mi a já najednou nevěděla, co říct. Tohle mi nevyšlo.

,,V tom případě si nic nedám, držím dietu.”

Číšník chtěl začít jmenovat zdravé pokrmy, které dokonce mají své místo v jídelním lístku, a které rozhodně nešly přehlédnout, protože zaplňovaly více než polovinu, ale já ho svým smrtelným pohledem zastavila a dala mu tak jasně najevo, aby se odtud rychle pakoval.

Když už jsme si představili mé kamarádky, možná bych mohla prozradit i něco o sobě. Určitě každého zajímají drby z mých mladých let, kdy jsem na každém prstu měla nového kluka, a kdy mé tělo společně i s obličejem ještě překypovalo krásou.
Možná jsem to teď trochu přikrášlila, ostatně jako i jiné věci, ale kdo to nedělá?

Doufám, že v tom nejsem sama, kdo do svého životopisu napsal pár nesmyslů. Jako například, že patřím k lékařům bez hranic. Jediné, co vím, že to bude skutečně bez hranic.

,,Seš si Amy jistá, že si nic nedáš? Proč ses tedy ptala na ten salát?” Co teď, k čertu. Od kdy je Laura tak zvědavá?

,,Jistě, jsem si jistá. Chtěla jsem toho mladíka jen trochu potrestat za to, jak se choval k Cindy."

Vždy, když jsem s nimi se ve mně probouzí taková mrcha. Ani se nedivím všem, kteří mě v posledním ročníku nenáviděli. Ale zkuste se vžít i do mě. Dvakrát krásná jsem nebyla a populární taky ne.

Sice jsem Lauře a jejím včelám sloužila jako pokusná krysa, ale byla jsem někdo. Vlastně jsem pořád nebyla nikdo a jediný med, který mi to přineslo byl ten podělaný kuřecí salát. Díky nim jsem se nejednou dostala do ředitelny nebo k výchovné poradkyni, protože si učitelé mysleli, že mám problém se sebeovládáním. Což samozřejmě nebyla pravda, alespoň ne úplná.

,,A jak se daří tobě, Amy?” jejich společná otázka se rozlehla po celé restauraci a já věděla, že pravé peklo teprve začíná.

Podívala jsem se na jejich široké úsměvy, narovnala se a začala počítat do deseti. Hlavně, aby mi neprasknul ten knoflík.