Po té nejlepší snídani, která mi dopřála chuťový orgasmus, a také po hlubokém zvážení jestli Matta nepřivážu k židli a nebudu ho zde držet až do smrti, jsem se rozhodla jít zpět do ložnice a uklidit všechny spáchané škody.

Kdybych měla na sobě růžové brýle, vypadalo by to určitě o něco lépe.

Nejdřív budu muset odtáhnout závěsy, aby se sem dostalo alespoň nějaké denní světlo. Vypadá to tady jako v krematoriu, akorát chybí ty mrtvoly.

Přešla jsem k oknům a  chtěla dovnitř pustit co nejvíce slunečního záření. Jenže mi v tom bránilo černě pomalované sklo. Měla jsem za to, že je to zase nějaký hodně špatný vtip od mých sousedů. Jakmile jsem se však vzdálila, vyděšeně jsem vykřikla.

Po celém okně se táhl penis namalovaný pravděpodobně nějakou opravdu hodně dobrou lihovou fixou a pod tím bylo napsáno ještě něco horšího.

,,Penisy ovládají svět,“ přečetla jsem a sedla si na postel, protože jsem měla pocit, že mé nohy nezvládnou tolik šoku najednou.

Kdy jsem to stihla? Celé mi to připadá jako vtipná příhoda z dětství.

Dcera čeká dokud tatínek neusne, a poté si jde jako hodná holčička kreslit. Pěkně pomaluje stěnu, a protože ví, že to má zakázáno, všechny důkazy o své činnosti schová pod obrazy. U mě to zřejmě probíhalo stejně, akorát s tím rozdílem, že mi není pět a rozhodně jsem nekreslila sluníčko.

Musím to okamžitě umýt.

Po celém bytě jsem hledala alespoň nějakou stopu po čistícím prostředku, ale žádnou jsem neobjevila. Našla jsem mnoho nepotřebných věcí jako například plechovku koly z limitované edice, skoro deset let staré sušenky, kladivo, provaz, pouta.

Ty poslední tři věci jsem asi nakupovala kvůli premiéře Padesáti odstínů. Zajímalo by mě s kým jsem měla v plánu tyto aktivity provozovat.

Abychom se chápali. U mě to s úklidem probíhá asi takto.

*Kdykoli ke mně má přijít nějaká návštěva, bleskurychle naházím všechny věci do skříně, abych pak mohla říct něco jako: ,,Já se hrozně omlouvám za ten nepořádek tady.”

A pak to vypadá, že jsem čistotná, ačkoli ve skutečnosti je to poprvé za měsíc, co vidím svoji podlahu.*

Štěstí se na mě usmálo a já v nejtemnějším koutě svého obydlí objevila zbytek mycího prostředku na okna.

Při zjištění, že jsem to musela kreslit z venkovní strany, jsem chtěla ukončit celý svůj život.

Dokonce jsem si vymyslela nové životní moto. Ale říkat vám ho raději nebudu, ještě by mě zatkli za porušování autorských práv, protože jsem ho ve skutečnosti nevymyslela já, ale někdo mnohem chytřejší.

Vylezla jsem na požární schodiště a podívala se dolů. Jsem opravdu ráda za ten výtah, co tady je. Chodit denně všechny ty schody? Raději bych se vzdala sexu.

,,Amy, copak to tady vyvádíte, hned tak po ránu?” Rychle jsem se otočila a snažila se zakrýt celý můj výtvor před zvědavým pohledem paní Edwardsové.

,,Umývám okna. Však to znáte. Létá tolik ptáků až se nestačím divit.”

Skvělé, Amy. Opravdu velmi vhodně zvolená věta vzhledem k celé této trapné situaci. Jindy bych si na ptáky ani nevzpomněla.

,,To máte pravdu. Kéž bych měla vaše mladé tělo, to víte, klouby už mi neslouží tak, jak by měly. Vidíte, to je skvělý nápad. Já vás pozvu na čaj a sušenky a vy mi za to umyjete okna,” usmála se a já si mohla jen představovat, jak ji ve spánku udusím polštářem.

,,To zní jako skvělý plán.”

Lépe by zněla i hromadná sebevražda, ale to ji říct nemůžu. Dostala by mrtvici a já nevím, jak dávat první pomoc. Z filmů jen vím, že dávám umělé dýchání, ale kdy a jak, to už mě nezajímá. Většinou jsem zaměstnaná žárlením na tu holku, kterou oživuje sexy plavčík.

,,Výtečně, tak později se domluvíme.” Zavřela okno a já se vrátila zpět k mytí.

,,Maminko, to je pindík! Proč je tak velký? Já ho takového nemám, ani tatínek!” Podívala jsem se na levou stranu a uviděla syna mé sousedky. To mi ještě chybělo. Naznačila jsem mu ať přestane křičet. Bylo pozdě.

,,Billy, co se děje? Panebože! Slečno Morrisová, že se nestydíte. Copak nevíte, že zde žijí i děti?” Okamžitě svému synovi zakryla oči a odtáhla ho od okna.

To mě vážně právě pokárala žena, která je stejně stará jako já?

,,Mami, proč ho taky nemám tak velkého?” uslyšela jsem ještě a jen si hlasitě povzdechla, opřela si hlavu o sklo a začala přemýšlet o rozkvetlé louce.

Odpoledne jsem se rozhodla trávit u svého oblíbeného filmu. Marley a já. Kdo nemá rád filmy o zvířatech?

S popcornem, lahví vína a dekou jsem se vydala k pohovce, na kterou jsem skočila a i hned zapla přehrávání.

Zrovna běžela scéna, kdy Marley umírá. Vždycky u ní brečím jako želva, což nechápu, protože obvykle nikdy neuroním ani jednu jedinou slzu ať se děje cokoli.

Když se konal pohřeb babičky, jen jsem stála a dívala se na bílou rakev. Popravdě, co si budeme nalhávat. Byla to stará škeble, která mi řídila život a vybírala potenciální manžele, kteří byli obvykle plešatí, o dvacet centimetrů menší než já a s obrovským břichem, u kterého jste pouze čekali až ta košile, kterou měli na sobě, praskne a knoflík odletí někomu do skleničky s vínem nebo polévky.

Divila jsem se, že jsem se udržela a nezačala na její rakvi tančit irský tanec.

V tom nejlepším se ozval můj domovní zvonek. Vztekle jsem zastavila přehrávání a vstala z pohovky s několika nadávkami.

,,Thálie?” Ona nemá nikdy nic lepšího na práci?

,,Amy? Ty brečíš? Panebože, ty jsi těhotná?” dotkla se mých ramen a podívala se mi do očí. To se tedy nějak brzo opila.

,,Jak bych asi mohla být těhotná, když jsem s nikým nespala. Pochybuji o tom, že by mě mé prsty uměly oplodnit.”

,,To jsem skutečně vědět nepotřebovala,” okamžitě pustila mou ruku, o které jsem ani nevěděla, že drží a běžela si ji umýt do koupelny. Jako by to sama nedělala.

,,Tak vidíš. Proč jsi vlastně přišla?” opřela jsem se o rám dveří a zkřížila ruce na prsou.

,,Podívat se, jak se máš a taky zjistit nějaké pikantní informace,” zasmála se vlastnímu vtipu, kterému by se nezasmálo ani malé dítě. A všichni ví, že děti se smějí všemu.

,,Mám se dobře a pikantnosti nečekej, protože žádné nebyly.”

,,Něco se přeci muselo stát. Podle toho, jak se o tebe včera staral,” zakmitala provokativně obočím. Rychle jsem z hlavy vyhnala obraz toho, jak Thálii omlátím hlavu o zrcadlo a usmála se.

,,Víš co, Thálie, ještě mi není moc dobře. Však to znáš, kocovina. Necháme to na někdy jindy, ano?” Dotlačila jsem ji až před dveře, které jsem rychle otevřela a vykopla ji na chodbu.

,,Ale –“ pokusila se ještě něco říct, ale měla to marné. Já byla rychlejší.

Opřela jsem se o dveře a vydechla. Konečně klid. Měla jsem v plánu se vrátit ke sledování, ale zabránilo mi v tom opětovné zaklepání.

,,Thálie, jestli sis něco zapomněla, tak přísahám, že další, co si tady zapomeneš budou tvé prsty,” celá rozzuřená jsem opět otevřela a chystala se spustit další ze svých monologů, ale osoba, která tam stála mě bezprostředně obrala o všechny slova.

Co ten tady dělá?

,,Ahoj, Amy,” pozdravil mě a já stále nebyla schopná jediného zvuku nebo pohybu.

,,Pustíš mě dovnitř nebo,” odkašlal si a nervózně se poškrábal na zátylku. Rychle jsem zamrkala a odstoupila ode dveří.

,,Co potřebuješ, Bobe?” Usadila jsem ho v kuchyni a podala mu sklenici s vodou. Podle toho, jak se potil, to potřeboval.

,,Přišel jsem si promluvit. O nás.”

,,Já myslím, že jsme si všechno potřebné vyříkali v den, kdy jsem tě viděla zajíždět do jiné garáže, nemyslíš?” zvedla jsem se a šla poklidit nádobí. Musím něco dělat, jinak skončí v nemocnici.

Ještě teď mám v paměti ten obrázek jeho a té mrchy Rebecci, jak si užívají. Byla jsem tak naivní, když jsem mu uvěřila, že je pravděpodobně nemocný. Vzala jsem si kvůli němu volno, abych mu mohla přinést kuřecí polévku, která později skončila na jeho hlavě.

,,Nech mě ti to vysvětlit. Nebylo to tak, jak to vypadalo,” bránil se.

,,Nebylo to tak, jak to vypadalo? Proboha, vždyť jste předváděli živé porno v naší posteli!” rozkřikla jsem se a hodila po něm houbu na nádobí. Nic jiného jsem zrovna po ruce neměla. Jediné štěstí, pro něj, že to nebyl talíř.

,,Chci tě zpátky,” zašeptal a já se bezmyšlenkovitě vydala k lednici, ze které jsem vytáhla láhev skotské. Mám ji tady několik let, šetřím si ji pro zvláštní příležitosti, a najednou se tady objeví on a zase všechno zkazí.

Odšroubovala jsem víčko, a aniž bych si vzala sklenici jsem se pořádně napila. Když jsem trochu uklidnila své hormony, podívala jsem se na jeho obličej. Chystal se něco říct, ale já ho okamžitě zastavila zvednutím prstu. Potřebovala jsem další lok.

Dívat se na něj je jedna věc, ale poslouchat ho, to je věc druhá.

,,Tak, teď mluv."

Posadila jsem se naproti jemu i s lahví a čekala, co ze sebe vypraví.