Kocovina. Jedno jediné slovo, které dokáže způsobit tolik bolesti.

Zajímalo by mě, jak jsem se dostala do postele. Alespoň můžu být vděčná za to, že nemusím kontrolovat jestli mám spodní prádlo a vedle mě nespí nějaký nezvaný host. I když - pro jistotu. Je to dobrý, jsem oblečená. Ještě zkontroluji druhou půlku postele. Polštář, peřina, peřina, něčí hlava, peřina. Počkat? Něčí hlava?

Vrátila jsem svou ruku na neznámého obyvatele a doufala, že to bude jen Thálie. Přece bych si pamatovala, kdybych sem s někým přišla.

Ve skutečnosti by to nebyla žádná novinka. Myslím, že mi bylo devatenáct, když jsem se poprvé jako James Bond, vyplížila z domu, protože mě rodiče nechtěli pustit na večírek. Samozřejmě by to nebyla Amy, kdyby se nerozhodla ze sebe udělat člověka, který nemá v plánu poslouchat rady a příkazy svých starých rodičů. Proč být doma s brýlemi na očích a knihou v ruce, když si můžu užívat divokého sexu s ještě divočejším mužským, který by překonal i samotného Terminátora.

Tehdy jsem se tam zapletla s Danielem. Na pohled milý chlapík, ale do Terminátora měl hodně daleko. Co už, vzala jsem to, co se nabízelo. Odešla jsem s ním k němu do bytu, jak hloupé, a užila si vášnivou noc. Na to by ani všechny díly Angeliky nestačily. A to jsem skoro všechno odpracovala sama.

Problém nastal ráno, když jsme si povídali. Ptala jsem se ho, kdo je nositelem toho vytetovaného jména na pravé paži. S úsměvem mi odpověděl, že jeho matka, která zemřela. Bylo mi ho líto, a tak jsem ho začala utěšovat. Ovšem, on se nezdál být nějaký smutný. Spíše naopak. Vesele mi povyprávěl o tom, jak svou matku zabil pouhou propiskou.

Dobře, to jsem si teď tak trochu vypůjčila z filmu, ale přiznejme si, že by to bylo alespoň něčím zajímavé. Každý by si chtěl poslechnout příběh o tom, jak jste se vyspala s chlapem, který někoho zabil pouhou propiskou.

V žebříčku popularity byste stoupla hned na třetí místo. Na prvním místě by byla Kim Kardashian, protože vždycky vymyslí něco, čím upoutá pozornost a na druhém místě Angelina Jolie, protože přeci pomáhá těm, kteří to potřebují.
Kdybych měla to ráno u něj popsat, nenašla bych slov. Vážně. Neřekli jsme si ani jedno jediné slůvko. V tu chvíli jsem se cítila úplně stejně, jako když se setká Blbý a blbější.

Z jeho bytu jsem odešla velmi rychle. Pravda byla, že další minutu bych v jeho přítomnosti nevydržela. Každá společná chvíle mi snižovala IQ a já nechtěla riskovat, protože už tak jsem se neměla čím pyšnit.

Po té noci jsem se cítila asi jako Apollo 13. Na Měsíc jsem se sice nedostala tak, jak bych si představovala, za to domů jsem dorazila v pořádku, ale s problémy, námahou a neskutečnými potížemi na palubě. Všichni ví, co tou palubou myslím. Na to, jak schopně vypadal - vlastně on tak vážně jen vypadal, protože bych musela hodně dlouhou dobu přemýšlet nad nějakými klady. Větší kopyto v posteli, a nejenom v ní, jsem nezažila.

Začala jsem prozkoumávat každou část krásného neznámého. Tohle určitě nebyla Thálie.
Leda, že by se chtěla stát mužem, začala brát hormony a přes noc jí narostlo strniště.

,,Byl bych ti vděčný, kdybys přestala prozkoumávat mou dutinu nosní,” řekl chraplavý hlas, který jsem slyšela jen v těch hloupých komediích pro nezadané a svobodně žijící ženy.

Pozorováním Rosamunde Pilcherové jsem se naučila spousty nových věcí o životě. Například, že to, co je ve filmu je opravdu jen ve filmu.

,,Odděláš už tu ruku?” Tak strašně jsem se vylekala, protože jsem si celou dobu myslela, že je to jen dokonalý sen, až jsem chtěla rychle vylézt z postele a najít první tvrdou věc, která by ho dokázala omráčit. Proč jen jsem musela být zabalená jako mumie a kvůli tomu dost tvrdě dopadnout na podlahu.

Povzdechla jsem si, zavřela oči a zhluboka dýchala. Kolikrát před ním ještě spadnu? Mé dva půl měsíce budou brzy velmi placaté.

,,Jsi v pořádku, krásko?“ jeho hlava s rozcuchanými vlasy se objevila v mém zorném poli, a aby toho nebylo málo, obdaroval mě jedním z těch úsměvů hodný hollywoodské hvězdy na červeném koberci.

Vypadal jako z reklamy na podělanou dokonalost. Mezitím, co já se válela na zemi a litovala svého narození.

,,Krásko? Smrdím hůř, než Tom Hanks v Trosečníkovi, vlasy mám rozcuchané jako po vášnivé noci, o čemž vlastně ani nepochybuji, že byla vášnivá, ale místo s mužem jsem tu vášeň prožívala se záchodovou mísou, ve vlasech mám peří, o kterém nemám nejmenší ponětí, kde se tam vlastně vzalo, a můj polštář je kompletně od slin, protože se mi určitě zase zdál ten hloupý sen o Johnny Deppovi, jak si mě bere – vlastně je to jedno,“ máchala jsem rukama a u toho se sbírala ze země. Neunikl mi jeho pobavený pohled.

,,Jsi roztomilá, když se zlobíš. Víš o tom?“

,,V noci jsi nemohl usnout, tak sis hledal rady, jak polichotit ženě po ránu?“ pozvedla jsem obočí a začala alespoň trochu uklízet svou ložnici.

,,To jsem se snad koupala v popelnici, ne? Horší zápach jsem nikdy necítila.“
Bylo to něco mezi zkaženými vejci, plesnivým sýrem a hodně starými čínskými nudlemi.

*,,Nejsi daleko od pravdy. Začala jsi křičet, že chceš najít vchod do Narnie, a než jsem tě stihl zastavit, byla jsi v kontejneru a volala jméno toho polo kozla s tím, že jde po tobě ledová královna. Asi bych měl ještě zmínit, že jakmile jsme tě s Thálií vytáhli, uviděla jsi krysu, natáhla ruku a zvolala: ,,Pikachu, volím si tebe.” Mám pokračovat? Bylo toho víc.“*

Myslela jsem si, že políbení žáby za účelem získání krásného prince, byl ten nejhorší trapas, který se mi stal. Asi jsem se spletla.

,,Vždyť jsem toho zase tolik nevypila,” svalila jsem se zpět na postel přemýšlejíc o včerejšku. Pamatuji si vodku, tanec, pád, smích, znovu bar, a pak jedna velká černá díra. Skutečně vhodné přirovnání.

Až teď mi došlo jaký mám vlastně hlad. Alkoholová dieta byla na můj vkus až moc účinná, a tak to potřebuji něčím dohnat. Jenže, nastává menší problém. Rozhodně nebudu vařit, nejsem toho schopná při plném vědomí, natož s kocovinou.

Matt si vedle mě začal pobrukovat nějakou písničku, a tím upoutal mou pozornost. Můj, stále alkoholem omámený, mozek dostal nápad a já tak okamžitě vytasila svůj pohled, který jsem pojmenovala ohnivák.

Všiml si toho a i hned ustal v jakémkoli dalším pohybu nebo zvuku.

Pořád to má ten stejný efekt jako, když jsem byla malá, na mého tátu. Co všechno modrooká, copatá holčička neudělá proto, aby dostala malého plyšového poníka, který stejně o týden později skončil v krabici na půdě.

,,Ten pohled mě děsí,“ zašeptal a kousek se ode mě vzdálil. Musím přiznat, že ohnivák už asi nebude působit tak roztomile jako před lety.
Věřím, že místo toho, aby to bylo roztomilé, to spíše vypadalo, že mi někdo dal elektrický šok.

,,Umíš vařit?“

,,Samozřejmě, nemůžu se pořád živit jen v restauracích. Za prvé je to špatný životní styl a za druhé, nejsem Donald Trump, abych si mohl dovolit každodenní obědy v restauraci.“

Třeba by mě mohl naučit vařit. Od něj to určitě pochopím, pokud tedy nebude dělat nějaké dvojsmyslné narážky nebo pohyby.

Co si to namlouvám. On celý je jeden perfektní dvojsmysl.

,,Uděláš snídani? Pokud tedy samozřejmě nechceš ochutnat mé speciální spálené tousty,“ sladce jsem se usmála a zamrkala jako panenka. Kdyby mě viděli tvůrci filmu Anabelle, řekli by, že jsem její živá verze.

,,Máš nějaké speciální přání?“ zeptal se a začal vstávat. On spal celou dobu v mé posteli jen ve spodním prádle a já si toho nevšimla? Už nikdy nebudu pít.

Ty svaly a břicho, na kterém bych mohla strouhat snad i ten nejtvrdší sýr. Už mě nemučte a vypněte ten film. Tohle je horší trápení, než zpěv Britney Spears.

,,Hlavně ať je to pořádná kalorická bomba. Saláty neberu,“ dostala jsem ze sebe a přemlouvala své oči, aby se podívaly nahoru. Dělaly přesný opak.

,,Amy? Jsi v pořádku?“ zamával mi před obličejem, který byl stále, společně s mozkem, někde jinde. Ta představa, jak zpívá Sex bomb a tančí při tom u tyče, byla tak silná, že mě dostala do úplného transu.

,,Samozřejmě, jen jsem se zamyslela.“

,,A nad čím?“

Jsme snad v nějakém hloupém německém seriálu, kde se snaží mladý a charismatický detektiv, přijít na záhadu jménem : ,,Na co Amy myslí“ ? Tak o tom silně pochybuji.

,,Nad cukrovou vatou,“ řekla jsem první věc, která mě napadla. Více pravděpodobnější by byl vpád mimozemských nepřátel, než to, že budu přemýšlet nad tou růžovou hmotou, kterou ze srdce nesnáším. Nechápu, jak to můžou všichni tak uctívat. To i víc chápu šílenství okolo Justina Biebera.

Matt se zasmál a přemístil se ke dveřím. Než však odešel, a já už vážně chtěla, aby odešel, protože zatahovat ten přebytečný tuk a tím také zadržovat dech není vůbec snadné, se nakonec rozhodl ke mně ještě otočit.

,,Amy, abych nezapomněl. Vím, že ty tvé myšlenky byly spojené s mou osobou. Zpívala sis nahlas.“

Zrudla jsem studem a byla si jistá, že si budu muset dát ledovou sprchu a možná taky použiju rajčatový protlak. Páchnu hůř, než tchoř.