,,To jsi mi rovnou mohla koupit obojek a vodítko, když mě taháš jako psa.” Thálie mě pevně držela za ruku a pospíchala do obchodního domu.

Neměla jsem nejmenší šanci s ní udržet krok. Byla jako Usain Bolt v bílé verzi.

,,Thálie, zpomal. Budeš mě mít na svědomí,” řekla jsem a chytila se nejbližšího sloupu.

To mi připomnělo, jak jsem se svěřila lampě ve svých dvaceti letech, když jsem se opila kvůli nešťastné lásce.

Teď, když to vidím o pět let později, nechápu, jak jsem mohla být tak slepá. Kdyby alespoň ten kluk stál za hřích, ale on stál možná tak za zmizení veškerého sexuálního apetitu z mého těla. Zrzavé vlasy s kombinací žlutých zubů byla skutečná výhra v loterii.

Možná nemám na samce jako je Brad Pitt, ale zase si nezasloužím být v životě s hodně špatnou napodobeninou Eda Sheerana.

,,Musíš trochu zrychlit krok. S tímhle tvým tempem na nás zbydou ty nejhorší kousky.”
Nečekala na mé další protesty, které jsem měla přichystané a vstoupila do prvního obchodu se značkovým zbožím. Nejsem Paris Hilton, abych si mohla dovolit nepohodlné prádlo, které si na sebe vezmu jednou v životě.

,,Dobrý den, dámy. Jmenuji se Cindy a dnes vás budu obsluhovat. Jak vám mohu pomoci?” zeptala se nás černovlasá prodavačka, u které jsem si byla jistá, že patří do nějaké sekty.

,,Tady s kamarádkou hledáme nějakou noční košilku.” Z mých úvah nad tím, jak dlouho té prodavačce musí trvat nasadit si všechny ty kovové kroužky, mě vytrhl hlas Marilyna Mansona v ženské podobě.

,,Omlouvám se, ale vaše kamarádka si zřejmě spletla obchod. Oblečení pro těhotné je hned vedle.”

Ta černovlasá zrůda má jediné štěstí, že mě Thálie drží za ruku, jinak by byla holohlavá.

,,Ona není těhotná.”

,,Skutečně? V tom případě je mi to líto, ale budete muset navštívit jiný obchod. Ovšem vy, slečno, pojďte prosím se mnou. Vzadu máme novou kolekci.”

Teď by ani Dalajláma nezůstal klidným. Skočila jsem po ní jako lev po antilopě.

,,Pojď, upravíme ti trošku tu tvoji vizáž. Zbavíme se těch umělých řas, přece nechceš vypadat ještě víc uměle, než už jsi. A copak je tohle?” zeptala jsem se, jako bych nevěděla o co jde a začala ji tahat za ten kus kovu v nose.

,,Slez ze mě! Vždyť mě tím zadkem udusíš!” vyjekla a já zastavila veškeré své počínání.

Vstala jsem z ní a čekala až se taky postaví. Upravila si košili, na které měla cedulku se jménem a chtěla něco říct, jenže já ji zastavila.

,,Omlouvám se, neměla jsem mít tak přehnanou reakci,” otočila jsem se a chtěla odejít, ale slova té čarodějnice mě zastavila.

,,Kráva pitomá.”

Thálie věděla, co můj výraz, který jsem měla, znamená. Snažila se mě uklidnit, ale bylo pozdě.

,,Vlastně jsem na něco zapomněla. Upravit ti nos,” s těmito slovy se moje pěst setkala s jejím obličejem. Já mohla konečně odejít a ona se zase nebude muset ráno líčit, protože konečně bude vypadat jako přírodní klaun. Měla by mi poděkovat.

,,Amy, co tě napadlo? Víš jaké problémy jsi nám mohla způsobit?”

Proč panikaří? Tohle není Titanic. Nikdo se neutopí nebo nebude muset na dveřích čekat až přijde pomoc.

***

,,Thálie, myslíš, že bys mi mohla vybírat kousky, které mají moji velikost? Tohle si můžu nasadit možná tak na svou ruku,” rozčílila jsem se v kabince a rychle ze sebe svlékla další kus nepříjemně škrábající krajky.

,,Zkus si ještě tohle,” strčila mi do toho malého prostoru rudou věc, která rozhodně nevypadala jako oblečení.

Vyšla jsem z kabinky, protože má drahá polovička chtěla vidět výsledek. Červený korzet jsem na sebe navlékala skoro dvacet minut a teď jsem se nemohla ani hnout.

,,Nemá to být náhodou pyžamový večírek?”

,,Dobře, promiň, jen jsem tě v tom chtěla vidět,” zasmála se, zvedla ruce na znak míru a chtěla zase odejít, ale já ji zastavila.

,,Budeš mi muset z toho pomoct ven. Doufám, že máš kleště, protože tam je to snadné, ale ven už je to horší.”

Příprava na večírek pro Thálii znamená tolik jako Oscar pro Leonarda Di Capria. Chystá se několik hodin, poté konečně přijde ten slavný okamžik, a když je po všem, ztratí tu zlatou sošku v baru. Přesně takhle to probíhá i u Thálie akorát s tím rozdílem, že neztrácí v baru Oscary, ale spíše spodní prádlo.

,,Amy, jdu si učesat vlasy do koupelny. Ne, že si během té chvilky zničíš mé mistrovské dílo,” zvedla prst a zavřela za sebou dveře. Tím mistrovským dílem myslela líčení v podobě druhé tváře a vlasy vytvořené do účesu, za který by se nemusel stydět kdejaký psychopat?

Dala jsem si na sebe tu předraženou věc, ze které mi málem vykrvácela peněženka a začala zkoušet její flexibilitu. Musela jsem přeci vědět, které pohyby si mohu dovolit a které ne.

Do leva, do prava, to by celkem šlo. Teď do předklonu. Slyšela jsem párání látky a začala se modlit, aby to nebylo to, co si myslím. Rychle jsem se vrátila do původní pozice a přiložila ruce na mé pozadí, které bude brzy pohřbeno v hlíně, protože tohle přesně udělá Thálie až to zjistí.

,,Do prdele,” zanadávala jsem a snažila se to nějak opravit. Samozřejmě to moc nešlo, když to byla díra jako po meteoritu.

,,Amy, jsem hotová. Můžeme jít.” Vylekala jsem se a rychle se otočila čelem k ní s rukama za mými zády.

,,Podívej, Thálie, není mi nějak dobře. Asi nikam nepůjdu.” Couvala jsem směrem ke své posteli a pořád se modlila, aby si ničeho nevšimla.

,,Amy, co se stalo?”

,,Vůbec nic,” nervózně jsem se usmála, a když jsem se chtěla posadit, uslyšela jsem další párající zvuky. To mě Bůh určitě trestá za tu jahodovou zmrzlinu, kterou jsem si dala hned, jak jsme se vrátily.

,,Otoč se.” Nemělo cenu to dále zapírat, a tak jsem udělala přesně to, co řekla.

Na tváři měla stejný výraz zděšení jako můj otec, když jsem se mu svěřila, že už nejsem panna. V tu chvíli by se smířil spíše s tím, že mám smrtelnou nemoc, než s tím, že jeho dcera přišla o nevinnost s klukem bez práce, který ve svých dvaceti tří letech žil u své matky ve sklepě.

,,Proboha, takhle nemůžeš nikam jít.”

,,Proto taky nikam nepůjdu, problém vyřešen.”

Větší problém byl, že jsem přišla o dost značnou částku, kterou mi už nikdo nevrátí.
Pochybuji o tom, že jsou prodavačky tak naivní a spolkly by mi mou výmluvu o tom, jak se to záhadným způsobem roztrhlo po cestě domů v tašce.

,,Tak to ne, nepřežila jsem takovou ostudu v obchodě jen kvůli tomu, abych to teď vzdala. Budeme se muset podívat do tvé skříně.”

,,Tohle není pohádka, zlato. Místo úsměvu z krásných šatů, které bys tam našla, dostaneš spíše infarkt,” upozornila jsem jí a lehla si do měkkých polštářů.

,,Jdeme se podívat, co tady máme za poklady. Ne, ne, tohle rozhodně ne, viktoriánské období už dávno není v módě, tohle se ještě vyrábí? Podívej, to by celkem ušlo. Sice v tom budeš vypadat jako instantní cukrovka, ale je to celkem přijatelné. Co si o tom myslíš?” otočila se mým směrem a ukázala na růžovou kombinézu, která měla imitovat jednorožce.

Jak to tak vidím, má sexuální abstinence se ještě prodlouží. Hlasitě jsem si povzdechla a nechala hlavu klesnout opět do polštářů.

Stály jsme před dveřmi do domu hrůzy a čekaly až nám konečně někdo přijde otevřít.

Zevnitř už se ozývala hlasitá hudba, která zněla spíše jako bouchání paliček do hrnců.
Dveře nám otevřel kluk v pyžamu s potiskem Spidermana.

,,Vítej v domě neřesti Satanova milenko a –“ zasekl se v polovině věty, když mu zrak sjel k mé osobě. Dělá, jako by mu před dveřmi stál Barack Obama.

,,Pusť nás dovnitř, *Spiderpoopere,” obešla jsem ho a zamířila rovnou k baru. Mám takové štěstí, že držím zrovna tak skvělou dietu.

,,Jsem Spiderman,” zakřičel a já pouze mávla rukou.

Po dlouhé hodině strávené u baru a povídáním si s flaškou vodky, jsem toho začala mít tak akorát dost a vstala. Zřejmě jsem svou hladinu alkoholu trochu přepočítala, protože jakmile se mé nohy setkaly s podlahou, zakopla jsem.

Čekala jsem tvrdý náraz, který bych v tuto chvíli stejně neřešila, protože si přiznejme, že s alkoholem v krvi se člověk spíše těmto věcem směje, ale žádný nepřišel.

,,To jste vy? Vaše boty mám doma vystavené na poličce. Denně se k nim modlím,” zavtipkovala jsem a začala se smát. Proč ho nemůžu potkat v normální situaci?

Třeba bychom do sebe mohli narazit v parku, on by mě pak pozval na kávu, a tak by začal náš románek. Po roce by mě požádal o ruku, měli bychom dvě děti a dům na pláži a taky bych měla přestat pít, protože tohle není normální.

,,Jste v pořádku?” vyrušil mě jeho hlas, který byl jemný jako dětská prdelka. Pro příště si musím pořídit diktafon, ať si ho můžu nahrát a dát si to jako upozornění pro příchozí zprávu.

,,Samozřejmě, kdo by nebyl v pořádku, když by ho chytil takový Rambo jako vy.”

,,Vždycky se potkáme v těch nejméně vhodných situacích, viďte? Jaká to ironie osudu. Jak se vlastně jmenujete?”

,,Amy a vy pane Dokonalý?” Zalepte mi někdo pusu lepicí páskou.

Vzpomněla jsem si na toho starého dědu, kterého jsem před rokem balila v restauraci, kde jsem měla domluvené rande naslepo. Samozřejmě, že ten člověk ani nepřišel a já se tak z čirého zoufalství opila. Chudák, měl ze mě určitě mrtvici, když jsem se tam po něm začala plazit až mě musela jedna z číšnic násilím odtrhnout.

,,Matthew, ale raději mám Matt,” usmál se až mu byly vidět zářivě bílé zuby. Musím zjistit, ke kterému chodí zubaři.

Z dívání se do jeho obličeje, mě vyrušila má oblíbená píseň, která zrovna začala hrát. Ani chvíli jsem neváhala a rozběhla se do místnosti, kde bylo postavené malé pódium.

Vyhodila jsem z něj pár lidí a začala tancovat.

Tak jsem se do toho tance ponořila, že jsem si ani nevšimla skončené skladby, mé rozepnuté kombinézy do půl pasu a všech očí, které se upíraly na mou osobu. Ustala jsem ve svých kovbojských pohybech a usmála se.

,,Amy, okamžitě pojď dolů,” přišla ke mně Thálie i s Mattem. Neváhala jsem a vydala se k nim. Kéž bych měla takové štěstí a jednoduše a bez problémů odešla. To se mi nikdy nestane. Do cesty se mi totiž připletl jeden duhový ocas, který zavinil to, že jsem skončila rozpláclá na zemi. Vypadala jsem jako pavouk akorát s tím rozdílem, že nejsem tak malá, ale spíše mírně přerostlá a s převlekem jednorožce na sobě.

Zvedla jsem hlavu a zase ji rychle nechala spadnout na podlahu, když jsem viděla, jak se už nikdo nebaví a veškerá pozornost visí na mě.

Tenhle večírek se tedy moc nepovedl.

*SPIDERPOOPER - Pooper v překladu znamená zadek, takže mu vlastně místo ,,Spidermane" (,,Pavoučí muži"), řekla:  ,,Spiderpoopere" (,,Pavoučí zadku")