Za necelý týden, co jsem držela dvě diety, které mi místo štíhlé postavy přinesly spíše trauma do života, jsem se rozhodla to nevzdat a pokračovat.

Přeci nemůže být všechno tak zlé.

,,Na výparech alkoholu.

Také už jste párkrát slyšeli, že alkohol a dieta nejdou dohromady? Ve vysokých kruzích se tohle pravidlo posunulo na jinou úroveň. Pár slavných krásek se dobrovolně vzdalo jakéhokoli příjmu potravy.

Jenže kalorie jsou k přežití potřeba, takže je pravidelně doplňují - pouze alkoholem! Pár panáků do prázdného žaludku? Dietář musí být rychle „pod parou“!

Ze čtení mě vyrušil zvuk mého zvonku. Jestli to zase zvoní paní Edwardsová a bude si stěžovat, že se jí už asi po padesáté ztratila ta její chlupatá koule, tak přísahám, že z té chlupaté koule zůstanou jen ty chlupy.

,,Konečně,” Thálie vstoupila do mého bytu a i hned šla do kuchyně si nalít sklenici vody.

Neskutečným způsobem mě vytáčí. Někdy si představuji, jak ji zabíjím do rytmu indiánské hudby, a poté kolem jejího těla tančím rituální tanec. Tohle jí totiž udělat já v jejím bytě, tak příště by mě tam už nepustila. Přiznávám, že u cizích jsem takový menší Barbar Conan, a nejednou mě Thálie chtěla zabalit do bublinkové fólie, ale i tak se tam nechovám jako doma.

Proč jsem si místo diet nevybrala techniky, které způsobí, co nejvíce bolesti? Nemusela bych to zkoušet na sobě a ještě bych se zbavila otravné kamarádky.

,,Co potřebuješ, Thálie?” vzala jsem si do rukou svůj hrníček s kávou a posadila se ke stolu.

,,Dnes jdeme na pyžamový večírek, užít si trochu zábavy, zatancovat si s někým přitažlivým, však to znáš,” řekla a já, aniž bych si to jakkoli uvědomila jsem se napila té zatraceně vařící kávy. Jakmile se můj jazyk setkal s horkou tekutinou, vyprskla jsem můj kousek nebe, který skončil všude okolo, nevyjímaje Tháliino bílé tričko a taktéž můj župan s motivem zvířátek.

,,Amy, to nemyslíš vážně! Víš kolik to tričko stálo?” Nevím a je mi to u mých dostatečně velkých zadních partií. Teď řeším svůj župan a spálený jazyk.

Proboha, doufám, že ještě někdy ucítím chuť jídla. Jestli ne, můj život skončil a nemá smysl v něm dál pokračovat.

Rychle jsem jí vytrhla sklenici a celou ji vypila. Takový výbuch sopky nezažili ani v Himalájích, i když tam žádné nejsou, jako právě teď já pociťuji na svém jazyku.

,,Nepřeháněj tolik. Jenom sis trochu spálila jazyk, to se stává.” Kde mám ten nůž na maso? Když ho člověk nejvíc potřebuje, tak zmizí jako pára nad hrncem. Nedávno jsem mu dopřála broušení, tak bych očekávala trochu vděku.

,,Na žádný pyžamový večírek nejdu. Co bych tam asi dělala?” zeptala jsem se a vyrazila do koupelny zbavit se toho hnízda, kterému říkám vlasy.

,,Budeš tam dělat přesně to, co potřebuješ ze všeho nejvíc. Sex.” Samozřejmě by to nebyla ona, kdyby mi nestála přímo za zadkem. Jediné štěstí, že mě dokáže ubránit před nepřáteli stejně jako Velká čínská zeď.

,,Nechápu tě,” podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a povzdechla si. Plastika nosu, zvětšení rtů, vytrhání obočí a možná bych pak konečně vypadala jako člověk a ne jako lesní muž. Ještě na to vzít peníze a bude to perfektní.

,,Podívej, je to jednoduché. Vezmeš si na sebe nějaké hezké noční prádlo, dáš si pár panáků, abys byla v náladě, sbalíš někoho, odvedeš ho do pokoje a dál to znáš,” vysvětlila a vítězně se usmála.

,,Pořád tě nechápu.” Začala jsem si masírovat kůži na tváři, aby se trochu natáhla. Jako by to snad mělo něčemu pomoci.

,,Dobře, vysvětlím ti to na něčem, co určitě pochopíš. Je to jednoduché jako příprava palačinek. Ty jsi základ, takže mouka. K tobě přiliji trochu mléka, to bude tvé neodolatelné pyžamo. Přidáme vejce, to jsem já, budu to všechno spojovat. Špetku soli a cukr, pro tebe to znamená alkohol, a pak to všechno smícháme dohromady. Vznikne skvělé těsto. A teď si to představ. Tvá dnešní oběť je pánev a ty už si zpracovaná. Až půjdete do pokoje, bude to jako kdyby někdo nalíval to těsto na pánev. A víš co z toho spojení vznikne? Jedna chutná palačinka,” vysvětlovala mi to jako dítěti.

Celkem mě překvapila její teorie. Určitě by ji vzali do toho pořadu o vaření, na který se dívám každou sobotu ráno. Alespoň tedy mám pocit, že bych se mohla konečně naučit něco uvařit, i když to vždy dopadne stejně. Musím vypínat požární hlásič, kupovat novou pánev nebo hrnec a taky kelímek vanilkové zmrzliny, protože mám z toho komplexy.

,,Jenže, je tady takový menší problém. Nemám žádné sexy pyžamo. Jediné, co v mé skříni najdeš jsou jednorožci, ovečky a v tom nejhorším případě, noční košile z doby Alžběty I.”

Obešla jsem její postavu stojící ve dveřích a přešla ke skříni, vybrat si dnešní domácí oblečení. Rozhodně jsem neměla v plánu chodit někam ven.

,,V tom případě jdeme nakupovat,” rozhodla a vzápětí se začala prohrabovat mým šatníkem.

,,Ani náhodou. Ven mě nedostaneš, ani kdybys byla samotný Bůh. Chci si obléct tepláky a vytahané tričko s fotografií mých rodičů, když byli na Bahamách.”

Mluvila jsem pravdu. Ten kus hadru mi dali k mým patnáctým narozeninám jako vzpomínku pro budoucnost. Mnohem lepší by byla fotografie v rámečku, jenže moje matka musela být vždy přehnaně originální a něco jako fotku by nepovažovala za dostatečně ohromující dárek.

Zatímco všechna děvčata v mém věku dostávala nové mobilní telefony nebo peníze, já chodila po školních chodbách s mými rodiči na hrudi.

,,Uděláš výjimku. Pořád si stěžuješ, že jsi sama, a když máš příležitost dostat se někomu do kalhot, tak utíkáš,” tahala mě za ruku a snažila se tak dostat mé tělo z postele, na kterou jsem se během jejího monologu posadila.

,,Ne,” zkřížila jsem si ruce na hrudi a dívala se na to, jak to pomalu a jistě vzdává. Mýlila jsem se. Thálie přešla ke mně na postel a posadila se přímo za má záda.

,,Když to nepůjde po dobrém, půjde to tedy po zlém,” s těmito slovy do mě kopla a já se svalila jako pytel brambor na zem.

,,Nebudu sprostá, Thálie, ale víš co bych s tebou teď nejraději udělala? Vykopla tě úplně stejně jako ty mě, ale z okna. Když už máš tak hezký výhled na má záda, nemám tam náhodu dva hrby?”

,,Proč se ptáš?”

,,Protože tím nárazem se má dvě překrásná kůzlátka zmenšila alespoň o dvě velikosti,” řekla jsem a s obrovskou námahou vstala z podlahy.

,,Půjdeme teda nakupovat?”

,,Samozřejmě, nebudu riskovat další střetnutí s matkou zemí.”