Včerejší den byl tím nejhorším za celý můj život. Zažila jsem spousty trapasů jako například upadnutí v kině, červená skvrna na bílých kalhotách při jahůdkových dnech, striptýz, když jsem se poprvé opila, první sex – to by byla hodně dlouhá kapitola, spláchnutí rybičky jen kvůli tomu, abych zjistila, že se už nevrátí, ale nikdy jsem nikomu nepozvracela boty.

Když to takhle řeknu, nezní to až tak strašně a většina lidí by nad tím jen mávla rukou, jenže podívejte se na to z mého pohledu.

Jste v restauraci, utíkáte na toalety, které ani nejsou dámské, a narazíte na syna bohyně Afrodity a poloboha Herakla, pozvracíte mu drahé boty, poté přijde vaše skvělá kamarádka a skončíte tím, že vytíráte podlahu od zvratků v drahých šatech a všichni se na vás úžasně baví. Muž, kterého byste nejraději vzali k sobě domů a pořádně z něho vyhopkali duši, budeme tomu tak říkat, co nejrychleji odešel, upozorňuji, že bez bot, protože sám vypadal na brzké přivítání žaludečního obsahu.

Chtěla jsem se mu omluvit, ale nedal mi šanci. Přesně tak to bylo i v mých sedmnácti letech, kdy mě zatkli za držení marihuany, kterou mi někdo strčil do školního batohu, a se slovy ,,Půjdete s námi“, mě odvedli na policejní stanici, aniž by mi dali příležitost se nějak obhájit. A že jsem měla sakra dobrou obhajobu. V tu dobu jsem totiž byla závislá na kriminálních seriálech a s jistotou mohu prohlásit, že jsem znala všechna svá práva a spousty zákonů, které by se mi mohly hodit.

Můj život je jedna katastrofa za druhou a já se bojím dne, kdy to bude ještě větší pohroma, než samotné Pompeje.

Po velmi silné ranní kávě, kdy jsem si připadala, že mám tolik energie jako králíček Durazel, jsem se rozhodla prozkoumat dnešní plán. Přísahám, jestli zjistím, že budu muset zase něco vypít, tak si sbalím všechny kufry a pojedu na Saharu. Tam nebudu muset nic pít, protože nebude co.

Najela jsem na náhodný článek a začala číst mou dnešní zkázu.

,,Spíte, tedy nejíte.

Zbývá vám pár dnů, než odletíte k moři nebo se potřebujete nacpat do šatů, které jste nosila v době střední školy? Jednoduchá dieta, která vám zaručí, že budete sice unavení jak psi, ale za to zapnete i to nejmenší číslo šatů, které najdete.

Spací dieta je prostá. Když spíte, prostě nejíte. V důsledku toho se doporučuje útlum a dlouhý spánek. Pro jistotu se nadopujte prášky na spaní, ať můžete prospat třeba týden.”

Myslím, že ani zimní spánek by mi nepomohl dostat se do mých šatů ze střední školy.

Když nad tím tak přemýšlím, zajímalo by mě, co mě donutilo si koupit takové šaty. Zřejmě jsem se dívala často na Popelku, protože jsou naprosto stejné.

Stejně se královnou plesu stala Katie Holmesová, nejkrásnější holka ze školy, která teď dělá noční společnici. Asi to dlouholeté proklínání a přání si, aby se měla špatně, zabralo. I když vlastně nezabralo. Je tak dobrá ve svém oboru, že má dům a drahé auto, zatímco já žiju v bytě, každý večer se sklenicí vína sleduji hloupé romantické komedie, a když potřebuji někam jít, tak to abych vyrazila dva dny předem s tempem mé chůze, protože taxi je pro mě moc luxusní zboží.

A kvůli tomu, že tyto diety beru opravdu velmi vážně, jsem rychle šla zpět do své postele. Tohle je splněný sen každého člověka.

Po dvou dnech jsem změnila všechny názory. Nikdy jsem netušila, že můžu začít nenávidět spánek. Místo toho, abych byla plná energie, chodím po bytě jako duch. Vypadám příšerně. Bledá položka, kruhy pod očima, vlasy slepené jako kdybych si do nich nalila lepidlo a zlomily se mi všechny nehty. A já je měla opravdu ráda, takovou dlouhou dobu jsem si je pěstovala a teď?

Kdyby za mnou přišel režisér apokalyptického filmu, vzali by mě i bez konkurzu.

Jídla jsem se vzdala a to hned z několika důvodů. Kdybych se pokoušela vařit, skončilo by to vyhořením bytu nebo mě s vidinou nemocnice a popálenin po celém těle. Samozřejmě to platí i v normálním stavu, ale teď se ta pravděpodobnost zvětšila o několik procent. Donášková služba byla další možností, jenže než by přijela, zase bych byla mimo provoz. Pak zbývala restaurace. Tu jsem zavrhla jako první, protože pár dní po sobě si udělat ostudu v podniku opravdu nechci. Co kdyby mi třeba spadla hlava do polévky?

Nejlepším řešením by byl umělý spánek. Dostávat výživu hadičkou a nedělat si s ničím jiným starosti.

Další den, kdy jsem musela jít do práce, byl ještě horší. Hned ráno jsem měla napsat článek na téma vymírání nosorožců v Africe. Víc, než nosorožci, mně v tu chvíli vymíraly mozkové buňky. Když jsem po pěti minutách začala psát o jednorožcích, protože jsem v tom nenašla rozdíl, jsem to vzdala a položila si hlavu na stůl.

,,Slečno Morrisová, pokud jste měla vášnivou noc, tak vás musím požádat, abyste tyto záležitosti řešila ve dny, kdy nemáte pracovní povinnosti,“ hlas mého šéfa se rozezněl po celé kanceláři a já rychle zvedla hlavu. Litovala jsem toho, protože se mi s největší pravděpodobností posunuly všechny krční obratle.

,,O čem to mluvíte?“

,,Měla byste se podívat na ten lísteček, který máte přilepený na čele. Nepřeji si, aby vaši milenci chodili sem do této redakce a už vůbec, aby vám bránili v kariérním růstu,“ pokáral mě jako malou holčičku, která si vzala o jednu sušenku navíc. Nejhorší je, že nevím o čem mluví. A s tím kariérním růstem to trochu přehnal. Moje kariéra roste asi takovým tempem, jako senior na kole, který jede do kopce.

,,Omlouvám se?“

,,Vy se ještě ptáte? Jděte raději domů, pro dnešek máte volno.“ Odešel a já si okamžitě sáhla na čelo, kde jsem si odlepila žlutý papírek.

,,Užil jsem si to, kotě. Když to budeš chtít zopakovat, zavolej. Mimochodem, pěkný tetování na zadku. Rád si zase svoje auto zaparkuji do tátovy garáže.“

Jediný, kdo ví o mém tetování je recepční.

Nejhorší je, že mě nenaštval ten vzkaz, ale spíše to, že i ten kus žlutého papíru si užil víc vzrušení, než já za poslední měsíc.

,,Amando!“ zakřičela jsem a jako Hulk vyletěla ze židle a z místnosti.

Celá ztuhlá, unavená a naštvaná jsem vyšla z redakce a zamířila domů.

,,Slečno, nechcete získat perfektní postavu s minimální námahou?” zastavil mě mladý kluk a do ruky mi strčil letáček s nově otevřenou posilovnou. Tak to není nic pro mě.

,,Ne, děkuji.”

,,Máme výhodné ceny pro předplatitele. Zabere to jen pět minut. Během vyřizování dostanete kávu a můžete si odpočinout v masážním křesle,” zavolal na mě a já se okamžitě zastavila v chůzi, obrátila se, a než bych si to stihla rozmyslet, jsem ho popadla za košili a vešla dovnitř. Vidina mého těla v tom křesle byla neuvěřitelná, že jsem se rozhodla podepsat smlouvu i se samotnou ďáblovou společností.

,,Takže slečno. Tato smlouva je na rok a zavazujete se k tomu, že budete platit tuto určenou částku každý měsíc za poskytování našich služeb.” Vím, že ten muž něco říká, ale pro mě to byla prázdná slova. Já byla v nebi.

Vibrovalo mi celé tělo a já věděla, že ani ten nejlepší chlap by mě nedokázal takhle rozvibrovat.

Podepsala jsem jim, co chtěli a vyšla odtamtud celá uspokojená.

Skvělá balící technika. Když chcete dostat ženu k sobě domů, pořiďte si masážní křeslo. Za chvíli budete muset vybírat i vstupné.