Každé ráno jsem vstávala s úsměvem na tváři, protože jsem věděla, že na snídani si udělám své oblíbené lívance, které mě nastartovaly do nového dne. Dnes to ovšem bylo jinak.

Celou svou ranní proceduru jsem oddalovala, co nejvíce to šlo, jen kvůli tomu, že jsem nechtěla jít do kuchyně a podívat se do počítače na svou první dietu.

Veškeré odhodlání a sebejistota vzaly nohy na ramena a opustily mě.

Několik dlouhých minut postavám před tím moderním strojem, koušu si nehty a poklepávám nohou, na které mám botu s rolničkou. Takže nejen, že mé poklepávání způsobuje otřesy, ale ještě se k tomu přidala rytmická melodie, která mi připomíná vánoční koledy. Říkám to, jako kdybych rozuměla hudbě, přitom nepoznám ani jeden tón a můj zpěv zní jako nemocný havran volající o pomoc.

Konečně jsem se odhodlala k činu a chystala se přečíst, co mě čeká za utrpení.

,,Rajská dieta

Není to jednodruhová dieta s rajskými jablíčky. Jíst můžete cokoliv, proto se nazývá tak, jak se nazývá. Je to dieta z ráje. Dejte si, na co máte chuť. Háček je v tom, že nejdříve musíte vypít sklenici panenského oleje a chuť na cokoliv vás přejde, a to na dost dlouho.

Jako rajská dieta se dá označit i dieta, kdy konzumujete převážně ovoce, obdobně jako Adam a Eva v ráji. Jenže víte, jak to s nimi dopadlo…“

Dočetla jsem poslední větu a rychle zamrkala. Za prvé, ten pokus o vtip se jim skutečně nepovedl. Celý ten článek je jeden velký vtip. A za druhé, panenský olej? To existuje? Zajímalo by mě z čeho se to vyrábí, když to nese takový název.

Doufala jsem, že v samoobsluze naproti žádný panenský olej neseženu a já tak nebudu muset splnit tuhle, ani nevím, jak to nazvat. Ale slovo dieta jsem zamítla hned v první vteřině.

Četla jsem si složení, když do mého ramene někdo vrazil. Podívala jsem se nahoru, abych mohla spustit svůj monolog jako vězeň při posledním přání, ale o slova mě obraly jeho oči.

Tak tohle by byla dieta podle mého gusta.

,,Omlouvám se, slečno,“ usmál se a odešel. Já se stále dívala do dáli s blaženým výrazem a nevnímala vůbec nic. Připadám si jako kdybych zažila ten nejlepší orgasmus světa.

,,Slečno, bude to všechno? Slečno!“ někdo mi lusknul prsty před obličejem a já se probrala z transu. Neměla jsem absolutní tušení, jak jsem se dostala k pokladně a už vůbec jsem nevěděla, že společně s panenským olejem jsem si vzala ještě zmrzlinu, víno a kondomy? K čemu mi jsou v této chvíli kondomy?

,,Až na tu krabičku, s těmi určitými věcmi, je to všechno,“ usmála jsem se a z peněženky vytáhla kreditní kartu. Podala jsem ji do rukou prodavačky a čekala.

,,Vaše platba byla zamítnuta,“ ohlásila mi a já se zasmála. Jsem si jistá, že má karta je naprosto v pořádku.

,,To bude asi nějaký omyl.“

,,Zkoušela jsem to dvakrát. Je mi to líto, ale budu vás muset požádat o hotovost,“ řekla, a než jsem si to stačila uvědomit, vzala nůžky a mou kartu rozstřihla na dvě poloviny.

,,Co jste to udělala? Ta karta není kradená a za nákup vám nedlužím velké peníze. Na tohle byste měla právo možná v klenotnictví, a ne v samoobsluze vedle čínské restaurace! Myslím, že se díváte na moc filmů,“ panikařila jsem a snažila se svého miláčka zase spojit dohromady. Jak jsem později zjistila, tak žádné kouzelné schopnosti, jak pojit věci dohromady, nemám, a tak mi nezbývalo nic jiného než zaplatit hotovostí a společně se zbytky mé kreditky, panenským olejem a se spoustou adrenalinu v krvi, odejít domů.

To nejhorší mě ještě čeká.

,,To dáš, Amy. Vzchop se, nejsi přece srab,“ motivovala jsem samu sebe a stále pozorovala sklenici plnou oleje, která stála na mé kuchyňské lince. Protřepávala jsem si ruce i nohy, zhluboka dýchala a poskakovala. Přesně tak jako, když se chystáte na olympiádě běžet závod a plánujete ho vyhrát. Můj závod byla sklenice plná oleje a cíl bylo mít to v žaludku. Amy Morrisová se nikdy nevzdává.

Uchopila jsem ten ďáblův pohár a celý ho do sebe nalila. Tohle byl hodně špatný nápad a uvědomila jsem si to hned, když jsem rychle popadla nejbližší sáček a hodila do něj obsah celého žaludku.

Cítila jsem se jako motor u auta. Promaštěná od hlavy až po palec u nohy. Aspoň můžu říct, že nebudu vrzat.

Po dalších asi pěti sklenicích vody a snězení jedné lžíce čili omáčky, která alespoň trochu spálila tu chuť po oleji, jsem se obrátila k počítači a šla zjistit, která osoba vymyslela tuhle dietu. Jak to někdo vůbec může nazvat dietou? Pojmenovala bych to spíše jako hodně špatný způsob, jak dostat všechno jídlo i s orgány ze žaludku. Vždyť by to mohla být nová mučící technika.

Tento způsob hubnutí vymyslela lékařka? Hned po tomto neočekávaném zjištění, protože jsem si myslela, že to vymyslel někdo, kdo neví, co se životem, jsem si ji vyhledala.

Očividně paní doktorka Collinsová tuto svou dietu nezkoušela, jinak by to do světa nepustila.

Na oběd jsem se domluvila s Thálií, protože jsem se jí musela zeptat jestli o tom už někdy slyšela.

Seděly jsme v jedné útulné restauraci a vybíraly si jídlo. Zatímco já hledala nějaký pokrm, kterým bych vynahradila žaludku to dnešní poškození, Thálie se opět dívala po salátech.

,,Já bych poprosila o ten salát s tuňákem a můžete být tak laskava a poprosit kuchaře, aby mi to jemně polil panenským olejem?” zeptala se Thálie a vracela servírce jídelní lístek. Ta jen přikývla a odešla. Po vyslovení té ingredience jejíž jméno se nesmí říkat, se můj žaludek obrátil vzhůru nohama a já rychle vstala, dala si ruku přes ústa a běžela na záchodky.

V té snaze o to se nepozvracet jsem zřejmě namířila na pánské toalety, protože ve dveřích jsem narazila na silnou mužskou hruď. Podívala jsem se nahoru a proklínala Boha, Buddhu, Spongeboba a hlavně vynálezce panenského oleje.

,,Tohle jsou pánské toalety, slečno. Neviděli jsme se náhodou už dnes?” zeptal se a já se ho snažila nějak obejít, protože počítání do deseti přestávalo fungovat a já věděla, že to dlouho neudržím.

,,V samoobsluze, už si vzpomínám. Co jste to studovala?” Hlavně neříkej ty dvě slova. Prosím.

,,Panenský olej?” A je to venku. Přímo trefa na jeho boty, které určitě nebyly koupené někde na čínské tržnici jako ty mé.

Od jeho bot jsem zvedla pohled k jeho obličeji, který byl bílý.

,,Amy? Kde jsi? Tady jsi, nemohla jsem tě najít. Jsi v pořádku? Vystřelila si jako by ti někdo řekl, že sem ukryl bombu.” Thálie se zastavila přímo vedle mě, ale já ji nevěnovala pozornost. Dívala jsem se do těch božských očí a proklínala se, že jsem nekoupila i ty kondomy. I když, co by se mnou po dnešku chtěl mít?

,,Ty vole! Ty jsi mu pozvracela boty?” vyjekla Thálie a já okamžitě chtěla praštit hlavou o stěnu.

Může to být snad ještě horší?