Modré světlo ozařovalo celou místnost, jak Chan na počítači připravoval novou melodii a všechny podklady k novému albu, jako blesk sepisoval a vymýšlel všechny texty a názvy- vůbec samozřejmě nehrál agar.io a vůbec nyní nebyl šestý v pořadí. Samozřejmě!

Inspiraci se nechtělo a kreativita očividně taky hrála nějakou hru, jelikož k bělovláskovi se ani jedna nehlásila. „SAKRA! NEEEE," zakřičel zničeně, když jej ten malý hajz pomocí těch cílených cosi rozdělil a všichni okolo jej snědli. Bohužel u toho byl i sedmý největší, který se tak dostal na čtvrtou příčku.

Chris se na to koukal, jakoby se mu snad rozpadl svět... I když to byla jen kulička ve hře. „Hm, dá se tomu říkat vůbec kulička?" začal přemýšlet, ale pro jeho vlastní bezpečí mu mobil ukázal wattpad upozornění. Nebezpečí se zvětšilo.

Opatrně to otevřel a najel do zpráv, kde mu jistý Jiraffe.Haha poslal knížku s opět velice graficky propracovaným přebalem. Název? Ještě lepší! No a anotace... „Upír a člověk?! Jde to vůbec?! Čtěte a dovýte se!"

„In the name of father, son and holy ghost. Head, shoulders, knees and toes. Turn up your nose, strike that pose. Eeeey, macarena!" pomodlil se ve své mateřštině, než to tedy rozklikl. „Nu... Jdeme na to."

☆

„Takže... Tohle je Stmívání- but make it GAY kpop fan fiction?" řekl si pro sebe nahlas. Nohy na stole, opřený o židli a s kapucí na hlavě, Chan přešel na další kapitolu.

„Tak jo, co dál... Díval sem se videšeně do jeho očí které, najednou změnily barvu! 😱 „víš babyboy, mám tajemství" zašeptal tím sexy 😛 hlasem 😛 a já se otřásl. Jaké?! Myslel to v kalhotách? 😎 Najedou otevřel pusu a v jeho puse byly krásne bílé zoubky... Ale počkat?! Ty dvě jsou nějaké delší?! 😱😱😱 On... ON JE UPÍR?!" ... O. Můj. Bože! Neee..." Chan se šokovaně chytl za ústa.

„Mu... To vážně za CELOU tu dobu nedošlo?!" vyjekl. „Však borec je nejvíc bílý, nikdy nic nejí, VIDĚL JSI, JAK SE MU ZMĚNILA BARVA OČÍ! A ještě ses ho ptal, jestli nosí čočky, a on jak idiot řekl ne... Probohaaaaa," zakňučel. Samozřejmě o to víc teď musel pokračovat ve čtení.

„... jemě mi jimi přejel přes kůží na krku a já zavzdychal 😫. Bylo to moc příjemné! Najednou se zakousl 😬. Že začátku to moc bolelo ale pak jsem si zvykl a začal vydýchat. Po asi deseti minutách se odtáhl ale já chtěl ještě ale on mě zastavil. „Už dost ty šťetko, teď si konečně užiju já- jako jako konečně? JAK JAKO KONEČNĚ?! Ja-"

Chan odhodil mobil, doufaje na sedačku, a složil hlavu do dlaní, kde poslední dobou končila často; přesněji od stáhnutí wattpadu. „On se na něm krmli deset minut... Nevím, s čím začít, jestli s tím, že se neptal na souhlas, jeho nulovou obranou, tím, že se mu to reálně líbilo, nebo snad tím, že z něj deset minut bral krev a s ním to nic neudělalo... Nebo konečně tím, že pan upír to očividně nebral jako 'užívání si'?!"

Zmožen životem, Chan si lehl na pohovku ve studiu a snažil se přestat myslet na to, co bude následovat další kapitolu, jestliže na konci kapitoly autorka napsala 'Máté se příště na co těšit 🥵😎😱'.

☆

První nepředepsaná kapitola!^^

Nejspíš to jde i trochu poznat, snad to není velký rozdíl! :3 Přece jenom... skoro dva roky rozestup udělá svoje. :'D

Snad se vám kapitola líbila! ^^ Nejspíš se najde někdo, kdo s Chanem soucítí, nejen já. Xd

Hlasy a komentáře potěší. :3

Tak papa^_^