„... přivázal mě k posteli a vzal si svůj bič. Pak si všiml mých kalhot tak mě rozvázal, svlékl mi je a znovu přivázal. „Sakra chtěl jsem tě na čtyřech," řekl chladným hlasem a zase mě rozvázal... A on je sériový vrah?" Chanův obličej byl ve zmatené grimase. „... bič mi přistál na zádech. Strašně to bolelo. No, ještě aby ne. Pak mě pohladil po zádech. Jeho dotek byl příjemný... Jak může být příjemné, když vás někdo pohladí po zádech, přes které jste právě dostali bičem?!" Chlapec si frustrovaně připlácl dlaň na obličej, zasténal do ní a následně si s její pomocí stáhl obličej dolů. „Pomoc."

Zvědavost mu ale nedala a rychle se podíval do anotace, o čem má příběh vůbec být. „... zabiják a nevinný člověk nemůžou být jedna osoba. Nebo?... VŽDYŤ NEVINNÝ JE TEN, KDO NENÍ VRAH, TY SLOVA SE VYLUČUJÍ, JSOU TO V PODSTATĚ ANTONYMA! DĚLÁTE SI-" Chan následně strávil zbytek večera pojídáním zmrzliny pomocí pocků u Hwarangu za doprovodu jeho vlastního pláče. Zábava.

☆

Micka 2020: Zdravím své svíčky z Ikey!^^
Pro ty, co neví, svým čtenářům říkám svíčky z Ikei, ty červené. ♡

Micka 2022: Zdravím se oběti, kdo je připraven na lobotomii? :3 Bude to bolet! :3

Ah... Vtipné číst své staré kecy, ngl xd

No nic, já to nebudu přitahovat a jdeme ještě na další dvě kapitoly, ať co nejdřív můžu začít psát zbrusu nové! :D

Tak papa^_^