Pomoci od ostatních se mu nedostalo. To by od nich mohl očekávat i menší zázraky a stále by se dočkal pouze zklamání.

Zrzka si ho odvedla stranou. Mohl jen sledovat, jak ho kamarádi pozorují s lítostí v nakrčených obočích. Naneštěstí i oni Lily znali. A věděli, jaká je, když jde o něco, co jí leží v žaludku.

Bál se. Ale upřímně, kdo by se nebál? Tím, že jeho maminka s ním prakticky nemluvila od doby, co se stala ta nehoda při úplňku, ztratil ráznou ženskou ruku. Ale o náhradu nouze nebyla, Bradavice byly plné protivných dívek, které všem chtěli okořenit život podle svého receptu.

Následoval ji až ke dveřím. Nezastavovala se, prošla jimi ven na chodbu.

Bál se, kdy spustí. Čím déle to odkládala, tím nervóznější byl. A právem, protože jestli ho opravdu práskl Peter, mohl na něj našít naprosto cokoli. A jelikož byl Poberta, to cokoli se vztahovalo i na něj.

„Lily?“ zkusil to.

„Ještě ne, Remusi,“ upozornila ho a zvedla ruku nad hlavu, aby mu ukázala, že by měl mlčet.

Povzdechl si. Nemohl odporovat. V tuto chvíli se cítil jako pes, který své paničce roztrhal bačkoru. A čeká ho za to trest.

Poslušně splnil každý rozkaz, jejž mu dala. Ne kvůli tomu, že by k ní choval respekt – respekt měl prakticky ke každému, kdo nebyl James nebo pes –, ale hlavně proto, že tu ráznou ženu ve svém životě potřeboval. A bylo mu jedno, jestli to bude máma, babička, tetička, nebo sestřenka z pátého kolene.

Naštěstí byl dost vysoký na to, aby ho dlouhé ohnivě zbarvené vlasy nebily do obličeje. Jak Lily šla, pohazovala jimi do všech stran i jakýchkoli výšek. Remusova hlava byla mimo dosah, za což byl vděčný.

Zastavila se až po několika minutách. Remuse až teprve nyní napadlo se podívat, kam ho zavedla. Ta naděje, že by to mohlo být někde, kde se vždy někdo pohybuje – to aby mu nehrozilo, že ho pokárá i fackou –, pohasla ve chvíli, kdy si všiml známého pohledu z okna.

Evansová mu zakryla ten krásný výhled na sněhové vločky. Chtěl ji odsunout na stranu, aby nezavazela, ale naštěstí si to brzy rozmyslel. Pokud měla na jazyku něco ostrého, neměl by jí na něj přidávat chili.

„Víš, proč s tebou chci mluvit?“ zeptala se ho.

Měl sto chutí jí připomenout, že není telepat. Ani tentokrát nebyl jeho jazyk rychlejší než mozek. Měl štěstí, že byl Siriusův pravý opak.

„Nechám se podat,“ odvětil.

Držel si popruh tašky. Byla to jedna z jistot, které u sebe měl. Navíc nějak potřeboval zaměstnat ruce. S nehty si hrát nemohl, ty si musel ostříhat před pár dny, a na hraní s vlasy je měl moc krátké. A nebyl holka.

„Jde o Pottera,“ připomněla mu.

Bez rozmyslu hrál hloupého. Byla to výborná taktika, když věděl, jak na to. A uměl lhát, což byl u Remuse ten hlavní kámen úrazu.

„Co s ním?“

„Chová se zvláštně. Jeho pokusy jsou zoufalé. Jako by se ani nechtěl snažit,“ odpověděla a přitáhla si učebnice k hrudníku. „Nevíš o tom něco?“

Že byly pokusy horší a horší, o tom věděl. Většinu z nich nepřímo způsobil. Ale nikdy v tom neviděl nic, co by nasvědčovalo tomu, že by se nesnažil.

„Ne,“ zalhal.

„Remusi, jsi mizerný lhář,“ upozornila ho zrzka.

„Najednou se o Jamese zajímáš? Co ti vadí, Lily? Že už do toho nedává předešlou energii?“

Netušil, co to do něj vjelo. Veškerý vztek v sobě dusil, snažil se, aby nevyplaval na povrch. Ale celý prosinec byl ve stresu. Neměl chvilku pro sebe. Muselo se to na něm podepsat. A muselo to ven.

Lily ho zaraženě sledovala. Bylo na ní znát, že nečekala, že to bude on, kdo zavrčí.

Musel toho, že byl konečně v ráži, využít. Říct vše, co měl na jazyku, ale bál se to vyslovit.

„Něco ti řeknu. Nebude to pěkné, nebude se ti to líbit, ale to je mi fuk. Hraješ si s jeho srdcem už dlouho. Necháváš ho doufat, že by tě jednou mohl získat, pak ho odkopneš jako starou hračku. On není na hraní, chápeš? Taky má city. Vím, že to tak nevypadá, ale má. A takové ignorování a odkopávání… to ho ničí.“

„Ale on je otravný,“ pípla na obranu.

„On se poučil. A rozhodně není tak špatný, že bys ho mohla každý den srážet na kolena. Vlastně… celou tu dobu jsem litoval tebe. A přitom to mělo být naopak,“ zavrčel na ni.

Ještě stále si plně neuvědomoval svá slova. Tlačilo se ven mnohem víc věcí, jednou z nich byl i zoufalý křik, ale zatím si vystačil s tímto.

Bylo toho na něj moc. Otravný věčně odmítaný James, Sirius, u nějž si stále nebyl jistý příčinou jeho podivného chování, únava z posledního úplňku, jež se táhla už druhým týdnem, škola, která jim i tak brzy před prázdninami dávala zabrat… Měl toho dost.

Než Evansová stačila cokoli namítnout, otočil se na patě a vyšel pryč. Už tohle nechtěl řešit. Ti dva byli horší než děti.