Bodne mě u srdce, překvapeně zamrkám a oči se mi zalijí slzami. Snažím se sebrat odvahu a pak se pomalu otočím.

„Co to má znamenat?" zeptám se zoufale a nevím, co si myslet nebo udělat.

„Překvapení!" vykřikne a usměje se na mě tak, až mi přejede mráz po zádech. Nakloní hlavu a spokojeně mě propaluje očima.

„Andreo, do prdele, co je tohle za blbou hru?" To si vážně myslí, že je to vtipný? Ona se ostře zasměje a já před ní instinktivně udělám krok dozadu. Očividně to myslí vážně.

„Blbou hru?" uchechtne se, „tohle je jen to, co si zasloužíš. Blbou hru sis udělala ty ze mě. Po celou tu dobu, co se kamarádíme, jsem ti byla jen pro zábavu, jen jako vtípek. Chtělas pozorovat to, jak pořád dokola trpím. No není hezký si to otočit?" dojde až ke mně a když nemám kam ukročit, chytí pramínek mých vlasů a natočí si ho na prst.

„Vůbec nechápu, o čem tady, sakra, mluvíš," vydám ze sebe roztřeseně a snažím se jí ucuknout.

„NE?" zahřmí a odstoupí ode mě. „Tak ty to nevíš? Viktorie, nedělej ze sebe ještě víc blbou, než jsi to dělala do teď," protočí nade mnou očima.

„Andreo, já vážně nechápu, o co ti jde! Vždycky jsem se ti snažila být co nejlepší kamarádkou. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit," přiznávám tiše a nevím, jak jí v tom šílenství zabránit. Musela se zbláznit.

„Tak už mi nelži!"

„Ale v čem?" zakřičím na ní zoufale a rozhlížím se po místnosti, abych našla klíče a dostala nás odtud se Sebastiánem pryč. Andrea se znovu zasměje a začne mě pomalu obcházet.

„V tom, že jsi jiná. Divná. Žes moc dobře věděla o konci všech mých vztahů ještě předtím, než jsem ti oznámila, že vůbec s někým jsem," obviní mě a já šokovaně zalapám po dechu.

„Jak o tom víš? Tys jí to řekl?" otočím se zrazeně na Sebastiána, který se na mě podívá stejně nevěřícně, jako se dívám já na něj. Než stačí odpovědět, udělá to za něj znovu Andrea.

„Ani nemusel. Jsi tak hloupá, žes mi to po kousíčkách řekla sama. I když, já jsem spíš tak chytrá, že jsem na to přišla," usměje se samolibě.

„Ale jak?" zeptám se nechápavě.

„Tak zaprvé. Nikdy jsi mi nepřála žádný vztah a rozmlouvala mi to. Vztahy jsi nesnášela a neřekla jsi mi k tomu žádný pádný důvod. Když se se mnou Patrik rozešel, chovala ses strašně divně a to jsem o tom já sama ještě ani nevěděla," začne sčítat důvody a já jí musím přerušit.

„S tím Patrikem mě to hrozně mrzí. Podle mě se s tebou ale nerozešel, něco se mu muselo stát. Jinak to není možný. Konec vztahu bych viděla až v okamžiku, kdy by se ti jeho vzkaz dostal do ruky," přiznám jí smutně a nevím, jak se jí můžu plně omluvit.

„Já moc dobře vím, co se stalo," spraží mě okamžitě. „Teď ale mlč a nepřerušuj mě ve výkladu mých důkazů. Patrika si nechávám jako zlatý hřeb mého vyprávění," mrkne na mě a sladce se na mě usměje. Sebastián se hlasitě nadechne a připoutá na sebe tak můj pohled. I přes slabé světlo svíček vidím, jak pevně sevřel čelist a vztekem se mu rozšířily nosní dírky.

Chudák si nejspíš musel vzpomenout na to, jak se mě Patrik snažil unést a pak mě ještě pronásledoval. Nejspíš na něj nemá zrovna nejlepší vzpomínky.

„Dík, že můžu pokračovat," pochválí si moje mlčení Andrea. „Pak ses začala stýkat tady s tím, A i když jsem na tobě viděla, jak jsi do něj totálně udělaná, pořád ses vztahu bránila zuby nehty a já nevěděla proč. A pak jsi mi to řekla. Myslela sis, že tě neslyším, ale já tě slyšela naprosto jasně," zasměje se zle.

„Tenkrát, když jsem si pro sebe zašeptala, že s ním nemůžu být, když vím, kdy to skončí," doplním ji tiše a mám chuť si nafackovat.

„Přesně tak. Pak už jen stačilo potvrdit si, že je s tebou něco špatně tím, že se před tebou s někým rozejdu. Chudáček Dan to odnesl, i když zrovna on byl docela milej a vtipnej. Trochu tlustej, na můj vkus, ale v posteli byl dobrej. Škoda, že jsem si ho nemohla nechat. Tu holku jsem na něj narafičila, s nikým mě nepodváděl. Musela jsem ale mít důvod a rozejít se s ním přesně v době, kdy u nás budeš. Když jsi zbaběle zdrhla na záchodky, věděla jsem, že mám vyhráno." Vítězoslavně roztáhne ruce a pak se hrdě poplácá po rameni.

„To už byl ale Sebastián tady!" zakřičím na ní a vzteky se ve mně vaří krev. Ať si to vybíjí na mě, ale jeho ať do toho netahá.

„No jo, to by se dyštak jednoduše vyřešilo. Ale potřebovala jsem ho tady. Abych pro ně měla důkaz, že jsi vážně Obdarovaná. Bez magie bys ho nenašla," pokrčí lhostejně rameny, jakoby se nechumelilo.

„Jak jako vyřešilo? Někoho si unesla, Andreo, to není legrace," vyčtu jí, ale ona se jen dál spokojeně usmívá.

„Já vím moc dobře, že to není legrace. Tohle je totiž pomsta. Nejspíš tvoje smrt, zlatíčko. Když by sis pro něj nepřišla, nenašla ho, nebyly by důkazy pro tvou vinu. Vymazali by mu paměť a on by dál žil jako normální člověk. Protože to on je, na rozdíl od tebe. Takhle je ale jasný, že jsi monstrum, pro které si už brzy příjdou." Ona neví, že je Sebastián stejný jako já. Hrozně se mi uleví. Jestli se něco stane mně, je jedno, ale pokud sáhne na Sebastiána, tak skončila. Pak mi ale dojde zbytek jejího monologu.

„Kdo příjde?" zeptám se podezřívavě.

„Hledači, díky nim mi taky došlo, co jsi zač. Jinak bych si prostě asi jen dál myslela, že jsi prostě divná, ale normální" odpoví sladce a mrkne na mě. Sebastián se trhaně nadechne a já se na něj jen zmateně podívám.

„Kdo?"

„Ale no neříkejme, že o nich ještě nevíš. Zato tvůj velký kamarád vypadá, že ví, o kom je řeč. Zda-li pak taky není nějak postižený?" probodne ho pohledem a chvíli ho zkoume. „No, uvidíme, jestli se nepřizná. Když mu dají sérum na ztrátu vzpomínek a nebude člověk, tak ho to zabije."

Chci jí rychle něco odpovědět. Zabránit tomu, aby mu něco udělala. Ale jen co se nadechnu k odpovědi, ozve se v mé hlavě Sebastiánův pevný hlas: „MLČ!" Leknu se a mám co dělat, abych na Sebastiána vyděšeně nevytřeštila oči. Další věc, co se naučil a čím mě překvapil. Nesmím to ale na sobě nechat znát, jinak ho prozradím.

„Můžeš mi teda říct, kdo jsou ti Hledači?" vyzvu ji pevným hlasem.

„Lidé, kteří hledají Obdarované - příšery, jako jsi ty. Našli si mě potom, co chytili Patrika. I když jeho, k mé smůle, nechali naživu. Ten srab už nejspíš věděl, že po něm jdou, protože měl ten dopis napsaný. Náš rozchod si viděla dřív, protože mu píchli speciální látku, která způsobí Obdarovaným několikahodinovou dočasnou smrt. Než se probral, měla jsem jeho vzkaz přečtený," vypráví Andrea výsměšně.

„Ale proč jim pomáháš? A proč ho teda nechali žít a namáhali se s nějakou dočasnou smrtí?" zeptám se zmateně a mám pocit, že s každou větou tomu všemu rozumím míň a míň.

„Obě tvé otázky se mi moc líbí a vlastně mají jednu společnou odpověď. Patrik patří mezi Obdarované, které se Hledačům při jejich práci hodí. Pozná totiž ostatní příšerky na dálku. Bohužel, je ale trochu neschopný a ještě k tomu nechce spolupracovat. Jeho schopnosti ještě nedosahují takové úrovně, aby rozpoznal přímou danou osobu. Jen pozná, kde se často vyskytuje," Andrea se na chvilku odmlčí, aby mě to nechala trochu vstřebat a domyslet si pokračování jejího příběhu. Pečlivě mě při tom pozoruje, a když stále nic neříkám, začne vyprávět dál.

„Když přišel do kavárny, měl podezření, že jsem teda já ta obdarovaná, protože tam po tobě zbyly stopy. Takže se mnou byl jen kvůli tobě. Brzo ale přišel na to, že stopy vedou jinam, jenže mě si nechal jako trofej. Hajzl," odplivne si, „takže se pak nemůžeš divit, že k vám lásku uplně necítím."

„Bože můj, ten brácha je takovej idiot. A ještě k tomu má pěkně blbej vkus na holky," zakleje za mříží Sebastián a nám z jeho slov spadne brada.