4. kapitola

Oslava byla skvělá. Ivetiny spolubydlící, Baru a Terezu už Adriana znala z vejšky, ale jen od vidění, každá studovala jiný obor.

Jejich byt byl obrovský. Tři pokoje, obývák spojený s kuchyní a balkon.

„Jo, ale taky to stojí majlant," vzdychla Tereza, když Adriana zmínila jeho velikost. „Ještě, že jsme na něj tři."

„A shodnete se? Přece jenom Iveta má často noční směny a vy, jako učitelky, máte zase volné víkendy a..."

„Ale jo, jde to," uklidnila ji Bára. „Učitelky mají dost řevu ve škole, takže doma preferujeme klid a pařit chodíme ven."

„Teď můžeme navíc chodit otravovat tebe," smála se Tereza. „Zvlášť když si Iveta přivede toho svého Martínka."

„Jste kdykoli vítané," souhlasila Adriana. Samota jí sice vyhovovala, ale ne pořád. A tyhle dvě vypadaly jako bezva holky.

„Jestli hledáš práci, tak pojď zítra se mnou na casting," škytla Tereza a dolila si další skleničku, ačkoli už měla dost. „Jsi dost hezká. V pětadvaceti je na začátečníci v modelingu sice hodně pozdě, ale upíchnu tě aspoň do nějaké reklamy."

„Jsi hodná, ale já už mám práci. Zatím v jedné cestovce a pak se uvidí."

„Na to abys pracovala v cestovce nepotřebuješ vejšku a sedm jazyků, nebo kolik jich umíš," odfrkla si Iveta.

„U nás na škole pořád hledají angličtinářku," zamyslela se Bára.

„To jsem ráda, že mám tolik možností," zasmála se Adriana a natáhla se pro další chlebíček.

„Ovšem kdybys přece jen chtěla na ten casting, tak nesmíš takhle žrát," upozornila ji Tereza a dívala se zmateně na prázdnou láhev. Pak jen mávla rukou a šla do ledničky pro další.

„Už to nechlastej. Budeš mít zítra kruhy pod očima," varovala ji Bára, ale Tereza nereagovala. Nejdřív se marně pokoušela otevřít láhev, a nakonec odpadla přímo na koberec před gaučem.

„Čas jít spát," odtušila Iveta.

„Já přes ní aspoň hodím deku," oznámila Bára. Zřejmě to dělala často.

Adriana se rozloučila a odešla o patro níž, do své garsonky.

Nikdy nebývala paranoidní nebo přehnané opatrná, ale teď měla ty nejbezpečnější dveře na světě. Se zaklapnutím každého ze tří zámků, byla o něco klidnější.

Změna telefonu, emailu, adresy i zaměstnání, bezpečnostní dveře, nulový společenský život. Paradoxně nejtěžší změna byla úplně jiná.

„Na krátko, na černo," oznámila pevně a usadila se do křesla před velké zrcadlo.

Šokovaná kadeřnice vzala do rukou její dlouhé vlasy. Přírodní blond, zdravé, dlouhé až na zadek.

„Jak krátké?" vykoktala ze sebe.

„Dost krátké. Chci je darovat na paruku pro onkologicky nemocné děti."

„Ano, jistě. To je od vás moc hezké," odpověděla kadeřnice a zagumičkovala vlasy těsně u hlavy.

Ať byla Adriana rozhodnuta sebepevněji. Slzám se neubránila, a ještě několik dní po ostříhání si marně sahala na ramena, kde bývaly její vlasy. Věděla, že se nedokáže skrývat věčně, ale čím déle dokáže oddálit setkání s Pavlem, tím byla větší šance, že do té doby vychladne. Do té doby bude snad i ona dostatečně silná na to, aby mu dokázala vzdorovat.

***

Tereza se spokojeně kochala svým pohledem v zrcadle, až do chvíle, než očima sklouzla ke svému hrudníku.

„Tak proto jsem nedostala ten kšeft!" vykřikla nahlas. „Potřebuju nový kozy."

Jenomže ten můj moula mi je nekoupí, pomyslela si. Přišel čas na změnu.

Zamračila se, jako by to byla Ondrova vina. Kolega matikář však o silikonech nechtěl ani slyšet a nekoupil by je, ani kdyby si je mohl dovolit. Vysvětloval Tereze, že je krásná tak jak je. Říkal jí, že už si svoji slávu užila, když byla čtvrtá na Miss body, že se má už na ty castingy vykašlat, ale té se zdálo, že je na to ještě brzo. Neustále mluvila o modelkách, které předvádí a fotí ještě ve čtyřiceti.

Ondra nad tím jen mávnul rukou, řekl si, že každý potřebuje nějakého koníčka a snažil se ji podporovat ve všem, kromě silikonů, proto ho docela překvapilo, když se s ním Tereza rozešla s chabou výmluvou, že musí posledních pár let pořádně využít a on ji jen brzdí.

Jenomže prorazit v modelingu a stát se celebritou nebylo tak snadné jak, si přestavovala.

„Promiň, ale jak se mám tvářit nadšeně, když mám na sobě tuhle kousavou uniformu," mračila se na fotografa.

„Já bych taky raději fotil kalendář Pirelli, a ne náborový leták na nějakou pitomou hranolkárnu. Takže si odmontuj ten kyselej ksicht a hoď zadkem, ať můžeme jít všichni domů," zpražil ji fotograf.

„To bude v pohodě," usmál se Radek, který měl tu reklamní kampaň na starost. „Chvilku to vydržíš a pak si zajdeme na skleničku a probereme tvou kariéru. Možná bych pro tebe něco měl."

„Něco trvalého nebo jednorázovka?"

„To zaleží na tom, jak se osvědčíš. Večer se pro tebe zastavím, puso."

„Těším se," řekla Tereza a doufala, ze to bude stát za to.

***

Tereza přecházela nervózně po místnosti a zuřila.

„Víš, co mi nabídnul? Akty. Dovedu si představit jaké," téměř křičela na Báru, jako kdyby za to mohla.

„Vůbec mě to nepřekvapuje, Radek se mi nikdy nelíbil," odfrkla si Bára.

„Jenom jsi mi záviděla, že si na tom castingu všimnul mě a ne tebe," zamračila se Tereza, kterou bavilo neustále připomínat pět let starou událost. „Ale má prachy, možná bych to měla ještě zkusit."

„Spíš by ses měla jít omluvit Ondrovi. A jestli už je vážně konec, tak si najdi normálního kluka," odpověděla Bára a sáhla po knížce.

„Ondra už mě nudil," mávla rukou Tereza, ale vzápětí se její obličej rozzářil. „Andrea si našla toho svýho pracháče na obyčejný seznamce, Možná bych to měla zkusit."

Bára vzdychla a odložila knihu. Když se Tereza pro něco nadchla, nedala pokoj, dokud to neuskutečnila.

„Tak pojď, vybereme nějakou hezkou fotku."

„Hezkých fotek mám stovky," usmála se Tereza a zalistovala v mobilu. Všechny fotky, které vybrala byly neskutečně sexy, ale Báře se naštěstí podařilo protlačit i jednu normální, Byla z minulých prázdnin, kdy ji vytáhly na vodu a Bára měla pocit, že právě na ní je Tereza krásnější než na všech těch retušovaných perfektně nasvícených fotkách.

„Pomůžeš mi s profilem," podívala se Tereza prosebně.

„Tobě? Královně sociálních sítí?"

„Jsi češtinářka," vysvětlovala Tereza. „A já nestojím o nějakého primitiva."

„Tak dobře, co tam mám o tobě napsat?" vzdychla Bára a pustila se do práce.