3. kapitola

Štěstí v neštěstí. Anebo také náhoda. Iveta, na kterou Adriana poslední rok neměla čas, jí nakonec našla byt i pomohla s balením. Se zlomenou rukou toho Adriana moc nezvládla. Musely pospíchat, ale stihly to dřív, než se Pavel vrátil z práce.

„Máš kliku, že ti táta může ten byt koupit," poznamenala Iveta, když vybalovaly krabice.

„Kázání trvalo celý víkend," zamračila se Adriana. „To uklouznutí na schodech mi samozřejmě nevěřili, takže začali Pavlem pokračovali přes špatné kamarády a skončili u nevýhodné investice do nějaké garsonky v paneláku. Potom se pro změnu začali hádat mezi sebou, kdo může za moji výchovu."

„Hlavně, že to klaplo."

„Ano, přežila jsem to. I tentokrát," vzdychla Adriana.

„Ne, abys vyměkla. Žádné další šance, Všude si ho zablokuj a kdyby něco, znám pár nabušenejch chlápků."

„To nebude nutný."

„Škoda," ušklíbla se Iveta.

„Na zdravotní sestřičku, jsi dost drsná."

„Já jsem náhodou ještě mírná. No nic, nechám tě vybalovat a zítra to oslavíme u nás. Z toho se nevykroutíš."

„Jasně, budu tam," slíbila Adriana a rozloučila se s Ivetou. Na jednu stranu si přála, aby ještě neodcházela, ale na druhou si přála být sama.

Nadechla se, lehla si na nepovlečenou postel a uvědomila si, ze poprvé po roce nemá strach. Byl to zvláštní pocit. Nikdy v životě už ho nechtěla ztratit. Nikdy v životě už se nechtěla bát. Dojít k rozhodnutí, zůstat nějakou dobu sama bylo docela snadné.

***

Cestou domů se Pavel zastavil v sex shopu. Potřeboval nutně nový bičík a pouta. Nakoupil ještě pár dalších hraček a těšil se, až je použije. Adriana byla v poslední době moc poddajná, už ani neječela. Bylo na čase trochu přitvrdit. Ta ruka je určitě v pořádku, stejně jen simulovala. Ale pro jistotu se její ruce vyhne.

Ani nečekal na výtah a vyběhl do třetího patra po schodech, tak rychle jak mu boule v kalhotách dovolovala. Potřeboval se toho přetlaku zbavit a v duchu vybíral nejvhodnější místečko, kam s tím. Sám upřednostňoval místa, proti kterým protestovala, ale ten den cítil, že možná dojde na všechna. Měl bych jí zabavit antikoncepční pilulky, blesklo mu hlavou. Je lepší si ji pojistit, a hlavně, já rozhodnu, co se stane a kdy.

Nedočkavě zarachotil klíčem v zámku a odemknul. Ještě, než otevřel, rozepnul si poklopec. Nechtěl ztrácet ani vteřinu. Poslal jí textovku, aby ležela na posteli připravená, a pochyboval, že neposlechne. To se stalo jen jednou.

„Dvakrát," zašeptal nevěřícně, když našel postel prázdnou. Rozhlédl se po bytě a zjistil, že není prázdná jen postel.

Když zdemoloval byt, trochu se uklidnil a začal spřádat plány. Tohle ji nemohlo jen tak projít. Zkoušel zavolat, ale číslo neexistovalo. Nic jiného ani nečekal, ale aspoň to zkusil.

Tohle ho nerozhodilo. Mohla si změnit číslo, email, byt, ale určitě ne práci. Nebylo nic snadnějšího než si na ni počkat před firmou. Bude mít co vysvětlovat. Dobře, že koupil ten bičík.

„Slečna Bartáková, už zde nepracuje," oznámila mu recepční.

„Jo jistě, chápu, nechává se zapírat," ušklíbnul se Pavel „Tak ji koukejte zavolat, nemám na to celej den."

„Ale ona už tady vážně nepracuje," vysvětlovala recepční a doufala, že tentokrát to bude stačit.

„Vím, že jste tady všichni spolčený, jedna slepice větší než druhá. Kurvíte se a pak si navzájem dáváte alibi. Ráno odešla do práce a její výplata přišla ještě včera na můj účet, tak mi tu netvrďte nějaký nesmysly. Navíc by asi musela mít nějakou výpovědní lhůtu ne?"

„To byste se musel zeptat na personálním."

„Tak zvedni prdel a zavolej mi někoho z personálního!" to už Pavel křičel.

Recepční neváhala a zavolala ochranku. Než však Pavla vyvlekli, stihnul ještě pár věci rozbít.