12. kapitola

V pátek odpoledne se Tereza vydala do veřejného bazénu na pravidelnou hodinu plavání, jenomže když u skříňky otevřela tašku, zjistila, že zapomněla plavky.

Já jsem snad už úplně blbá, nadávala sama sobě. Vracet se jí však nechtělo, a tak se rozhodla, že se aspoň osprchuje a půjde do sauny. Na to plavky nepotřebovala. Stačila jí osuška. Cestou ze sauny si všimla cedulky, která upozorňovala na masáže. Tereza si řekla, že by se aspoň mohla objednat na příští týden. Místnost měla vchod z venku, ale naštěstí i z chodby mezi sprchami a saunou. To se Tereze hodilo. Zabalila se ještě důkladněji do osušky a vešla dovnitř.

„Hned jsem u vás," ozvalo se zpoza plenty.

„Přišla jsem se jen objednat na příští sobotu."

„Terezo?"

Tereza málem omdlela, když uviděla Daniela.

„Přišla jsem se jen objednat," koktala. „Netušila jsem, že jsi tady. Nevzala jsem si sebou plavky."

„Jsem slepý, pamatuješ? Stejně nic nevidím." Daniel se smál, ale Tereza se cítila trapně. „Dej mi minutku, já už jsem tady hotový a domluvíme se."

Posadila se a počkala, až předchozí klientka odejde. Možná to byla její šance omluvit se.

„Tak pojď," vyzval ji Daniel. „Teď mám chvíli volno, jestli chceš, poskytnu ti ukázku zdarma."

„Ráda zaplatím."

„Slyšel jsem o tom úrazu. Máš nějaké bolesti?"

„Trochu. Hlavně krční páteř," přiznala popravdě a lehla si na masážní stůl.

„To mě nepřekvapuje. Podíváme se na to."

„Myslela jsem, že jsi psychiatr."

„Psycholog. Ale to víš, netrávím hodiny na sociálních sítích, nesedím u televize, a tak mám čas na vedlejšák, který mě ještě ke všemu dost baví," odpověděl Daniel, nalil si do dlaní masážní emulzi a přiložil je na Tereziinu šíji. Stačilo pár doteků na to, aby poznala, že on skutečně ví, co dělá.

Pochybovala, že by našla někoho lepšího. Bolest ustupovala pod jeho rukama, jako kdyby ovládal nějaký druh magie. Jak dlouho asi může trvat ukázka zdarma? Doufala, že nikdy nepřestane. Zavřela oči a snažila se relaxovat, ale kdykoli se dotknul čerstvé jizvy, znovu si uvědomila, proč je má.

„Klid," řekl Daniel tiše. „Všichni máme nějaké jizvy."

Moc ji to neuklidnilo, ale věděla, že jednoho dne se s tím dokáže vyrovnat. Později.

„Víš co? Posaď se támhle do křesla, udělám ti reflexní masáž chodidel."

To nešlo odmítnout. Posadila se do křesla a sledovala Daniela, jak se sebejistě pohyboval po místnosti. Napustil horkou vodu do malého bazénku a pokynul jí, aby si na chvíli namočila nohy. Pak jí přinesl sklenici studené vody, čisté ručníky a posadil se vedle ní na židli.

Ani nedýchala, když se přitáhl blíž a položil si její nohu na klín, lehce ji osušil a začal s masáží.

„Máš hezká chodila," poznamenal po chvíli. „Žádné otlaky a pokřivené prsty, jaké mají modelky z lodiček."

„Nedělala jsem to dlouho," špitla Tereza. „Předpokládám, že už se k tobě donesly ty zvěsti o mých fotkách."

„Alice mi o nich řekla," připustil Daniel, „ale neviděl jsem je. Nevím, jestli máš pocit, že se mi musíš, za něco omlouvat, ale vážně to není nutné."

„No, byl to můj plán, když jsem tě tady viděla, ale nevěděla jsem, jak začít."

„Bára už mi všechno vysvětlila, takže není třeba o tom mluvit."

„Je mi to líto."

„Mně taky, ale teď na to nemysli. Užívej si masáž, za pár minut tu budu mít další zákaznici."

Tereza znova zavřela oči a soustředila se na jeho doteky. Chtěla se soustředit. Moc jí to však nešlo.

A nedokázala pustit Daniela z hlavy, ani doma.

„Myslím, že já jsem byla ta slepá," přiznala.

„To ti došlo až teď?" smála se Bára, ale nemyslela to ve zlém.

„Já mám hodně zkušenosti, fakt hodně, ale to, co jsem zažila s ním při masáži... uff... to jsem nezažila ani v sexu. No prostě nikdy," zasnila se Tereza. „Přesně věděl, kde se mě dotknout a jak. Vsadím se, že je v posteli naprosto nepřekonatelný. Nebudu mít klid, dokud to nezjistím."

Bára zuřila, ale nic neřekla. Aspoň ne to, co říct chtěla.

„Kdy tam jdeš?" vypravila ze sebe přiškrceně.

„Už v úterý," odpověděla Tereza nadšeně. „Slibuju, že přinejmenším zjistím, jak líbá."

„O tom nepochybuji," ucedila Bára a sáhla po knížce. Neměla na čtení náladu, ale nechtěla už dál poslouchat, jak se Tereza rozplývá nad Danielem.

Znaly se už nejmíň deset let a Bára ji měla opravdu ráda, teď ji však štvalo to, jak si byla sama sebou jistá. Jak si myslela, že má na všechno nárok, jen proto, že je hezká.

Jenže právě tohle je Danielovi úplně jedno, pomyslela si Bára a trochu se usmála. Musela to nechat na něm.

Tereza se nemohla dočkat, přesto se překonala a šla si nejdřív zaplavat. Pochybovala, že by po masáži ještě měla chuť na plavání. Schválně se objednala až jako úplně poslední a kdyby Daniel chtěl, mohli by tam spolu zůstat déle. Popravdě si nedokázala představit, že by nechtěl.

Položila se na masážní stůl a dychtivě čekala, co bude následovat. Zachvěla se, když na ni položil dlaně.

„Uvolni se," řekl potichu, protože si její zachvění vyložil jako stud.

„Promiň. Vím, že jsem trochu ztuhlá. Uplavala jsem dvacet bazénů," odpověděla Tereza a znělo to, jako by právě přeplavala kanál La Manche.

„Páni, jsi dobrá."

„Nejdřív jsem všechno to cvičení brala jako nutné zlo, ale pak jsem zjistila, že pak nemám takové bolesti."

„Je to zlé?"

„Dá se to vydržet."

„Je mi to líto, že takhle trpíš, ale určitě se to zlepší. Já udělám všechno, co je v mých silách," usmál se.

„To už děláš." Tereza zavřela oči a soustředila se jen na jeho doteky. Bylo to krásnější než jakákoli předehra. Během pěti minut byla tak vzrušená, že už to nemohla vydržet.

Posadila se a položila mu ruce kolem ramen.

„Stalo se něco? Chceš už jít?" zeptal se udiveně.

„Naopak, chci tu zůstat," řekla Tereza svůdným hlasem a políbila ho. Daniel nejdřív ztuhnul, ale pak se jemně vykroutil.

„Neber si to osobně, ale o tohle nemám zájem."

Tohle nečekala. Popadla bezmyšlenkovitě plavky a ručník a bez rozloučení odešla.

Nejdřív se Báře ani nechtěla svěřit, co se stalo, ale Bára to z ní vytáhla. Okamžitě poznala, že kamarádka není ve své kůži.

„Už tam nejdu, ale vystřelila jsem odtamtud tak rychle, že jsem mu ani nezaplatila."

„A chceš po mě, abych mu to odnesla?" zvedla Bára obočí.

„No. Kdybys byla tak hodná? Ve středu mám mít další masáž, ráda ti ji přenechám," prosila Tereza.

„Kdepak," zavrtěla Bára hlavou. „Nemůžeš pořád před vším utíkat. Chtěla sis dát život do pořádku, ber to jako jednu z lekcí."

Tereza se zakabonila, ale už se s Bárou nedohadovala, ani nehledala výmluvy.

A šlo to. O pár dní později se dokázala omluvit a nechat se namasírovat, aniž by zatím hledala něco víc. Nakonec, dobrých přátel není nikdy dost a ona měla pocit, že Daniel by mohl být jedním z nich. Jednou.

***

Adriana se dívala už pěkně dlouho na zvláštní balík. Její jméno i adresa souhlasily, ale jméno odesílatele chybělo. Obsah balíčku byl ještě zvláštnější a popravdě ji i trochu polekal. Všechny možné knihy, pohádky a vytištěné články o červeném vláknu osudu. Copak existuje ještě někdo, kdo zná její tajemství? Jen ona, matka, která tomu nikdy nevěřila, a... muž na druhé straně toho vlákna.