Zdravím lidi, po dlouhé době jsme zase začala psát a toto je výplodem. Přeji příjemné čtení. Vinka

VIII. část

Harry týden od oslavy seděl sám v pokoji, jako každý den a přemýšlel, kam na školu má jít? Vzdal to, vzal oba dopisy a šel najít své rodiče.

Našel je sedět na zahradě v houpacím křesle, jak si oba něco čtou. Chtěl se už otočit, ale Simon si ho všiml.

„Harry, děje se něco?" podíval se na přešlapujícího chlapce muž na houpačce. Tím i upoutal svou ženu, která též zvedla pohled od knihy.

„Já..." obrátil obálky v rukou, povzdechl si. „To je jedno." Už se chtěl otočit a zmizet, když mu Simonova ruka dopadla na rameno.

„Harry o co se jedná, celý týden jsi mimo? Něco tě trápí, tak nám to řekni." Dovedl ho ke křeslu naproti houpačce a sám si sedl zpět na místo vedle své ženy.

„Jedná se o to, že nevím, do které školy? Vím, že dvojčata chtějí do Bradavic, ale já nevím?" povzdechl si. Amanda se na něj podívala a nadechla, při tom, ale nic neřekla. Nechtěla Harryho do ničeho tlačit, i když by byla ráda, kdyby aspoň Harry zůstal doma.

Simon ji vzal za ruku a usmál se na ni.

„Harry a chceš zůstat s dvojčaty nebo se vydat svou vlastní cestou?" Simon se díval na svého syna, věděl, jak by ráda Amanda ho měla doma.

„Já nevím tati. Dvojčata no to je kapitola sama o sobě. Já nevím?" zajel si rukama do vlasů a ještě víc si je rozcuchal.

„Dobře miláčku, co bys řekl na to, že si napíšeš výhody obou škol. Nejen to, i proč chceš nebo nechceš na tu školu." Usmála se Amanda.

„To je skvělý nápad." Usmál se Harry. Jeho matka mu podala papír a propisku. Nikdy nebyla zastánkyní pergamenu a brku s inkoustem. Své děti vedla i k moderním věcem. Museli se umět pohybovat jak v mudlovském, tak kouzelnickém světě. Všechny děti mluvili minimálně čtyřmi jazyky. Proto neměli strach, že by měli v Anglii problémy.

Harrymu trvalo dvě hodiny, než sepsal všechny výhody i nevýhody škol. A když se na to pak podíval, zjistil že není o moc moudřejší.

„No moc mi to nepomohlo." Povzdechl si Harry. Simon i Amanda se na svého syna podívali.

„Proč Harry?" ozvala se Amanda.

„Protože mi to vychází jak dobré, tak špatné věci šul nul." Frustrovaně skrčil papír do kuličky.

„Harry, tak se rozhodni podle srdce, když mozek nepomůže." Usmál se Simon.

„Tak jo, budou to Bradavice. Nevím, jak bych to přežil bez dvojčat i když mě někdy pěkně serou." Zakroutil hlavou chlapec.

„Harry, jazyk." Podotkla Amanda.

„Tak jo, odepiš do obou škol a půjč si klidně i Sněženku. Ať se Hedvika neulítá." Usmála se Amanda, vstala a dala chlapci pusu do vlasů. „Půjdu udělat večeři." Oznámila oběma a vydala se do domu.

- - - - -

Poslední den prázdnin

Celá rodina i s Irenou se přesunuli do Londýna hned po ránu. Měly tam svůj dům, tak nemuseli spát někde po hotelu. Celý den Simon s Amandou ukazovali dětem Londýn a nejznámější památky. Vyzkoušeli anglické speciality a večer se prošli kolem Tower. Byl krásně osvícený a hodně lidí využilo teplého večera a procházelo se.

Bylo už docela pozdě, když Amanda zahnala děti spát. Pak si dospělí ještě nalili víno a rozjímali.

Ráno už v deset se vydali na nádraží. Kufry měli děti zmenšené v kapsách a rozhlíželi se, kde by mohlo být nástupiště 9 a 3/4 .

Irena je přivedla k jednomu sloupu, pak mrkla na děti a prošla jím. Děti se chvíli dívaly na sebe a pak jím proběhli. Na druhé straně je čekal už docela mumraj, ale taky usmívající Irena a červená lokomotiva, která chrlila menší obláčky páry.

Jen co se k nim přidali Amanda se Simonem, vydali se s dětmi k vlaku. Na konci vlaku našli kupé, kam děti si dali zavazadla a ty se v přihrádkách zvětšily. Nebyly to klasické velké kufry, které tu měli většina dětí, ale moderní kufříky, které byly odlehčené a se zvětšeným nezjistitelným prostorem.

Amanda se Simon se shodli, že děti dostanou to nejlepší. I tak se oblíkali do lepšíc věcí, tak hodně kouzelníků, nad nimi ohrnovali nos. Přece jenom vypadali, jako praví mudlové. Kdyby jen věděli, ti takzvaní čistokrevní. Amanda se pro sebe zasmála a Simon se na ni otočil, když na něj mrkla.

„Mami, tati." Vrátil se k nim Harry.

„Harry, doufám, že si Bradavice zamiluješ. Dobře se uč, kdybys cokoli potřeboval neboj se nám napsat." Objal ho Simon a nadechl se Harryho vůně i jemu bude chybět.

„Neboj napíšu hned po zařazování ano." Objetí mu vrátil a přešel k mamce, která se zrovna loučila se Samantou. Sebastián stál u Iren a loučil se s ní. Všechny děti budou poprvé tak dlouho pryč z domova.

„Harry nezlob, buď slušný, dobře se uč, ale nezapomeň i na zábavu. Užij si Bradavice a kdyby cokoli, dej vědět." Udělovala mu poslední rady Amanda a mírně zamrkala, aby zahnala slzy.

„Ale no tak, mami. Na podzimní prázdniny jsem doma a pak na Vánoce." Objal ji ještě jednou Harry.

„Já vím, Harry, ale budeš mi chybět." Políbila ho na čelo a popostrčila ho k Ireně, aby se i s ní mohl rozloučit.

Sebastián se trochu kroutil, když ho Amanda políbila na čelo, zato Samanta to přijala a stejně jako její mamka, tak i babička měla v očích slzy.

Lokomotiva zahoukala, zbývalo jim do odjezdu už jen pět minut. Děti nakonec ještě jednou objali své rodiče a prarodiče a šli do kupé. Všichni tři se vyklonili z okna a mávali jak vzteklí, dokud vlak nevyjel z nádraží.

„Budou mi chybět." Povzdechla si Amanda.

„To mě taky, zlato, pojďme, vrátíme se domů a zajdeme se si i s Irenou na nějaký dobrý oběd. I mě budou chybět. Už mě chybí." Vzal svou ženu za ruku a přemístil se i s ženou a Irenou přímo z nádraží.

- - - -

„Myslíte, že to zvládneme?" podívala se Samanta po klucích.

„Proč bychom to ségro neměli zvládnout?" podíval se Sebastián po sestře.

„Ty nemáš vůbec strach. Nejraději bych šla do Mrzimoru nebo Zmijozu, ale bude všechno v angličtině." Harry je jen poslouchal, i on měl starosti, jestli vše zvládne.

„Asi se shodneme na tom, že ani jeden nejsme na to připraveni." Harry se zadíval na krajinu a bylo mu smutno.

„Harry i nám je smutno." Povzdechl si Sebastián. Slíbili svým prarodičům, že si z Harryho nebudou dělat srandu. Tady byly v neznámé zemi a s lidmi, kteří je neznají ani jejich rodinu.

Asi po půl hodině cesty se otevřely dveře.

„Máte tu volno?" ozval se zrzavý mladík, který měl špinavý nos a starší obnošené věci.

„Jo." Ozvala se Samanta a sedla si vedle Harryho.

„Jsem Ron Weasley a vy" podíval se na všechny nový chlapec.

„Harry, Sebastián a já jsem Samanta Mortenovi." Představila všechny Samanta.

„Mortemovi?" Ron se zatvářil zmateně.

„Vy jste asi z mudlovské rodiny?" zeptal se zájmem. Všichni se zasmáli.

„To rozhodně ne chlape." Bouchl ho do ramene Sebastián.

„Ale jste tak oblečení." Řekl zmatený Ron.

„Jo mamka s taťkou trvají vždy na tom, že se musíme umět pohybovat v obouch prostředích, a hlavně tam kde bydlíme, kouzelníci normálně žijí mezi mudli a ví o sobě." Zasmál se Harry Ronovu překvapenému pohledu.

I když všichni tři měli docela přízvuk, snažili se ho potlačit.

Chvíli si všichni povídali o Fanfrpálu, pak Harry nadhodil fotbal, ale Ron se nechytal. Tak Sebastián nadhodil tenis, ale ani tam se Ron nechytal. Všichni tři byly zmatení, jak to, že Ron nezná tyto sporty.

Ron všem vysvětlil, že je z čistě kouzelnické rodiny. Chtěl ještě se víc vyptat na ten fotbal, ale to se dveře otevřeli.

„Ach kohopak to tu máme. Obnošený hadry a zrzek. To musí být jedině Weasley." Promluvil mírně povýšeně blonďák, za kterým stali dva hromotluci s mírně tupým výrazem.

„A ty musíš být Malfoy." Odfrkl si Ron.

„Malfoy, nemáš něco společného s tím špičkovým léčitelem Abraxasem Malfoyem? Který byl i průkopníkem v nových vyšetřovacích metodách u děti do 5 let?" ozval se Harry.

„Ano, to byl můj děda. Já jsem Draco Malfoy. A ty?" podíval se na kluka, který vypadal jak mudla.

„Já jsem Harry Mortem, toto je Sebastian a Samanta Mortemovi." Představil všechny Harry. „Co máš za problém s Weasleyovými? Máš problém s tím, že jsou chutí?" sjel Harry Draca pohledem.

„Ne s tím opravdu nemám problém." Podíval se nevraživě na Rona, ten mu ten pohled oplácel. „Jo a toto jsou Creb a Goyl." Ukázal za sebe.

„A jména mají?" zajímala se Samanta.

„Vincent Creb a Gregogy Goyl." Doplnil Draco.

Draco si k nim přisedl, stejně tak jako Creb a Goyl. Draco byl od přírody zvědavý a jméno Mortem už někde slyšel, ale sám nevěděl kde.

„Co dělají vaši rodiče?" snažil se zjistit, jestli jsou opravdu ti významná Mortemovi z Irska.

„Moji rodiče jsou výzkumníci. Zkoumají vlivy magie na mudlovský svět a mudlovský vliv na kouzelnický." Odpověděl Harry Dracovi.

„Naše mamka učí na škole pro hluchoněmé formule a rituály." Usmál se Sebastián. Draco byl z toho zmatený, takže to je asi jen shoda jmen.

„Počkej říkal jsi na škole pro hluchoněmé?" došlo Dracovi.

„Ano ve Vídni. Je skvělá i když neslyší a někdy moc nahlas mluví?" zasmála se Samanta.

„A váš otec?" Draco pochopil, že jsou to dvojčata. Ron mlčel a propaloval Draca nenávistným pohledem, ale i jeho to zajímalo.

„Otec? No něco dělá s lektvary, ale neznáme ho, odešel od nás, když jsme byly malí." Ozval se Sebastián, viděl na sestře, že chce říct něco handlivého.

„A s rodem Mortemů z Irska máte, co společného?" ozval se Vincent, protože jeho rodina tam žila, ve stejné oblasti jako Mortemovi, ale nikdo o nich dlouho neslyšel.

„To bude babička s dědou, žili v Irsku, dokud se neodstěhovali do Česka, kde teď bydlíme. Jo jsou to ti samí." Sebastián se podíval na Harryho, jeho nikdy toto moc nezajímalo oproti Harryho, který se přímo v historii vyžíval.

„Jojo, mamka s taťkou tam dlouho žili." Ujistil Sebastiána Harry.

„Tak tomu nerozumím." Ozval se Ron. „Babička s dědou a mamka s taťkou?" Draco se chtěl na něco podobného zeptat.

„Jednoduše, moji rodiče jsou prarodiči Sebastiána a Samanty. Irena je moje sestra." Začal se chlámat výrazu kluků, dvojčata se k němu přidala.

Za chvíli přijel vozík, a tak si všichni nakoupili. Draco se po tom od nich i Vincentem a Gregem odpojily, aby se vrátily do svého kupé.

Všem ta cesta uběhla velmi rychle a už vystupovali na nádraží v Prasinkách.

Vysoký muž, až obr je odvedl k loďkám, do kterých se postupně naskládali po třech a vyrazili přes jezero. Všichni se kochali nádherou rozsvíceného hradu, který zářil do tmy.

Jen co dopluli, si je tam vyzvedla přísně vyhlížející žena v tartanu a špičatém klobouku. Harry, když ji uviděl, ji málem pozdravil.

Byla strašně podobná jejich ředitelce na základní škole.

„Dobrý den, jsem zástupkyně ředitele školy, Minerva McGonagallová, za chvíli budete zařazeni do kolejí, které se stanou vaší rodinou. Jsou to Nebelvír, Mrzimór, Havraspár a Zmijozel. Za úspěch tu dostanete body a za porušení pravidel o body přijdete. Za chvíli se vrátím a prozatím se upravte." Podívala se přísně na Ronův nos a pak ještě na chlapce s kulatým obličejem, který měl špatně zapnutý hábit za uchem.

Harry se rozhlížel kolem sebe a kývl Dracovi, když se setkal s jeho pohledem a pomyslel si co by se stalo, kdyby ho nezařadili. Vezmou ho ještě v Čechách do školy?

To ale už se profesorka vrátila a vedla je do Velké síně. Prošli mezi čtyřmi stoly až ke stolu, který stál kolmo a seděli za ním profesoři.

Před nimi na stoličce byl položený starý špinavý a ošuntělý klobouk. Samanta sebou trochu cukla, když klobouk otevřel lem, jako že ústa. A spustil píseň:

Za dávných dob, když jsem byl mlád a Bradavice novotou zářily,
panovala tu jednota, již nikde jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé rozhodli tehdy spolu
zřídit tu na světě nejlepší školu čar a kouzel.

Podle rad svých učitelů školu postavily a děti magii začali učit.

Godrig Nebelvír, vždy chrabré a statečné do své koleje přijímal.

Rovena Havraspárská zase chytré a nadšené pro studium chtěla.

Salazar Zmijozel si vždy vybral prohnané a mocné.

Helga Mrzimórská měla ráda pracovité a poctivé.

Zmijozel však po čase si začal stěžovat,

Že učí i děti nepřátel, kteří by učeni neměly být.

Ostatní tři však nesouhlasili a rozkol mezi přáteli nastal.

Až jednoho dne se strhl boj mezi Nebelvírem a Zmijozelem.

Tehdy školu navštívili potomci pradávných a spor urovnaly.

To však Zmijozelu nestačilo a ze školy odešel.

Nyní by se historie měla opakovat a potomci pradávných mezi námi jsou.

Zlo je na vzestupu a já Vám radí.

Sjednoťte se, jinak škola už více nebude.

Zahoďte staré sváry a předsudky, přátel si važte stejně jak rodiny.

Nyní však dost řečí, nasaď si mě ať víš, do jaké koleje se přidáš:

Bude to snad chrabrý Nebelvír či moudrý Havraspár?

Pracovitý Mrzimor či lstivý Zmijozel.

Tak přistup a nenech mě čekat, ať se podívám.

Já moudrý klobouk z Bradavic.

Harry se podíval na dvojčata a mírně polkl. Věděl, že jeho rodiče si dělají starosti, a že je varovali, aby si dávali velkého bacha. I v Bradavicích je zlo, které se šíří.

Doufal, že jen ti pradávní spíše ještě přijdou, než aby bylo ukazováno na něj. I když mu jeho otec vypravoval, proč jeho biologičtí rodiče zemřeli, nepřipadal si výjimečně. Ani netušil na jak dlouho se zamyslel, když uslyšel profesorku:

„Harry James Mortem." Při tom se podívala na ředitele. Harry polknul a vydal se ke stoličce. Mírně profesorce pokynul hlavou a posadil se. Děkoval rodičům, že už nemusí nosit brýle, protože klobouk mu přepadl přes oči. Určitě by mu ty brýle spadly.

„Ale, ale koho pak tu máme, takže první potomek pradávných." Ozvalo se Harrymu v hlavě.

„To si asi moudrý klobouku pleteš, jsem jen Harry." Pomyslel si Harry jako odpověď

„Neřekl bych, jenom Harry, ale jak se dívám, máš bystrou hlavu, jsi i pracovitý, no Mrzimor ne, že bych tě dal do koleje tvých biologických rodičů? Odvaha ti nechybí, ale ne, ale co to vidím. Umíš být i lstivý a rád se učíš. No Zmijozel by ti pomohl, ale ne." Na chvíli se odmlčel a Harry pociťoval v hlavě větší a větší tíseň.

„Dej mě, tam, kde se budu moct učit a kde by mi bylo dle tebe nejlépe." Usmál se trochu Harry. Všichni učitelé ho pozorovali, hlavně jeden černý pohled do něj doslova propaloval díru. Poznal ho, podle jména.

„Jsi chytrý jenom Harry, ať je to tedy kolej, kde i přátele budeš mít, ať je to tedy Havraspár." Vykřikl moudrý klobouk na celou síň a stůl s modrým znakem začala pleskat.

Harry se usmál, sundal klobouk a předal ho profesorce. Sám si pak šel sednout mezi prváky. Profesorka musela chvíli počkat, než se uklidní, protože i profesoři si šeptali mezi sebou. Každý počítal, že Harry zatracený Potter půjde do Nebelvíru a ejhle. Nejen, že se Potter nejmenuje, ale ještě skončil v nej nepravděpodobnější koleji. Severus byl zmatený, chtěl toho kluka nenávidět, ale nemohl. Jeho rodiče by ho roztrhli jak hada.

„Samanta Irina Mortemová." Vyvolala dalšího profesorka. Samanta se podívala po muži v černém, a pozvedla bradu a vydala se ke stoličce. Párkrát mamku nachytala, jak pláče nad fotkou muže, teď pochopila, kdo to je.

„Ach další potomek pradávných." Zasmál se v dívčině hlavě moudrý klobouk.

„Co kdybys to vzal šupem, mám docela hlad. A chtělo by to nějakou akci." Projevila se Samantina drzost.

„Co bych pro tebe neudělal děvče, nebojácnost a drzost ti nechybí." Zasmál se klobouk. „Ať je to tedy Nebelvír." Vykřikl poslední nahlas a stůl s červeným znakem začala pleskat. Dívka se zasmála a šla si sednou, kývla hlavou na Draca a Harryho, kteří už též byly zařazeni. I když Draco do Zmijozelu.

„Sebastian Simon Mortem." Zvolala profesorka.

„Ach, co s tebou poslední potomku pradávných. Vidím, že jsi jiný než tvá sestra, chceš ukázat co umíš, ale nerad se předvádíš. Zajímavé." Začal si klobouk pobrukovat.

„Tak mě dej do otcovy koleje. Prej umím být stejný hajzl jak on." Ušklíbl se Sebastiáln.

„Opravdu to chceš, nu dobrá, ať je to tedy Zmijozel." Zakřičel klobouk a Draco pleskal jak šílený. Byl rád, že aspoň Sebastián došel do koleje k němu. I když jeho sestra a Harry byly též fajn.

Ron se dostal do Nebelvíru, k velké zlosti Samanty, protože Ronalda fakt nemusela, a ještě tu Grangerovou, které všechny poučovala, jako by sama nečetla bradavické dějiny. Mírně si odfrkla.