Zdravím všechny. Neboť je konec roku, tak mám pro Vás na závěr roku, kapitolku, sice krátkou ale ať se líbí.

  IX. část

Albus Brumbál byl překvapen. Slyšel, že rodina Mortemů je někde v Evropě, ale když se s nimi chtěl sejít, nikoho nenašel. Ještě podivnější bylo, že místo Pottera byl chlapec Mortem a ještě k tomu v Havraspáru.

To se mu nelíbilo. Měl být kamarádem s Weasleyovými a ne být Mortem. Byla to prastará rodina, nikdo neznal její původ, ale říkalo se, že je to rodina andělů a démonů. Měl své pány a teď vyletěly komínem. Měl to dobře manipulovatelný, ale nyní nevěděl, co si o chlapci mysle, choval se způsobně a měl velmi kvalitní oblečení podle poslední módy. Rodina Mortemů byla co, nikdo nevěděl, jestli byly černokněžníci či ne nebo ještě horší. Moc o té rodině nepodařilo zjistit.

Všiml si svého mistra lektvarů, který při jméně Mortem sebou škubl. U dvojčat málem vyskočil, toto bude muset též prověřit, že by je znal. Ale odkud.

Ředitel Albus Brumbál povstal a roztáhl ruce, jako by chtěl všechno obejmout.

„Vítejte!" prohlásil „Vítejte v novém školním roce v Bradavicích! A než začneme s hostinou, rád bych vám ještě řekl několik slov, a sice: Vrták! Brekot! Veteš! Cuk! Děkuji Vám!" (HP a Kámen mudrců, s. 117) posadil se. To se rovnou na všech stolech objevila hostina.

Harry vyhledal pohledem Samantu a otočil se i na Sebastiana. Všichni tři měli v očích přesně ten samý výraz. Brumbál se pomátl.

Znova se podíval po dvojčatech a ty jen pokrčily rameny a jali si nabírat jídlo. Vysoký chlape naproti Harryho ho chvíli pozoroval. Harry se na něj podíval a mírně se usmál.

„Brumbál je v pořádku?" zeptal se chlapce naproti.

„Ano, je to génius a blázen." Pokrčil rameny vysoký chlapec. „Jsem Robert Hilliard." Podal Harry přes stůl ruku.

„Harry Mortem. Těší mě." Mírně se usmál.

„Nejsi náhodou Potter?" odvážil se zeptat prefekt Hilliard, na to, co se chtěli všichni zeptat.

„Původně do nějakých 15 měsíců, pak mě adoptovali mamka s taťkou. Jsou to nejskvělejší rodiče a jsem rád, že jsem v Havraspáru. Divím se, ale že dvojčata jsou odděleně." Zakroutil Harry hlavou.

„To jsou tví sourozenci?" Zeptal se znova Robert.

„Ne, jsou mé nevlastní sestry Ireny děti. I když jsem téměř stejně narození. Jsem nejmladší z rodiny, prozatím." Usmál se Harry. Toto nebylo žádné tajemství.

Robert a všichni okolo na něj chvíli hleděli.

„Jak je to možné!" Zeptala se jakási blonďatá dívka o trochu dál.

„Jednoduše, stejně jako já, i Irena jsme adoptovaní. Co vím, mamka s taťkou měli několik vlastních dětí, ale ty k nám už moc nejezdí. Jen na rodinné oslavy a ty já moc nemusím. Vždy je tam strašně moc lidí." Pokrčil jakoby nic Harry, rameny. Harry začal jíst, a byl rád, že jsou tam i normální příbory a nejen dýky.

--- ---

U učitelského stolu se naklonila k ředitel Havraspáru Pomona Prýtová.

„Filiusi, co se děje u tvého stolu? Nikdy jsem je neviděla tak rozrušené mimo zkoušek." Usmála se. I ji překvapilo, že Harry Potter tedy Mortem je v Havraspáru.

„Mám pocit, že to má co dělat s Harrym. Jsem rád že ho tu mám. Škoda, že Mortemovi, nejsou čtyři, mohl by být jedna či jeden ještě do tvé koleje. Pomono." Usmál se. Pomona věděla, že to není provokace, spíše jen konstatování.

„Mám pocit, že Albus a Severus by to už nerozdýchaly. Všiml sis, jak se zatvářili nad dětmi Mortemovími?" usmála se a pokračovala ve večeři.

Stejně jak byl rozruch u Havraspáru byl velký rozruch i u Nebelvírského stolu. Samanta začarovala Ronalda, aby přestal tak děsně jíst a prskat kolem sebe. Ten teď se snažil něco říct, ale vůbec se mu to nedařilo. Děkovala mámě, že je donutila, už jako menší se učit čarovat bez hůlky.

Persy Weasley, prefekt nebelvíru se snažil zjistit co je s mladším bratrem. Díval se přísně na dvojčata, ale ty hleděli překvapeně. Že by měli konkurenci. Už nezávise na sobě přemýšlely, jak se seznámit se Samantou Mortemovou.

„Mám pocit..." ozval se Fred

„že tu máme konkurecni..." Georg.

„nebo, že by spojence, ...." Fred

„který naučí Ronánka jídlu?" dokončil Georg. Oba se usmáli na Samantu a zvedli palce. Ta se jim mírně uklonila a mrkla na ně.

Hermiona Grangerová, už se nadechovala, ale Samanta ji předběhla.

„Nevím jak, ty." Ukázala na Hermionu, „ale to prase se třeba naučí slušně chovat u stolu. Babička by ho přetáhla něčím a mamka by ho přivázala k židli a musel by si zopakovat celé stolování, a to ve znakové řeči." Začala se smát na celé kolo Samanta, když všichni na ni hleděli.

„Co je?" zeptala se a prvně si myslela, že nemluvila anglicky.

„Cos myslela znakovou řečí, tvá maminka je ..." odmlčela se Hermiona a trochu zčervenala.

„Co má být, hluchoněmá, ano je. Učí na podobné škole, jako je tato ve Vídni. A i když umí odezírat a mluví na hlas. Babička s dědou trvali na tom, abychom všichni v rodině uměli znakovku." Pokrčila rameny Samanta, jako by to bylo normální.

Percy si dívku vedle sebe chvíli prohlížel.

„Jaký předmět učí?" podíval se ze zájmu na dívku. O této škole slyšel, je speciální.

„Přeměňování a čarování bez hůlky. Proč?" podívala se na Percyho. Tento byl ucházející.

„A tvůj tatínek?" zeptal se Percy. „Taky učí na stejné škole." Uvědomoval si, že i hluchoněmí můžou mít normální děti.

„Ten, je též profesor, ale kde je mu konec, bůh ví?" pokrčila jakoby nic dívka. Měla ale problém se nepodívat k učitelskému stolu.

Večeře pomalu končila. Harry, Sebastian a Samanta byly z těch otázek unavení. Pohledem se domluvili, že se zítra musí sejít a promluvit. Všichni prefekti postupně odváděli studenty prvních ročníků do jejich kolejí.

Harry se rozhlížel po společenské místnosti a překvapila ho dost velká knihovna. Sice jen ze základními knihami pro všechny ročníky, ale líbilo se mu, že nemusí hned běhat do knihovny, i když tu musí též najít.

Chvíli čekal společně s ostatními z prvního ročníku, než se vchod otevřel a prošel malý ředitel Havraspáru Kratiknot.

„Vítám všechny v Bradavicích. Jsme kolej, která si váží vědomostí, ale prosím, nepřehánějte to a užívejte si i života." Usmál se na první ročníky malý profesor.

„Pokud budete mít nějaký problém a prefekti to nebudou moct vyřešit, mé dveře jsou otevřeny. Pokud byste měli nějaký problém i se studiem, platí totéž." Usmál se na všechny. „Dívčí pokoje jsou napravo a chlapecké nalevo." Ukázal rukou ke dvěma schodům. „Přeji všem dobrou noc, běžte spát, ráno musíte stávat, začíná již vyučování.

Harry se odebral do pokoje, jen co profesor odešel. Svůj kufr našel pod oknem nejdále v místnosti, což byl rád. Bude mít tu klid. Rychle vytáhl pyžamo a potřeby na mytí a šel do koupelny na patře. Jen co se vrátil, seznámil se s ostatními. Než úplně zalehl, vytáhl si ještě papír a propisku, polovina pokoje se na něj divně dívala.

Ahoj mami a tati.

Píšu Vám, jak jsem slíbil. Jsem v Havraspáru, ředitel je divnej a divně na mě zíral. Stejně jako profesor lektvarů Snape. Podstoupil jsem výslech, jak to, že jsem Mortem a jak to, že dvojčata nejsou mí sourozenci.

No snad jsem jim vše vysvětlil dobře. Počítám s tím, že budou na mě pálit otázky i ostatní. Zítra se sejdeme s dvojčaty. Samanta k její zlosti je v Nebelvíru a Sebastian ve Zmijozelu. Myslel jsem, že budou spolu?

Mami a tati, je Brumbál normální. Mě přišel jako by utekl z ústavu z Kroměříže. Jo a víte, že tu máme profesorku McGonagallovou. Není nějaká příbuzná z bývalou naší ředitelkou? Jsou si i dost podobné. Bylo mě blbé se jí ptát, když nás vedla na zařazování.

Zítra nám už začíná vyučování a moc se těším, hlavně na lektvary a formule s přeměňováním. Nechci si stěžovat, ale stýská se mi po vás.

Mám vás rád

Harry (psáno česky)

Harry složil dopis do obálky a posypal ho práškem, který vzápětí zapálil. Dopis zahořel fialovou barvou a byl pryč. Ostatní na něj jen zírali.

„Co je?" zeptal se Harry.

„Cos to udělal?" odvážil se zeptat Terry Bood.

„Jen jsem poslal rodičům dopis. Dobrou kluci." Nechtělo se mu už bavit, byl unavený a stýskalo se mu. Měl divný pocit, že měl raději jít do České kouzelnické školy. Povzdechl si a otočil se k oknu.