Hlásím, že pořád ještě žiju, i když se to zdá k nevíře. (Jen mě možná zabije to blížící se vedro.)

Každopádně teď nějak stručně k tomu, co tady najdete dneska: zase to bude informační, pokud se někdo těšil na další epizodu mého utrpení mezi dravou studentskou zvěří, tak vás musím zklamat, ta přijde jindy. Vidím to tak na začátek června, teď lítám v jednom kole. (Ale historek mám dost, protože online doučování v týhle prokletý době je akorát na to jít se oběsit na hrušku za barákem...)

Takže... Originální klišé stojí už od února. Vím o tom, mrzí mě to, ale nemám teď moc energii (a hlavně čas) věnovat se ještě jednodílovkám. Ale nebojte, až mi na záda přestanou dýchat přijímačky a deadliny pracovních věcí, vrátím se k nim v plné parádě, minimálně nápady už na ně mám.

Plně se teď věnuju jiný věci, co se u mě vyloupla teprve nedávno. (No... v březnu... to je nedávno, ne?) Jedná se o delší příběh, což je u mě sice nevídaný, ale ano, stalo se skoro nemožné, vážně píšu něco, co má víc jak jednu kapitolu. Tenhle výtvor nese název Fazole, chleba a whisky a obsahuje pokračování mojí jednodílovky Ale vždyť jsou Vánoce..., takže pokud vás zajímá válka a hlavně její následky spojený s vracením se zpátky do společnosti a snahou neskončit na ulici nebo v blázinci, co nejdřív tam zavítejte.
Kapitoly zatím přibývají pravidelně jednou týdně (když na to nezapomenu, ehm, což se přesně stalo minulej týden) a mám je předepsaný, takže k nějakýmu delšímu výpadku by dojít nemělo. (To nemělo je důležitý, protože... vždycky se může něco pokazit, že.)

Další rádoby informací je, že některý moje povídky už se nemusí stydět za to, jak vypadají, za což má můj obrovskej dík AndrewDareon , kterej vytvořil suprácký obálky na povídky Mezi životem a smrtí a Ale vždyť jsou Vánoce..., tudíž pokud jste je někdo neviděl, mazejte se podívat a obdivovat tu čistou práci. Šup.

To bude pro dnešek z mojí strany asi všechno, bohužel bez historek, protože poslední dobou se můj život točí v kruhu autobus-práce-autobus-doučování/chuť zabít drzý děti i jejich rodiče-postel, takže se mi nic zajímavýho neděje. Jo, vlastně – mám za sebou první autorský čtení, i když jen mezi kamarádama, a byla to super zkušenost (i když melu rychle jak kolovrátek, ale... na tom se zapracuje), takže vřele doporučuju, pokud máte možnost, zkuste to, nebudete litovat a aspoň si nějak zajímavě zkrátíte tyhle dlouhé koronavirové večery. :D

A jak přežíváte vy? Ještě jste se z toho všeho nezbláznili?

Pokud máte jakýkoliv dotazy ohledně čehokoliv, nebojte se zeptat.
Hezký den,
Q.