Why, Lord, why?
Tell me why
In these lonely days
I'd need your answer
There's a reason why

Fajn, přestávám zpívat Helloweeny a jdu na vážnější věci.
Připravte se, bude to těžký. Hlavně pro vás, protože si budu zase stěžovat.

Taky máte občas pocit, že se lidi ve vašem životě předhánějí v tom, kdo je větší idiot? A že vám občas osud nehází pod nohy klacky, ale spíš klády? Protože tenhle týden mě o tom docela dost utvrzuje.

Stalo se toho dost, takže čím začnu, na co budu nadávat jako první... No, nejdřív si zchladím žáhu na tý pěkně... debilní tiskárně, o který byla řeč v minulým zápisu.
Sami mají u firmy napsaný „tiskárna, knihařství". No ale co, známej se s nima bavil, pak i já a milí chlapci mi pověděli tohle: „Je nám líto, ale vaše požadavky nemůžeme splnit." Jak jako nemůžou? Tak snad to umějí udělat, když se všude chlubí tím, jak dokážou vytisknout knihy, ne?
Takže hádáte správně, tisk se nekoná. Nebo rozhodně ne u nich. Tudíž si asi pěkně provětrám kapsy a peněženku, protože levná sranda to nebude, ale i kdybych měl běhat po celý republice, tak tu jednu tiskárnu, kde mi to udělají, najdu. Ale zatím to vidím bledě...

Tak to byli první idioti tohohle týdne, mezi další bych mohl zařadit svýho kamaráda, co se zachoval fakt zvláštně. Stavoval jsem se totiž za bývalým učitelem češtiny kvůli jedný literární soutěži. Když jsem o tom řekl kamarádovi, jeho odpověď zněla, že jsem úplně blbej. Počkat, co? Asi mi utekla pointa. Nadává mi, ale já ani nevím za co.

Včera jsem potkal bezdomovce, dal jsem mu stovku a řekl, ať si koupí něco pořádnýho k jídlu. Poslal mě do prdele a řekl mi, že chce víc, aby si mohl koupit pořádnej chlast. Tak jsem mu hodil ještě dvacku se slovy, že to má na rohlíky. Hodil ji po mně.

Dneska jsem byl se spolubydlícím v restauraci na obědě a pořád se tam na mě usmívala servírka, co nás obsluhovala. Jako fakt pořád. Neustále na mě mrkala, vrtěla zadkem a podobně. Když spolubydlící platil, strčila mi na papírku svoje telefonní číslo. Uznávám, že jsem v tu chvíli měl asi zatmění mysli, ale nenapadlo mě nic lepšího než ten papírek zmuchlat a hodit ho do prázdnýho hrnku od kafe. Holka se nasrala, a když už jsme se balili a ona zrovna odnášela něčí nedopitou limonádu, „zakopla" a vylila mi ji na záda. Přísahám, že jsem viděl, jak se usmála! A fakt nezakopla!

A třešničku tomu dneska nasadila moje matka. Dost jsme se pohádali, což se mi snad ještě nikdy nestalo, kvůli nějaký prkotině. Jenže ona z toho dělala oheň na střeše a fakt mě vytočila. Nakonec z ní vypadlo, že jsem divnej exot, snažím se bejt zajímavej a že by chtěla normální dítě.
A já se ptám: Co znamená „normální"?

Být normální znamená, že zapadáte do určitýho vzorečku. Jenže to je strašně subjektivní! Každej bere za normální něco jinýho. Pro někoho je normální zpívat si ve sprše, pro někoho je normální na přechodu šlapat jenom na bílý čáry.

Proto nikdy nepochopím, proč lidi říkají, že někdo je normální. Protože normálnost neexistuje. Nikdo totiž neví, co je normální, jakej je ten kouzelnej vzoreček, do kterýho by se mělo zapadat. Všichni jsme divní svým vlastním způsobem. Takže vlastně takový ty typický řeči puberťáků "bejt normální je nudný"; "jsem jinej a nestydím se za to" jsou jen blbý kecy, protože každej je jinej a nikdo není normální (miluju zápory v češtině). Co si o normálnosti myslíte vy?

Jo, tahle kapitola asi trochu postrádá smysl, ale já se prostě potřeboval vykecat. (Navíc jsem vás na začátku upozorňoval, že tu budou moje řeči.)

Ale aby tu bylo i něco veselejšího, tak vám prozradím, že jsem začal vést další deskoherní kroužek, tentokrát ale s dětma, a dost jsem se tam ztrapnil, hah.
Nejdřív jsem nemohl najít klíče od herny, potom jsem si uvědomil, že jsem zapomněl pravidla hry, kterou se chtěli naučit, pak jsem jim všem zkomolil/prohodil jména a ve finále jsem zjistil, že jsem se jim ani neřekl to svoje, protože se mě na konci jeden klučina zeptal, jak se vlastně jmenuju. Dokonalej první dojem. Takže uvidím, kolik se jich tam v pondělí ukáže, jestli nebudu hrát sám.

#NesmyslnejZápis

Nedivil bych se, kdybych tohle zítra ráno smazal, protože určitě budu litovat, že jsem to zveřejnil.

Jestli to nedává smysl, tak pardon.

Jsem nevyspalej, mám v sobě tolik kofeinu, že by mi i největší závislák na kafi řekl, že to přeháním, a navíc mám blbou náladu. .-. A mám v sobě trošku whiskey. Takže se omlouvám za překlepy. O:)

Brou noc přeje Quentin