No, dneska to není nějakej ultra super zážitek, je to jenom příklad toho, jak dokáže dětská upřímnost pěkně pobavit. :D Ale nejdřív (nudnější) uvedení do děje!

Víte, já skoro každou středu chodím do DDM na takovej kroužek, dá se říct. Prostě tam máme hady (čtyři černý užovky, jednu červenou, dva hroznýše, krajtu), varana mangrovovýho a čtyři želvy a staráme se o ně, u čehož může člověk fakt skvěle vypnout, zároveň tam jsou dva mikroskopy a vede to doktor přírodních věd, takže vzdělávání v oblasti biologie zaručeno! :D Dobrovolně a nárazově tam chodíme tři, já a ještě dva starší kluci, a potom (a to je důležitý) tam je zapsanejch deset dětí. Jako fakt dětí, nejstarší je tam kluk, kterýmu je dvanáct. :D 

No, já se nějak netajím s tím, že děti nemám rád. Moc křičí, moc mluví, moc se mě dotýkají… :D Takže je tohle pro mě občas tak trochu peklo. Jak totiž jednou řekl Tomáš – jeden z těch starších – děti jsou chodící antikoncepce. A zvlášť tyhle! Vůbec to neposlouchá, člověk jim desetkrát řekne, ať tu ruku k tomu hroznýšovi nestrkaj, ale oni si dělaj, co chtěj. A skoro vůbec nepracujou, akorát hrajou na mobilu. Až na jednoho desetiletýho kluka, ten mi pomáhá, je to fakt frajer a můj oblíbenec. :D 

Dneska jsem tam byl zase, upřímně jsem si tam chtěl fakt trochu dáchnout a zaměstnat si ruce i hlavu, a kupodivu nás tam bylo jenom šest a doktor. Já, můj oblíbenec, tři spráťata a ještě jeden malej šestiletej klučík, Dominik. On je hrozně roztomilej a jako jeden z mála se aspoň snaží něco dělat. :D 

Stejně jako vždycky, tak i teď začala doktorova přednáška na nějaký téma. No, doktor se asi rozhodl, že děcka trochu potrápí, a vrhnul se na rozmnožování rostlin i živočichů. Já se samozřejmě rozhodl neposlouchat a šel jsem vyměnit zvířatům vodu a další věci. Přednáška se blížila ke konci, děti doktorovi doslova visely na rtech (a to se upřímně vůbec nestává).
Najednou se doktor na chvilku odmlčí, pak se nadechne a praví: „No a kvůli pohlavním nemocím lidé používají co?“ *významný pohled mým směrem*
„Mlčení je sice souhlas, ale příště zkus odpovědět slovně. Používají kondomy.“ 

Dominik se vymrští ze židle a hlásí se, přičemž poskakuje na místě. 

„Nemusíš se hlásit, když chceš něco říct,“ povídá mu doktor s úsměvem. 

A chudák chlapeček celej zmatenej: „Prosím, prosím, co jsou to ty kondomy?“ Starší děcka mají samozřejmě výtlem, baví se mezi sebou a dělají si srandu z jeho nevědomosti.
No, doktor se ale činí a evidentně mi chce udělat ze života peklo, protože řekne: „On ti to tady náš dospělák vysvětlí, on tomu rozumí.“

Upřímně, takhle trapně mi ještě nebylo. Víte, jak je těžký tohle vysvětlit malýmu dítěti? Já se bál, že mu tím zkazím dětství. 

No, ale tak chlapeček celej zvědavej ke mně přijde a očekává vysvětlení. Sednu si k němu a pokusím se o vysvětlení, za který by mi kdekdo urazil hlavu. „Víš, to je taková pevná gumová ponožka.“ Nesuďte mě, já byl fakt úplně v loji. :D 

Ovšem Dominik se nespokojil jen s tímhle! Ten hajzlík chtěl vědět, k čemu to je. Tak povídám, že k tomu, aby lidi neměli děti nebo nějakou vážnou nemoc. S tím se spokojil a šli jsme oba krmit hady. 

Čas plynul, odbila šestá a všichni až na Domču odešli domů. Doktor šel něco vyřídit a já s tím capartem čekal, než pro něj někdo přijde. Deset minut po šestý se tam přiřítila mladá holka, něco kolem šestnácti, a strašně se omlouvala, že nestíhala přijít pro bráchu dřív. Já jí ho teda předal a ona se jako správná sestra ptala, co dneska zjistil novýho.
A ten malej ďábel nemohl mluvit o kytkách, on řekl, že jsem mu vysvětlil, co je to kondom. Jeho ségra mě samozřejmě přejela zděšeným pohledem a zeptala se ho, co přesně jsem mu řekl. Chlapeček všechno poslušně přepapouškoval, odpověď ji evidentně uklidnila, dokonce se i pousmála. 

A pak ten klučík řekl něco, z čeho jsem se málem složil smíchy. „Ségra, nepoužívej prosím tu ponožku, já chci, abys teď měla dítě a já si s ním mohl hrát s legem, protože máma mi nechce udělat brášku.“ 

Upřímně, stálo mě opravdu hodně sil, abych se nerozesmál před ní, protože se evidentně už tak cejtila dost trapně. 
Ale Bože, to nešlo, ještě ta nevinná dětská upřímnost s jakou to řekl. :DD

Well, to je celej zážitek, nic světobornýho, ale mě to prostě dodělalo. :D Ale abyste si nepřipadali ošizeně (ne, tentokrát sem nedám fotku rybízu), tak vám představím pár našich zvířátek z kroužku. :D (Citliví lidé nechť se dají na útěk, tři fotografie by jim mohly přijít moc kruté a já bych nerad, aby mě někdo obviňoval z bezcitnosti. :D)

Mám blejsknutejch jen pár mých favoritů a mezi ta nejlepší zvířata patří určitě Hugo. Hugo je varan. A je úplně úžasnej! Nechá se hladit, nekouše, nešvihá ocasem, je strašně klidnej, přijde mi roztomilej a je hrozně nenažranej (jako já). :D 

(Trošku poštelujte hlavinky, Watt mi to přetáčí a já nemám energii na to to furt předělávat... :D)

Další je naše… druhá nejmladší černá užovka. Roste jako z vody, už jsou jí dva roky a moc nejí, což nás trošku děsí, ale je zdravá, prý má jen blbý období. :/ Ta nemá žádný jméno, ale děti se jí bojí, protože občas proti nim vystartuje, když jdou kolem. Ale koho by nevyděsila rána jak z děla, když had v plný rychlosti narazí do skla, že jo. Zrovna na týhle fotce se ta mrška koupe. Nestál jsem jí ani za to, aby vylezla. *povzdech*

Tohle je náš páreček černejch užovek zrovna v době, kdy jsme čekali, že se rozmnoží. Haha, zase nic. To přilepený na teráriu je kluk. Tady vidíte, jak z tý svojí ženský šílí tak moc, až se plazí po skle. :D

Pak naše krajta. To je zlatíčko. Nechá se chovat, ráda se mi hřeje v náruči a v létě ji vždycky bereme dozadu na zahradu, aby se vyhřála na sluníčku. Nikdy nikomu neublížila a je fakt hodná, ale i tak musí člověk dávat pozor, nikdy nevíte, kdy hadovi rupne v bedně. 

TEĎ PŘICHÁZÍ FOTKY NEVHODNÉ PRO SLABŠÍ POVAHY. (Ale zvědavost je mrcha, co?)

Tuhle fotku lze pojmenovat jednoduše: oběd pro velkýho hroznýše. Zvláštní je, že moje potkaní samička je úplně stejná jako tahle… 

Tohle je taky oběd, ale to je spousta obědů pro menší hady a želvy. Koho by zajímalo, jak krmíme želvy, může se zeptat. :D Ale prozradím vám, že je to dost drsnej způsob. 

A tady naše červená užovka obědvá! Ta je taky mazlivá, stejně jak krajta, ale na rozdíl od ní pořád někde leze. :D

Nikoho dalšího už vyfocenýho nemám, takže s hadama je už pro dnešek konec. :D To bylo ale „zajímavý“, co? Zjistili jste o mně spoustu novejch věcí. Třeba že jsem krvelačná bestie, co vraždí holátka.

Ale na závěr ještě jedna informace! Máme novýho spolubydlícího. Jako jo, je fajn, člověk o něm pořádně ani neví, je fakt nenápadnej a moc se neprojevuje. Jmenuje se Honza, ale já mu říkám Jeník. A je takovej, no, dost... velkej, nebo jak to říct. :D Je to celkem sympaťák, ale moc si nesedl s Járou, kterej ho nechce skoro ani vidět. Ale jedna věc mi na něm vadí. Podle mě má na můj vkus až moc chlupatý nohy.  Vyfotil jsem ho, když se nedíval, fotka je dole, tak zhodnoťte sami, jak na vás působí. :) 

Kdo by nechtěl mít doma pokoutníka, že? :D
Arachnofobikům se tímto upřímně omlouvám a posílám jim hrnek čaje na uklidnění.

A proč píšu tohle místo Hledání? To je jednoduchý - momentálně je pro mě celkem obtížný naladit se na tu vlnu, ve který se příběh teď odehrává. Takže... trpělivost, přátelé, trpělivost. :D

Čaroděj