Tak příště kamarádko.

Kapitola neprošla korekcí.

V hlavě se mi neustále přehrával ten rozhovor z dnešního dne. Nevěděla jsem sice proč, ale pořád jsem ho měla v hlavě. Nemělo mě překvapovat, že jsem byla zdrojem dnešních drbů. Měla jsem to čekat, přesto mi to ale nedalo klid.

Pravou ruku jsem si položila na kuchyňskou linku a zadívala se před sebe. Koukala jsem do prázdna a v hlavě mi létaly myšlenky. Jedna za druhou se tam střídala, jako vlaky na nástupišti. Žádná nepobyla dlouho.

Zavrtěla jsem hlavou a naléla si do sklenice víno, které jsem držela v druhé ruce. Povzdechla jsem si a zakroutila hlavou. Bylo mi to nepříjemné neustále takto přemýšlet, ale nemohla jsem si pomoct. Kane a debaty okolo něj byly jako jed, který se mi dostal do těla a já se ho nemohla zbavit.

Athéna se mi začala třít okolo pravé nohy a já se jenom zahleděla na tu chlupatou kouli. Posadila se a zvedla svůj pohled ke mně. Naklonila hlavou a čekala. Jenom jsem se pousmála a sehnula se s skleničkou v ruce, že ji pohladím. To se ale slečně očividně nelíbilo a tak uskočila a rozešla se od mě se zvednutým ocasem.

Následovala jsem její nemalý zadek a posadila se vedle ní na gauč. Athéna nejdříve párkrát pošlapala polštář, který pod sebou měla a následně se na něj s tichým žuchnutím lehla. Otočila ke mně hlavu a zamrkala jejíma zelenýma očima. Stačilo aby jednou mňoukla a já si přendala skleničku do druhé ruky abych ji mohla škrábat po její mourovaté hlavě.

Onoho škrabání jsem ale po pár sekundách nechala, abych se mohla natáhnout pro ovladač a zapnout televizi. Athén nejprve protestovala, ale hned se uklidnila, když viděla, že jsem se znovu opřela o opěradlo a zapnula televizi. Svůj pohled přesunula k obrazovce, kde se začaly pohybovat obrázky, které ji vždy fascinovaly. Vrátila jsem se sice ke škrábání její hlavy, ale mně věnovala už pouze minimální pozornost, jelikož většinu upínala na ony postavičky, které se hýbaly.

Další věc, která mě s Athéno očividně spojovala byla závislost na seriálech a hlavně na jednom konkrétním, který právě běžel. Byl to sice americký seriál, který se natáčel v devadesátých letech minulého století, přesto to byla věc na kterou jsem se mohla dívat stále dokola a Athéna očividně taky, i když u ní bych mohla polemizovat nad tím jestli se jí jednoduše jenom nelíbí, že se to hýbe.

Konečně se díl schyloval ke svému konci k onomu vtipnému vyvrcholení, když někdo zaklepal na dveře. Přestože jsem ten díl viděla snad už stokrát, tak se mi nechtělo odcházet. Klepání ale nepřestávalo a tak jsem si s povzdechem položila sklenici na stolík přede mnou a zvedla se.

Za dveřmi mě čekala rozespalá Hailey a Kirsty, která se na mě dívala s prosbou v očích. Bylo mi hned jasné, co po mě asi bude chtít. Hailey si protírala oči a roztomile zazívala. Nedala by se popsat opravdu jiným slovem než roztomilá. Blonďaté vlásky měla rozčepýřené na všechny strany. Růžové pyžamo s medvídky jí bylo o číslo větší a malého plyšového tygříčka, kterého držela za ocas tahala po zemi.

„Scarlett mám na tebe takovou malou prosbu," začala Kirsty bez pozdravu a pohladila svou malou dcerku po vlasech. Bylo mi hned jasné, co se děje. Čas od času se v kavárně, kde Kirsty pracovala něco oslavovalo. Bylo to místo, které se nejedna skupinka pronajmula na večer a Kirsty přestože dělala v kuchyni byla někdy povolaná, aby jim došla pomoct.

„Utíkej, já se o tu malou postarám," řekla jsem jenom a natáhla k Hailey ruku. Ta ji přijmula a udělala pár kroků ke mně. Kirsty mi ještě jednou poděkovala a políbila malou Hailey do vlasů než se rozeběhla ze schodů dolů. Stačila jsem jí jenom zamávat a rozloučit se s ní.

„Tak pojď," položila jsem jí ruku na záda a postrčila jí dovnitř. Hailey se nejdříve pár vteřin rozkoukávala, ale jak uviděla Athénu ležící na gauči, upustila plyšového tygra a neohrabaně se rozběhla za mou kočičí spolubydlící.

Atéhna nijak nereagovala, byla zvyklá a snad se i těšila na nový příval pozornosti. Už jí nějaké pochybující obrázky v televizi nezajímaly. Vypla jsem televizi a rychle uklidila i skleničku s flaškou od vína. Tak příště kamarádko, pomyslela jsem si, když jsem flašku vkládala do ledničky a zavírala ji tam.

Hailey se vyšplhala mezi tím na gauč a jednou rukou opatrně hladila Athénu po hlavě. Pryč byla její rozespalost.

„Hailey, pojď. Půjdeme spát," natáhla jsem k ní ruku a doufala, že se jí chytne. Ta však jenom zakroutila nesouhlasně hlavou a řekla, že se jí spát nechce. Klekla jsem si, abych byla ve výšce jejích očí a znovu to zkusila. Odpověď byla ale pořád stejná. Hladila Athénu a spát se jí nechtělo.

„Už je pozdě, pojď. Athéna půjde s námi," nejspíše jsem řekla nějaké tajné heslo, protože ihned vyskočila a rozběhla se k tygrovy, kterého nechala ležet na zemi. Poslušně pak zůstala stát uprostřed místnosti a čekala na další pokyny. Tak trochu jako cvičený pejsek.

Athéna na druhou stranu nevypadala moc nadšeně z toho, že jsem jí zvedla z jejího pohodlného polštáře a začala ji přenášet. Na protest jednou zamňoukala, ale dál se k tomu nevyjadřovala. Stejně, když jsem ji položila na postel, tak si poraženecky odfrkla a stočila se do klubíčka.

Hailey ji poslušně následovala a lehla si o pár centimetrů vedle. O kulatou spolubydlící opřela pruhovaného tygříka a pod hlavu i dala polštář.

Chvíli jsem tu usínající dvojici sledovala s úsměvem na tváři. Pak mi ale došlo, že si ty dvě slečny lehly přesně doprostřed postele a na mou osobu v ní nezůstalo ani kousek místa. Posunula jsem tedy Athénu jednou rukou o trochu blíž k Hailey, té se to ale nelíbilo, takže zaprotestovala znovu si lehla na své původní místo. Jenom jsem si povzdechla. To zase bude noc.